Archiv autora: Leona Bubeníková

Strom na zahradě…školní – VV v 7. ročníku

Krásné podzimní dny, kdy jsme ještě mohli být ve škole, strávili jsme ve výtvarce v tzv. plenéru, neboli venku.
Stačí vyjít jen ze dveří školy (zadním vchodem) a ocitneme se v podstatě uprostřed přírody – školní zahrada nabízí tolik úžasných míst a objektů k pozorování a výtvarnému zpracování! Jedním z takových objektů je například strom, a právě ten se stal námětem výtvarného úkolu v 7. ročnku.
Každý žák si vybral „svůj“ strom v zahradě a kreslil – nejprve náčrt tužkou, pak pěkně barevně pastelkami, a nakonec přišlo lehké nastínění pozadí pomocí akvarelové techniky.
Co žák, to jiný strom. Přestože někteří si vybrali stejný objekt, ukázalo se, že každý z žáků má originální pohled a dosáhnou též jedinečného ztvárnění (vidíte, všichni jste to dokázali – to zdůrazňuji proto, že jsem asi 50x slyšela: „to nezvládnu“, „to neumím“, „nevím, jak na to“ nebo „já to nechápu“..)
Výsledkem je galerie neopakovatelné rozmanitosti výtvarného vyjadřování, i když stejnými výtvarnými prostředky, neboli když 70 lidí dělá totéž, není to totéž.
A v tom je to kouzlo.

U školy, za školou, kolem školy, ve škole… s 8. a 9. ročníkem ve výtvarce

Ještě před uzavřením škol jsme ve výtvarné výchově stihli uskutečnit krátkou výtvarnou řadu s tématem „Naše škola, jak ji vidím já“.
Důvodem k realizaci tohoto tématu je 90. výročí založení naší školy (zal. r.1930) – s žáky 8. ročníku jsme nejprve „obléhali školu zvenčí“ a kreslili budovu s úkolem pokusit se o perspektivní zobrazení. Záměrně jsme vynechali pohled z ulice, tedy zepředu, který je všem notoricky známý, a naopak jsme se zaměřili na pohledy, které nejsou kolemjdoucím a ne-žákům naší školy známé.
Deváťáci se pak pokusili o „impresionistické“ zachycení školní zahrady a průhledů směrem od školy do různých stran.
Poté jsme se opět vrátili „do školy“ a opět žáci 9. ročníku pokusili se oživit interiéry školních chodeb pomocí průhledných geometrizujících objektů.

Tak to jsou naše dárky pro Tebe, Školo: Všechno nejlepší k narozeninám!

Autoportrét z doby koronavirové

Po loňské koronavirové pauze jsme se ve výtvarce opět pustili do tvůrčí práce, avšak stále poznamenané opatřeními proti koronaviru – v rouškách. A tak jsem se rozhodla toto nezapomenutelné období nabídnout žákům 8. a 9. ročníku jako zahajovací téma, a sice ve formě jakési sebereflexe – čili autoportrétu, který byl ovšem též jiný, než by čekali. Jednalo se totiž o autoportrét v roušce – tedy v roušce, jakou by si sami chtěli navrhnout.
Myslím, že i světoví designéři by se některými našimi návrhy mohli inspirovat:)

Kostky, jablka, dortíky… aneb objekty v malbě 9. roč.

V hodinách výtvarné výchovy se žáci 9. ročníku seznamovali s principy zobrazování trojrozměrných objektů v ploše, tentokrát v malbě. Začali jsme u perspektivního zobrazování jednoduchých geometrických tvarů, pak jsme zkusili monochromatickou malbu drobné stavby z dřevěných kostek s důrazem na světlo a stín. Protože se přiblížil čas vánoční, zahrnuli jsme do tématu objektů v prostoru a ploše také vánoční tematiku – rozkrojené jablko, což je vlastně v podstatě nepravidelná koule a polokoule, tentokrát k jejich zobrazení použili žáci techniku akvarelu.
Nakonec jsme se odměnili nákupem dobrot v cukrárně – jednotlivé zákusky se staly modelem ke zvětšené velkoformátové malbě na výkres A2 a žáci přitom využili nabytých zkušeností s mícháním barev i prostorovým zobrazováním.
A výtvarné vzdělávání bylo završeno konzumací modelů. Mňam.

