Hudba jako kaleidoskop barev a tvarů

Výtvarné práce žáků 8.ročníku na téma Hudba vznikaly přibližně jeden měsíc – nejprve žáci poslouchali ve sluchátkách každý svou oblíbenou hudbu a snažili se ji ztvárnit barevnou kompozicí, a sice pomocí gestické malby a abstrakce. Jako motivační ukázka takové malby posloužil úryvek z filmu o americkém malíři Jacksonu Pollockovi.

V další etapě jsme poslouchali všichni stejnou hudbu, a sice klasickou skladbu Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob. Rytmus a opakující se hudební motivy žáci promítli do kruhové formy harmonické mandaly.

Jako mandala, a také jako ukázka chaosu a řádu nebo jako vznik harmonie či rytmu působí kouzelný předmět nazývaný kaleidoskop neboli krasohled. Nejprve jsme se nechali unést hrou náhodně uspořádaných tvarů a barev v pravidelných obrazcích tvořených odrazem zrcadel uvnitř válce (tubusu), a potom si žáci vyzkoušeli vytvořit na ploše jednu kruhovou výseč „krasohledu“ z různých materiálů – sklíček, úlomků, kamínků, šroubků a matiček a podobně – a vyfotit ji. Z fotografie v grafickém programu Zoner Photo Studio vytvořili počítačovou koláž a opakováním celý kruhový průhled krasohledu.

Výtvarná tvorba v netradiční podobě – 5. A

Již druhým rokem se naše třída v rámci hodin výtvarné výchovy pouští průběžně do maleb a kreseb na velké formáty. Netroufla bych si tuto formu práce aplikovat vždy a se všemi. Je k tomu zapotřebí velká disciplína, neboť malujeme mimo prostor třídy. Průběžně se u společné práce střídáme, na každém záleží úspěch všech. Ale moji současní svěřenci se nechají strhnout mým zapálením pro věc. Jdou do všeho naplno, což musí mít zaručeně dobrý výsledek.

V loňském roce jsme takto malovali zvířata z džungle, která letos ozdobila chodbu školy dětem při zápisu. Předem byla tvořená s tímto záměrem. O to větší odpovědnost za zdárný výsledek jsme cítili.

Náčrt dětem připravuji sama, ale zpracování už je jen a jen v jejich rukou.V letošním roce jsme se přesunuli do světa abstraktního. Při malbě vesmíru na výkres, který přesahoval metrové měřítko, jsme se uvolnili, pobavili. Ačkoli příprava a jednotlivé kroky nebyly snadné, přesvědčilo mě nadšení dětí, že budeme v těchto pokusech pokračovat.

Přiznám se, že mám velmi ráda tuš, a tak jsem ji chtěla použít jako hlavní kresebný nástroj. Tato myšlenka stála na samém počátku naší snahy. Do výkresu jsem chtěla propojit také nějaký odkaz. Skloubili jsme proto všechny tyto atributy. Začali jsme kresbou spirály – několik týdnů jsme se “ motali v kruhu“. Kruh je vnímán jako symbol jednoty, dokonalosti, času, nekonečna a věčného života, rozhodně nám to nebylo nepříjemné. Jen jsme museli být vždy opatrní, abychom při postupném doplňování naší spirály neodešli s věčnou památkou na našem oblečení. Na výkresu se po obvodu střídaly trojice i čtveřice žáků. Postupovali jsme od středu k okrajovým částem.

Spirálu jsme však přerušili krátkými úseky čar, mají symbolizovat ještě užší sepětí všech, kteří se na její výrobě podíleli – v podstatě jsou to taková pevná kotvící lana. Okolní prostředí zaplnila čerň. Na ni jsme dolepili naše obkreslené ruce, které zdobí linie tenkých čar. I ty mají svoji symboliku . Každá ruka je symbol pomoci, spolupráce. Jsou to podané ruce všem, kteří naši pomoc potřebují . Ale mají i jiný odkaz. Zůstanou v naší škole i po našem odchodu, budou naším věčným otiskem – stopou v místech prvotní cesty našeho vzdělání. Časem se životní dráhy nás všech rozejdou, ale tento odkaz zde zůstane možná i několik desítek let. Další poselství zní: Nesnažte se vidět věci „černě“, ze všech životních situací se dá najít nějaké východisko. Kombinace bílé a černé barvy má také odrážet přenesený význam slov, že nic v životě není černé a bílé.

