Archiv pro rubriku: Projektová výuka

Slunce – zdroj života, 5.B

I když se venku hřejivé paprsky postupně vytrácí, ve výuce je Slunce stále s námi.

V učivu přírodovědy se v rámci učiva o vesmíru dostáváme k poznávání vesmíru -sluneční soustavy.

Proč se učíme o vesmíru? Je snad něco monumentálnějšího, zázračnějšího a více fascinujícího než vesmír? Představte si ty neuvěřitelné časy, vzdálenosti, velikosti. A to nejkrásnější je, že se všechno odehrává nad našimi hlavami. Zkuste se zadívat na oblohu, na Slunce, Měsíc, noční oblohu a spojte si nové poznatky s tím, co se denně odehrává přímo nad vámi.

Slunečnímu světlu a teplu vděčíme za to, že na Zemi vznikl život, proto je prvním objektem našeho poznání. Je mnohonásobně větší než naše planeta. Slunce je obrovská koule žhavých plynů – hlavně helia a vodíku. Svítí už 5 miliard let, na povrchu má teplotu asi 5 500 °C. S výčtem zajímavostí o Slunci bychom mohli pokračovat hodiny.

Sluneční paprsky nás hladily alespoň prostřednictvím prezentací. Zhlédli jsme, jak vypadají skutečné sluneční erupce, ve výtvarné výchově jsme při malbě slunce poslouchali písně, v nichž tato hvězda vystupuje – nejen v českém jazyce, ale i v angličtině.

Práce nám lépe ubíhala. Naše slunce je plastické, hýří teplými barvami, které vystihují jeho proměny během dne – od východu k západu.

Slunce je zdrojem života, a tak si naši několikahodinovou práci plně zaslouží. Pokud nemáte rádi sychravé počasí a nevyhovují vám chladné noci a rána, která nás trápí již od srpna, prohlédněte si naše práce a zahřejte se spolu s námi. Snad Vám dodají alespoň část ztracené sluneční energie.

Za kolektiv dětí Mgr. Jarmila Loudová

Vzhůru do vesmíru, 5.B

Vesmír neboli kosmos je všechno kolem nás. Jeho stáří přesahuje 13 miliard let. Vědci tvrdí, že je nekonečný. Září v něm miliardy hvězd. Lidé se ho snaží blížeji poznat. Neustále rozvíjíme technologie bádání. Sestrojujeme dokonalejší obří dalekohledy, radioteleskopy a další řadu přístrojů, které jsou umístěny na družicích, kosmických lodích a stanicích. Základní poznatky o naší sluneční soustavě, planetách, hvězdách nás čekají v učivu přírodovědy. Bývá to poutavější část učiva 5. ročníku.

Lety do vesmíru jsou snem nejednoho dítěte, dospělých po celý jejich život.

Cestovat blíže ke hvězdám se podaří však jen jedincům. Rozhodli jsme se, že se vzneseme vzhůru k planetám a hvězdám alespoň prostřednictvím malby. Prozatím jsme si připravili stroje na naši cestu. Raketoplány jsme umístili na pozadí, které by mělo připomínat nekonečný vesmír.

I když nám malba zabrala pouhé dvě hodiny výtvarné výchovy, zapotili jsme se.

O to více vnímáme skutečnost, že reálné přípravy trvají desítky let. Budeme někdy opravdu běžně cestovat blíž ke hvězdám? Uvidíme.

Mgr. Jarmila Loudová

Panovníci a Staré pověsti české, 4.A

Další etapu v nejstarších dějinách naší vlasti tvořily u žáků 4. ročníku Staré pověsti české a panovníci českých zemí. Kromě spousty nových informací, názorných ukázek a krátkých animovaných filmů o českých dějinách si děti tyto osobnosti a události zkusily v hodinách výtvarné výchovy také nakreslit. U Starých pověstí českých se snažily zachytit děj a postavy v pohybu, zatímco u panovníků se zaměřily na stínování.

Mgr. Blanka Valnohová

Nevšední zážitky ze závěru školního roku, 4.B

Závěrečné červnové dny jsou ve školním prostředí vždy nejnáročnější. Bývá krásné počasí, ve třídách se přehřívají nejen děti, ale i učitelé. Na všech je vidět značná únava, přesto ji překonáváme s maximálním nasazením a úsilím.