Mein Haustier – projekt NJ v 8. ročníku

Žáci 8. ročníku zúročili své znalosti německého jazyka v malém projektu na téma Mein Haustier neboli Moje domácí zvíře. Používali pravidelná, nepravidelná i některá způsobová slovesa v přítomném čase a uplatnili také skloňování podstatných jmen a zájmen, respektive 1. a 4. pád. Krátký text doplnili ilustracemi, a pak jsme hotové projekty vyvěsili na chodbě školy v našem „německém koutku“.

Mystika a tajemství ve znacích a kódech – výtvarka v 9. ročníku

Na podzim jsme s žáky 9. ročníku navštívili v rámci výtvarné výchovy ivančický židovský hřbitov. Tam jsme poodhalili tajemství a mystiku hebrejského písma na základě reliéfů na historických náhrobních kamenech. Záhadné symboly a neznámé znaky žáci kreslili uhlem a rudkou.
Znaky hebrejského písma a významem objevených obrazců jsme se zabývali následně v další hodině výtvarky.
Protože hebrejsky nikdo z nás neumí, působí na nás tyto znaky jako neznámé a záhadné kódy. Tato myšlenka nás přivedla k tématu židovské legendy o bájném Golemovi, jehož síla byla probuzena tajemným kódem neboli šémem rabína Löwyho.
Začali jsme hledat podobné kódy v našem současném životě a zjistili jsme, že jím může být třeba čárový kód či QR kód. A tak grafickou kombinací hebrejských znaků a čtvercového systému QR kódu vytvořili žáci jakýsi „šém“ pro oživení robota – Golema v podobě jednoduchého tisku z papírové matrice.

Šlépěje aneb Příběh stop podle Karla Čapka ve výtvarce (8.ročník)

Téma stop a otisků ve výtvarné výchově v 8. ročníku jsme završili povídkou Karla Čapka, kterou jsme si poslechli v podání herce Václava Postráneckého. Ovšem ne celou. Asi v polovině jsme poslech přerušili a záhadný příběh stop neznámého člověka zůstal nedokončen.
Pokračování se ujali sami žáci, kteří příběh převedli do komiksové podoby a sami vymysleli pokračování zápletky a její rozuzlení.
K dispozici měli pruh papíru se 4 komiksovými okénky, někomu stačily k dovyprávění příběhu i 3, jiní si řadu rozšířili o další.
Několik z nich jsme si také předvedli a okomentovali. Některé byly napínavé a dramatické, jiné komické, další fantastické. Co žák, to jiná varianta.
A jak příběh ukončil sám Karel Čapek? To si budete muset přečíst sami…

Stopy – výtvarka v 8. ročníku

Téma bot a jejich otisků jsme v 8. ročníku rozvíjeli i další hodinu výtvarné výchovy v tématu stop – stop ve sněhu, v blátě, na ulici, na cestě parkem…
Co z nich lze vyčíst, zkoušeli žáci znázornit nejen frotáží bot, ale i dalších předmětů či otiskováním různých dezénů, případně vlepováním drobných předmětů. Do takto vytvořené „koláže“ otisků vložili „stopy“ příběhu, který ostatní žáci pak zkoušeli rozklíčovat a interpretovat.
Nejatraktivnější byl bezpochyby příběh s kriminální zápletkou, ale někdy šlo i o obyčejnou situaci, kdy se vlastně nic zvláštního nestalo:)

Moje bota – výtvarka v 8. ročníku

Práce z minulé hodiny zaměřená na tvary a linie získala v další hodině výtvarky své uplatnění – žáci dostali za úkol „vyportrétovat“ svoji botu, tedy věc běžnou, denně užívanou a pro náš život nezbytnou. Všímali si přitom tvaru a členění, zaměřili se na detaily, kreslili botu z profilu, z pohledu seshora i zespoda (na podrážku a její dezén použili místo kresby techniku frotáže). Na to vše stačila obyčejná tužka.
Nakonec vzhled své boty pozměnili a navrhli pro ni nový design podle nizozemsko-amerického umělce Pieta Mondriana a jeho abstraktních geometrických obrazů s barevností omezenou na základní čisté barvy.

Výtvarná rozcvička aneb Tvary a linie v 8. ročníku

Výuku výtvarné výchovy v 8. ročníku jsme zahájili malou výtvarnou rozcvičkou – identifikovali jsme základní plošné tvary (čtverec, kruh, trojúhelník) a jejich plochu vyplnili různě modifikovanými liniemi. Následně pak ze stejnorodých tvarů vytvářeli žáci společnou koláž.