Archiv pro rubriku: předměty

Proměny portrétu (8.r.)

V osmém ročníku jsme se delší dobu zabývali portrétem – začali jsme detailem: oko zblízka, jakoby pod lupou žáci pozorovali u svých spolužáků a pak kreslili ve zvětšeném měřítku uhlem, barvu duhovce dodali suchým pastelem. Někteří si troufli i na odlesk světla (!).
Druhým úkolem byl portrét souseda v lavici – žáci byli seznámeni se základními pravidly při portrétování a zkusili je prakticky uplatnit. Dodejme, že hlavním úkolem nebylo perfektní zobrazení portrétovaného, ale zachycení jeho charakteristických výrazových znaků.
V další části práce s portrétem jsme se nechali inspirovat uměním filmových maskérů, konkrétně u filmů fantastických a sci-fi (Avatar, Star Trek, Hvězdné války), a zkusili jsme, jak se portrét promění pod filmovou maskou. Původní portrétní studie tužkou byly postupně upravovány a přepracovávány, až vznikly návrhy filmových masek.
Ve fantastických portrétech jsme pokračovali formou koláže – z nejrůznějších částí obrázků (fotografií rostlin či různých věcí) jsme skládali a lepili bizarní podobizny.
Na závěr jsme se zaměřili na hlavu jako objekt a žáci si vyrobili originální pokrývky hlavy – klobouky, helmy či různé roztodivné kreace. Klobouk také musel dobře sedět na hlavě. Nakonec se v něm úspěšní módní tvůrci také vyfotografovali.

Štíty a meče (7.r.)

Se žáky 7. ročníku jsme se ve výtvarce podívali na skok do středověku a zaměřili jsme se na rytíře a jejich rodové erby. Každý žák si navrhl vlastní rodový erb a vytvořil tak součást své „rytířské zbroje“ – štítu, k němuž neodmyslitelně patří i zbraň, nejlépe meč. Vznikla tak dvojice objektů vyrobených z kartónu, drátků, provázků a zbytků plechu – štít a meč. Mnozí si místo meče vyrobili i jinou adekvátní zbraň – sekeru, kladivo, kyj, dýku… Fantazii jsme meze nekladli.
Středověké téma jsme doplnili tématem vitrážových oken – a ani tady jsme fantazii neomezovali: tématem nebyla nápodoba, ale návrh barevného, různě tvarovaného okna. Tak trochu jsme propojili námět ze středověku s moderní architekturou, když jsme si připomněli i návštěvu vánoční Vídně, kde jsme viděli architektonické realizace Friedensreicha Hundertwassera a jeho širokou škálu různých oken. Spojením několika oken dohromady pak vznikla „zeď“ domu.

Jaro už se blíží

Na svatého Řehoře letí čáp přes moře. Taková je jedna z mnoha březnových pranostik. Někteří čápi přiletěli do naší třídy a odpočívají po dlouhém letu u jarních kytiček. Rozhlíží se po okolí a zdraví svoji opeřenou kamarádku velikonoční slepičku. Ještě než odletí jsem si je vyfotila na památku. Prohlédněte si je také, jsou opravdu krásní.

Africký kontinent plný stínů (5. A)

Africký kontinent plný stínů

Tuš je vhodný nástroj pro mnoho prací. Tentokrát nám posloužil k zobrazení stínů živočichů a rostlin v zapadajícím slunci ve vzdálených krajích Afriky.

Savana a tropický pás je plný dobrodružství v kterékoli denní době. Jakmile se začne šeřit, ožívá ještě více fantazie návštěvníků těchto končin. Siluety živočichů, zvuky divočiny vyvolávají větší pocit strachu a nejistoty.

Jak vypadali v našem pojetí? Posuďte sami. Určitě vás nevylekají natolik jako ve skutečném prostředí tohoto kontinentu.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Poznáváme prostředí okolí vod (5. A)

Ve výtvarné výchově se již několik hodiny zaměřujeme na živočišnou říši.Tentokrát jsme směřovali do okolí vod. Malovali jsme větší zástupce ptactva – volavky, pelikány, plameňáky. Zvolili jsme si je k malbě díky nádherné paletě odstínů barev jejich těla. Používali jsme tempery a vodové barvy.

Snažili jsme se zachytit zástupce těchto ptáků v různých pozicích. Někteří se brodili ve vodě, jiní lovili svoji kořist pod hladinou. Ostatní se vznášeli ve vzduchu – byli na odletu, případně se snášeli k hladině vody.

Tito ptáci žijí ve skupinách, a tak jsme jich na jednom výkresu zachytili hned několik. Kdo volil pohled zblízka, zobrazil je větší. Drobní plameňáci byli ti, které jsme pozorovalin z povzdálí.

