Archiv autora: Leona Bubeníková

Šlépěje aneb Příběh stop podle Karla Čapka ve výtvarce (8.ročník)

Téma stop a otisků ve výtvarné výchově v 8. ročníku jsme završili povídkou Karla Čapka, kterou jsme si poslechli v podání herce Václava Postráneckého. Ovšem ne celou. Asi v polovině jsme poslech přerušili a záhadný příběh stop neznámého člověka zůstal nedokončen.
Pokračování se ujali sami žáci, kteří příběh převedli do komiksové podoby a sami vymysleli pokračování zápletky a její rozuzlení.
K dispozici měli pruh papíru se 4 komiksovými okénky, někomu stačily k dovyprávění příběhu i 3, jiní si řadu rozšířili o další.
Několik z nich jsme si také předvedli a okomentovali. Některé byly napínavé a dramatické, jiné komické, další fantastické. Co žák, to jiná varianta.
A jak příběh ukončil sám Karel Čapek? To si budete muset přečíst sami…

Stopy – výtvarka v 8. ročníku

Téma bot a jejich otisků jsme v 8. ročníku rozvíjeli i další hodinu výtvarné výchovy v tématu stop – stop ve sněhu, v blátě, na ulici, na cestě parkem…
Co z nich lze vyčíst, zkoušeli žáci znázornit nejen frotáží bot, ale i dalších předmětů či otiskováním různých dezénů, případně vlepováním drobných předmětů. Do takto vytvořené „koláže“ otisků vložili „stopy“ příběhu, který ostatní žáci pak zkoušeli rozklíčovat a interpretovat.
Nejatraktivnější byl bezpochyby příběh s kriminální zápletkou, ale někdy šlo i o obyčejnou situaci, kdy se vlastně nic zvláštního nestalo:)

Moje bota – výtvarka v 8. ročníku

Práce z minulé hodiny zaměřená na tvary a linie získala v další hodině výtvarky své uplatnění – žáci dostali za úkol „vyportrétovat“ svoji botu, tedy věc běžnou, denně užívanou a pro náš život nezbytnou. Všímali si přitom tvaru a členění, zaměřili se na detaily, kreslili botu z profilu, z pohledu seshora i zespoda (na podrážku a její dezén použili místo kresby techniku frotáže). Na to vše stačila obyčejná tužka.
Nakonec vzhled své boty pozměnili a navrhli pro ni nový design podle nizozemsko-amerického umělce Pieta Mondriana a jeho abstraktních geometrických obrazů s barevností omezenou na základní čisté barvy.

Výtvarná rozcvička aneb Tvary a linie v 8. ročníku

Výuku výtvarné výchovy v 8. ročníku jsme zahájili malou výtvarnou rozcvičkou – identifikovali jsme základní plošné tvary (čtverec, kruh, trojúhelník) a jejich plochu vyplnili různě modifikovanými liniemi. Následně pak ze stejnorodých tvarů vytvářeli žáci společnou koláž.

Ulity a spirály ve výtvarce v 7. C

V 7. ročníku, respektive s žáky v 7. C, jsme letošní výtvarnou výchovu zahájili zdánlivě jednoduchým úkolem: podle šnečích ulit nakreslit jejich tvar a linie růstu viditelné na vápnité schránce. Úskalí stanoveného úkolu spočívalo v nutnosti zvětšit malou ulitu na velký formát A3 a udržet přitom pravidelný tvar a vyplnit ho jednoduchou, ale hustou a také pravidelnou šrafurou.
Kresbu pak v další hodině žáci převedli do linorytu, tentokrát už menšího (pohlednicového) formátu. Mnozí drželi v ruce rydlo poprvé v životě, a tak byl linoryt také tak trochu zápasem s materiálem. Mladí tvůrci ale nakonec slavili vítězství, když svou vyrytou kresbu vytiskli v ručním lisu a vytvořili svou první grafiku.

