Archiv pro rubriku: Školní rok 2014/2015

Vánoční sladké pokušení

Vánoční sladké pokušení

Vánoce jsou svátky plné krásných tradic. Jsou naplněné láskou, příjemnou a poklidnou atmosférou. Patří k nim neodmyslitelně pečení mnoha druhů vánočních cukroví.

Domácnosti voní po vanilce, skořici, hřebíčku ad. přísadách do výborných domácích receptů. Nic se však nemůže vyrovnat atmosféře, která vznikne, když je takových pekařů, amatérů, téměř třicet. Ačkoli je to k nevíře, i v tomto počtu jsme zvládli napéci neuvěřitelných 9 druhů cukroví.

V kuchyňce naší školy jsme se sešli již kolem 6. 30 hod. Připravili jsme si s paní učitelkou

z připravených ingrediencí těsta, která mohou chvíli v chladu odležet. Pak jsme se s chutí, i když příjemně unaveni, vrhli na učivo českého jazyka a matematiky.

Po velké přestávce jsme za necelé tři vyučovací hodiny zvládli napéci např. vanilkové rohlíčky, tatrankové a kokosové kuličky, kokosky, máslové, citronové a linecké cukroví, ale i ořechové šátečky a medvědí tlapičky.

Bohužel si nemohli všichni vyzkoušet vše. Někteří tvořili vanilkové rohlíčky, jiní je balili

v cukru. Jedni tvořili těsta, ostatní slepovali marmeládou, rovnali do krabic. Později po skupinkách odvážlivci i zdobili. I bílkovou polevu na zdobení jsme měli domácí.

Každá aktivita byla pro výsledný efekt velmi důležitá. Řeknete si, že stát u trouby zvládne „každý trouba“. Ale právě to bylo nejobtížnější.

V rámci pečení jsme pracovali s digitální váhou paní učitelky. Byli jsme nuceni uplatnit

v praxi převody jednotek hmotnosti – dekagramy a gramy už máme v „malíčku“. Stačila malá chybička a těsto by se nespojilo. To byla, panečku, velká zodpovědnost!

I když většinu potřebného materiálu přinesla paní učitelka, někteří přispěli jádry vlašských ořechů, jiní domácími vejci. Bez podpory ze strany rodičů, pevných nervů, chuti a energie paní učitelky i dětí by to nešlo.

Na závěr bylo těžké setrvat jen u zrakové radosti z našich výtvorů. Konzumaci jsme si dle domluvy nechali až na druhý den. Ale bylo opravdu těžké odolat. Příjemná vůně pro nás byla velkým pokušením. Nešlo to jinak. Museli jsme vydržet. Pokusili jsme se i zdobit, polevy tuhnou delší čas. Škoda, že doma nemůžete cítit tu vůni.

O to sladší byl ranní příchod do školy, kdy jsme opravdu ochutnali.

Musím se přiznat, že příprava nebyla jednoduchá. Přemístit materiál a některé další potřebné věci, zorganizovat sama s tolika dětmi smysluplné aktivity s maximálním výsledkem, bylo velmi hektické. Měla jsem radost, že jsme to zvládli.

Kuchyňku jsme po sobě důkladně uklidili a teď už se těšíme na společnou vánoční besídku. Bude výjimečná. Zasedneme spolu u našeho stromečku v letošním roce naposledy – děti vedu třetím rokem a budu se s nimi muset v závěru roku rozloučit. Někteří kamarádi z kolektivu třídy přestoupí na víceleté gymnázium.

I když Vánoce představují jen zlomek pěkných strávených pospolu, krásné vzpomínky snad zůstanou většině dětí navždy. Já určitě nezapomenu.

Cukrářské delikatesy si můžete prohlédnout na následujících fotografiích.

Přejeme Vám všem úspěšný celý nový rok naplněný pohodou, zdravím a dobrou náladou.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Vánoční přání 3.A

V hodině výtvarné výchovy s paní učitelkou Eibelovou a pak i v pracovních činnostech si žáci vyrobili netradiční a zajímavá vánoční přání. Do jednoho z nich si napsali veršovanou vánoční gratulaci. Snad tím někomu udělají radost.

Vánoce i v příběhu s vyjmenovanými slovy!

Stejně jako žáci 3.B i žáci z 3.A vymýšleli během jedné vyučovací hodiny slohu příběh s vyjmenovanými slovy po B. Mohli pracovat ve dvojici nebo samostatně, poslední dva příběhy jsou dokonce s vánoční tematikou. Těžko se vybíralo, který příběh je nejlepší, proto uveřejňuji téměř všechny a přidávám i pár fotek z naší vánočně vyzdobené třídy a chodby. Stromeček už nám zdobí třídu od 2.prosince a ještě jednou za něj moc děkujeme rodičům Ivanky.

 

O Zbyňkovi

Pavel Haičman, Vít Ďatko

Chtěl bych být obyvatelem Přibyslavi. Bydlel bych v bytě. Choval bych kobylu a býka a na zahradě bych pěstoval byliny. Kobyla a býk je malý dobytek. Když bude pršet, schovám je obyčejně do příbytku.

 

O Zbyňkovi

Johana Jelínková

Můj bratranec má dobré bydlení. Má za domem dobytek – kobylu a býka. Je nemocný, musí pít bylinkový čaj. Jeho kamarád je také nachlazený a bydlí v Brně, je tam hodné obyvatelstvo. O Vánocích musí dodržovat obyčeje. O prázdninách pojede k tetě do Přibyslavi. Sehnal si tam svůj příbytek.

 

O bystrém člověku

Jakub Svoboda

Žil byl jeden bystrý obyvatel města Přibyslav, měl historický nábytek. Měl dobytek a z toho dvě kobyly a jednoho býka. Pěstoval byliny a dodržoval skoro všechny obyčeje. Bydlel hezky a zdravě. Měl velký příbytek. Byl učitelem ve škole a být učitelem je těžká práce.

 

O jednom klukovi, co chtěl mít farmu

Anna Surovcová, Kateřina Žaludová

Jeden kluk, co se jmenoval Zbyněk, chtěl mít farmu. Ten kluk chtěl jezdit na kobyle a bydlel v Přibyslavi. Pěstoval byliny. Byl bystrý a chtěl být čarodějem. Chtěl mít dobytek a v příbytku měl starý nábytek.