Každou prací se zdokonalujeme. I když se nám hned od počátku nedařilo, posunul nás tento nelehký úkol zase dál na naší cestě za poznáváním malby.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Vyjmenovaná slova po P

Nikola Fadrná, Marek Kincl

Jednou jeden netopýr měl velký pysk. Ten pysk se hodně třpytil. Měl za kamaráda slepýše, který měl rád pyl. Musel pykat, protože okusoval pýr. Ten netopýr byl hodně pyšný, hodně se pýřil a čepýřil. Byl hodně nevyzpytatelný. Bydlel v Solopyskách a měl tam přepychově zařízený byt. Jednou viděl krávu, která měla kopyta a hodně klopýtala. Říkal si, že kráva je lichokopytník.

Eliška Enžlová, Lucka Matoušková

Byl jednou pyšný netopýr, měl za kamaráda ptakopyska Peryho. A ten ptakopysk nosil na zádech pytel s pylem. Oba klopýtali, protože měli zničená kopyta. V noci nad jejich domem se třpytila hvězda a jejich město se jmenovalo Solopysky. Ráno šel netopýr vykopávat na zahradu pýr. Zpytoval u toho své svědomí a odpykával si svůj trest za to, že nešel do obchodu. Měl přezdívku lichokopytník a slepýš Pery měl přezdívku sudokopytník.

Jarda Magera, Verča Čížková

Jeden slepýš potkal netopýra. U místa setkání rostl pýr. Viděli kobylu s velkým pyskem. Slepýš měl pykat, ale utekl z vězení. Na statku byl kohout, co se čepýřil, netopýr se pyšnil a pýřil pýchou. Kobyla klopýtala jedním kopytem, kohout se pyšnil svým třpytivým ocasem. Kolem poletovalo chmýří. Kohout by měl zpytovat svědomí, kobyla se lekla včelaře, co nesl pytel pylu.

Matěj Sláma, Valérka Bučková

Byl jednou jeden slepýš, který byl pyšný. Jednou viděl, jak se něco zatřpytilo a šel k tomu blíž, ale začalo to utíkat. Běžel za tím až ke skále, kde sídlil netopýr, který měl veliký pysk. Zeptal se ho jestli neviděl něco se zatřpytit. Netopýr odpověděl že neviděl, ale slepýš mu nevěřil. Tak ho dal do pytle a přidal mu tam i pyl, kdyby měl hlad a ještě kopyto na hraní.Pak šel dál a uviděl pýr, který pykal a zpytoval svědomí. Slepýš se ho zeptal, proč pláče a on odpověděl, že klopýtl o kámen. Tak si ho vzal k sobě, ale poznal, že se pýří a čepýří. Proto ho dal do zahrady pykat s netopýrem v pytli.

Karneval – projekt 3.A,B

Karnevaly se pořádají nejčastěji v masopustním období, které končí popeleční středou (letos 18.února). Český název karneval pochází z latinských slov „carne vale“, což v překladu znamená „sbohem maso“. Značí 40denní postní období před Velikonocemi, začínající od Tří králů. Společným znakem masopustu a karnevalu je nezávazné veselí, tanec, zpěv a hudba. Nejčastěji se organizují maškarní bály pro malé děti, kde se děti převlékají za různá zvířata, nebo pohádkové bytosti. Vstup na zábavu je povolen pouze v maskách nebo škraboškách.

My jsme s dětmi v hodině slohu vytvořili plakáty, které zvou všechny zájemce na takovou veselici. Na té nesmí nikdy chybět veselý klaun, který rozesmívá všechny děti. Zvířata jsme si vyrobili z ruliček od toaletního papíru, všechny činnosti děti velmi bavily. A to je dobře! Vždyť dobrá nálada prodlužuje život a zahání všechny starosti.

Mgr. Válková Veronika, Mgr. Skálová Eva

: klauni z 3.B

: klauni z 3.B

: klauni z 3.B

: 3.B

: klauni z 3.A

: klauni z 3.A

: klauni z 3.A

: klauni z 3.A

: klauni z 3.A

: klauni z 3.A

: klauni z 3.A,B

: klauni z 3.A,B

: klauni z 3.A,B

: klauni z 3.A,B

Zvířata z ruliček od toaletního papíru.

