Archiv pro rubriku: Školní rok 2015/2016

P1090323

Změna identity aneb Maskování v 8.ročníku

Co je to identita? Co určuje identitu člověka? Co je pro mě identické? A jak je možné onu identitu změnit? Kdy má člověk potřebu měnit či skrýt svoji identitu?
To byly otázky pro žáky 8.ročníku, které řešily v hodinách výtvarné výchovy. A z nich pak vycházely výtvarné úkoly, jejichž výsledky byly fotograficky zaznamenány: první úkol byl založen na jednoduchém materiálu – igelitové fólii, kterou žáci mohli použít libovolným způsobem, ale přitom tak, aby změnili či zakryli svou identitu neboli svou skutečnou podobu.
Druhým úkolem byla karnevalová maska v podobě velkých brýlí, které nejenže změní podobu člověka, ale také díky nim můžeme vidět svět jinak. Lepší nebo horší, černý nebo růžový, pohled na svět je plně v režii jednotlivce.

Aprílové počasí nás nezaskočí 4.A a 4.B

Duben

Sice uběhlo jen pár dní z tohoto měsíce, ale už se nám předvedl pěkně „v barvách“. Ukázal nám letní teploty a krásné slunečné počasí, ale také prudké ochlazení se sněhem a deštěm. Ne nadarmo se říká, že v dubnu panuje aprílové počasí. Abychom byli připraveni a nic nás nezaskočilo, bylo by dobré mít s sebou vždy deštník nebo pláštěnku proti dešti na doplnění neuškodí holínky.  Čtvrťáci zvolili raději vše…

Ve výtvarné výchově jsme vytvořili sebe pod deštníkem. Deštník jsme vyzdobili voskovkami a vodovkami, na plášť jsme použili kousek látky a na kaluž a déšť jsme použili fixy a vodu, holínky jsou dokreslené nebo vystřižené z papíru… Tak my jsme připraveni!

Rozloučení s paní uklízečkou

DSCN3022

Na konci března po Velikonocích ve středu odpoledne po vyučování přišla naše paní uklízečka Boženka s nějakou paní do naší třídy 4.A a ukazovala jí třídu a vykládala o tom, jak co uklidit. Náhodou jsem byla ve třídě a opravovala sešity. Přišlo mi to divné, ale myslela jsem si, že bude za sebe mít náhradu, že nebude moci delší dobu pracovat.  Tak mě hned napadlo: „Na jak dlouho?“ A odpověď Boženky byla: „Už na pořád.“ Tak mi to nedalo a zeptala se: „Proč?“ Boženka mi řekla, že si našla jinou práci a že už u nás ve škole nebude uklízet. Na jednu stranu mi to přišlo líto, ale na druhou stranu jsem jí to přála. Přišlo mi férové, říct to i dětem. Bohužel se to čtvrťáci dozvěděli v den jejího odchodu, takže neměli moc času na vymýšlení, ale shodli se na tom, že by bylo hezké něco paní uklízečce během přestávek vyrobit. Padaly různé nápady, nakonec jsme vybrali, že uděláme přáníčko, do kterého se všichni podepíšeme. Na přání zepředu Marcelka s Johankou nakreslili obrázek paní uklízečky, dále František vyrobil kostku z papíru, na kterou jsme jí napsali přání do budoucí práce a Ivanka vymyslela básničku, kterou sama napsala na tabuli. Všechny dárečky (včetně kytičky narcisek, kterou jsme paní uklízečce dali za paní učitelky z I. stupně) jsme dali k tabuli a přestěhovali jsme se na poslední hodinu do třídy 4.B, kam chodíme na vlastivědu. Asi v půlce hodiny se ozvalo zaklepání. Otevřely se dveře a v nich paní uklízečka. Přišla nám poděkovat:o)

Bohužel vše šlo tak rychle, že jsem dárečky nestihla vyfotit, ale druhý den ráno jsme se vyfotili na památku s básničkou na tabuli. (Vpravo nahoře si můžete všimnout slovíčka „Děkuji!“ To nám tam zanechala Naše paní uklízečka Boženka.)

DSCN3023Za žáky 4.A a paní učitelky z I.stupně Mgr. Eva Ruschková

Vodníci patří k vodě, 3. B

Vodníci patří k vodě

 

V prvouce jsme se učili o neživé přírodě. Její součástí je voda.