 

Moje tetička Eva

Denisa Voškerušová

Moje tetička Eva bydlí v nádherném bytě. Taky pracuje jako známá bylinářka. Chová na zahrádce dobytek, ale nejvíce chová kobyly a býky. Má strašně starý nábytek a pořád jí chodí na zahrádku bystrá liška. Je bystrá, protože když k ní tetička přijde a chce si ji pohladit, tak uteče. V pátek domů přijel strýc Zbyněk, přijel z města Přibyslavi, protože tam strýc pracuje. Jejich dcera už dávno u strýce a tety nebydlí, protože je plnoletá, odjela do Rosic, protože tam vždycky chtěla být. Proto je tetička pořád sama doma. Sice má na zahradě dobytek, ale doma ne, tak si pořídila kočku, dala jí jméno Lady. Je také bystrá jako ta liška.

Jednou se objevila u tety na zahradě bystrá liška, teta si právě vařila bylinkový čaj, nabídla ho kočičce, ale ta ho nepila, tak jí dala mlíčko a kočičí konzervu, lišce nachystala venku také konzervu a možná proto si liška tetičku oblíbila a od té doby za ní chodila pravidelně.

 

Kamarádi

Marcela Válková

Zbyněk a Zbyšek jsou kamarádi. Bydlí spolu v novém bytě v Přibyslavi. Koupili si nový, ale obyčejný nábytek. K bytu patří i malá zahrádka. Rostou na ní léčivé byliny. Sušené býlí spásá dobytek, nejvíce býk a kobyla.

 

Skřítek Vítek

Kateřina Hanzlová

Byl jeden skřítek, jmenoval se Vítek. Bydlel v pařezové chaloupce u lesa. Obyvatelé lesa byli jeho kamarádi. Chodili ho často do jeho bytu navštěvovat. Měl moc hezký příbytek a dřevěný nábytek. Choval i dobytek – několik mšic a luční kobylku Jarmilku. Rád dodržoval staré obyčeje, byl bystrý, pěstoval byliny pro svou kobylu. Jednou přiběhl rozzuřený býk, ale skřítek Vítek nad ním vyzrál a zahnal ho na Přibyslav.

 

O bystré lišce

Lucie Moresová, Valérie Svobodová

Kdysi dávno žila bystrá liška. Chtěla být doktorkou, ale byla zvíře. Jednou šla kolem obchodu a koupila si tam plyšovou kobylu a býka. Bydlila ve starém vykotlaném pařezu a ten jí sloužil jako byt, kde měla i léčivé byliny. Měla tam starobylý nábytek, ale žádný dobytek tam neměla. Obyčeje na Vánoce se jí líbily. Měla i malý příbytek, kde Vánoce slavila. Už se na ně moc těší!

 

 

Kobyla a Vánoce

Ivana Kulašová

Byla jedna kobyla a bydlela na farmě. Byl tam dobytek a černý býk Max. Ta farma byla v Přibyslavi. Jednou napadl sníh a už byly Vánoce. Kobyla si říkala: „ Co to je za obyčej?“ A pak se bystře podívala na stromeček a řekla: „ To jsou Vánoce! Jdu se na něco zeptat kozy Lindy.“ A jak tak šla, říkala si pro sebe: „ Doufám, že taky něco dostanu.“ Dorazila ke koze a tak se ptala: „ Proč nemůžu být člověkem a nemůžu bydlet v bytě?“ Koza odpověděla: „ To nevím, ale jsi obyvatel farmy, takže musíš k Vánocům taky něco dostat. Já jsem dostala k žrádlu byliny, obyčejně je nedostávám..“ „Jsem zvědavá, co dostanu já. Možná dostanu nový příbytek?“ A jak šla do své stáje, uviděla deku a vykřikla: „ To je ten dárek!“ A pak se přikryla a usnula.

 

Mikuláše (chcete-li Santa Clause) jsme si vyrobili v pracovních činnostech a krásné hrůzu nahánějící čerty vytvořili žáci s paní učitelkou Eibelovou ve výtvarné výchově.  Ještě pár dní a jsou tu zase Vá….

Těšíme se na zimu

Třída 2.B se už těší na zimu a sníh a samozřejmě na Vánoce. Svoje přání některé děti vyjádřily v krátkých básničkách o zimě, které samy vymyslely (maminky pomáhaly jen trošičku). Někteří napsali jen věty, ale hezké.

 

nástěnka stromy5

 

Tady jsou:

 

Daniel Melzer:

Těším se moc na vás, sněhové vločky!

Zima je to nejkrásnější, co tu může být.

Zimo, zimo, těším se na tebe, až si budu stavět sněhuláka!

 

Anna Vecková:                                            Zuzana Konečná:

Padá sníh, padá sníh,                                   Zima je velká legrace. Můžeme se koulovat,

pojedeme na saních.                                     stavět sněhuláka a válet andělíčky.

Sníh se sype, sníh nás láká,

postavíme sněhuláka.

 

Adéla Homolková:

Za okny zas padá sníh,

vyjedem si na saních.

Budem stavět sněhuláka,

to hned všechny děti láká.

Jedna koule, druhá, třetí,

v dáli černý kosák letí.

Kříčí, zpívá, chce to nos,

jako mívá černý kos.

 

Marie Hrdličková:

Těším se na Vánoce moc,

jak pojedu na saních.

Na balkoně se budu dívat,

jak padá sníh.

 

Jan Homolka:

Z nebe padá vločka za vločkou              Lukáš Orság:

a děti opět šťastné jsou.                            V zimě mrzne, padá sníh,

Přišla zima, zimička,                                    jezdívám rád na saních.

na nebi je méně sluníčka.                           Jsou taky i Vánoce,

Dětem to však nevadí,                                  jsou však jen jednou v roce.

protože si zařádí.                                          Nový rok střídá ten starý,

Jezdí, bruslí, sáňkují                                     zimu máme všichni rádi.

a sněhu si užijí.

 

Veronika Kabelková:                                Kryštof Leskour:

Konečně je tady zima,                                   Když je bílá zima,

sáňkování je moc prima.                               tak je venku prima.

Pojedeme z kopečka,                                    A když padá sníh,

svezeme i dědečka.                                       jezdíme si na saních.

Zuzana Součková:                                     Jak se venku zešeří,

Zima, zima, zima,                                            utíkáme k večeři.

v zimě je to prima.                                         Leona Adamová:

Padá snížek, bílý sníh,                                 Já chci vidět sněhuláka,

děti jezdí na saních.                                      už mě zima za ním láká.

