Archiv pro rubriku: Výtvarná výchova

Mystika a tajemství ve znacích a kódech – výtvarka v 9. ročníku

Na podzim jsme s žáky 9. ročníku navštívili v rámci výtvarné výchovy ivančický židovský hřbitov. Tam jsme poodhalili tajemství a mystiku hebrejského písma na základě reliéfů na historických náhrobních kamenech. Záhadné symboly a neznámé znaky žáci kreslili uhlem a rudkou.
Znaky hebrejského písma a významem objevených obrazců jsme se zabývali následně v další hodině výtvarky.
Protože hebrejsky nikdo z nás neumí, působí na nás tyto znaky jako neznámé a záhadné kódy. Tato myšlenka nás přivedla k tématu židovské legendy o bájném Golemovi, jehož síla byla probuzena tajemným kódem neboli šémem rabína Löwyho.
Začali jsme hledat podobné kódy v našem současném životě a zjistili jsme, že jím může být třeba čárový kód či QR kód. A tak grafickou kombinací hebrejských znaků a čtvercového systému QR kódu vytvořili žáci jakýsi „šém“ pro oživení robota – Golema v podobě jednoduchého tisku z papírové matrice.

V polární pustině , 5.A

I světadíl Antarktida

má své velmi chladné klima.

V polární pustině

je zima stále jedině.

 Tučňáci si v hejnech hoví,

ryby z moře denně loví.

Vydejte se s námi sem,

poznat jejich rodnou zem.

 Tučňáci jsou mořští ptáci. Jejich tělo připomíná společenský oděv mužů – frak. Neumějí létat, ale jsou skvělí plavci.Na nohách mají plovací blány, jejich křídla jsou přeměněná v ploutve. Jsou to velmi zajímaví tvorové. Zatímco ve vodě se pohybují rychlostí téměř 40 kilometrů v hodině, na souši jsou velmi nemotorní. Největším druhem je tučňák císařský a patagonský. O vejce pečuje sameček. Téměř dva měsíce ho zahřívá vlastním tělem. Samice naopak zajišťuje potravu. Je obdivuhodné, že dokážou přežít v ledových pustinách.

Žijí v koloniích, a proto jsme ve výtvarné výchově malovali celou rodinku. Kombinaci malby, otisků barev a kresbu tuší jsme zdárně zvládli. Nemusíte cestovat až k pólu, abyste si tyto živočichy mohli prohlédnout. V pohodlí domova stačí prolistovat celou galerii.

Mgr. Jarmila Loudová

Co nemůžeš říci slovy, řekni květinou, 5.A

Chceme-li někoho potěšit, popřát mu, nesmí chybět v našich rukách kytice. Ne nadarmo se říká: “ Co nemůžeš říci slovy, řekni květinou.“

Čas běží jako voda. My všichni trávíme denně téměř polovinu dne v prostředí školy. Získáváme zde základy pro život. Je místem setkávání s přáteli. Vzdělává nás a motivuje pro další život.

Sdělit jí, jak moc si uvědomujeme její význam, nám pomohlo právě výtvarné zpracování. Poděkovali jsme jí vytvořením ohromné vázy s květinami. Každý květ symbolizuje jeden její rok. Prozatím je jich 89, ale právě v příštím roce jich bude již 90. Tolik let naše škola předává radost a zajišťuje vzdělání tisícům dětí. Když nezapomínáme na každoroční jubilea svých blízkých, nesmíme zapomenout i na Tebe.

Naše milá školo, plně si zasloužíš naši úctu a ohromné díky.

Naše kytice je jen zrnkem v moři za věci, které po nás denně děláš Ty.

Do dalších roků  Ti přejeme mnoho šťastných úspěšných kroků.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

 

Zimní sporty, 5. A


Kvapem se k nám blíží zima a spolu s ní i sporty, které k tomuto ročnímu období neodmyslitelně patří. Proto jsme se ve  výtvarné výchově zimním sportů věnovali. Žáci si na pozadí zimní krajiny kreslili tuší stíny sportovců v pohybu. Jednalo se o krasobruslaře, lyžaře i hokejisty.

Zimní sporty jsou provázané s počasím – vyžadují sněhovou nadílku, případně zázemí ledu. I když máme umělé ledové plochy, k zasněžení sjezdovek umělým sněhem je zapotřebí nízkých teplot. Opravdová zima se zatím nepřihlásila, ale pevně doufáme, že na sebe nenechá dlouho čekat. Už nyní se těšíme na bruslení, na něž začneme jezdit v druhém prosincovém týdnu.