Vyzkoušeli jsme si, jak náročná je tvorba větších formátů. Prožijeme-li si takto náročnost jednoho velkého výkresu, doceníme více genialitu umělců, kteří dokázali velká plátna malovat běžně. Naše práce s názvem SPIRÁLA ŽIVOTA Vám snad i prostřednictvím fotografie dodá sílu a energii pro překonávání životních úskalí.

Držte nám pěsti v naší snaze. Chtěli bychom do konce roku ještě několik dalších větších prací vytvořit.

Děkujeme všem za ohleduplnost. Blokujeme často plochu chodby. Díky tomu, že obýváme boční část budovy, zde máme více soukromí. Přesto některé paní učitelky a paní uklízečky několik dnů omezujeme.Velmi si ceníme také podpory vedení školy, která nám tyto věci umožňuje.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Poslední bruslení 5. A

Poslední bruslení 5. A

Bruslení v Rosicích dne 5. února bylo naplněno pohodou. Neodradila nás chřipková epidemie v 1. ročníku, se kterým jsme bruslili. O to větší prostor jsme tentokrát na ledové ploše měli. Nahrávali jsme si gumové puky, kličkovali jsme mezi překážkami uprostřed stadionu.

Bruslení bylo pro žáky 5. A hodně nostalgické. V této sestavě bruslili na stadionu v Rosicích opravdu naposledy. Na 2. stupni již bruslení není součástí výuky.

Všichni jsme si chtěli tento den užít. To se nám podařilo.

Za žáky 5. A Mgr. Jarmila Loudová

Vyjmenovaná slova po M

Veronika Čížková, Jaromír Magera
My jsme hmyz, ale všichni si myslí, že jsme myši a hlemýždi. Vymýtili nám les, a tak jsme se přestěhovali do Litomyšle. Bylo tam hodně chmýří. Lidé tam rozdmýchávali oheň. Měli tam zamčené domy. Smýkali jsme se po zemi. Nachomýtli jsme se u obchodu s potravinami. Chtěli jsme si koupit myš, ale neměli jsme peníze, tak jsme letěli na mýtinu. Vzali jsme si housle a začali smýkat smyčcem.

Nikola Fadrná
Moje kočka se myje, když já myslím na úkoly. My s maminkou se vždy mýlíme. Ale tatínek odemyká dveře a já vykřiknu: „Omyl!“ Můj táta mýtí stromy na mýtině a dmýchá oheň na půdě. Tatínek jednou viděl ve stromě myš a hlemýždě. Když táta mýtí, maminka smýká hadrem. Já někdy taky chodím. Je tam hodně chmýří od pampelišek. Už je večer a maminka mi říká pohádku, že Karkulka se nachomýtla u vlka. Zítra jedeme do Litomyšle. Je tam hodně hmyzu a mýval.

Lucka Matoušková, Eliška Enžlová
My žijeme v Litomyšli. Nachomýtli jsme se tam, když poletovalo chmýří. Mysleli jsme si, že to poletuje hmyz. Bylo to na mýtině, mýlili jsme se. Potom jsme šli domů a odmykali jsme dveře. Doma jsme si rozdmýchali oheň. Hanička a Miluška byly nejlepší kamarádky. Ráno se nasnídaly a vyčistily si zuby a převlékly se. Šly zpátky na mýtinu, kde našly myšku a hlemýždě. Vzali si je domů. Mají doma ještě kocoura, který se nerad myje a smýká se ve vaně.