: 3.A

: 3.B

: 3.B

: 3.B

: 3.A

: 3.A

: 3.A

Zvířata z vyjmenovaných slov v příbězích 3.A

V hodině slohu dostali žáci naší třídy celkem jednoduché zadání: Ve dvojici nebo samostatně vymyslet příběh o zvířatech a použít při tom, co nejvíce vyjmenovaných a příbuzných slov z již probraných slov ( vyjmenovaná slova po B, L, M). Někteří vymysleli zábavné rýmy, jiní příběhy z džungle či přírody. Nejčastěji se vyskytujícím zvířetem byla myš a hlemýžď.
Všechny příběhy jsme si samozřejmě přečetli před třídou. Největší ohlas u dětí měl příběh Kačenky Hanzlové, kterou jsme odhadovali na spisovatelku :o) Taktéž Marcelka vymyslela dlouhý příběh, který sepsala na 3 stránky sešitu. Obě děvčata začala tvořit společně, ale každá příběh dokončila po svém doma. Přidáváme ale i další zdařilé práce, které vznikly za jednu vyučovací hodinu.

Zvířata (Mareček)

Naše kobyla seno pojídá.
Černý býk běží pryč.
Naše malá myš, má tajnou skrýš.
Hlemýžď leze po cestě v čepici a ve vestě.

O rodině (Pavlík, Vítek)

My jsme rodina. Bydlíme v Litomyšli. Na zahradě máme hlemýždě a jiný hmyz. Všichni na sebe myslíme. Dneska musím umýt kočku, protože je moc špinavá. Ve spíži máme myš. Dívám se na pořad, jak vymýtit les. Musíme rozdmýchat oheň. Na zahrádce máme chmýří. Máma smýká hadrem. Táta se nachomýtl ke zločinu, ale mýlil se, protože to byl jen soused, který se nemohl dostat do auta. Dům před zloději zamykáme.

O myšce (Kuba)

Jednou jedna myška bydlela v hlemýždím domku. Z okna se dívala na hmyzí závody. Závodila i luční kobylka a byla ze všech nejrychlejší. Po závodech šla myška do lesa, pak vyšla na louku a potkala tam kobylu a šla dál, až došla do statku. Ve statku byl zuřivý býk a myška se hodně bála, když ho uviděla. Tak běžela zpět na louku a narazila do slepýše a on ji honil po celé louce. Myška mu nakonec utekla, a tak běžela rychle do svého hlemýždího domečku. Dala si teplý čaj a šla spát.

Džungle (Anička a Kačka Ž.)

Byla jednou jedna džungle. Bydlela tam spousta zvířat a troubili tam sloni a běhaly tam kobylky. Bydlel tam býk jménem Zbyněk a lidé tam pili bylinkový čaj. V noci tam létali netopýři. Džungli tam i mýtili. Bydlel tam černý panter, létal tam otravný hmyz a byl tam poloostrov, který se jmenoval mys Dobré naděje.

Jak se narodila Nela (Ivanka)

Ta naše džungle, to je teda záhada. Opice skákají ze stromu na strom, pestrobarevný hmyz poletuje kolem, ale za chvíli něco hlasitě zařvalo. Všichni ustoupili. To je lev, král zvířat!
Myši se klaněly, hlemýždi i dobytek, který tam byl na dovolené. Býk se klaněl i s kobylou a vedle nich želva – jeho rádce a písař. Král si vystoupil na kámen a písař spustil: “ Sděluji vám novinu. Naší královně se narodil lvíček!“ Tuhle novinu slyšel každý. Královna zrovna umývala malé lvíče, tu přišel opičák sice starý, ale musel zjistit, jestli je to holka nebo kluk. Byl velmi bystrý, lvíče si vzal do náruče a na hlavu mu nasypal písek. Kýchlo to velmi tence a slabě. Opičák zaskřehotal: “ Je to holka!“ Papoušci to uslyšeli a roznesli to po celé džungli. Lvíče se jmenovalo Nela. Až Nela povyrostla, našla si kamarádku žabku Lízu. Byla to ta nejlepší kamarádka. A teď už víte, jak se narodila Nela.

Malá myška Hryzka ( Marcelka)

Byla jednou jedna malá myška, která se jmenovala Hryzka. Šla za babičkou, která měla narozeniny. Myška jí upekla sýrový dortík. Nikdo jí v cestě nebránil. Šla noc i den, až přišla na rozcestí, kde uviděla hlemýždě a křičí:
“ Hlemýždi, uhni z cesty!“ Ale hlemýžď ji neposlouchal. Až po chvíli.
“ Hej, poslouchej, myško! Když mi přineseš pelyněk, tak ti uhnu.“
“ A ty si ho neumíš přinést sám?“
“ Umím, ale jsem moc líný a pomalý, abych si ho přinesl.“
„Ale kde ho mám vzít, hlemýždi?“
„Musíš jít do města Litomyšle, ale víc už ti neřeknu. Musíš to zvládnout sama!“
Tak myška šla a zanedlouho přišla do Litomyšle.

