Archiv autora: Veronika Válková

T-Mobile běh

Ve středu 21.6. se žáci prvního stupně naší školy zúčastnili  běhu na podporu Olympijských her. Závod byl součástí celosvětových oslav.

Délka závodu byla dána podle věku. Vždy běželi dívky a chlapci obou souběžných tříd. Každý účastník získal diplom, medaili a tyčinku Corny. První tři navíc získali ještě funkční tričko s logem OH.

Ve fotogalerii si můžete prohlédnout fotky žáků pátých ročníků.

 

 

Mgr.Veronika Válková

 

Keramická dílna

Začátkem jara jsme s žáky 5. tříd absolvovali první blok tvořivého programu při SVČ Ivančice. Děti si vyzkoušely práci s keramickou hlínou za přítomnosti zkušené pracovnice SVČ, která jim vše srozumitelnou formou v průběhu práce vysvětlovala.

Ve druhém bloku dovezly dvě pracovnice SVČ přepálené výrobky do školy. Zde si je žáci nabarvili glazurami, které si mohli vybrat z nabídnutého vzorníku. Potom byly výrobky odvezeny opět na výpal a na závěr dovezeny zpět do školy.

Ve fotogalerii  můžete zhlédnout úžasné keramické kočky.

 

Mgr. Zdeňka Marková, Mgr. Veronika Válková

Člověk

Zajímavým tématem v přírodovědě pro páté ročníky je Člověk. Žáci se dozvídají mnoho užitečných informací o svém těle. Jak funguje, co mu prospívá, a co naopak tělo bolí. Informace propojujeme i v jiných předmětech. Například ve výtvarné výchově a v pracovních činnostech.

Vybrali jsme si kosterní a trávicí soustavu. Nejprve jsme pomocí tzv. ušošťourů sestavili kostru. V další hodině jsme se zaměřili na skrytý cukr v potravinách. My si totiž mnohdy  ani neuvědomujeme, kolik ho v jedné dávce sníme. Bylo to pro všechny veliké zjištění. Snad budeme v obchodech teď více přemýšlet!? Máme přece svoje tělo rádi.

 

Mgr. Veronika Válková, 5. B

P_20170505_072322P_20170505_072332P_20170505_072223P_20170505_072158

Špilberk

 

V úterý 18.10. byly 5. třídy na exkurzi na hradě Špilberku. Měli jsme objednaný 90 minutový výukový program s názvem Vypátrej ducha Lucemburků. Na hravé stezce s markrabětem Joštem a kostýmovanými lektory děti prošly středověkými úkoly v expozicích Od hradu k pevnosti, Brno na Špilberku, Žalář národů a v prostorách hradu Špilberku, rozluštily rodovou pověst Lucemburků. Po celou dobu je provázela jedna z historických postav spojených s historií  hradu. Nakonec se všem podařilo ducha nakreslit a pojmenovat. Jednalo se o meluzínu, která podle pověsti na hradě obchází. V 11.00 jsme si poslechli zvonkohru na náměstí, nakoupili suvenýry a odjeli zpátky do Ivančic.

 

Příběhy se vzory mužského rodu 4.B

Adam Dúrny, František Studený

Plechový muž

Byl jednou jeden pán, který měl rodinu a bydleli v Praze. Nikam nechodili na výlety. Až pána napadlo, že se pojedou podívat na Pražský hrad. Po cestě si povídali o různých pověstech. Když dojeli na hrad, hned u vchodu stál plechový muž. Najednou muž ožil a honil je po celém hradě. Pán vzal meč a shodil plechového muže a zjistil, že je to stroj. Pán a jeho rodina odtáhla toho plechového muže tam kam patří – do šrotu. Tam naposledy plechový muž promluvil. Řekl, že je mužostroj.

 

Marek Kincl, Jakub Valnoha

Výlet na hrad

Byl jednou jeden pán, který byl správce hradu. Staral se o hrad a různé stroje. Když potkal muže na nádvoří, muž mu řek, že chce jít na prohlídku hradu. Zavolal na druhého pána a šli do hradu. Ukazoval mu, jak fungují stroje a výroba strojů. Potom šli chodbou hradu až do hradní jídelny, kde si muž dal pečenou husu se zelím. Muž odešel, moc se mu tam líbilo.

