Na konci března po Velikonocích ve středu odpoledne po vyučování přišla naše paní uklízečka Boženka s nějakou paní do naší třídy 4.A a ukazovala jí třídu a vykládala o tom, jak co uklidit. Náhodou jsem byla ve třídě a opravovala sešity. Přišlo mi to divné, ale myslela jsem si, že bude za sebe mít náhradu, že nebude moci delší dobu pracovat.  Tak mě hned napadlo: „Na jak dlouho?“ A odpověď Boženky byla: „Už na pořád.“ Tak mi to nedalo a zeptala se: „Proč?“ Boženka mi řekla, že si našla jinou práci a že už u nás ve škole nebude uklízet. Na jednu stranu mi to přišlo líto, ale na druhou stranu jsem jí to přála. Přišlo mi férové, říct to i dětem. Bohužel se to čtvrťáci dozvěděli v den jejího odchodu, takže neměli moc času na vymýšlení, ale shodli se na tom, že by bylo hezké něco paní uklízečce během přestávek vyrobit. Padaly různé nápady, nakonec jsme vybrali, že uděláme přáníčko, do kterého se všichni podepíšeme. Na přání zepředu Marcelka s Johankou nakreslili obrázek paní uklízečky, dále František vyrobil kostku z papíru, na kterou jsme jí napsali přání do budoucí práce a Ivanka vymyslela básničku, kterou sama napsala na tabuli. Všechny dárečky (včetně kytičky narcisek, kterou jsme paní uklízečce dali za paní učitelky z I. stupně) jsme dali k tabuli a přestěhovali jsme se na poslední hodinu do třídy 4.B, kam chodíme na vlastivědu. Asi v půlce hodiny se ozvalo zaklepání. Otevřely se dveře a v nich paní uklízečka. Přišla nám poděkovat:o)

Bohužel vše šlo tak rychle, že jsem dárečky nestihla vyfotit, ale druhý den ráno jsme se vyfotili na památku s básničkou na tabuli. (Vpravo nahoře si můžete všimnout slovíčka „Děkuji!“ To nám tam zanechala Naše paní uklízečka Boženka.)

Za žáky 4.A a paní učitelky z I.stupně Mgr. Eva Ruschková