Kristýna Tichá, Fanda Studený
Myš se nastěhovala do Litomyšle. Někdy honila chmýří nebo sebou smýkala v kleci. Potkala pana Hlemýždě, ten jí zamyká v kleci. Pak tam přiletěl hmyz. Myš se mýlí, že jí kočka nechytí. Pak se hmyz odstěhoval do Vysokého Mýta. Pokoušel se rozdmýchat oheň v krbu, nakonec se mu to nepovedlo a vyhořel. Musel se odstěhovat. Tentokrát do Kamýku nad Vltavou. Když ten hmyz letěl, viděl po cestě vymýcený les. V novém bytě měl hezké umývadlo. A pak viděl hlemýždí film. Žil v bytě s myškou.
Valérie Bučková, Matěj Sláma
Jednou byla jedna myška, která měla kamaráda hlemýždě. Jednou se nachomýtli v Litomyšli a uviděli tam hmyz. Zeptali se ho, jestli neví, kde je ochmýřený pták. Hmyz se rozhodl, že půjdou k nim domů rozdýchat jim oheň. Jeden ale nezamykal, a teď nemohl najít klíč. Druhý chtěl, aby zapřemýšlel, kde naposledy byl. Vzpomněl si že na mýtině, ale když ho zavolali, dostal smyk a uviděl mývala a chvíli si s ním povídal. Nakonec klíč našel v kapsičce. Myška s hlemýžděm šli nakonec za ptákem sami a ptali se ho, jestli je jejich kamarád. Pták odpověděl, že není. Myška se omluvila, že je to omyl. A šli domů a usnuli. Konec.

Po stopách Přemyslovců

V den rozdávání pololetního vysvědčení se žáci 7. B vydali do minulosti a navštívili středověk. Projektový den, který dostal název „Po stopách Přemyslovců“, se odehrával během pěti vyučovacích hodin a „sedmáci“ ve své aktivitě nepolevovali ani o přestávkách. Naše výprava začala vytvářením Alfaboxu na téma středověk, v čemž byly všechny skupiny, do kterých se žáci rozdělili, více než úspěšné. Pak je čekalo trochu žurnalistické práce. Natáčení reportáže třeba z bitvy na Moravském poli byla pro většinu nová zkušenost. Stejně tak rozhovor s přemyslovskými králi, kteří jsou již téměř tisíciletí po smrti, nebyl úplně běžnou záležitostí. V rámci bonbónového kvízu si všichni vyzkoušeli, co si pamatují z hodin dějepisu. Poté nakoukli pod pokličku divadelního umění, když měli za úkol ztvárnit obvyklé středověké činnosti, jako například pečení chleba nebo orání pole. Závěr byl věnován samostatné práci na výukové pomůcce pro ostatní žáky školy. „Sedmákům“ se celý den líbil a doufejme, že to pro ně nebyl poslední výlet do tajů české historie.

Mgr. Lenka Bílková Teclová

Olympiáda v anglickém jazyce

I v letošním roce se na naší škole uskutečnila olympiáda v anglickém jazyce. Datum bylo určeno krátce před pololetními prázdninami, na 28. ledna. Žáci druhého stupně byli rozděleni do dvou kategorií – mladší žáci 6. a 7. ročníků a starší žáci 8. a 9. ročníků. Obě kategorie měly za úkol zvládnout nejprve poslechovou část, kde měly prokázat pasivní znalost hlavního cizího jazyka. Od 14:00 na účastníky čekala konverzační část. Po vylosování tématu a krátké přípravě každý žák předstoupil před paní učitelky Bubeníkovou a Špidlíkovou a předvedl, jak mu to mluví.

Výsledky byly těsné, ale přesto se podařilo vybrat ty nejlepší. V mladší kategorii se na prvním místě umístila Hana Kopuletá ze 7. A, na druhém místě Adéla Janačíková ze 7. C a na třetím místě Adéla Gondeková ze 7. C. Mezi staršími žáky se vítězem stal David Purkert z 8. B, druhé místo obsadil Jan Nos z 9. B a třetí místo získal David Bubeník z 9. B. Výše jmenovaní za své výkony dostali ceny pro pobavení i poučení. Všem účastníkům děkujeme a doufáme, že se napřesrok na olympiádě potkáme znovu.

L. Bubeníková, D. Špidlíková, L. Bílková Teclová

Tablety a mobilní telefony běžnou součástí výuky v 5. A

Tablety a mobilní telefony běžnou součástí výuky v 5. A

Každý z nás si asi někdy položil otázku, co vše učí děti škola. Výchova a vzdělání je prvořadé, lidé je jmenují jako první ve výčtu všech aktivit, které ke škole neodmyslitelně patří.

Bohužel jsme v tomto prostředí, kde tráví děti tolik času, neumožňovali ještě donedávna užívat telefony a tablety v rámci výuky, dokonce jsme to žákům zakazovali. Proč tomu tak bylo? Děti je neuměly používat k účelům, které jim otevřou bránu přesunout se z herního světa do světa vzdělávání. Bylo třeba jim ukázat bezpečná prostředí, kde mohou trénovat učivo, nepřetržitě se formou hry vzdělávat. Tuto pomyslnou hranici jsme se pokusili překonat. Bylo to snadné, protože žáci jsou s těmito zařízeními spjati denně a jsou nedílnou součástí jejich života.