Prozatím nám zimní radovánky budou připomínat naše práce.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

 

Šlépěje aneb Příběh stop podle Karla Čapka ve výtvarce (8.ročník)

Téma stop a otisků ve výtvarné výchově v 8. ročníku jsme završili povídkou Karla Čapka, kterou jsme si poslechli v podání herce Václava Postráneckého. Ovšem ne celou. Asi v polovině jsme poslech přerušili a záhadný příběh stop neznámého člověka zůstal nedokončen.
Pokračování se ujali sami žáci, kteří příběh převedli do komiksové podoby a sami vymysleli pokračování zápletky a její rozuzlení.
K dispozici měli pruh papíru se 4 komiksovými okénky, někomu stačily k dovyprávění příběhu i 3, jiní si řadu rozšířili o další.
Několik z nich jsme si také předvedli a okomentovali. Některé byly napínavé a dramatické, jiné komické, další fantastické. Co žák, to jiná varianta.
A jak příběh ukončil sám Karel Čapek? To si budete muset přečíst sami…

Stopy – výtvarka v 8. ročníku

Téma bot a jejich otisků jsme v 8. ročníku rozvíjeli i další hodinu výtvarné výchovy v tématu stop – stop ve sněhu, v blátě, na ulici, na cestě parkem…
Co z nich lze vyčíst, zkoušeli žáci znázornit nejen frotáží bot, ale i dalších předmětů či otiskováním různých dezénů, případně vlepováním drobných předmětů. Do takto vytvořené „koláže“ otisků vložili „stopy“ příběhu, který ostatní žáci pak zkoušeli rozklíčovat a interpretovat.
Nejatraktivnější byl bezpochyby příběh s kriminální zápletkou, ale někdy šlo i o obyčejnou situaci, kdy se vlastně nic zvláštního nestalo:)

Jak se stávkovalo v 5. A?

Ve středu 6. listopadu se na mnoha školách v České republice stávkovalo. Do stávky se zapojila také velká část pedagogů naší školy.

Stávkový den v naší třídě byl od ranních hodin plný aktivit. Nejprve jsme se přivítali společným motivačním pozdravem. Pustila jsem dětem prezentaci, kterou jim po celý rok tvořím a průběžně doplňuji. Všichni jsme se potěšili vzpomínkami, co vše jsme společně prožili. Chtěla jsem, abychom se v tento den cítili ve škole opravdu jako doma. Připravila jsem proto  dětem občerstvení.  Upekla jsem domácí bábovku, děti si průběžně plátky krájely. Na dodání energie  jsem měla k dispozici i další drobné sladkosti.

Po krátkém úvodu jsme se pustili naplno do práce. Zprvu jsme měli ve třídě vánoční dílničku. Tvořili  jsme výrobky na náš prodejní stánek. Následně jsme pokračovali v projektu věnovaném naší škole, neboť na počátku příštího školního roku oslaví své jubileum.

Rozvrhla jsem si k tomuto výročí celoroční sérii velkoformátových prací. Každé dílko zabere mnoho času a energie. Naše škola si však náš čas za vzdělání a zázemí, které nám poskytuje, plně zaslouží.

Pracovali jsme nepřetržitě. Naše hbité ruce byly povzbuzovány k výborným výkonům poslechem písní, jež máme v oblibě. Průběžně jsme si je pouštěli.

Celý den nám utekl jako voda. Dokázali jsme vytvořit jeden velký plakát a připravit si dílčí části pro další dvě velká plátna. Je před námi ještě mnoho nedokončené práce, ale nebylo v našich silách udělat více.

S radostí jsem sledovala, jak jsme se dokázali spojit a vzájemně si pomáhat i v době, kdy jsme ve škole nemuseli vůbec být. Z naší třídy nahradilo domácí odpočinek za práci pro školu 13 žáků. Převahu měla děvčata, ale nechyběli ani 3 chlapci.

Na závěr dne byla na dětech již  patrná únava, ale nikdo nepolevil.

Při úklidu třídy jsme si pustili krátkou animovanou pohádku, navazovala na naši četbu z hodin.  Byla příjemnou tečkou za celým dnem.

I když jsme v den stávky byli ve škole, podporujeme zcela naše pedagogy. Lepší ohodnocení si za svou práci plně zaslouží.

Ráda bych touto cestou poděkovala všem mým žáčkům, kteří mi přišli pomoci tvořit  a strávili svůj volný čas smysluplnými aktivitami.  Těším se na další společně strávené chvíle nad rámec výuky. Právě tyto chvilky jsou pro vzájemné poznání ty nejcennější.