Bylo tam plno lidí a stánků. Viděla stánek s hlavolamy a vedle kluka, který nemohl zjistit, jak hlavolam ukončit. Pak viděla stánek s oblečením, s parukami, s krásnými smyčci, s voňavými mýdly a nakonec uviděla květinářství. Rychle vběhla dovnitř a hledala pelyněk. Začalo se rychle stmívat a jarmark pomalu končil. Paní, co prodávala květiny, už musela zavřít. Stánek zamčela klíčem na zamykání. Tak tam myška zůstala celý víkend. Myslela, že už se nikdy nedostane ven. Po víkendu se otevřela dvířka a myška byla volná. Vzala s sebou pytlíček sušeného pelyňku a běžela za hlemýžděm.

Malá myška Hryzka (Kačka H.)
(Pozn. Začátek stejný s Marcelkou, odlišná část je oddělena volným řádkem)

Bylo to na náměstí, byla tam auta, autobusy, šaliny…. Obloha vypadala strašidelně. Po chvíli se začalo blýskat. Myška se šla rychle schovat, aby nezmokla. Jak běžela, tak před sebou uviděla bylinářství. „Juchů, tam bude určitě pelyněk!“, řekla si a vlezla dovnitř. Byl tam lysý pán, který plýtval vodou. Byly tam různé byliny, třeba heřmánke, máta, bazalka…. Myška najednou uviděla pelyněk, jenže ho měla jedna paní v ruce. Myška začala vzlykat. Paní už odcházela, ale myška se nevzdala, utřela si slzy a šla za tou paní. Vlezla jí do kabelky z lýka. Myška měla štěstí, protože ta paní do kabelky vložila i pelyněk. Myška s pelyňkem vyskočila z kabelky a uháněla za hlemýžděm. Po cestě viděla létat chmýří od pampelišky a viděla i různý hmyz. Šla po mýtině, až došla na rozcestí, kde byl ještě hlemýžď a spal. Myška na něj volá: „Hlemýždi, vstávej!“ Ale hlemýžď nic. Myška zase volá: “ Hlemýždi vstávej!“ Hlemýžď vstal a říká: “ Á to jsi ty, myško. Máš pelyněk?“ „Ano mám,“ odopověděla myška Hryzka. “ Dáš mi ho tedy?“
„No jistě, že ti ho dám! A odlezeš pak z té cesty?“
„Ano, jasně. Díky!“
A tak přišla myška Hryzka k babičce na její narozeniny.

Něco z Alenky

Žáci 6. ročníku se prostřednictvím Alenky podívali ve výtvarné výchově do říše divů – inspirovali jsme se přitom fantastickým světem režiséra a výtvarníka Tima Burtona, jehož film Alenka v říši divů, natočený podle známé knižní předlohy Lewise Carrola, jsme shlédli a prohlédli jsme si také jeho přípravné skici ke scénáři.

Děti začaly nejprve jednoduchou ilustrací (návrhem filmového plakátku) příběhu o Alence a dalších hrdinech, jako např. Srdcová královna, Kloboučník, Králík, Tlachapoud či kočka Šklíba. Na motivy kočky Šklíby, která se zhmotňovala z kouře, vytvářely děti asambláže ze suchého listí, které po napadání na papír připomínaly pohádkovou – tajemnou bytost: tvary z listí pak dokreslovaly rudkou.

V další fázi objevování pohádkového příběhu vyráběli žáci podle postav z příběhu jednoduché plošné loutky za použití zbytků textilu, vlny či plechu a drátů. Pro loutky pak vymysleli krátkou scénku a sepsali stručný scénář s jednotlivými replikami a rozepsanými rolemi.

Vyvrcholením celé práce pak byly loutkové skeče, z nichž vznikla krátká videa. Videa jsou ke shlédnutí zde:

Videa

Od obrázků k písmenům

Žáci 6. ročníku si kapitolu z dějin umění o starověkém Egyptě oživili výtvarnou prací na téma hieroglyf aneb od obrázků k písmenům. Nejprve zkusili překreslit vybraný staroegyptský hieroglyf, ten pak zvětšili a rozstříhali na jednotlivé komponenty, z nichž poskládali tiskovou matrici. Vzniklý plošný reliéf otiskli na černý papír.

Potom jsme si zkusili představit, jak složitou cestou prošel jeden takový hieroglyf, než se z něj stalo dnešní písmeno. Tento proces děti zachytily v jednoduché lineární kresbě černým centropenem.