Koulování máme rádi,                                      On má klobouk z kastrólu

přijdou všichni kamarádi,                          a velký nos z mrkve.

pak stavíme sněhuláky,                                  Knoflík nosí z uhlí,

je to sranda, tak přijď taky.                        zkrátka mu to sekne.

 

 

 

 

Leona Adamová:

Koulím, koulím kuličku, velkou, malou, nejmenší. Co z nich asi bude? Možná asi sněhulák!

 

Natali Smejkalová:

Sněhulák huhulák chodí světem v zimě bos a proto má vždy červený nos.

 

Padá snížek běloučký,

budeme péct vánočky.

Chumelí se, chumelí,

maminka jde pro jmelí.

A tatínek pro ovoce,

už se těším na Vánoce.

 

Adam Štork:                                            Jana Gajacová:

Nad Brněnkou letí vrána,                           Rukavice                                                                

kráká konec hodiny,                                  Nasaďte si rukavice,

rozletí se školní brána,                              přijdou velké fujavice.

začínají prázdniny.                                     A na hlavy čepice,

Známá banda nehuláká,                             zahřejou nás velice.

každý kouli valí,                                           Ty nám přece sluší,

budou stavět sněhuláka,                           nezmrznou nám uši.

potom dárky balí.                                      

 

 

Štěpán Novák:

Velká zima, tuhý mráz,

oheň v krbu hřeje nás.

Máme peče cukroví,

doma hned to zavoní.

 

Jana Jakobová:

Zima, zima, už je tady,

radosti je plno všady.

Zima je, zima je,

každý se raduje.

Padá sníh, padá sníh,

už jedeme na saních.

 

 

 

 

 

Vánoce, Vánoce přicházejí

Vánoce, Vánoce přicházejí

Spolu s Vánocemi přichází nádherný čas, kdy chceme druhým dělat radost. Obdarovat je, ukázat jim, že je máme rádi. V letošním roce jsme nenavštívili dílny v SVČ. Vyráběli jsme v „domácím prostředí“ – v naší malé třídě. Nebylo to lehké, protože pro někoho je souboj i manipulace s nůžkami.

Vidina hezkého dárečku pro své rodiče a blízké nás přivedla ke zdárnému konci. Výsledná přání, větvičky se sněhuláčky, andělíčci, vánoční ozdobné věnečky z mašlí i zimní věnečky z papíru jistě potěší více než kupované velké dary.

Zdalipak jste i Vy vyrobili některý z dárečků pro své blízké úplně sami?

Většinou dnes dáváme přednost rychlým nákupům a zapomíná se tak na pravé hodnoty, které Vánoce ve skutečnosti představují.

Naše výrobky pro Vás mohou být inspirací. Možná si některý i vyrobíte. Přejeme všem poklidné Vánoce a pevné zdraví po celý nový rok.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Mandaly

Mandaly

Zima je plná sychravého počasí. Šedivá obloha, krajina bez jiskřící sněhové pokrývky nám ubírá energii. Chtěli jsme se odreagovat od ponurých nálad, a tak jsme se vydali do světa plného barev. Úplně jsme při kresbě mandal zapomněli, že je pravá zima v nedohlednu.

Kde se vzaly mandaly?

Slovo mandala pochází z Indie, označuje magický kruh, oblouk. Mandala se však jako kruhový ornament objevuje ve všech kulturách a dobách. Co má představovat? Je to nadčasový symbol rovnováhy a energie. Ta je v době, kdy nemáme k dispozici dostatek sluneční energie, velmi důležitá.

O zaujetí dětí touto aktivitou mě přesvědčila nejen preciznost vypracování zadaného úkolu. Někteří žáci nakreslili mandal pět, šest. Chtěli si vytvořit všechny varianty, experimentovat s jinými barevnými odstíny. Věnovali své malbě dokonce i celé přestávky, veškerý volný čas mimo hodinu výtvarné výchovy.

Měla jsem z této aktivity velkou radost. Pevně věřím, že výsledné práce dodají prostřednictvím fotografií alespoň část energie i Vám.

                                                                                                            Mgr. Jarmila Loudová

 

Setkání s mimozemskými civilizacemi

Setkání s mimozemskými civilizacemi

Při „cestování vesmírem“ jsme se na závěr projektu ve slohu věnovali možnostem setkání lidí s mimozemskými formami života. Dětský svět je plný fantazie, což se v příbězích naplno projevilo. Děti četba vlastní tvorby bavila více než texty z čítanek. Pohodlně se usaďte a začtěte se do několika krátkých příběhů.                                   Mgr. Jarmila Loudová

 

Práce žáků 5. A:

 

Návštěva mimozemšťanů

Mimozemšťané navštíví Zemi v roce 3 000. Budou vypadat jako zmutované opice

s dvoumetrovými mozky. Místo rukou budou mít meče a vyspělou technologii ( např. obří vesmírné lodě, laserové zbraně.)

My jim vyhlásíme mír a oni to přijmou. Ale v noci je zajmeme, abychom je mohli zkoumat.  Na jejich domovské planetě Fíkus 52 v galaxii jménem Šprt se dozví o útoku a zahájí odvetu vůči Zemi. Zničí ji.

Za miliardu let se však vyvine nová planeta. Bude stačit jedno zrnko prachu. Noví lidé budou dvakrát chytřejší a vyspělejší. Za 10 let vědci vynaleznou vesmírné rakety na atomový pohon. Naši vojáci odletí na Fíkus 52. Přistanou na hoře cti. Osidlují ji čtyřmetrové žáby s laserovýma očima a atomovými prdy. Lidé se připlíží k jejich centrálnímu velitelství. Na hlavní reaktor jim umístí bombu, sami se budou snažit evakuovat. Bohužel to včas nestihnou. Žáby jim mezitím zničí raketu. Planeta se všemi vybouchne. Vytvoří se černá díra.

Na Zemi do ní odpálíme nové průzkumné střely.

Při doletu do černé díry se však naruší časoprostor. Zničí se tak celý vesmír.

