Ve výtvarné výchově v 6.B jsme propojili kapitolu z dějin umění o starověkém Řecku a Římě s tematikou školního projektu Erasmus Po stopách antické Evropy.
Z antického umění jsme si vybrali sochařství, respektive portrétní bustu (hlava a ramena) – zaměřili jsme se na dobovou úpravu vlasů a vousů (kresba) a vytvořili „zábavné portréty pro každého“.
Portrét antické osobnosti žáci doplnili nápisem, který vyjadřoval, kým se pro ten okamžik právě stali, a pak propojili vlastní obličej s antickou podobou.
A tak jsme se na chvíli ocitli ve světě antických bohů a bohyň, vládců a vojevůdců, hrdinů antických bájí, básníků a filosofů.

Ivančické muzeum slavného rodáka Alfonse Muchy, malíře a grafika období secese, je v současné době v přestavbě, a tak žáci 9. ročníku po krátké průpravě o secesním umění a úloze ornamentu dostali za úkol vytvořit návrh nového vstupu do Muchovy expozice. Jak by mohly takové dveře vypadat, aby odrážely obsah muzejní expozice a zároveň plnily svou účelovou funkci – tedy dají se otevírat, mají kliku, slouží k vstupu do budovy a přitom jsou svým designem laděné do určité podoby? Původně začali žáci na úkolu pracovat ještě ve škole, v krátké etapě prezenční výuky. Pak ale nastalo období distanční, a tak zadání zpracovali samostatně doma.
Vznikla spousta návrhů – některé trochu bláznivé, jiné naopak střídmé, některé přímo odkazující na Alfonse Muchu, jiné obecnější. A některé by jistě stály i za realizaci!

V krátkém předvánočním období, kdy mohli žáci tvořit ve škole, jsme se sedmáky využili inspirativních objektů sochaře Čestmíra Sušky: z keramické hlíny modelovali z plátu, do kterého prořezávali jednoduché geometrické obrazce, stínidla lamp. Bohužel se nám už nepodařilo sejít se znovu (když už byly lampy vypálené v peci) a vyzkoušet, jak se světlo, skryté za stínidlem, tvaruje podle prořezaných otvorů a kouzlí světelné efekty na stěnách.
Snad se brzy opět sejdeme, abychom si mohli předat lampy k užívání a zpříjemnit si tak šedivé zimní dny.

Vzhledem k tomu, že jsme se stále ještě nemohli vrátit do školy, zadala jsem žákům 8. ročníku další domácí výtvarný úkol: mělí se podívat z okna pokoje ven a nakreslit (namalovat), co vidí (krajinu, okolní zástavbu, zvířata, lidi, věci..) – a protože je zima a venku se zázračně drželo trochu sněhu, měli zkusit promítnout do obrázku i tuto atmosféru. Při technickém zpracování námětu museli vycházet z toho, co měli doma: nejlepší bylo, když měli k dispozici modrý (černý) inkoust nebo modrou (černou ) tuš. Pokud ne, zkusili ve stejných barvách použít pastelky nebo vodovky – valéry jedné barvy už zvládli při malbě nádoby, tak nyní to zkusili se dvěma (odstíny modré a černé – šedé, nebo hnědé, doplněné bílou).
Obrázek vyfotili a fotku poslali.

Pro inspiraci jsem přiložila k úkolu obraz renesančního malíře Pietera Breughela Zimní krajina (zde převládá bílá a odstíny okru a hnědé).

Svátek Tří králů je spjat s legendou, jež se vyvíjela více jak dva tisíce let. Její obsah se postupem let měnil, základ ale vycházel z biblického příběhu o narození Ježíše Krista: tenkrát přišli do Jeruzaléma tři mudrci z Východu a ptali se po nově narozeném židovském králi, jemuž chtěli vzdát hold.
Až v 5. století našeho letopočtu byli tito tři mudrci – králové pojmenováni jako Kašpar, Melichar a Baltazar. Dodnes je připomínají malé děti – koledníci. Zatímco dříve se za ně převlékaly chudé děti, které tak měly poslední možnost vykoledovat zásoby jídla na zimu, od roku 2000 tak činí děti, které vybírají peníze na Tříkrálovou sbírku, jež pomáhá potřebným lidem.
Žáci 6.-7. ročníku dostali k dispozici tuto legendu a text známé koledy My tři králové jdeme k vám a v rámci distanční výuky je ilustrovali. Vzhledem k různým domácím podmínkám nebyl nijak omezen výběr techniky a způsob ilustrování, každý žák se musel rozhodnout sám, jak k tématu a jeho realizaci přistoupí – někdo kreslil tužkou, jiní malovali barvami, další tvořili koláže či komiksy. Hotovou práci pak vyfotili a odeslali.
Připomněli jsme si tak nejen historickou událost, ale také současný přesah této legendy do mezilidských vztahů.

