Archiv autora: Leona Bubeníková

Ptačí svět ve výtvarné výchově

Téměř půlroční projekt v hodinách výtvarné výchovy v 6. C a v 7. B a C byl věnován ptákům a jejich životu.
Inspirování českým výtvarníkem Zdeňkem Sýkorou malovali linie letu ptáků, doplněné letícími siluetami, perokresbou vyjádřili jemnou strukturu ptačího pera. Podobu ptačího pera převáděli do dekorativního pojetí pomocí asambláže za použití kousků textilu, papíru či různých provázků a nití.
Přečetli jsme si báseň francouzského básníka Jaquese Préverta Jak namalovat podobiznu ptáka (česky i francouzsky) a shlédli krátkou animaci na téma této básně. Žáci pak zkoušeli namalovat temperami zvětšený „portrét“ ptáka podle malé fotografie z kalendáře.
V dalším kroku vymýšleli, jak by mohl vypadat ptačí domov – ptačí budka, a zakreslili jeho tvar i interiér.
Nakonec ptačí budky vytvářeli z keramické hlíny, které po vypálení umístila paní učitelka Kafková do prostor školní zahrady.

Ruce – výtvarná řada v 8. ročníku

Rukama člověk gestikuluje, „mluví“ beze slov, vyjadřuje pocity i city, pohyb rukou doprovází tanec, rukama člověk útočí nebo se brání, tvoří či boří…
Žáci v hodině výtvarné výchovy nejprve zkoušeli rukama vyjádřit pohyb či gesto a tuto pózu zafixovali ve fotografii, přičemž se učili pracovat s digitální zrcadlovkou – zaměřit na objekt, zaostřit a sledovat přitom kompozici objektu na pozadí černé opony: zdánlivě jednoduchý úkol, ale ne vždy a ne všem se fotografie podařila na první pokus:)
Pak se zaměřili na zobrazení vlastní ruky v pohybu (gestu) kresbou, a nakonec využili plochu předloktí a hřbetu ruky i prstů k návrhu na originální tetování.

V rytmu – výtvarka v 8. ročníku a v 6.C

V 8. ročníku zkoumali žáci ve výtvarné výchově RYTMUS nejprve v přírodě, a sice ve stavbě krystalu – pozorovali zvětšené sněhové vločky a sledovali zrychlený postup tvorby šestiramenného krystalu z vody. Potom sami zkusili navrhnout jednu část velkého krystalu sněhové vločky a jejím opakováním takový krystal nakreslit, a z jednotlivých vzorových ramen krystalu skládali pravidelné šestiramenné koláže.
Pak se téma rytmu přehouplo do sféry hudební – tentokrát žáci poslouchali různě rytmické skladby a písně dle vlastní volby a dojem z této hudební ukázky zaznamenali abstraktní malbou v rytmu a náladě hudby.
Třetí dostaveníčko s rytmem jsme si dali spolu s žáky 6. C, kteří u příležitosti Dne španělské kuchyně v naší škole sledovali španělský národní tanec flamenko a „tanec“ toreadora s býkem v aréně. V obou případech se snažili zachytit rytmus a pohyb linií, kterou kreslili – malovali prsty a křídou na papíře.

Bod, linie, plocha ve výtvarce v 6.C

Každý den se pohybujeme v prostoru, který vnímáme většinou jako celek. V hodinách výtvarné výchovy v 6. C jsme se s žáky pokusili zaměřit se na detaily prostoru školy a školní zahrady a vyhledat v něm nejzákladnější konstrukční prvky – bod, linii a plochu. Žáci nejprve pátrali očima po třídě a vyhledávali uspořádání bodů, vedení linií, kontrast ploch… Potom ve dvojicích vyrazili „na lov“ podobných míst v útrobách školy a nakonec ve venkovním prostoru školního pozemku. Sami fotili detaily míst a nafocené objekty jsme si potom promítali a komentovali.
V další hodině zpracovali toto téma ve vlastní výtvarné práci, kdy body, linie a plochy v různých kombinacích a kontrastech převedli do rozměrné koláže – asambláže z kartónových prvků a provázků.

Bláznivé sny ve výtvarce v 9. ročníku

Po vzoru výtvarníků – surrealistů, kteří svá díla založili na propojení snové reality se skutečností, a inspirováni dílem španělského surrealistického malíře Salvadora Dalího pokusili se žáci 9. ročníku znázornit malbou a koláží z vlastních kreseb scénu ze snu. A tak se mohli potkat v jednom snovém příběhu hroch a židle, žralok a automobil, netopýr a váza s květinami s plyšovým medvědem nebo hodinami. A tak vlastně ilustrovali krédo surrealismu: „Surrealismus je, když se na operačním stole potká šicí stroj s deštníkem…“ A také zachytili bláznivost a neskutečnost toho, co lidský mozek může ve fázi spánku zpracovávat – jsou to naše představy? strachy? vzpomínky? Nebo prostě nesmysly? Kdo ví.