 

Tereza Britzmannová, Veronika Čížková

O muži

Byl jednou chlapec a tomu říkali Muž, protože byl hodně silný. Jednou, když Muž cvičil na stroji, zasnil se, že by chtěl vidět nějakého pána z doby minulé, který bydlel na hradě. Jen si to domyslel, usnul. Ve snu se ocitl před mohutným a krásným hradem. Vešel dovnitř a neviděl jednoho pána, ale hned tři velké muže. Byli to tři papežové. Řekli mu, že když splní tři úkoly do půlnoci, dají mu všechno, co si bude přát. První mu řekl, že musí donést stroj, druhý, že musí ušít šaty. A třetí muž řekl, že musí uklidit celý hrad. Když pánové uviděli nádherné práce, dali mu vše, co měl za úkol – hrad, stroj i šaty. Přidali ještě spoustu peněz.

 

Vzory ženského rodu 4.B

V hodině slohu žáci vymýšleli příběhy se vzory ženského rodu. Některé jsem vybrala.

Země

Petr Vyklický, Fanda Studený

Po celé zemi rostly samé růže. Ženy sázely samé růže. V každé zahrádce bylo alespoň deset růží. Když je žena sázela, tak v hlíně našla kost. Naproti v zahrádce žena zpívala růžím píseň, aby lépe rostly. Čím rychleji žena zpívala, tím rychleji růže rostly do velkých výšek. Hodně ztloustly a rozbily celou vesnici Růžice. Žena zpívala pořád až si vyzpívala hlasivky.

 

Zlá žena a muž

Nikola Fadrná, Lukáš Sedláček

Byla jednou jedna žena, která zpívala píseň na Valentýna svému muži. Přinesla mu oběd a zpívala:,,Můj drahý mužíčku, nesu ti kostičku, která se ti zabodne do krku a zemřeš. Na hrob ti dáme červenou růži aspoň uvidíš, že jsem tě měla alespoň trochu ráda.“ Muž se lekl a utekl do trní růží. Řekl si, ta moje ženuška měla ale mužů a prohrabával se v hromadě kostí od zvířat, které už snědla a najednou žena vyšla z domu. Nebyla to jeho ženuška, ale byla to čarodějnice. Její dům nebyl přepychový jako dřív, ale byla to černá díra, ve které se vařil lektvar krásy, protože baba nebyly moc hezká. Muž vyběhl z keřů a popadl ženu a koště. To letělo s oběma pryč. Muž si zpíval po cestě píseň o růži.

 

O kosti

Lucie Matoušková, Eliška Enžlová

V jedné rodině byla žena Růžena a její dcera Písnička. Rozhodly se, že půjdou na hrad Kost. Tak šly a uviděly tam stánek s uzeninami a Písnička chtěla kotletu. Růžena ji koupila a dcera ji snědla. Zbyla jí kost. Nechala si ji a vydaly se na hrad. Koupily si vstupenku. Policie je musela před vstupem prohlédnout. Policista našel kost a Písničku vyhodil. Ta krutě ječela, aby tu kost vytáhl z koše a koupil ji za to růži.

 O ženském městě

Adam Dúrny, Veronika Vošická

Bylo nebylo jedno město, kde místo mužů bydlela spousta žen. Ženy měly jen své psy a morčata. Ženy jedly salát z růží, psi jedli kosti, kostičky a kostě. Jedna žena Kristýna má v kuchyni spoustu růží, tak si zpívala píseň O šípkových růžích. Sliny se jí sbíhají, přihodí tam kosti a bude to dobré. Mňam.

Vzory středního rodu, 4.B

V hodině slohu děti vymýšlely příběhy na vzory středního rodu. Některé jsem vybrala a napsala.
Veronika Čížková, Tereza Britzmannová
Bylo jedno stavení. V tom malém staveníčku bydlelo malé děvčátko, co mělo kuře. Jednou se děvče rozhodlo, že to kuře sní. Když ho měla v papiňáku, kuře prosilo, ať ho nechá žít. Tak šla do města, aby ho prodala. Ale kuřátko osud nemělo lehčí. Nakonec se stejně servírovalo s jablkem v zobáku. Děvče se rozhodlo, že za utržené peníze si zajede k moři. Cestou se koukala na nebe a představovala si, že vidí dům s modrým lešením. Když přijela k moři, pohled na rozlehlé moře ji znechutil a jela zpět do svého malého staveníčka. Když jela zpátky, viděla rozlehlá pole.

Marek Kincl, Jakub Valnoha
V jednom krásném městě žilo kuře. Žilo v bytě, ale museli ho jednoho dne vyhnat, protože nezaplatilo účet za bydlení. A tak se kuře sbalilo a šlo. Našlo si krásné místečko u moře, kde bylo stavení. Hned když se zabydlelo, šlo se vykoupat do moře. Potápělo se a najednou uvidělo staré a potopené město. Vyplavalo z vody a šlo do svého stavení. Podívalo se na mapu a zjistilo, že v tom potopeném městě žila kuřata. Tolik krásných kuřat se tam utopilo! Kuře šlo k moři a zavzlykalo.