                                                                                                            Tomáš Bína

 

 

 

VESMÍR

Jednoho dne se Piťohlav a Kuloočko na prezidentské radě rozhodli, že se proletí vesmírem, přizvali 8 členů. Start byl naplánován za 3 týdny –          3. dubna 19 555. Opravdu vzlétli. Na cestě však dlouho nenaráželi na jiné planety. Až jednou. Planeta na obzoru. Byla to Země. Mimozemšťané vypadali různě.

Piťohlav měl velké oči, hnědé zuby a měřil asi 50 cm.

Kuloočko připomínal mrkev. Byl holohlavý dorostl do výšky 82 cm.

Když mimozemšťané přistáli, nepotkávali žádné lidi. Uvízli totiž v poušti. Znovu proto nasedli do talíře a octli se rázem přímo u nás – v Praze.

Lidé se polekali. Zavolali na ně policii, USA poslalo téměř celou armádu. K boji však nedošlo. S „Ufouny“ jsme se spojili. Byli jsme přáteli až do roku 20 110. V tomto roce vypukla válka. Vyhráli v ní mimozemské bytosti.

                                                                                                            Marek Benda

                                    Mise v roce 3 000

V roce 3 000 navštíví naši planetu mimozemšťané. Budou vypadat jako Ufoni – modré tělo, dlouhé uši a laserové oči budou jejich hlavními znaky.

Přiletí z Marsu. Přistanou na letišti v Praze. Jejich kosmické lodě se nedotknou povrchu Země. Mimozemské bytosti vyskočí z kosmických raket a snesou se na Zem padáky.

Lidé je přijmou dobře, i když pro nás budou hodně nebezpeční. Proč? Bude třeba dávat si pozor na jejich laserové oči. Pokud se s nimi střetneme pohledem, vystavíme se nebezpečnému laserovému záření.

Často bude na Zemi docházet k požárům. Jakmile totiž mimozemšťané spočinou svým pohledem o chvíli déle na některém předmětu, rozdmýchá se oheň, začne okamžitě hořet. Už abychom začali posilovat hasičské jednotky.

                                                                             Vojtěch Šlapanský

 

 

Přílet mimozemšťanů na Zemi

Jak se všechno odehraje? Přiletí k nám o Vánocích z planety Mstitel.

Nebudou zlí. Budou mít schopnost měnit své oběti. Dokáží ovládnout komplexně jakékoli cizí tělo i mysl každého tvora. Když je někdo rozzlobí, převezmou nad ním kontrolu, navedou ho k vlastní sebezáhubě. Jak?

Nehledejte v tom žádné složitosti. Stačí jejich obětem dát do ruky těžký kámen a vyslat je s ním k hlubokému rybníku. Sami do něho skočí a dobrovolně se utopí. Nebojme se. Takto se budou chovat jen ke zlé populaci.

Hodným lidem budou naslouchat. Dají jim, co si budou přát.

Mějme je rádi. Zbaví nás nečestných a násilných osob.

                                                                                   Marek Kožnar

 

Svět mimozemšťanů

V roce 3030 mimozemšťané přiletí na planetu Zemi. Poletí raketou Janela 10.

Je to skvěle vybavený typ kosmické lodi. Jsou v ní postele, plně vybavená kuchyň, dětský i obývací pokoj.

Mimozemské bytosti budou zlé. Začnou okamžitě po příletu ničit a rozbíjet domy. Sní téměř všechna naše zvířata – ovce, koně, krávy, slepice a další živočišné druhy. Naruší se tak rovnováha v přírodě.

Mimozemšťané budou vypadat jako ovály. Budou mít dvacet očí, čtyři nohy, šest rukou. Budou krásně vybarvení – červená, případně růžová hlava, zelené barvy ostatních částí těla budou jejich přirozenou barvou.

Lidé je nebudou mít rádi, spoustu z nás se stane jejich obětmi. Přežije alespoň někdo jejich invazi?

                                                                        Jana Gašparíková

 

Mimozemšťané na Zemi

Mimozemšťané přistanou na planetě Zemi v roce 2016. Jak budou vypadat?

Celé tělo budou mít zelené. Dorůstají do výšky 163 cm. Všichni budou mít velké oči, drobná ústa a uši, středně velký nos.

Až přiletí, ohlásí se zvoláním: „Přistáváme.“

Ubytují se v hotelech. Budou překvapení z některých našich vynálezů. Nejvíce se jim budou líbit televize a záchod. Nic takového na své planetě nemají.

Lidé je přijmou dobře. Setrvají zde několik let. Pak se vrátí zpět do svého domova.

                                                                                                Kristýna Křížová

 

Hrůzné zprávy

Pokud jste neslyšeli o nezdařené výpravě na exoplanetu R-506, přečtěte si tento příběh.

Po návratu sondy Cassini na čas utichly aktivity vesmírné agentury NASA. V roce 3001 byla dovybavena raketa OPEN B. Posádku tvořil John Owin a první guinejský kosmonaut Mac Holem. Cílem jejich mise se stala planeta R -506 a její podrobný průzkum.

Přistání bylo hodně oslavováno. Vždyť se bude jednalo o první řízené přistání na planetě mimo sluneční soustavu. Kamerový záznam nemohl přenést na Zemi obraz. Slyšeli jsme pouze zvukový záznam, ozvala se tato slova: “ Je to pustá planeta, písek a nějaký …. sliz. Ten sliz se hýbe. Ob-b-bklopil raketu! Střílí něco …. Oh, jde nahoru!… On ….“

V tomto okamžiku došlo k úplnému odmlčení Johna. Raketa Open B se už na Zemi nevrátila. Případ byl evidován jako další nevysvětlená záhada.

 

                                                                                                            Ondřej Chotaš

Země v troskách

Píše se rok 2015. Za bílého dne se najednou zhroutí střecha jednoho obchodu. Vynoří se obrovská a značně dlouhá chapadla. Jedno uchopí nevinné dítě, druhé z něho vysaje veškerou krev.

Lidi zachvátí panika. Budou si chtít zachránit život. Začnou utíkat. Obchod zahalí ohromný stín. Najednou se objeví velká kosmická loď. Každý člověk pochopí, že nastává invaze Země. Za tři hodiny přijedou zmobilizované armádní sbory. I když vojáci vystřílí veškerou svou munici, loď nebude mít ani škrábnutí. Vytvoří si totiž kolem sebe silné ochranné silové pole. Nebude to trvat dlouho. Celá Země se ocitne v troskách. Zemřou tisíce obyvatel naší planety.

Ptáte se, zda se někdo zachrání?