Starověké hudební nástroje ve výtvarce

Na konci 6. ročníku se vždy na skok zastavíme ve starověku a zkoumáme umění té doby – tentokrát jsme se zabývali také starověkou hudbou a hudebními nástroji. Ty jsou pro dnešního člověka už v podstatě neznámé a jejich názvy mohou se zdát až záhadné a zároveň pro fantazii podnětné. Žákům byla na začátku hodiny přednesena pouze pojmenování hudebních nástrojů a pak sami vymýšleli, jak by takový nástroj mohl vypadat. Své nápady zaznamenali kresbou a k některým nákresům přidali i popisky součástí nástroje a způsob jeho použití.
Následně tyto nápady realizovali – vytvářeli modely hudebních nástrojů z kartónu, drátu a dalších prvků.

Experimenty s kyanotypií ve výtvarce v 8. ročníku

Téma krajiny jsme v 8.ročníku uzavřeli malým výtvarným experimentem s kyanotypií, technologicky blízké fotohrafii. Na papír jsme nanesli fotocitlivou vrstvu, na kterou jsme pokládali poloprůsvitné i neprůsvitné přírodní materiály, části fólie s fotografií, textiie a pod. A pak jsme nechali tyto kompozice osvítit slunečním světlem a potom už jsme se jen nechali překvapovat, jak experiment dopadl.
Vznikly rozměrově drobnější, půvabné „modrotiskové“ kompozice „krajiny“ v jejím detailu.

Geometrická abstrakce v 9. ročníku

Poslední výtvarné práce v 9.ročníku byly zaměřeny na geometrickou abstrakci. Co to je? No, to smícháte geometrické tvary a barevné zobrazení abstraktních pojmů. Těmi pojmy staly se nálady a pocity a inspirováni díly Vasilije Kandinského vytvořili žáci kombinaci barevného podkladu a kompozice geometrických tvarů. Vznikly tak práce znázorňující například chaos, nervozitu, lásku, smutek či lhostejnost.
Poté jsme se seznámili s tvorbou dalšího výtvarníka, jehož tvorbu také symbolizovaly geometrické tvary – byl to malíř holandského původu, žijící v USA, Piet Mondrian, jenž zjednodušil barevnost svých obrazů na základní barvy, kompoonované v geometrickém stylu, připomíjícím mapu New Yorku, křižovatky, ulice…
Jeho kompozice se staly motivací pro práci s geometrickým členěním barevných ploch a v dalším kroku pro hru s těmito tvary, kdy Mondrianova kompozice byla přetvořena dalšími členěními podle dalších geometrických tvarů a linií.

V krajině s impresionisty – Výtvarka v 8. ročníku

Ve výtvarné výchově v 8. ročníku jsme se nechali inspirovat impresionistickými malíři 19. století: nejprve dostali žáci kousek barevné fotokopie impresionistického obrazu a v podobném duchu pokračovali malbou temperovými barvami, přičemž respektovali techniku a zásady impresionistické malby – barevné skvrny, vyloučení černé, zachycení prchavého dojmu.
V další hodině jsme toto téma rozšířili o osobní zkušenost malby v plenéru, neboli vzali jsme si barvy, štětce a výkresy do volné přírody k řece na okraji Ivančic a zkusili technikou akvarelu zachytit atmosféru krajiny.

Velká hostina – výtvarka v 9.ročníku

Začalo to zátiším, neboli kresbou uhlem podle modelů. Téma: kuchyně – nádobí, tedy věci, se kterými se denně potkáváme. Použili jsme školní keramické modely, doplněné sem tam kouskem ovoce nebo zeleniny. A zkoušeli jsme perspektivní zobrazování, stínování…
A potom dostali žáci kus keramické hlíny a modelovali vlastní kuchyňskou nádobu podle svého návrhu – misku, hrnek, půllitr, pohár, tácek, talíř, omáčkovník. Po naglazování a vypálení jsme vzali vlastní nádoby i ty školní modelové a vydali jsme se do města uspořádat Velkou hostinu čili happening: využili jsme prostor mezi ZUškou a jazykovkou Eden ve dvorním traktu za náměstím, a tam žáci sehráli stylizované akce napodobující prostřený stůl, zábavu hostů i následky nezřízeného hodování.