Archiv pro rubriku: Výtvarná výchova

Vánoce i v příběhu s vyjmenovanými slovy!

Stejně jako žáci 3.B i žáci z 3.A vymýšleli během jedné vyučovací hodiny slohu příběh s vyjmenovanými slovy po B. Mohli pracovat ve dvojici nebo samostatně, poslední dva příběhy jsou dokonce s vánoční tematikou. Těžko se vybíralo, který příběh je nejlepší, proto uveřejňuji téměř všechny a přidávám i pár fotek z naší vánočně vyzdobené třídy a chodby. Stromeček už nám zdobí třídu od 2.prosince a ještě jednou za něj moc děkujeme rodičům Ivanky.

O Zbyňkovi

Pavel Haičman, Vít Ďatko

Chtěl bych být obyvatelem Přibyslavi. Bydlel bych v bytě. Choval bych kobylu a býka a na zahradě bych pěstoval byliny. Kobyla a býk je malý dobytek. Když bude pršet, schovám je obyčejně do příbytku.

O Zbyňkovi

Johana Jelínková

Můj bratranec má dobré bydlení. Má za domem dobytek – kobylu a býka. Je nemocný, musí pít bylinkový čaj. Jeho kamarád je také nachlazený a bydlí v Brně, je tam hodné obyvatelstvo. O Vánocích musí dodržovat obyčeje. O prázdninách pojede k tetě do Přibyslavi. Sehnal si tam svůj příbytek.

O bystrém člověku

Jakub Svoboda

Žil byl jeden bystrý obyvatel města Přibyslav, měl historický nábytek. Měl dobytek a z toho dvě kobyly a jednoho býka. Pěstoval byliny a dodržoval skoro všechny obyčeje. Bydlel hezky a zdravě. Měl velký příbytek. Byl učitelem ve škole a být učitelem je těžká práce.

O jednom klukovi, co chtěl mít farmu

Anna Surovcová, Kateřina Žaludová

Jeden kluk, co se jmenoval Zbyněk, chtěl mít farmu. Ten kluk chtěl jezdit na kobyle a bydlel v Přibyslavi. Pěstoval byliny. Byl bystrý a chtěl být čarodějem. Chtěl mít dobytek a v příbytku měl starý nábytek.

Moje tetička Eva

Denisa Voškerušová

Moje tetička Eva bydlí v nádherném bytě. Taky pracuje jako známá bylinářka. Chová na zahrádce dobytek, ale nejvíce chová kobyly a býky. Má strašně starý nábytek a pořád jí chodí na zahrádku bystrá liška. Je bystrá, protože když k ní tetička přijde a chce si ji pohladit, tak uteče. V pátek domů přijel strýc Zbyněk, přijel z města Přibyslavi, protože tam strýc pracuje. Jejich dcera už dávno u strýce a tety nebydlí, protože je plnoletá, odjela do Rosic, protože tam vždycky chtěla být. Proto je tetička pořád sama doma. Sice má na zahradě dobytek, ale doma ne, tak si pořídila kočku, dala jí jméno Lady. Je také bystrá jako ta liška.

Jednou se objevila u tety na zahradě bystrá liška, teta si právě vařila bylinkový čaj, nabídla ho kočičce, ale ta ho nepila, tak jí dala mlíčko a kočičí konzervu, lišce nachystala venku také konzervu a možná proto si liška tetičku oblíbila a od té doby za ní chodila pravidelně.

Kamarádi

Marcela Válková

Zbyněk a Zbyšek jsou kamarádi. Bydlí spolu v novém bytě v Přibyslavi. Koupili si nový, ale obyčejný nábytek. K bytu patří i malá zahrádka. Rostou na ní léčivé byliny. Sušené býlí spásá dobytek, nejvíce býk a kobyla.

Skřítek Vítek

Kateřina Hanzlová

Byl jeden skřítek, jmenoval se Vítek. Bydlel v pařezové chaloupce u lesa. Obyvatelé lesa byli jeho kamarádi. Chodili ho často do jeho bytu navštěvovat. Měl moc hezký příbytek a dřevěný nábytek. Choval i dobytek – několik mšic a luční kobylku Jarmilku. Rád dodržoval staré obyčeje, byl bystrý, pěstoval byliny pro svou kobylu. Jednou přiběhl rozzuřený býk, ale skřítek Vítek nad ním vyzrál a zahnal ho na Přibyslav.