Co všechno nám tablety a mobily umožňují ve výuce? Žákům zadávám do tabletů interaktivní testíky. Užívání tabletů jim umožňuje testem procházet otázkami vlastním tempem a kdykoli se vrátit k obtížnější části zkoušené látky. Po vyhodnocení vidí všichni během několika sekund výčet všech otázek a chyb, kterých se dopustili. Můžeme si takto ověřovat znalosti z kterékoli hodiny. Ne vždy musí stát na samém konci našeho zkoušení známka. Důležité je zapojit všechny děti, naučit je pozorně číst zadání, soustředit se, být pozorní.

O užívání těchto technologií jsem usilovala již déle, nebyla to snadná cesta, je nutné postupovat malými krůčky. Jsme rádi, že tyto možnosti máme. Nebylo by to možné bez velkého nadšení učitele, dětí, podpory ze strany správců naší počítačové sítě, rodičů a vedení naší školy.

Naše „technické kamarády“ užíváme také k plnění samostatných úkolů ve všech předmětech. K zadání a přihlášení dětí nám stačí dvě minutky. Okamžitě se zpracovávají data všech žáků, což běžně není možné docílit. Je úžasné, kolik odpovědí jsou schopni žáci odeslat během krátkých vstupů do výuky. Pro lepší představivost Vám přiblížím jeden ze zadaných úkolů. Žáci měli tvořit příklady, kombinovat v nich početní operace násobení, dělení se sčítáním a odčítáním, závorky. Dostali pevně stanovený výsledek. Jejich příklady vypadaly např. takto: 1000 – 2×250, 7 x 30 + 290 atp. Sami sobě žáci vytvořili příklady pro trénink učiva. Kolik si myslíte, že přišlo během tří minut odpovědí? Je to neuvěřitelné, ale bylo jich téměř 300!

Samozřejmě se mezi nimi objevily i chybné příklady, ale i ty byly vítané, chybami se učíme. Zaslané informace se stávají součástí mého počítačového souboru – průběžně je ukládám. Na interaktivní tabuli je ihned procházíme, můžeme se k nim kdykoli průběžně vracet. Není v možnostech žádného učitele vyvolat v tak krátkém časovém intervalu všechny děti. Zabralo by nám to několik vyučovacích hodin plných matematiky.

Žáci se mohou přihlašovat během volných chvilek o přestávkách i v hodinách na mé vlastní webové stránky, kde mají velké spektrum nahraných aktivit do všech předmětů zaměřených na probírané učivo.

Závěrem bych chtěla poděkovat svým dětem. Jejich nadšení mě žene k překonávání dalších překážek a snaze nevzdávat se, posouvat výuku novým směrem.

Novinek není třeba se bát. Pokud naučíme děti užívat své „miláčky“ a virtuální svět účelně, bude vzdělávání snazší pro pedagogy, žáky i jejich rodiče.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Divadlo Polárka 1.-3.třídy

Zážitky z představení a cesty do divadla dne 28.ledna zachytili žáci 3.A.

Ve středu 28.1. byl sraz před školou. Jeli jsme do Brna, kde jsme navštívili divadlo Polárka. Viděli jsme příběh o pěti strýčcích, kteří hlídali nemocnou holčičku Minku a vyprávěli jí různé příběhy. Představení se mi líbilo. (Kuba)

Jeli jsme do divadla Polárka. Vysedli jsme z autobusů a šli jsme do divadla. Sundali jsme si budny a potom jsme se už dívali. Měli jsme jednu přestávku, tak jsme se nasvačili. Bylo to moc nádherné, užili jsme si to. (Matouš)

Dnes jsme byli na divadelním představení v Brně. Pohádka se jmenovala Pět báječných strýčků. Minka odjela na hory s tatínkem a pěti strýčky, ale první den onemocněla. Každý den se o Minku staral jeden strýček a vyprávěl jí zajímavý příběh. Divadlo se mi moc líbilo. (Fanda)

Dnes jsme navštívili divadlo Polárka. Po dlouhé cestě autobusem jsme dorazili do Brna. Představení se mi moc líbilo. Bylo legrační a moc hezké. (Kačka H.)