Petr Vyklický, Jaromír Magera
Jednou se stavělo nové město. Postavil se první dům. Tam se zabydlelo kuře, jmenovalo se pan Novák. Ale z kohoutku v koupelně tekla mořská voda. Byla moc slaná, protože byla z moře. Pan Novák to šel oznámit ministerstvu stavení. Pak se kuře odstěhovalo.

Rozkvetlé jabloně

Jaro už je v plném proudu a kolem nás všechno kvete. Díváme se z okna a trochu závidíme lidem, kteří chodí venku a těší se z rozkvetlých stromů. Ve škole žádný neroste…

Konečně nápad! Když nemůže Mohamed k hoře… Ve výtvarné výchově jsme si s dětmi ozdobily chodbu nádherně kvetoucími jabloněmi. Jen zavonět a iluze je dokonalá.

Vyjmenovaná slova po Z

Petr Vyklický

Brzy ráno vstanu a  jdu do školy, která se nazývá Vysoký kopeček. Ve škole se učíme český jazyk. Když jdu domů, dám si zmrzlinu, a tu lížu jazykem. A až uplyne jeden den, tak pojedu do Ruzyně do ruzyňského centra. V Praze se naučím cizojazyčná a dvojjazyčná slova.

Eliška Enžlová, Lucie Matoušková

Dneska se stěhoval nový žák do Ruzyně. Jak přijel, tak na všechny děti vyplazoval jazyk. Musel vstávat brzy, protože šel do nové školy. Ta škola se nazývala Jana Amose  Komenského. Šel do třídy 3.B. Dostal poznámku za to, že běhal po chodbě. Školnice mu říkala dvojjazyčným jazykem, aby neběhal, že jinak dostane za úlohu něco z českého jazyka.

Marek Kincl, Jakub Valnoha

Zita a Zina vyrazily brzy ráno do Prahy Ruzyně. Odletěly ruzyňským letadlem. V letadle byly dvojjazyčné nápisy. Přistály ve státě, který se nazýval Itálie. Ubytovaly se v hotelu Dobrý jazýček. A to je konec.

Veronika Dvořáková, Tereza Britzmannová

Ruzyňské letiště se nazývá Václava Havla. Měli jsme chuť na kočičí jazýčky. Blízko nás byly učebny dvojjazyčného jazyka a  druhá učebna byla cizojazyčná. A ještě jazykový tábor. V táboře byli moji sourozenci, nazývají se Věra a Bětka. Brzy ráno vyletěly z postele do tábora. Vyzývaly nás, abychom za tábor zaplatili dvě stě korun. Ozývaly se děsivé zvuky z jeskyně. Potom jsme šli spát.

Vyjmenovaná slova po V

Matěj Sláma, Jan Sysel

Byla jednou jedna vydra a její kamarád výr. Žili spolu v malém domečku na kraji lesa. Jednou šli do lesa na houby. Našli tam muchomůrku zelenou, pak našli i další, ale už se stmívalo. Roztopili v kamnech na výheň a pak si dali muchomůrku a ještě žvýkačku, ale na to už nedošlo, protože zemřeli. Teď odpočívají v hrobech… Fuj to byl ale špatný sen, myslí si Honza. Volá maminku na pomoc a výská a povykuje. Maminka ho uklidňuje větou, že si musí zvykat. I jí se prý zdají ošklivé sny.

Nikola Fadrná, Petr Vyklický

Ve škole se nesmí žvýkat, je  to i ve školním řádu. Nemůžeme výskat, povykovat o přestávkách a tykat učitelům. Naše škola je na východě od řeky Vydry a je to hodně vysoká budova. Dnes jdeme na výlet. Děti po cestě zdraví každou osobu a  všem vykají. Po příchodu z výletu se budeme učit v prvouce o přežvýkavcích. Jdu domů a všimnu si před domem krávy, která přežvykuje listí. Je to kráva pana souseda Vydry. Raději jdu zadním východem. Moje máma je vyžle. Máme na střeše výra, který má výří vajíčka. Jdeme nakupovat do obchodu a koupíme tam vycího plyšového psa.

Marek Kincl, Jakub Valnoha

Byla jednou jedna vydra a výr, který byl vysoký. Vydra měla velikou výheň na opékání ryb. Zvykli si bydlet ve vysokém domě ve Vyškově. Viděli z okna  povykovat dítě. Ostatní děti výskaly. A večer slyšeli výt psa. Ráno uviděli značku Výtoň doprava, Vykáň doleva a Vysočany rovně. Ke snídani žvýkali žvýkačky.