Vnímáme ji nejen jako základní podmínku života, ale také jako prostředí pro pohádkové postavy, které jsou všem dětem bezpečně známé – vodníky. Četli jsme si krátké úryvky z některých pohádek, poznali jsme postavu vodníka Čepečka od Václava Čtvrtka, viděli jsme kreslené hastrmany významného ilustrátora dětských knih – Josefa Lady, v hodině čtení jsme četli úryvek z knihy Karla Čapka – Devatero pohádek. V doktorské pohádce se objevil také vodník, byl hodně churavý, proto byl převelen z řeky do prostředí lázní. Sledovali jsme tuto pasáž pohádkového příběhu i ve filmové podobě. Doktora ztvárnil ivančický rodák Vladimír Menšík. Pořádně jsme se u ní zasmáli. Mohli jsme porovnat, že při filmovém zpracování dochází k úpravě pohádek oproti psané předloze. Českých pohádek a filmů, kde vodníci vystupovali, je vskutku mnoho.

Pro upevnění našich představ a rozvoj fantazie jsme si vodníky nakreslili v hodině výtvarné výchovy. Byli brčálově zelení, zdobil je pořádný klobouk a ozdobné pentličky. Hastrmánci – fešáci nám nyní zdobí chodbu u třídy. Všichni se usmívají, a tak z nich rozhodně nemáme strach. Vypadají mile a přátelsky, jsou jako živí. Ale oproti skutečným pohádkovým vodníkům nemají mokré šosy, malovali jsme totiž jen jejich portréty.

Ve volných chvílích si naše vodníky důkladně prohlédněte.

                                                                                                Mgr. Jarmila Loudová

Vodníčku, vodníčku,

máš pěkně mokrou vestičku,

na klopě míváš pentličku.

Na hlavě krásný klobouček,

 jsi fešný zelený klouček.

DSCF2605 DSCF2606 DSCF2607 DSCF2608 DSCF2609 DSCF2610 DSCF2611 DSCF2612 DSCF2613 DSCF2615 DSCF2616 DSCF2617 DSCF2618 DSCF2619 DSCF2620 DSCF2621 DSCF2622 DSCF2623 DSCF2624 DSCF2626 DSCF2627

 

Jarní věnečky, 3. B

Jarní věnečky

Slunné jarní dny nás přímo vybízejí k pohybu na čerstvém vzduchu. Když už jsme unavení, rádi si v přírodě odpočineme. Zaposloucháme se do zvuků přírody – šumění stromů, zpěvu ptactva. Louky, trávníky a záhonky jsou plné pestrobarevných květin.

A co si takhle uvít věneček při chvilkách odpočinku? Pampelišky září žlutě v trávníku, nasbírat je, to je otázkou chviličky. Pak už stačí jen pevně spojit dohromady stonky květů a vytvořit z nich věneček. Ukázali jsme si, jak ho plést.

Pro každého z nás jsme skutečný věneček nevytvářeli záměrně. Nechceme porušit krásu květin ve volné přírodě,vždyť květy i listy používáme i ke sběru, využíváme jejich léčivé účinky.

A tak jsme si věnečky a květiny pro ně nakreslili, nepotřebovali jsme je trhat. Z papíru jsme vystřihli věneček ve tvaru srdce, na něho jsme umístili květy tulipánů a dalších jarních květin ze zahrady. Nemohou se vyrovnat skutečnému kvítí, ale přesto mají své kouzlo.

V českém jazyce nyní poznáváme vyjmenovaná slova po V. O to víc jsme si zažili i pravopis a význam slova vití a jeho rozdíl oproti slovu vytí.

V pohádkách vily věnce na paloučcích v hlubokých lesích víly.

My dnes stavíme přepychové vily, honíme se z práce do práce a na vyprávění pohádek dětem např. o vílách, ani na pobyt v přírodě a možná i to vití věnečků s našimi dětmi nám většinou nezbývá čas.

Je to škoda. Těšme se z jara a krásy jarní přírody.

                                                                 Mgr. Jarmila Loudová

DSCF2598 DSCF2599 DSCF2600 DSCF2601 DSCF2602 DSCF2603 DSCF2604

JARO A VELIKONOCE – BROUČCI

Jaro a Velikonoce, to jsou květiny, zvířátka a veselé jarní obrázky. A jak jsme je vyráběli, malovali nebo tiskli, tak to se můžete podívat. U prstových barev a tulipánů děvčata vydržela celé odpoledne. Protože u nás  v družince probíhala „Velká jarní soutěž o velikonočního zajíčka“, každý obrázek nebo výrobek znamenal bod. A kdo získal nejvíc bodíků a vyhrál? Tentokrát získala první místo Míša Holzerová.

  1. Míša Holzerová
  2. Karolína Soukopová
  3. Denisa Stachová
  4. Nela Klímová
  5. Ondřej Reigl

Všichni získali odměnu, jen každý jinak velkou, ale sladkou v podobě zajíčka. A když všichni, tak všichni, cení se i snaha. Podívejte se, jak jsme šikovní.

