Co je to identita? Co určuje identitu člověka? Co je pro mě identické? A jak je možné onu identitu změnit? Kdy má člověk potřebu měnit či skrýt svoji identitu?
To byly otázky pro žáky 8.ročníku, které řešily v hodinách výtvarné výchovy. A z nich pak vycházely výtvarné úkoly, jejichž výsledky byly fotograficky zaznamenány: první úkol byl založen na jednoduchém materiálu – igelitové fólii, kterou žáci mohli použít libovolným způsobem, ale přitom tak, aby změnili či zakryli svou identitu neboli svou skutečnou podobu.
Druhým úkolem byla karnevalová maska v podobě velkých brýlí, které nejenže změní podobu člověka, ale také díky nim můžeme vidět svět jinak. Lepší nebo horší, černý nebo růžový, pohled na svět je plně v režii jednotlivce.
Sice uběhlo jen pár dní z tohoto měsíce, ale už se nám předvedl pěkně „v barvách“. Ukázal nám letní teploty a krásné slunečné počasí, ale také prudké ochlazení se sněhem a deštěm. Ne nadarmo se říká, že v dubnu panuje aprílové počasí. Abychom byli připraveni a nic nás nezaskočilo, bylo by dobré mít s sebou vždy deštník nebo pláštěnku proti dešti na doplnění neuškodí holínky. Čtvrťáci zvolili raději vše…
Ve výtvarné výchově jsme vytvořili sebe pod deštníkem. Deštník jsme vyzdobili voskovkami a vodovkami, na plášť jsme použili kousek látky a na kaluž a déšť jsme použili fixy a vodu, holínky jsou dokreslené nebo vystřižené z papíru… Tak my jsme připraveni!
V prvouce jsme se učili o neživé přírodě. Její součástí je voda.
Vnímáme ji nejen jako základní podmínku života, ale také jako prostředí pro pohádkové postavy, které jsou všem dětem bezpečně známé – vodníky. Četli jsme si krátké úryvky z některých pohádek, poznali jsme postavu vodníka Čepečka od Václava Čtvrtka, viděli jsme kreslené hastrmany významného ilustrátora dětských knih – Josefa Lady, v hodině čtení jsme četli úryvek z knihy Karla Čapka – Devatero pohádek. V doktorské pohádce se objevil také vodník, byl hodně churavý, proto byl převelen z řeky do prostředí lázní. Sledovali jsme tuto pasáž pohádkového příběhu i ve filmové podobě. Doktora ztvárnil ivančický rodák Vladimír Menšík. Pořádně jsme se u ní zasmáli. Mohli jsme porovnat, že při filmovém zpracování dochází k úpravě pohádek oproti psané předloze. Českých pohádek a filmů, kde vodníci vystupovali, je vskutku mnoho.
Pro upevnění našich představ a rozvoj fantazie jsme si vodníky nakreslili v hodině výtvarné výchovy. Byli brčálově zelení, zdobil je pořádný klobouk a ozdobné pentličky. Hastrmánci – fešáci nám nyní zdobí chodbu u třídy. Všichni se usmívají, a tak z nich rozhodně nemáme strach. Vypadají mile a přátelsky, jsou jako živí. Ale oproti skutečným pohádkovým vodníkům nemají mokré šosy, malovali jsme totiž jen jejich portréty.
Ve volných chvílích si naše vodníky důkladně prohlédněte.
Slunné jarní dny nás přímo vybízejí k pohybu na čerstvém vzduchu. Když už jsme unavení, rádi si v přírodě odpočineme. Zaposloucháme se do zvuků přírody – šumění stromů, zpěvu ptactva. Louky, trávníky a záhonky jsou plné pestrobarevných květin.
A co si takhle uvít věneček při chvilkách odpočinku? Pampelišky září žlutě v trávníku, nasbírat je, to je otázkou chviličky. Pak už stačí jen pevně spojit dohromady stonky květů a vytvořit z nich věneček. Ukázali jsme si, jak ho plést.
Pro každého z nás jsme skutečný věneček nevytvářeli záměrně. Nechceme porušit krásu květin ve volné přírodě,vždyť květy i listy používáme i ke sběru, využíváme jejich léčivé účinky.
A tak jsme si věnečky a květiny pro ně nakreslili, nepotřebovali jsme je trhat. Z papíru jsme vystřihli věneček ve tvaru srdce, na něho jsme umístili květy tulipánů a dalších jarních květin ze zahrady. Nemohou se vyrovnat skutečnému kvítí, ale přesto mají své kouzlo.
V českém jazyce nyní poznáváme vyjmenovaná slova po V. O to víc jsme si zažili i pravopis a význam slova vití a jeho rozdíl oproti slovu vytí.
V pohádkách vily věnce na paloučcích v hlubokých lesích víly.
My dnes stavíme přepychové vily, honíme se z práce do práce a na vyprávění pohádek dětem např. o vílách, ani na pobyt v přírodě a možná i to vití věnečků s našimi dětmi nám většinou nezbývá čas.
Je to škoda. Těšme se z jara a krásy jarní přírody.
Sdělují, informují, slouží, hromadí se, zahlcují, baví, ubližují, těší – to všechno slova dokážou. K tomu všemu je my, lidé, používáme. Jsou všude: na ulici, doma, ve škole, jsou tištěná, mluvená i virtuální. A proto jsme jim také věnovali spoustu času ve výtvarce – hledali jsme různé formy pro písmena i slova, oživovali jsme je, vytvářeli sdělení. Písmena i slova jsme psali, kreslili, skládali, lepili, malovali, znakovali, žáci tvořili krátká jednoslovná sdělení pomocí vlastního těla, instalovali písmena a slova jako krátká sdělení složená z kusů oblečení, přetvářeli staré knihy na nové objekty.