Určitě. Snad budou ukryté zbytky naší populace schopné připravit odvetu a získat Zemi zpět.

                                                                                    Petr Kvasnička

Planeta Orion

Planetu Orion vědci objeví v roce 2405 při zkušebních letech na Měsíc. Po přistání se všimnou podivného mostu. Bude skryt za hlubokým kráterem na povrchu Měsíce. Půjdou ho prozkoumat. Most bude spojením s nově objeveným kosmickým tělesem. Bude mít podobu naší zmenšené planety.Nebude se však jednat o další planetu. Bude to pouze další měsíc naší Země. Navíc však bude opatřen podivným prstencem. s prachem.

Mimozemšťané z měsíce Orion budou vypadat jako ropuchy s obrovskýma očima a nasávacím chobotem. Dokáží jím vyfukovat strašný zápach v případě, že se budou cítit ohroženi.

Několik let bude trvat než se s nimi spřátelíme.Časem budeme rádi, že k nám zavítali. Zjištění, že nejsme ve sluneční soustavě jediným druhem života, pro nás bude velmi potěšující.

                                                                        Jakub Řehořka

 Mimo Zemi

Mimozemšťané přilétnou na naši planetu v roce 2228.Přímo před Bílým domem přistane podivné letadlo. Bude připomínat talíř určený k hodu.

Z něj vystoupí podivný modrý člověk. „Asi neumí anglicky,“ pomyslí si lidé. Mimozemšťan však promluví. Zvolá: „Blumlukkluvlumlu!“ Z lodi pak vystoupí i dva vesmírní psi, stáda vesmírných slonů, gazel, zeber a dalších živočichů.

Mimozemšťan nakonec poněkud lámanou angličtinou znovu promluví:“Já chtít půdu na planeta Zemi!“ Lidé jsou však tvorové od přírody chamtiví. Nebudou ochotní se s ním rozdělit o svůj majetek ani půdu.Pošlou ho i se zvířaty zpět na Mars.

Sabina Drápalová

 

Návštěva z galaxie Mimo

Dne 10.10. 2050 přistanou mimozemšťané na naší planetě Zemi. Přiletí z galaxie Mimo.

V jejich domovině je pustá krajina. Budou se chtít podívat, jak vypadají další planety. Navštíví nejprve Merkur a Venuši. Všude bude pusto, proto nakonec přistanou u nás. Budeme v jejich očích největší nadějí.

Mimozemšťané budou připomínat kozy zkřížené s orangutany. Budou pohublí a scvrklí. Cesta je hodně vyčerpá.Lidé je zprvu nebudou chtít přijmout.

Pak si uvědomí, že dělají chybu. Proč by se bránili přijmout je mezi sebe? Jsou sice jiní, ale v naší populaci je to přece stejné.

A tak spolu budou žít bok po boku rok za rokem. Pokud nevyhynou, budou zde žít šťastně možná i tisíce let.

 

                                                                                                            Jana Šlapanská

Neobyčejná věc

Budu vám vyprávět o zajímavé události.

Jednoho dne roku 1954 spolu chlapci hráli fotbal. Když chtěl Václav nahrát míč Janovi, kopl míč do křoví. Tam však nenašel míč. Uviděl tam velký kulatý předmět. Myslel si, že je to jiný zapomenutý míč. Odkopl ho pryč. Věc udělala podivné zvuky a vznesla se.

Václav zavolal ostatní chlapce. Než přiběhli, předmět byl pryč. Doma se Václav svěřil rodičům. Novina o této podivné události se šířila jako lavina. Lidé se domnívali, že šlo

o mimozemské bytosti. Od té doby pozoruje oblohu a čekáme, kdy se k nám znovu vrátí.

                                                                                                            Vojtěch Drozd

Planeta Minecraftalie

Vesmírem putují Gejmfr Gejmrovec a Ment Honza. Cestují vesmírnou raketou CRAFT. Objevili dosud neznámou planetu. Pojmenovali ji Minecraftalie.

Planeta vypadá jako obrovský kvádr hlíny. Mimozemšťané jsou čtveratí, působí divně, ale jsou přátelští.

Přijmou nás zvláštně. Nejprve si každého pozemšťana očichají. Zjistí, jaké mají úmysly. Protože přiletíme s mírovými záměry, budou souhlasit s naším pobytem na jejich planetě.

Po čase se z nás stanou právoplatní občané Minecraftalie.

                                                                                    Michal Horák

 

Mimozemšťané – roboti

Mimozemšťané – roboti s oblibou cestují vesmírem. Jednou se jim porouchalo naváděcí zařízení a museli nouzově přistát i na naší Zemi. Psal se rok 2020.

Náhoda tomu chtěla, že přistáli zrovna v Ivančicích – v centru města na Palackého náměstí. Všichni vypadali stejně, lišili se pouze svými schopnostmi. Jedna skupina uměla ovládat vesmírnou loď, druhá plnila funkci opravářů. Třetí skupinou byl bojový oddíl, čtvrtá mimozemská četa tvořila průzkumný oddíl.

Lidé přijali mimozemské bytosti přátelsky. Dokonce jim pomohli s opravou lodě, aby mohli pokračovat na své cestě. Druhým se má přece pomáhat.

                                                                                    Filip Čech

Cesta na Měsíc

V okamžiku úplňku vyletí z Měsíce kosmická loď. Přistane nad naším nákupním domem TESCO. Ihned začnou vysedat mimozemšťané. Nezdrží se dlouho. Jejich zastávka bude jen malým okamžikem. Mimozemšťané osloví místní obyvatele, aby se k nim připojili a vycestovali na Měsíc s nimi. Je to až neuvěřitelné, kolik lidí se bude chtít podívat mimo Zemi. Mezi nimi bude i naše paní učitelka.

Naše těla však nebudou dostatečně přizpůsobena takovým prudkým změnám. Téměř polovina netrénovaných jedinců zahyne. Přežije Jarmila Loudová? Jako jedná z mála žen ano. Bude zvolená ředitelkou Měsíce.

                                                                                    Jakub Nešpůrek

Kerbalové

Píše se rok 2014. Na brněnském vlakovém nástupišti přistane vesmírná loď STERA, kterou bude řídit kapitán Sterakdary se svou posádku. Dlouho se zde nezdrží. Stráví zde jen nezbytně nutný čas pro naložení mé osoby do lodi. Mimozemšťané mě převezou na jejich planetu Kerbalii. Je to planeta plná techniky – řízená počítači, teleporty, hlídaná tisíci kamerami.