                                                                                                              Vaši BROUČCI

Foto: L. Burianová

MAŠKARNÍ KARNEVAL U BROUČKŮ

I letos jsme měli v družince maškarní karneval. Děti si připravily pěkné masky, udělaly  si promenádu masek a hodnocení, pak už se hrály hry, tančilo se a byla legrace. Na závěr jsme měli soutěž v přetlačované. Myslíte, že vyhrál některý z chlapců ? Kdepak, byla to Nela! Určitě si tuto soutěž zopakujeme a nejen o příštím maškarním karnevalu.

                                                                                                              Vaši  BROUČCI

Foto: L. Burianová

VYNÁŠENÍ MORENY – BROUČCI

Starý pohanský  zvyk vynášení Moreny se u nás v družince pomalu stává pěknou tradicí. I letos jsme si vyrobili smrtku a aby ji příroda přijala, byla z papíru, sena, větviček a lýka. Není to práce pro všechny děti, tak se jí ujala asi pětice dětí, hlavně Míša s Ondráškem. Morena se nám myslím povedla, chvíli jsme si ji vystavili, až nadešel den, tak jsme vyrazili společně na vycházku a podle staré tradice Morenu hodili do řeky a ukamenovali ji, aby se zima už nevrátila a mohlo přijít jaro. Vycházka kolem řeky byla příjemná, viděli jsme párek labutí, pohráli si na dětském hřišti na Malovansku a spokojeně se vrátili do družinky. Byli jsme trošičku ušlí, ale spokojeni a příští rok půjdeme opět.

                                                                                                                             Vaši  BROUČCI

Foto: L. Burianová

Březen u Dráčků a Lvíčat

Po jarních prázdninách jsme se definitivně rozloučili se zimou. A to vynášením Morany, kterou jsme si jako každým rokem sami vyrobili. Vycházkou k řece a s říkankou na rozloučenou, jsme ji vhodili z mostu do řeky. Protože byl pro nás březen velice krátký, věnovali jsme tento čas hlavně svátkům jara – Velikonocům. Podívejte se, jak jsme šikovní!

                                                                                   K. Mattesová, P. Sýkorová

 

Foto: K. Mattesová, P. Sýkorová

POZNÁVÁME HOUBY, 3. B

POZNÁVÁME HOUBY

 

Hříbku, hřibe, ukaž se mi,

už se nekrč někde v zemi.

Vystrč na mě hlavičku,

pojď do mého košíčku.

Možná by nám naše veršíky mohly pomoci při hledání hub v lese, určitě nám dodají kapičku trpělivosti. Víc než schopnost rýmovat v lese však uplatníme pozorné oči a znalosti, které postupně získáváme v hodinách prvouky, v pozdějším věku v přírodovědě a přírodopisu. I když nám začalo teprve jaro, už nyní se připravujeme na houbařskou sezónu.

Nejvíce hub roste v období léta a podzimu. Nacházíme je v lesích i na loukách. Každá houba má v lesním prostředí své pevné místo. Muchomůrky zdobí zelené mechové koberce svými červenými klobouky, bedly vypadají na zemi jako malá paraplíčka, žlutá kuřátka a lišky rozzáří zelený porost “ slunečními paprsky“.

I když jsou houby hůře stravitelné, jsou příjemným zpestřením jídelníčku. Mají v našem životě své pevné místo. Tvoří samostatnou skupinu živých organizmů. Často žijí v symbióze s rostlinami, vzájemně si pomáhají při růstu a získávání živin.

Které houby jsou nejlepší?

Je snadné odpovědět. Jsou to ty, které si v lesích sami nasbíráme. Bez znalostí hub se však neobejdeme. Sbírat můžeme jen jedlé druhy, pozor musíme dávat na záměnu s houbami nejedlými, případně i jedovatými. Na otravu houbami zemřely desítky lidí, to mějme neustále na paměti. Naučili jsme se houbařské desatero. Budeme respektovat hlavní zásadu – do košíku nesbíráme houby, které bezpečně nepoznáme.

Těšíme se na novou houbařskou sezónu. Připravili jsme si vlastní základní malý atlas. Houby jsme v něm popsali a nakreslili. Sledovali jsme několik prezentací a pořadů o houbách, navodily nám příjemné chvíle.

Všem houbařům přejeme plné košíky „praváků“ a dalších chutných hub.

Snad vás v lese potkáme nejen na houbách. Odpoutejte se občas od hluku města a vydejte se číst z nejkrásnější knihy života – přírody.

Číst v ní mohou všichni, kteří ji mají rádi a chtějí jí blíž rozumět. Na společné setkání v lese se těší žáci 3. B.

                                                                                     Mgr.Jarmila Loudová a žáci 3.B