Moje slunce září – VV 6. C

Protože nám už slunce citelně chybělo, vytvořili si žáci v 6. C každý své vlastní z keramické hlíny.
Navíc toto téma bylo nabídnuto návštěvníkům školy, malým i velkým, kteří se přišli podívat k nám na Den otevřených dveří – a byli vyzváni, aby si také vytvořili svoje slunce a naši školu „rozzářili“ červenou a žlutou barvou na velké archy papíru.

Co se děje v hlavě – VV 8. ročník

Díváme se navzájem sobě do očí a zkoušíme z nich vyčíst, co se za nimi skrývá, co je v nitru člověka, jaký ten druhý je. Je to vůbec možné? Co o nás prozradí oči? Jak se v očích odráží radost či smutek?
Toto téma stálo na začátku série „sebepoznávacích“ prací v hodinách výtvarné výchovy. Pokračováním pak byly možné vnitřní i vnější proměny člověka, a na závěr jsme se zkoušeli podívat „dovnitř“ hlavy a výtvarnými prostředky vyjádřit, co se děje v našem mozku, jak proudí informace a probíhá komunikace.

Dva přátelé od Čertova ocasu – VV v 8. ročníku

Žili byli dva kamarádi, Bobeš Svoboda a Josef Váchal. Ten první byl malíř a žil v chatě u Mohelské stepi, v místě zvaném Čertův ocas, ten druhý byl grafik, malíř a spisovatel a za Bobešem Svobodou jezdil na návštěvu. Oba dva fascinovala krajina, ve které žili a kterou také kreslili a malovali.
A tak jsme se s 8. ročníkem ještě na podzim vypravili na Mohelskou step a pohybovali se v místech, kudy chodili a kde malovali oni dva kamarádi, a zároveň jsme po jejich vzoru tvořili kresebné záznamy stepní krajiny nebo jejích detailů.
Podle grafické tvorby Josefa Váchala a jeho dřevorytů krajiny zkusili pak žáci převést kresby do linorytu a vytisknout – vznikla tak série pěkných grafických listů s námětem stepní krajiny.
Josef Váchal byl však také spisovatel a své knihy i sám ilustroval, opět technikou černobílého dřevorytu. Takovým dílem je jeho kniha Krvavý román – podle úryvků z románu a útržků ilustrací, které žáci zvětšovali na velký formát, vznikly až abstraktní malby, které svým barevným laděním doprovázejí kousky příběhů.
Ucelená série těchto prací pod názvem „Útržky krajiny, útržky románu“ byla součástí doprovodné výstavy ke Dni otevřených dveří naší školy.

Jen takové čmárání aneb Automatická kresba v 9. ročníku

Jednoho dne, v hodině výtvarky, dostali žáci pokyn, aby si ve skupinkách jen tak mezi sebou povídali, poslouchali hudbu, hráli hry, prostě aby si užívali trochu pohody. Jedinou podmínku měli, a sice, museli pořád kreslit, cokoli – mimovolně, ne řízeně, na velký arch papíru. Jako když telefonujete a druhou rukou kreslíte propiskou cosi na kousek papírku.
Zaměstnali zkrátka mozek řízenou aktivitou a nechali ruku volně kreslit – říkejme tomu „automatická kresba“, tedy tvorba, která vzniká zdánlivě neřízeně.
Vznikly různé „čmáranice“. V nich pak žáci našli zajímavá místa – změtě linií, kousek nápisu a pod. a tento malý kousek zvětšili, tentokrát již cíleně, tedy řízeně, na vělký výkres.
Dokázali jsme si tak, jak funguje součinnost mozku a řízené či neřízené činnosti, jejímž výsledkem mobou být drobná výtvarná dílka. Koneckonců, podobným způsobem vzniká tzv. art brut, neboli syrové, neškolené umění, jehož velkým sběratelem u nás je výtvarník Jan Švankmajer.

Bytosti aneb Figura ve výtvarce 8. a 9. ročníku

Žáci 8. i 9. ročníku se – různými způsoby – zabývali tématem figuratnivního zobrazování.
Deváťáci v duchu surrealistické tvorby formou koláže tvořili záhadné bytosti, inspirováni filmovou a výtvarnou tvorbou Jana Švankmajera.
A osmáci figuru vzali trochu více od základu – začali u lidské kostry a skončili poučením o zobrazování lidské postavy v období baroka, respektive o sochách Matyáše B. Brauna. Siluety jeho soch zkusili napodobit podle siluety vlastních těl, a rozpohybovat je, neboť baroko je právě na pohybu založené. Každou fázi pohybu zachytili zvláštní, barevnou linií, a doplnili nakonec názvem soch tak, jak je pojmenoval i Matyáš Bernard Braun (sochy Ctnosti a neřesti, zámek Kuks ve východních Čechách).