Představení se jmenovalo Pět báječných strýčků, protože bylo o strýčcích, kteří hlídali holčičku Minku, která měla angínu. Vyprávěli jí nepravdivé příběhy a přitom tvrdili, že je to pravda. Nakonec to skončilo tak, že se všichni od Minky nakazili. Divadlo se mi líbilo. (Ivanka)

Každý strýček vyprávěl pohádku. Mně se nejvíc líbilo, jak se vsadili, kdo chytí většího a vzácnějšího ptáka na své krmítko. Líbilo se mi všechno. Chtěla bych se na to podívat ještě jednou. (Vika)

Pohádka se mi moc líbila. Nejvíc se mi líbila Eskymačka s velikým pozadím. Těším se, až pojedeme zase. (Lucka)

Dnes jsme byli v divadle Polárka. Vystoupení se jmenovalo Pět báječných strýčků. Líbilo se mi, jak herci zpívali a hráli. I divadlo bylo moc krásné. (Anička)

V divadle se mi líbilo, jak strýčkové vyprávěli pohádky. Byly vtipné. Nejvíce se mi líbila pohádka, jak se strýčkové hádali, kdo bude mít na krmítku většího ptáčka. Bylo to hezké představení. (Deniska)

Dnes se mi v divadle moc líbilo. Dívali jsme se na Pět báječných strýčků. Bylo to moc zábavné. Holčička byla nemocná a strýčkové jí vyprávěli příběhy. Až byla zdravá, onemocněli strýčkové. (Honzík)

Ve středu 28.1. jsme jeli na představení do divadla Polárka. V představení vyprávělo pět strýčků vymyšlené příběhy nemocné Mince. Nejvíce se mi líbil příběh, ve kterém se dva strýčkové vsázeli o to, na které krmítko přiletí větší nebo vzácnější pták. Moc jsem se nasmála. (Marcelka)

(při představení se bohužel nemohlo fotit)

Leden u Dráčků a Lvíčat

Vánoce utekly jako voda a máme tu leden. Počasí nám na začátku měsíce přálo, příroda nadělila sníh, a tak jsme se společně pustili do stavění sněhuláků. Netrvalo ale dlouho a naše smutná očka pozorovala za oknem tající sněhové chlapíky. Nezbylo nic jiného, než si je vyrobit z papíru.

Druhého ledna oslavil náš velký kamarád Večerníček padesát let. Věnovali jsme mu celý týden povídáním, čtením a malováním nejrůznějších pohádek.

Další týden jsme se zaměřili na zimní sporty a na vyrábění dárečků k zápisu budoucích prvňáčků.

Konec ledna patří pololetnímu vysvědčení. Zvláště pro naše letošní prvňáčky je tento den slavnostní.

A proto jsme ho oslavili i my v družině a navíc jsme si vytvořili vysvědčení podle své fantazie.

Koukněte, jak se nám to povedlo!

K. Mattesová, P. Sýkorová

Foto: K. Mattesová, P. Sýkorová

Zima v družince

Po Vánocích jsme se vrátili do školy odpočatí a počasí nám také přálo. Napadl sníh. Hurááá! Postavíme sněhuláky! Jak se dětem podařilo tyto bambulaté pajduláky vytvořit? Skvěle.

Sníh nám moc dlouho nevydržel, ale my si sněhuláky namalovali nebo vytvořili z vaty. Sněžný muž , krmení labutě, zimní sporty, pohled z okna do zimy… Také jsme soutěžili o nejhezčího sněhuláka. Jak se nám dařilo, tak na to se můžete podívat.

Večerníček letos oslavil 50.let a my jsme si zavzpomínali na jeho pohádky, také jsme vytvořili hlavu Večerníčka. Nebylo to jednoduché, namalovat obličej, poskládat čepici… Vy víte jaké má oči, tvar nosu, má pihy nebo ne? Zkuste si ho namalovat, možná budete překvapeni. Pak se podívejte na toho našeho. Že se podařil.

Pod heslem – KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ – malujeme, tvoříme a hrajeme si. Když zima nevypadá jako zima, vystřihneme si ji z papíru. Jak se nám to daří, tak to se můžete podívat.

Vaši BROUČCI