Jednou jsem se osmělil, opustit bezpečí lodě. Vydal jsem se hned zkoumat planetu. Je celá oranžová, zaplněná stovkami palem a budov. Obyvatelé jsou „na chlup stejní“ jako my. Mají modré oči, oranžové tělo. Umí bravurně cestovat časovými trhlinami.Ve svém středu mají vskutku výborného velitele – jmenuje se kapitán Edwarda Kenway.

Už se těším na zážitky, které s nimi prožiji. Pevně doufám, že budu mít brzy příležitost se ke hvězdám a planetám opravdu podívat.

 

                                                                                                            Kamil Berger

Planeta 51

Astronauti z planety Země letěli na vesmírnou misi super raketou Rychlík 100.

Mimo oběžnou dráhu spatřili černou díru. Vletěli do ní. Zjistili, že se zde ukrývá doposud neznámá planeta. Zaujala je její černočervenězelená barva. Rozhodli se ji hned prozkoumat.

Obyvatelé byli zvláštní. Měli 4 ruce, 6 nohou a na hlavě jim rostly rohy. Chovali se přátelsky. Dělali stále kotrmelce, nevydrželi chvíli v klidu. K přepravě používali automobil s jedním kolem. Nejvíce překvapivý byl jejich pozdrav. Dostanete vždy nečekanou facku.

Mimozemšťané z této planety nejsou nároční. Živí se výhradně rostlinnou potravou, k tomu jim slouží husté traviny. Astronauty zaujaly i místní stromy. Byly elektrické, vyzařovaly světlo a teplo.

Zdroje vody působily nebezpečně. Vyvěraly z vyvřelých sopek. Ochlazovaly se v případě silnější aktivity. V podstatě fungovaly jako samochladící věže.

Astronauti planetu pojmenovali PLANETA 51, protože přesně tolik obyvatel ji osidluje.                                                                               Bára Enžlová

 

 

Podivní pozemšťané

Na planetě Zemi jsou i věru zvláštní jedinci – mimozemšťané Soudek a Milek. Jsou to neustále veselí chlapíci. Sžili se báječně s lidmi. Našli si mezi nimi skvělé kamarády. Každý den vyráží mezi lidi. Mnoho času tráví na loukách, kde spásají dobytek.

Musí si dávat pozor na elektrické ohradníky. Představují pro ně velké nebezpečí. I malinký dotyk by je vystřelil do vesmíru.

Celé dny si hrají jako malé děti. Chtěli by tu zestárnout. Ale podaří se jim to? Nepřiletí si pro ně jejich kamarádi?                                                                                                                                                                                                                                           Eliška Schořová

 

Mimozemšťané

V roce 2017 se událo mnoho věcí.

Procházel jsem se jako obvykle po venku. Uviděl jsem však něco neobvyklého.

K zemi padal létající talíř.

„Palivo došlo. Co budeme dělat?“ ozvalo se. „Musíme sehnat H2O. Ale co to vlastně je za látku? “ řekl jeden hlas. Druhý vykřikl: “ Voda přece! “

Podivní tvorové vystoupili z lodě. Koho připomínali? Napůl vypadali jako lidé, napůl jako ještěři. Ihned poprosili místní obyvatele o pomoc. Ufon se zeptal: „Kde tu můžeme sehnat vodu?“ A víte koho oslovili? Právě mě. Samozřejmě jsem je nasměroval.

Napumpovali si vodu do nádrže, slušně poděkovali a vzlétli znovu do nebes.

Druhý den mě čekalo velké překvapení. Přišel mi děkovný dopis a dárek – kouzelná květina. Má neuvěřitelnou moc, umí vyléčit každou nemoc.

Stane se ze mě zachránce všech lidí, kteří se potýkají byť i se sebemenší chorobou.

                                                                                                David Jelínek

 

Mimozemský nájezd na Zemi

Předpoklad, že na Marsu někdo žije, se potvrdil. Píše se rok 5 360 a Mimoňci – obyvatelé Marsu se rozhodnou navštívit naši planetu.

Jako první je po přistání spatřil Neil Armstrong. I když už se prošel po Měsíci, tohle tedy nečekal.

Chcete vědět, jak vypadali?

Místo hlavy mají konzervy s namalovanýma očima, ústy a nosem. Je posazená na dlouhém žirafím krku. Tělo tvoří obrovské kolo.

Neil zprvu váhal, ale nakonec povolal na pomoc vědce. Komunikace vázla, neuměli mluvit lidskou řečí. Přesto bylo důležité zjistit, proč k nám přijeli.

Vyzkoušeli jsme snad vše. Dokonce jsme povolali na pomoc i vojáky. Ani násilí jim ústa neotevřelo.

Některým jedincům se podařilo prchnout a vrátit se na svoji domovskou planetu.

I my jsme si žili šťastně několik desítek. let. Ale ne na věky. Přišla odveta za mrtvé kamarády. Při návratu na Zemi Mimoni všechny lidi zabili. Kdypak přesně nastane zhouba naší planety? To přesně nikdo neví.

Užívejme si proto naplno každého nového dne. Vždyť netušíme, co nám přinese ten zítřejší.

                                                                                    Kristýna Procházková

 

Mimozemšťané na Zemi – rok 3235

Roku 3235 se zjeví na naší planetě mimozemšťané. Budou pocházet ze Slunce. Je to k neuvěření, že takový žár může přežít živá forma života. Ale je to tak.

Vypadají mladě – zhruba na věk 36 let. Udržují si stále stejné schopnosti, nestárnou.

V létě roku 3235 vyrazí k Zemi. K přepravě použijí lodě Enterprise. Celou akci bude mít na starosti plukovník Lojza. Sotva zahlédne černou tečku na povrchu planety, zavolá na kapitána: „Na 9. hodině vidím něco podezřelého.“ Kapitán zavelí: „Připravte děla, aktivizujte ochranné štíty. Čekejte, co se z toho vyklube. Zatím neútočte.“ K útoku nedojde. Mimozemšťané navážou se Zemí plynulou komunikaci. Ještě před přistáním si vysvětlí své záměry. Jak bude vypadat spojení?