O bystré lišce

Lucie Moresová, Valérie Svobodová

Kdysi dávno žila bystrá liška. Chtěla být doktorkou, ale byla zvíře. Jednou šla kolem obchodu a koupila si tam plyšovou kobylu a býka. Bydlila ve starém vykotlaném pařezu a ten jí sloužil jako byt, kde měla i léčivé byliny. Měla tam starobylý nábytek, ale žádný dobytek tam neměla. Obyčeje na Vánoce se jí líbily. Měla i malý příbytek, kde Vánoce slavila. Už se na ně moc těší!

Kobyla a Vánoce

Ivana Kulašová

Byla jedna kobyla a bydlela na farmě. Byl tam dobytek a černý býk Max. Ta farma byla v Přibyslavi. Jednou napadl sníh a už byly Vánoce. Kobyla si říkala: „ Co to je za obyčej?“ A pak se bystře podívala na stromeček a řekla: „ To jsou Vánoce! Jdu se na něco zeptat kozy Lindy.“ A jak tak šla, říkala si pro sebe: „ Doufám, že taky něco dostanu.“ Dorazila ke koze a tak se ptala: „ Proč nemůžu být člověkem a nemůžu bydlet v bytě?“ Koza odpověděla: „ To nevím, ale jsi obyvatel farmy, takže musíš k Vánocům taky něco dostat. Já jsem dostala k žrádlu byliny, obyčejně je nedostávám..“ „Jsem zvědavá, co dostanu já. Možná dostanu nový příbytek?“ A jak šla do své stáje, uviděla deku a vykřikla: „ To je ten dárek!“ A pak se přikryla a usnula.

Mikuláše (chcete-li Santa Clause) jsme si vyrobili v pracovních činnostech a krásné hrůzu nahánějící čerty vytvořili žáci s paní učitelkou Eibelovou ve výtvarné výchově. Ještě pár dní a jsou tu zase Vá….

Mandaly

Zima je plná sychravého počasí. Šedivá obloha, krajina bez jiskřící sněhové pokrývky nám ubírá energii. Chtěli jsme se odreagovat od ponurých nálad, a tak jsme se vydali do světa plného barev. Úplně jsme při kresbě mandal zapomněli, že je pravá zima v nedohlednu.

Kde se vzaly mandaly?

Slovo mandala pochází z Indie, označuje magický kruh, oblouk. Mandala se však jako kruhový ornament objevuje ve všech kulturách a dobách. Co má představovat? Je to nadčasový symbol rovnováhy a energie. Ta je v době, kdy nemáme k dispozici dostatek sluneční energie, velmi důležitá.

O zaujetí dětí touto aktivitou mě přesvědčila nejen preciznost vypracování zadaného úkolu. Někteří žáci nakreslili mandal pět, šest. Chtěli si vytvořit všechny varianty, experimentovat s jinými barevnými odstíny. Věnovali své malbě dokonce i celé přestávky, veškerý volný čas mimo hodinu výtvarné výchovy.

Měla jsem z této aktivity velkou radost. Pevně věřím, že výsledné práce dodají prostřednictvím fotografií alespoň část energie i Vám.

Mgr. Jarmila Loudová

V pohybu

Výtvarná řada v 8. ročníku

V 8. ročníku jsme se po dobu asi jednoho měsíce zabývali lidským tělem v pohybu a jeho záznamem. Vycházeli jsme přitom z inspirace barokními sochaři a malíři, u kterých hrál pohyb postav na obraze či v sousoší hlavní roli.

Zastavili jsme se zejména u českého sochaře Matyáše Bernarda Brauna a jeho řady soch na Kuksu – jeho Neřesti a Ctnosti pak žáci zkoušeli pojmout po svém, když ve dvojicích (jeden sochař a jeho socha/sousoší) vytvářeli živé sochy zdobící školní chodby: v jejich pózách můžeme rozpoznat Braunovo Pohostinství, Lásku, Obžerství, Spravedlnost, Statečnost, Lakomství, Píli či Pomluvu… či spíše jejich soudobé parafráze.