Mgr. Jarmila Loudová

 

Hurá do vesmíru, 5.A

Vesmír neboli kosmos je všechno kolem nás. Jeho stáří přesahuje 13 miliard let. Vědci tvrdí, že je nekonečný. Září v něm miliardy hvězd. Lidé se ho snaží poznat blíže. Neustále rozvíjíme technologie bádání. Sestrojujeme dokonalejší obří dalekohledy, radioteleskopy a další řadu přístrojů, které jsou umístěny na družicích, kosmických lodích a stanicích. Základní poznatky o naší sluneční soustavě, planetách, hvězdách jsou také zařazeny do učiva přírodovědy. Lety do vesmíru jsou snem nejednoho dítěte, dospělých po celý jejich život.

Cestovat blíže ke hvězdám se podaří však jen jedincům. Rozhodli jsme se, že se vzneseme vzhůru k planetám a hvězdám alespoň prostřednictvím malby. Nejprve jsme si připravili stroje na naši cestu. Raketoplány jsme umístili na pozadí, které by mělo připomínat nekonečný vesmír.

Malba nám zabrala několik hodin výtvarné výchovy, řádně jsme se u ní zapotili.

O to více vnímáme skutečnost, že reálné přípravy trvají desítky let. Budeme někdy opravdu běžně cestovat blíž ke hvězdám? Uvidíme.

Na tuto aktivitu jsme navázali výtvarným zpracováním svých představ o životě ve vesmíru. Motivací nám byla tato krátká báseň:

Včera jsem se ocitl ve vesmíru,

i když to tak bylo jen na papíru.

Zavřeli jsme oči,

svět se s námi rázem točí.

Co každý z nás uviděl?

UFOUNY tvořené z různých těl.

Planeta Země je 3. planetou sluneční soustavy. Je nazývaná modrou planetou. Je jedinečná, neboť je jedinou planetou, na níž byl doposud prokázán  život. Umožňuje to kyslík v atmosféře a kapalná voda. Většinu povrchu Země tvoří voda v oceánech, pevnina zaujímá jen její malou část.

Pokud stojíte rádi pevně nohama na Zemi, na chvíli to změníme. Vydáme se tam, kam zatím nikdo z vědců nedohlédl  – do světa mimozemských civilizací. UFOUNI mohou být vším, co si budeme ve svých představách přát – malí, velcí, tlustí, tencí, chlupatí i hladcí.

Jejich malba byla zábavná, každá namalovaná forma mimozemského života si nese v sobě kousek duše svého autora. Zdalipak se někdo přiblížil opravdové podobě? Nevíme a nevadí nám to.

Představovat si a snít je přece krásné.

                                                                   Mgr. Jarmila Loudová

Moje bota – výtvarka v 8. ročníku

Práce z minulé hodiny zaměřená na tvary a linie získala v další hodině výtvarky své uplatnění – žáci dostali za úkol „vyportrétovat“ svoji botu, tedy věc běžnou, denně užívanou a pro náš život nezbytnou. Všímali si přitom tvaru a členění, zaměřili se na detaily, kreslili botu z profilu, z pohledu seshora i zespoda (na podrážku a její dezén použili místo kresby techniku frotáže). Na to vše stačila obyčejná tužka.
Nakonec vzhled své boty pozměnili a navrhli pro ni nový design podle nizozemsko-amerického umělce Pieta Mondriana a jeho abstraktních geometrických obrazů s barevností omezenou na základní čisté barvy.

Reklamy, 5.A

V hodině slohu jsme se seznámili s obecnými základy reklamy. Vzápětí jsme se stali malými podnikateli a tvořili jsme reklamu na různé produkty – např. na zubní pastu BĚLINKU, zdravou svačinku CEREÁLKU, nekonečnou žvýkačku, jedlou plastelínu a šampon RŮSTOVLAS.

Reklama nás provází na každém kroku. Objevuje se v časopisech, v novinách, v televizi, na internetu. Má pevné místo v našem životě, proto pro nás nebyla její tvorba tak obtížná.

Kreativita dětí mě mile překvapila. Někteří žáci využili počítačové zpracování tématu. Počítačová grafika jim umožnila dosáhnout téměř profesionálního výsledku.

Nečekaná pro nás byla prezentace reklamy v podání jednoho z chlapců. Měl ke své práci i stylové oblečení a vzorky svého výrobku pro každého z nás.

Na písemné zpracování jsme navázali přípravou televizní reklamy ve skupinách. Není lehké účelně navzájem spolupracovat. Obtížné bylo se postavit před kameru a publikum, ale některé týmy to zvládly skvěle.

Návrhy reklam byly pestré, práce děti bavila. Zda by vás některá z písemných reklam zaujala ke koupi nabízených výrobků, posuďte sami.

                                                                                                     Mgr. Jarmila Loudová