Stráž naší planety osloví loď: „Kdo jste? Za jakým účelem chcete přistát na Zemi?“

Z lodi se ozve: „Směřujeme pouze na malou zastávku k jídlu do vašeho vyhlášeného KFC.“ Země mimozemšťanům přistání povolí, ale pod podmínkou, že převezmou lidskou podobu, aby nelekali místní obyvatele. Pokyn bude jasný- převzít podobu Justina Biebera.

            Snad mimozemšťanům místní strava příliš nezachutná. Neradi bychom je tu měli příliš často.                                                                                                               Michal Novotný

 

 

                                                                        Zkáza

V roce 2260 na naši planetu zavítají mimozemšťané. Stručně popíši jejich podivné vzezření. Centrem těla budou velké oči s křídly. Slouží jim zároveň jako dalekohledy, umí zaostřit i na velké vzdálenosti.Budou je doplňovat ruce s dlouhými nehty. Místo nohou se budou plazit po dlouhých ocasech. Potáhnou je za sebou jako dvoumetrovou vlečku.

Ačkoli nebudou mít žádné jazyky, budou umět mluvit. Z jejich znalostí místních poměrů bude zřejmé, že naši planetu pozorují již dlouho.

Mimozemské vesmírné lodě budou mít podobu středověkých věží, zbraně nám budou připomínat kopí.

Co se roku 2260 stane? Mimozemšťané nenadále zaútočí. Část z nich zničí rozsáhlé budovy zbudované lidmi, ihned je nahradí výsadbou stromů. Jsou velcí milovníci přírody. Postupně odstraní ze Země veškerou techniku. Zemi znovu ovládne divoká příroda.

Část populace zajásá, ostatní si zkrátka popláčou, ale budou se muset s touto situací smířit. Lidé dostanou jasný rozkaz. Na novém stavu nic neměnit, přírodu znovu nezničit.

Poté budou moci mimozemšťané planetu Zemi s klidným svědomím opustit. Snad budou lidé tento stav udržovat navěky.

                                                                                                Petr Pavliš

Napadení Země

V roce 3320 nás navštíví mimozemšťané. Budou mít velké hlavy, malé oči a neuvěřitelně škodolibý úsměv. Jsou to skvělí bojovníci, všichni procházejí intenzivním dvacetiletým tréninkem obranných sportů.

Jak proběhne jejich návštěva na Zemi? Tak nejprve upřesním, že to nebude ledasjaká návštěva, nýbrž skutečný útok na zemi. Lidé se budou statečně bránit. Ale proti laserům, plamenometům s neuvěřitelnými teplotami, nebudeme mít sebemenší šanci.

Kromě 2 lidí nikdo nepřežije. Před odletem mimozemských bytostí se tato odvážná dvojice pomstí alespoň veliteli celého útoku. Jeho smrt způsobí, že se mimozemšťané stáhnou a odplují.

Populace lidí se postupně znovu rozšíří. Pokud nedojde k novému přistání jiných vesmírných bojovníků, snad budou žít šťastně až do smrti.

                                                                                                Petra Nováková

 

 

Planeta plynů

Společnost NASA vyslala do vesmíru raketu AFO 5. Při startu došlo k problému. Ale nešlo se již vrátit na Zemi.  Posádka vyslala z lodi SOS  zprávu: „Vysadily motory. “

Situace se naštěstí za letu záhadně zklidnila. Motory znovu naběhly.

Po několika dnech přistála raketa na neznámé planetě. Povrch tvořily velké sopky. Každou minutu z nich stříkala zelená láva. Atmosféra zde byla podobná jako na Zemi, bez problémů jsme se zde mohli pohybovat a dýchat.

To bylo velké štěstí, neboť se po průzkumu již nepodařilo raketu znovu oživit. Návrat na Zemi nebyl možný. Lidé si z místních kamenů postavili jednoduchá obydlí. Začali se živit místními plynnými rostlinami, podle nichž si nový domov pojmenovali Planeta plynů.

Pokud je doposud nevyzvedli jiní lidé ze záchranných misí, případně nezemřeli přirozenou cestou, jistě zde přežívají dodnes.

                                                                        Adam Firsow

 

 

Mimoni

V roce 2500 lidé přistanou na planetě Neptun. Potkají zde Mimoně. Bude těžké porozumět jejich řeči. Hned po našem přistání se ozve: „Tinkogbandito. “ (To znamená: „Zatkněte ty bandity a do vězení s nimi! „)

Lidé budou v mžiku zajatí. Největším mučením bude pro pozemskou posádku podávání místní stravy – syrových červů s příchutí plesnivého sýru.

Asi by zde lidé dlouho nepřežili.Ve vězení však naštěstí dlouho nepobudou. Mimoňská hlídka jednou opomene v zámku klíč. Naše vesmírná posádka toho využije a bude rychle pryč.

Vrátí se šťastně na Zemi. Příště si dá větší pozor a nebude přistávat v místech, která nebyla předem dostatečně prozkoumána.

                                                                        Karel Palička

 

Planeta Mimo

  1. června roku 2014 vyslala Česká společnost SANA raketu jménem OLOPA 12 se čtyřčlennou posádku k povrchu Jupiteru. Kosmonauti se jmenovali: Lein Stronamg, Wined Aldrin, Vladimír Mekrem a Vojtěch Adamský.

Raketa byla natolik rychlá, že měla cesta trvat pouze 3 týdny. Situace se však zkomplikovala. Silný proud ji totiž stáhl ze sluneční soustavy daleko do hlubokého vesmíru. Raketa přestala odolávat silnému tlaku, začala se rozpadat. Kosmonauti se snažili evakuovat do malého modulu a přistát na planetě, která byla v dohledu. Bylo to o vlásek. Raketa opravdu explodovala. Modul se naštěstí jen otřásl, byl již v dostatečné vzdálenosti od epicentra výbuchu. Padal volným pádem na neznámou planetu.

Všichni kosmonauti vystoupili společně na povrch neznámé planety.

Okamžitě viděli, že byli obklíčeni místními obyvateli. Zajímavé bylo, že se nám mimozemšťané podobali. Měli však určité schopnosti, které posádka poznala až později. Dokázali létat. Měli úžasně vyvinutý zrak – mravence viděli až na vzdálenost 5 kilometrů- a skvělý sluch.

Planetě vládla královna. Posádka ji musela hned po přistání pozdravit a poklonit se jí.Byla příznivě naladěna, a tak dostali mimozemšťané pokyn kosmonautům pomoci opravit modul a připravit ho zpět k návratu na Zemi.