V další hodině tvořili žáci černé siluety zmenšené postavy v pohybu podle živého modelu svého spolužáka, který například tančil nebo cvičil…a v jednom okamžiku strnul. Z vystříhaných postav pak uspořádali skupiny pohybujících se stínů postav na velkém archu papíru.

U třetí práce jsme se zaměřili na detail a pozorovali pohyb ruky, jak se mění a posunuje v jednotlivých fázích – úkolem byla studie (kresba) podle vlastní ruky.

Živé sochy ve škole 8.A

Živé sochy ve škole 8.B

Živé sochy ve škole 8.C

Symbol Ivančic

V rámci mezipředmětových vztahů jsme si v hodině výtvarné výchovy vypůjčili téma Moje město z prvouky. Pomocí suchého pastelu jsme se pokusili vytvořit jeden z nejznámějších symbolů města Ivančic, a to věž kostela Nanebevzení Panny Marie. Snažili jsme se, aby obrázek vypadal jako stará fotografie, a jak se nám to podařilo, posuďte sami.

Bubliny

Bubliny

Výtvarná řada v 7. ročníku

Žáci sedmého ročníku letos na podzim začali výtvarku experimentováním s tvary a barvami na téma Bublina.

Nejprve jsme na školní zahradě zkoušeli vytvořit zajímavé objekty pomocí bublin z bublifuku a jejich spojováním k sobě – vznikly různé útvary na zemi, v trávě, na lavičkách, na keřích i ve vzduchu. Přitom jsme pozorovali jejich tvar průsvitné koule, který se proměňoval tím, jak se bublina pohybovala, a také barvy, které odrazem světla od povrchu bubliny a jeho rozkladem vytvářely barevné spektrum.

Další experiment se už uskutečnil ve třídě – vodu z bublifuku jsme obarvili a foukali barevné bubliny na papír, kde se otiskovaly. Žáci z těchto otisků vytvářeli zajímavé barevné kompozice.

A nakonec měli žáci za úkol zachytit tvar koule, průhlednost a jemné spektrální barvy technikou akvarelu. Úplný závěr pak představovala kresebná studie koule jako prostorového objektu.

Fotky 7.A:

Fotky 7.B:

Fotky 7.C:

Otiskování, malby, kresby:

Cesta do vesmíru pokračuje

Cesta do vesmíru pokračuje

Již několik týdnů se pohybujeme v rámci učiva přírodovědy ve vesmíru. Cestujeme ke hvězdám, vzdáleným planetám. Vyprávění doplňujeme reportážemi z dílny NASA, které nám paní učitelka pouští na interaktivní tabuli. Viděli jsme, jak probíhala příprava Neila Armstronga před cestou na Měsíc. Nahlédli jsme na snímky sond z Marsu. Bohužel jsme poznali i odvrácenou stranu výzkumu – například nezdařený let raketoplánu Columbia.

Vyvolalo to v nás mnoho nových otázek a to je správné. Vzdělání by nemělo dát odpovědi na všechny otázky, mělo by podnítit zájem a žáky motivovat k dalšímu sebevzdělávání.

Ve výtvarné výchově jsme si kromě zmenšeného modelu planet sluneční soustavy vytvořili raketoplány. Odvážlivci s paní učitelkou vytvořili velkoformátovou noční oblohu. Obrovskou plochu jsme nejprve natřeli tuší. Museli jsme být opatrní a posouvat se po velké ploše po malých úsecích. Nejvíce zábavné bylo stříkání barev na hvězdnou oblohu. Používali jsme staré zubní kartáčky, ale neobávali jsme se ani namočit do barvy celé naše ruce a pořádně se rozmáchnout. Pracovali jsme v prostoru chodby, která nám takovou práci umožňuje.

V praktických činnostech jsme si vyšili obrysy kosmických lodí. Pojmenovali jsme je dle své fantazie. Nyní nás čeká výroba masek mimozemšťanů.

Ještě nejsme na konci naší cesty vesmírem, těšíme se, co nás v následujících hodinách potká zajímavého.

Aktuálně jsme do hodin zařadili i přistání modulu Philae na kometě. I když jeho práce na povrchu nesplnila plně očekávání vědců, byl to další významný krůček za novými informacemi.