Červnové dny jsou však také plné příležitostí k věcem, na které v průběhu roku v jednotlivých předmětech nebyl dostatek prostoru. Ve čtvrtém ročníku jsme v červnu propojili výlet s poznáváním. Vydali jsme se do druhého nejkrásnějšího města v České republice – historického města Olomouce. Zde jsme kromě historického centra zavítali i do ZOO a proskotačili jsme se v lanovém centru. Propojili jsme tak naše vědomosti z vlastivědy, přírodovědy a tělesné výchovy. Poznali jsme nové krajské město. Nádherné počasí umocnilo naše pocity, jak krásně je v Čechách.

Zanedlouho po výletu jsme se vydali i na toulky historií Ivančic. Prošli jsme kromě Palackého náměstí i okolní uličky, které jsou spjaté s významnými osobnostmi, historií královského města i působností Jednoty bratrské ve městě. Pozorně jsme se věnovali jednotlivým domům, jež jsou dokladem různých architektonických slohů. Co by to bylo za vycházku bez možnosti osvěžit se zmrzlinkou v cukrárně? Ani tato „svačinka“ v podobě ledového osvěžení nám nebyla odepřena.

Po návratu do třídy jsme se rozdělili do skupin a snažili jsme se v připravené soutěži dokázat, že jsme byli pozornými posluchači naší průvodkyně a paní učitelky v jedné osobě.

Tím však jedinečné chvilky závěru roku zdaleka nekončily. Každou volnou chvilku oddechu ve třídě nám paní učitelka denně zpestřovala promítáním kreslených naučných pověstí, dívali jsme také na zfilmované podoby literárních děl, jejichž ukázky jsme měli v čítance. Na velké obrazovce interaktivní tabule s našimi kamarády kolem sebe, to je zážitek mnohonásobně lepší než doma. Přesvědčili jsme se, že filmové zpracování se vždy v některých věcech liší od knižních podob příběhů, a proto stojí za to, si knihy také pročíst. Mají své kouzlo, ukrývají některé detaily, které ve filmu nejsou uvedeny, určité části příběhů jsou zcela pozměněny.

Naše paní učitelka je opravdu kreativní, a tak využila i nečekané bouřky a krátkého výpadku elektřiny. I takové chvilky nám poskytly jedinečné zážitky. Tvořili jsme si navzájem strašidelné historky, ty umocnily tajemnou atmosféru a ke chvílím nepříznivého počasí patří. O to více jsme se cítili ve škole v bezpečí, i když jsme se nemohli choulit pod peřinou v teple domova. Měli jsme totiž kolem sebe své kamarády – spolužáky a paní učitelku – všechny,

s nimiž již několik let tvoříme jednu velkou školní „rodinku“. Na to jsme navázali opakováním zásad chování při mimořádných událostech, čeho se vyvarovat při bouřkách, vichřicích. Zopakovali jsme si pravidla první pomoci. To vše může v rámci improvizace vést k propojení školního života s reálnými situacemi. Okny třídy mezitím prosvitlo slunce a my jsme mohli pokračovat ve výuce dál. I tyto situace nám umožňuje závěr roku ve volnějším režimu opakování v rámci jednotlivých hodin.

19.června jsme měli „DEN NARUBY“. Předem jsme se společně s paní učitelkou domluvili na vzájemné výměně rolí. My žáci v roli učitele, paní učitelka jako přihlížející a případně koordinující osoba, ochotná nám kdykoli pomoci, bude-li to zapotřebí. Každou hodinu vedli dva žáci – střídali se, aby pro ně nebylo vedení hodiny tak náročné. Postavit se před tabuli a tolik diváků- pozorných posluchačů – není vůbec jednoduché. S dostatečným předstihem jsme si vysvětlili, jak má každá odučená hodina vypadat. Kladla jsem jim na srdce, aby neopomněli na pochvalu, zařazení her určených k oddechu i upevnění vědomostí a zlepšení pozornosti, na střídání jednotlivých aktivit. Vedoucí žáci mohli užívat mé interaktivní hry na stránkách naší třídy. Předem jsme si prošli, jak bude jejich hodina probíhat. Poradila jsem jim vhodné časové rozvržení, zapůjčila jsem jim potřebné pomůcky pro průběh hodiny. Byla jsem v roli vedoucího pedagoga pro začínajícího učitele. Ačkoli žáci nemají žádné odborné pedagogické vzdělání, bylo vidět, že mnohé věci z mých hodin skvěle okoukali a dokázali v rámci svých schopností převzít odpovědnost učitelské profese. Procvičili si schopnost komunikace, improvizace, protože nikdy nelze odhadnout přesnou reakci žáků – v tomto případě i spolužáků v lavicích. Pochopili, jak významná a nelehká je práce pedagoga. Dostali tak zároveň vklad do budoucího života. Předala jsem jim hravou formou a vlastním prožitkem pocit porozumění, zodpovědnosti za druhé. Naučili se více si vážit  učitelské profese, která bohužel během let ztratila svou prestiž. Samozřejmě nechyběla ani odměna za dobře vykonanou práci.