Zdařilo se. Díky tomu máme o této události tak podrobné zprávy.

                                                                                                Vojtěch Adamovský

 

 

Planeta RÁKOSÍN

Jednou, když vědci pozorovali vesmír dalekohledem, objevil se na sonaru podivný objekt. Zpočátku se všichni domnívali, že se jedná o kometu. Po bližším prozkoumání bylo rozhodnutí zcela odlišné – jedná se o vesmírnou loď. Lidem vrtalo hlavou, odkud k nám asi doputovala.

Všichni toužili se vydat za mimozemskými tvory. Začali proto konstruovat vlastní sondu.Trvalo to několik let, ale podařilo se. Sonda byla vyslána směrem k lodi, odtud k nám vysílala snímky. Potvrdila předpoklady. Hurá! Mimozemšťané opravdu existují.

Měli velké oči, krokodýlí tlamu, tělo a ocas. Zato jejich nožky byly kuřecí. Vědci kroutili hlavou i nad jejich technickými dovednostmi a přístroji. Zjistili, kde žijí. Ukázalo se, že domovská planeta mimozemšťanů se nachází pod naší zeměkoulí zhruba 1 000 kilometrů od jižního pólu. Proč jsme ji doposud neobjevili? Byla ukrytá pod místem, které není vůbec osídleno lidmi.

To byla opět velká výzva pro lidstvo. Pustili jsme se znovu do práce. Sestavovali jsme pilně raketu, který by nás do těchto končin bezpečně dopravila.

Přistání se podařilo, naše úsilí bylo odměněno nádhernou podívanou. Všude rostly podivně květiny a stromy. Kam oči dohlédly, tam byly rozestavěné rákosové domečky, v nichž místní obyvatelé žili.

Spřátelili jsme se natolik, že jsme mezi sebou začali realizovat výměnné pobyty.

                                                                                                            Štěpán Adam

 

 

 

 

 

 

 

 

Vyjmenovaná slova po B, 3.B

Jako poslední úkol k tématu Vyjmenovaná slova, patří vždy vymýšlení příběhu na danou skupinu slov. Cílem je, použít co nejvíce slov vyjmenovaných nebo příbuzných. Mezi nejlepší ve skupině slov po B patří tyto:
Valérie Bučková, Matěj Sláma
Jednou žila jedna kobyla a ta chtěla bydlet v bytě, který je ve městě Přibyslav. Akorát tam bylo obyvatelstvo, které bylo bystré na dobytek a sám si snědl byliny. Pak si šla najít nábytek do bytu. Přišel k ní býk, který měl obyčej Vánoce a pořád se chtěl bít. Jednou potkala obyvatele a ten ji chtěl přibít hřebíkem ke zdi. A pak byla kobyla v nebi a žila tam šťastně až do smrti.
Nikola Fadrná, Lukáš Sedláček
Jedeme se ubytovat do Přibyslavi. Náš byt je překrásný. Díváme se na býčí zápasy. Bývalý soused byl moc mrzutý. Když se podíváme do jeho bytu, tak tam je hezký nábytek. Na naší zahradě máme kobylu a býka, je to dobytek. Já chci být kouzelníkem a chci si vyčarovat kouzelnou bylinu a ta by vyléčila všechny lidi na celém světě.
Marek Kincl, Jakub Valnoha
Zbyněk a Zbyšek bydlí v Přibyslavi. Mají tam byt s výhledem na dobytek. Uvařili si čaj z bylin. U města je les, kde bydlí liška Bystrouška, která se kamarádila s kobylou a býkem. Ve městě je starobylý kostel. Vedle města je vesnice Bylany.
Veronika Čížková, Jaromír Magera
Kobyla šla na procházku a potkala souseda býka. Rozhodli se, že pojedou do Přibyslavi. Koupili si nábytek a léčivé byliny a při nákupu dodržovali obyčeje. Kobyla byla velmi bystrá. V Přibyslavi potkali několik obyvatel. Měli v Přibyslavi byt a chtěli tam bydlet. Jejich babička měla malý příbytek.

Listopad u Dráčků a Lvíčat

Máme za sebou poslední podzimní měsíc listopad. Celý tento měsíc jsme věnovali přípravě na Den otevřených dveří, kdy jsme zdobili třídy, chodby a vyráběli dárečky pro návštěvníky naší školy.

Dalším velkým úkolem pro nás bylo vymyslet a vytvořit originální vánoční výrobky, které se prodávaly v pátek 28. listopadu na náměstí k slavnostnímu Rozsvícení stromečku.

Letos se nám sešly tvořivé a šikovné dětičky, které mají zlaté ručičky!

A jak se nám díla podařila… no, podívejte se sami.

 

 

K. Mattesová, P. Sýkorová

P1060767

V pohybu

V pohybu 

Výtvarná řada v 8. ročníku

 

V 8. ročníku jsme se po dobu asi jednoho měsíce zabývali lidským tělem v pohybu a jeho záznamem. Vycházeli jsme přitom z inspirace barokními sochaři a malíři, u kterých hrál pohyb postav na obraze či v sousoší hlavní roli.

Zastavili jsme se zejména u českého sochaře Matyáše Bernarda Brauna a jeho řady soch na Kuksu – jeho Neřesti a Ctnosti pak žáci zkoušeli pojmout po svém, když ve dvojicích (jeden sochař a jeho socha/sousoší) vytvářeli živé sochy zdobící školní chodby: v jejich pózách můžeme rozpoznat Braunovo Pohostinství, Lásku, Obžerství, Spravedlnost, Statečnost, Lakomství, Píli či Pomluvu… či spíše jejich soudobé parafráze.

V další hodině tvořili žáci černé siluety  zmenšené postavy v pohybu podle živého modelu svého spolužáka, který například tančil nebo cvičil…a v jednom okamžiku strnul. Z vystříhaných postav pak uspořádali skupiny pohybujících se stínů postav na velkém archu papíru.

U třetí práce jsme se zaměřili na detail a pozorovali pohyb ruky, jak se mění a posunuje v jednotlivých fázích – úkolem byla studie (kresba) podle vlastní ruky.

 

Živé sochy ve škole 8.A

 

 

Živé sochy ve škole 8.B

 

 

Živé sochy ve škole 8.C