Skutečný zájem o věc dokazují práce dětí s vesmírnou tematikou. Posuďte sami, jak jsou zajímavé a propracované.

Mgr. Jarmila Loudová

ČERTI

ČERTI

Čas běží jako o závod. Opět se k nám vrací zimní tradice. Jako první přijde družina Mikuláše. Největší oblibu mají mezi dětmi čerti. Určitě je tomu tak díky desítkám pohádek, v nichž vystupují.

Kreslíme je každý rok, vždy volíme jinou techniku. Tentokrát jsme používali tuš. Když jsme naše pekelníky seskupili dohromady, vznikla velká černobílá mozaika.

I my jsme občas malí ďáblíci. Pekelníci jsou tak trochu podobiznou každého z nás.

Ale děti mají být v mládí dravé a divočejší. Spisovatel Jiří Solar ve svých knihách tvrdil, že kluk i holka má být tak trochu čert a život jim později zastřihne růžky na správnou míru.

Snad se Vám bude naše čertovská mozaika líbit.

Mgr. Jarmila Loudová

Kruhy v 6. ročníku

KRUHY

Výtvarná řada prací 6. ročníku

Letošní školní rok jsme zahájili výtvarku v 6. ročníku tvořením barevných kruhových kompozic jako symbolu koloběhu, soudržnosti, pospolitosti, nekonečna, dokonalosti či komunikace – nejprve žáci použili otisky vlastních rukou, potom zkoumali možnosti přírodnin a jejich barevných stop a nakonec si vyzkoušeli jednouchou techniku monotypu, tedy jednoduchého otisku, při kterém došlo otáčením k neřízenému, náhodnému promíchání volně nanesených základních barev – červené, modré a žluté. Hotové otisky pak posloužily jako základ koláže – žáci kruhový obrazec obstřihli, nalepili na černý papír a hledali v otisku různé asociace či obrazy a práci nakonec zajímavě pojmenovali.

Podzim ve 2.A

V září a říjnu se žáci 2.A v hodinách výtvarné výchovy a praktických činností věnovali různými technikami tématu Podzim. Trhanou papírovou koláží si vytvořili vlastní mísy s ovocem, suchými pastely a tuší nakreslili vlaštovky na drátě, temperovými barvami si tupováním houbičkou vytvořili krásně zbarvené podzimní stromy a stříháním i lepením barevných papírů si vyrobili pestré papírové draky. Všechny techniky zvládli žáci bez problémů, jen vázání mašliček na ocas dráčkům dalo některým žáčkům zabrat, ale nakonec to většina dětí zvládla. Společnou prací všech byl velký podzimní strom nakreslený voskovými pastely, na který pak každý obtiskoval nabarvené listy.

Velmi příjemná atmosféra vládla při výrobě papírových deštníků, na jejichž druhou stranu si pak všichni vzájemně psali své kladné vlastnosti a dovednosti. Už během psaní se nemohli dočkat, až si budou moct přečíst, co hezkého o nich napsali jejich spolužáci. A někteří se pak dokonce velmi divili, co si o nich druzí myslí. Snad je slova ostatních příjemně pohladila po duši…

Bodies

Bodies aneb Živé sochy ve městě

Hommage a Willi Dorner

Jednu dvouhodinovku výtvarky jsme věnovali odkazu rakouského choreografa Williho Dornera, který je otcem projektu Bodies in Urban Spaces: lidé-herci vyplňují prostory ve městě a vytvářejí kontrast živého a organického k neživému a strnulému, to vše podle přesně dané choreografie a harmonogramu. Vnášejí neklid a vzruch do zaběhaného městského rytmu, pohyb do nehybnosti.

S devátým ročníkem jsme se nepokoušeli jen napodobovat nápady Williho Dornera, ale nechali jsme se jimi inspirovat a spontánně jsme zkusili oživit prostory sídliště či nákupního centra.

Rozruch to tedy byl, někteří náhodní diváci reagovali mnohdy velmi nepřátelsky, byl to tedy současně tak trochu exkurs do myšlení a vnímání našich spoluobčanů, do jejich schopnosti mít nadhled a být tolerantní a vstřícní.

Jak se nakonec kreace žáků vydařily, můžete posoudit z fotografií.