Byla jsem překvapená, jak zodpovědně se žáci na zvolené hodiny připravili, byla jsem na ně pyšná. Zkuste i vy doma předat dětem například chod domácnosti na jeden celý den se všemi povinnostmi, které mají rodiče. Dočkali byste se jedinečných chvil, jaké jsme prožili my.

Mgr. Jarmila Loudová  a žáci 4.B

 

Den Země, 4.A

Už řadu let je 22. duben nazýván Den Země. Žáci 4.A se opět po roce zapojili do tohoto projektu, jehož smyslem je uvědomit si dopady ničení životního prostředí a tedy i důležitost ochrany naší planety Země. Letos jsme však tento ekologicky motivovaný svátek oslavili netradičně kvůli počasí až 3. května.

Na Réně na nás čekal pan Lang se sazenicemi stromků. Nejprve jsme mu pomohli při sázení mladé višně u řeky Jihlavy nedaleko našeho loňského stromu jírovce. Pak už jsme zamířili do lesní školky, kde jsme měli možnost vyzkoušet si sázení mladých borovic. Postup jsme si pamatovali z loňského roku, takže po jeho krátkém připomenutí jsme se mohli pustit do práce. U té nám trpělivě pomáhaly také lesní dělnice.

Práce nám šla od ruky a počasí se vydařilo, takže jsme na Réně strávili příjemné dopoledne. Za ně děkujeme především panu Langovi, ale i jeho lesním dělnicím. Jsme rádi, že jsme opět mohli pro naši modrou planetu Zemi něco dobrého vykonat.

Za žáky 4.A Mgr. Blanka Valnohová

Člověk

Zajímavým tématem v přírodovědě pro páté ročníky je Člověk. Žáci se dozvídají mnoho užitečných informací o svém těle. Jak funguje, co mu prospívá, a co naopak tělo bolí. Informace propojujeme i v jiných předmětech. Například ve výtvarné výchově a v pracovních činnostech.

Vybrali jsme si kosterní a trávicí soustavu. Nejprve jsme pomocí tzv. ušošťourů sestavili kostru. V další hodině jsme se zaměřili na skrytý cukr v potravinách. My si totiž mnohdy  ani neuvědomujeme, kolik ho v jedné dávce sníme. Bylo to pro všechny veliké zjištění. Snad budeme v obchodech teď více přemýšlet!? Máme přece svoje tělo rádi.

 

Mgr. Veronika Válková, 5. B

P_20170505_072322P_20170505_072332P_20170505_072223P_20170505_072158

DEN ZEMĚ, 4.B

22. dubna se slaví v celém světě DEN ZEMĚ. Země je naším domovem. Jsme si vědomi, že po ní  denně chodíme, využíváme její bohatství. Je k nám velmi štědrá, bohužel jí její lásku stejnou měrou neoplácíme.

Jsme součástí přírody a DEN ZEMĚ nelze opomenout. Je třeba ho prožít ve volné přírodě.

Svátek Země jsme oslavili s předstihem již 20. dubna.

Připravila jsem dětem stanoviště na pozemku školy s hravými úkoly. Ráno bylo velmi chladné, proto jsme do přírody vyrazili až kolem poledne.

Žáci spolupracovali ve skupinách. Nejprve si rozlosovali barvy, podle nich vytvořili skupiny. Následně museli objevit 24 karet s otázkami, které propojovaly jejich dosavadní znalosti o přírodě. Jednalo se o otázky z oblasti živočišné i rostlinné říše. Na zvládnutí úkolu měli

45 minut. Užívali jsme si možnost pohybu na čerstvém vzduchu, výuku mimo prostor třídy.

I to patří do hodin přírodovědy.

Důležité není, zda jsme zvládli všechny úkoly bez chybiček, ale naše plné nasazení a čas, po který jsme byli blíže propojeni s matičkou Zemí.

V loňském roce nás hýčkalo slunné počasí. Letos jsme poznali, že větru a dešti neumíme poručit. I když lidstvo dokázalo překonat mnoho úskalí, počasí ovládat neumíme.

Po cestě zpět do budovy školy jsme neopomněli vysbírat vše, co do volné přírody nepatří. Na to, abychom byli všímaví vůči svému okolí, není potřeba velkého úsilí. I drobnosti umožní zachovat krásnou a čistou přírodu.