Částečně v prezenční, částečně v distanční výuce výtvarné výchovy se žáci 9. ročníku seznámili s uměním období secese, které obzvláště v našem městě rezonuje ve spojení se slavným ivančickým rodákem Alfonsem Muchou.
Vysvětlili jsme si principy secesního umění, okolnosti jeho vzniku a seznámili se s nejznámějšími představiteli tohoto směru jako byli již zmíněný malíř Alfons Mucha, katalánský architekt Antonio Gaudí, rakouský malíř Gustav Klimt či český architekt Dušan Jurkovič.
Základním prvkem secesního umění byl ornament, jehož základem byly přírodní motivy a jehož opakováním pak vznikal vzor – tento prvek našel uplatnění nejen v malířství a architektuře, ale i v užitém umění.
Úkolem žáků v období distanční výuky bylo najít přesah tohoto principu v současnosti, najít ornament či vzor v prostředí kolem nás, jeden přírodní (venkovní) a jeden v interiéru, vyfotit a fotografii (případně koláž z fotografií či prezentaci) odeslat.
Po opětovném setkání ve škole jsme uskutečnili zpětnou reflexi všech prací a mohli jsme porovnat stejnost či různorodost jednotlivých pojetí tématu.

V distančním výtvarném úkolu navázali žáci 8. ročníku na předchozí výuku zaměřenou na téma barokního umění a zátiší.
V barokním malířství se tento námět (zátiší) často objevoval – tedy seskupení více předmětů do jednoho celku (např. mísa s ovocem). Žáci byli vyzvání, aby si doma zkusili sestavit vlastní zátiší (z předmětů dle jejich výběru) a vyfotili ho.
Jako inspirace jim posloužily 2 ukázky barokní malby – španělského malíře Zurbarána a holandského malíře Pietra Claesze.
Vznikly zajímavé interpretace tématu, do nichž se kromě barokní kompozice či barevnosti navíc promítlo například období vánoc nebo obrazová výpověď o sobě.

Ve výtvarném projektu propojili žáci 7. ročníku starověk, středověk a současnost prostřednictvím tématu mýtického zvířete, kterým byl gryf.

Starověký gryf byl antickým bájným zvířetem, spojením lva a orla. Poprvé se v antickém umění objevují na Krétě, v antickém Řecku byl nazýván Diovým psem a svá hnízda stavěl ze zlata.
V románském, tedy raně středověkém umění, které navazuje na starověký Řím, se podobný tvor objevuje znovu, tentokrát pod názvem drak, a sice v různých legendách a pověstech, např. o sv.Jiřím a drakovi. Postava draka ve středověku je také okřídleným zvířetem, mění se však v ještěra s blanitými křídly. Tato bájná figura se objevuje také na erbech různých českých či moravských měst, anebo se stává součástí jejich bájeslovné historie (např. pověst o brněnském drakovi či pověst o zabití draka v Trutnově).
V současné době jsou draci neodmyslitelnou součástí pohádek či fantasy příběhů a animovaných i hraných filmů, ať už v roli kladných či záporných postav.

Výtvarný projekt vznikl v rámci distančních aktivit žáků v listopadu 2020.

Viděli jste někdy Ježíška? Anebo anděla? A je to jedno a totéž? Nebo není? A co to vlastně je? Možná jste ho někdy zahlédli nebo jste si mysleli, že jste ho zahlédli. Byla to postava? Bylo to světlo?
Takové otázky jsme si kladli v hodině výtvarky věnované kouzlu vánoc – neviditelnému Ježíškovi, který nás obdarovává vždy na Štědrý večer. A zkusili jsme znázornit ten okamžik, kdy se za oknem mihne stín či záblesk a potom se rozsvítí vánoční stromeček a pod ním se objeví dárky. A všichni mají takový zvláštní pocit, že se stalo něco nevysvětlitelného, zázračného. Kouzlo vánoční.