Milá Země, máme tě velmi rádi.

                                                                       Mgr. Jarmila Loudová a žáci 4.B

 

Život v pravěku, 4.A

Ve vlastivědě se žáci 4. ročníku seznamují s nejstaršími dějinami naší vlasti. Pro lepší pochopení života lidí v pravěku si žáci 4.A zahráli ve skupinkách scénky z doby kamenné. Každá skupinka dostala jiný úkol, např. varovat ostatní členy tlupy před šelmou, chytání mamuta do pasti, výroba sošek a rytin na kostech nebo návrat pravěkých lidí z úspěšného lovu. Nebyl to však vůbec jednoduchý úkol, protože lidé se tehdy ještě nedorozumívali řečí, kterou běžně používáme my, ale posunky. S nelehkým úkolem si nakonec všichni poradili a navíc jsme se u toho skvěle pobavili. Ale hlavně, snad nám to pomohlo přiblížit si a lépe pochopit život v době kamenné.

Ve výtvarné výchově jsme napodobovali pravěké kresby v jeskyních, pocházející ze starší doby kamenné. Výjevy z této doby jsme zachytili uhlem na papírovou muchláž, která nám připomínala stěnu jeskyně.

Jelikož v mladší době kamenné již vznikaly keramické vázy, vytvořili jsme papírovou koláž pravěké vázy rozbité na střepy. Jednotlivé „střípky“ jsme ovšem šetrně složili k sobě jako praví archeologové.

Období pravěku končí příchodem Slovanů do našich zemí. A protože první Slované uctívali mnoho bohů, zkusili jsme si některé z nich ve výtvarné výchově nakreslit. Stačil nám k tomu výkres, redispero s tuší, suché pastely a vlastní představivost s fantazií.

Mgr. Blanka Valnohová

V dobách dinosaurů, 4.A

V hodinách vlastivědy se žáci třídy 4.A zabývali obdobím prehistorie planety Země. Nejprve  se seznámili se samotným vznikem naší planety. Nejzajímavější však bylo pomyslné zastavení v období druhohor, kdy žili dinosauři. Z připravených textů žáci zjišťovali základní informace o jednotlivých druzích dinosaurů, ve dvojicích je zaznamenávali do myšlenkové mapy a nově získané poznatky nakonec prezentovali před spolužáky. Tím si vzájemně předali spoustu nových a zajímavých informací.

Na dané téma navazovala i návštěva brněnského planetária a technického muzea. Zde jsme měli možnost zhlédnout filmy o dinosaurech, prohlédnout si robotické modely těchto druhohorních tvorů nebo jsme také mohli odkrýt modely jejich kosterních pozůstatků na paleohřišti atd.

V hodinách výtvarné výchovy se pak žáci pokusili zachytit dinosaury na výkres. Jejich siluety malovali černou tuší na barevné pozadí vytvořené předem suchými pastely.

O tom, jak děti toto téma zaujalo, svědčí i jejich povedené práce. Zde je ukázka několika z nich.

Mgr. Blanka Valnohová

Rozkvetlá třešeň, 4.B

Pod našima rukama vznikl další velký strom. Tentokrát jsme se zaměřili na prostředí sadů. V hodinách přírodovědy nyní poznáváme ekosystém okolí lidských obydlí, propojení s hodinou výtvarné výchovy vždy lépe umocní prožitek z probíraného učiva. Rozhodli jsme se vytvořit rozkvetlou třešeň. Zaujala nás svou barevnosti, rozložitostí koruny, tvarem listů. Pracovali jsme jako jeden tým. Každý tvořil listy a květy. V koruně stromů máme 120 plastických květů, 144 listů. K jejich tvorbě jsme měli jen 2 vyučovací hodiny. Nezalekli jsme se a poctivě jsme pracovali. Dělání všechny smutky zahání. Tato slova známé písničky tentokrát platila dvojnásob.

Naučili jsme se pracovat se suchými pastely, stínovat. Opět jsme uplatnili všechny dosavadní dovednosti. Stříhání bylo nedílnou součástí naší práce. Ačkoli máme nůžky v ruce pravidelně, mnozí s nimi opět bojovali.

Finální výsledek naší práce zdobí chodbu před třídou. Nedokáže nahradit skutečný strom, ale je jeho věrnou kopií. Škoda, že mu neumíme vdechnout život.

                                                                                               Mgr. Jarmila Loudová a žáci 4. B