Některé práce z této série byly zaslány do každoročně pořádané výtvarné soutěže u příležitosti Týdne výtvarné kultury v Brně. Letos sice nezískaly žádné ocenění, ale některé se dostaly do širšího výběru a byly vystaveny v barokním sále Místodržitelského paláce v Brně (prostory Moravské galerie).
V hodinách vlastivědy jsme se postupně seznámili se všemi kraji v České republice, abychom si o nich uchovali co nejvíce informací, vypracovali jsme ve skupinách (většinou dvojicích) plakát o kraji, který jsme poté i prezentovali před třídou. Museli jsme prokázat znalosti z několika předmětů, nestačily jen poznatky a znalosti z VL, které jsme získávali i z příručních map. Další mezipředmětové vztahy byly s předměty: PČ – lepení stříhání, VV – kompozice plakátu, ČJ – čtení s porozuměním, prezentace – srozumitelné vyjadřování, třídění důležitých informací (ve 4.A navíc práce s počítačem a tvoření otázek k prezentaci)… Důležitou roli hrála i spolupráce dvojic. K tvorbě a prezentaci plakátů měla každá třída odlišné zadání.
Žáci 4.B si doma vyhledali informace a obrázky v encyklopediích či na internetu. Zjistili: Jaké památky, zemědělství a průmysl se v kraji nachází, jaké řeky krajem protékají, jaké osobnosti z jejich kraje pocházejí… Dále museli zakreslit polohu svého kraje do slepé mapy ČR. Podklady si přinesli žáci do školy, z nich vytvořili plakát, který poté prezentovali před třídou. Společně vše s paní učitelkou zhodnotili.
Žáci 4.A si nejprve vybrali kraj, poté šli hledat zajímavosti na internetu v počítačové učebně (2 vyučovací hodiny), mohli si důležité informace uložit do souboru, který jim paní učitelka černobíle vytiskla (maximálně to byly 2 strany A4), vše pak rozstříhali a použili na výrobu plakátu. Samozřejmě to nestačilo, další informace si žáci opisovali z knížek či encyklopedií, někteří kreslili obrázky, někteří si sami z domu donesli barevně vytištěné obrázky, kterými plakát doplnili. Plakát musel obsahovat: Název kraje, krajské město, další 3 až 4 větší města v kraji, sousední kraje, znak kraje a zajímavosti z kraje. Nakonec bylo potřeba vymyslet 2 otázky k vlastní prezentaci.
Práce nás bavila a věnovali jsme jí několik hodin, což přineslo své ovoce. Vznikly krásné plakáty s mnoha důležitými a zajímavými informacemi. Snad nám alespoň díky tomutu projektu některé utkví v paměti.
4.B
4.B
4.B
4.B
4.B
4.B
4.B
4.B
4.A
4.A
4.A
4.A
4.A
4.A
4.A
4.A
4.A
4.A
Ve výtvarné výchově jsme malovali znaky krajů. Malá ukázka níže.
V učivu prvouky jsme poznávali několik týdnů základní zástupce léčivých, plevelných, jedovatých a okrasných rostlin. Každá rostlina byla něčím výjimečná. Poznat byliny podle fotografií a obrázků je snadné. Ale dokážeme je sami namalovat natolik přesně, aby je podle naší kresby poznali spolužáci?
Právě kresba vybraných druhů bylin byla naším úkolem v hodině výtvarné výchovy. Z přichystané výstavky obrázků bylin si každý žák vybral jednu jako předlohu pro svou kresbu. Snažil se ji co nejlépe zachytit.
Zopakovali jsme si, jak provést náčrt – rozvrhnout si tvar, velikost a přitom nezabíhat do detailů. Ke kresbě jsme užívali pastelky s názvem PROGRESSO. Jsou oproti obyčejným pastelkám lépe roztíratelné, mají výraznější odstíny.
Všichni jsme se snažili. Na počátku práce jsme se bylinkám přiblížili pomocí nádherné prezentace, paní učitelka provoněla třídu vůní květin z rozprašovače, přinesla nám i skutečný pozdrav jara – voňavé květy fialek.
Na nejlepší tři malíře tentokrát čekala sladká perníková odměna. Pochvala však patří všem, na každém obrázku bylo vidět velké úsilí.
Zda se nám nelehký úkol podařil, posuďte sami na fotografiích našich obrázků.
V hodinách výtvarné výchovy jsme se nechali unášet různými motivy z umění starověkého Egypta v rámci kapitoly z dějin umění. Na základě těchto inspirativních podnětů vznikly práce na téma Písmo – vývoj od obrázku k písmenu, velký hieroglyf jako grafický list, objevování dosud utajených legend o neznámých egyptských bozích, a nakonec jsme celý cyklus završili tvorbou papírových (kašírovaných) sošek „posvátných“ koček.
Část těchto prací jsme zaslali do soutěže „Svět vět aneb Napiš obraz“ vyhlášené při příležitosti Týdne výtvarné kultury v Brně. Sice se žádná z nich neocitla mezi oceněnými, nicméně práce na téma Egyptský bůh Nihilis, jehož autorem je Petr Pavliš z 6.A, se dostala do širšího výběru a je vystavena v Moravské galerii (Místodržitelský palác).
Netopýr je savec, který není mezi lidmi příliš oblíbený. Je opředen mnoha pověstmi. Vypadá jako okřídlená myš, je výjimečný způsobem života. Ožívá v noci, kdy vyráží na lov.
Nemůže chodit, protože má příliš hubené stehenní kosti, o to lépe létá Řadí se mezi letouny. Orientuje se v prostoru pomocí odrazu zvukových signálů.
Narazili jsme na něho mezi vyjmenovanými slovy po P, namalovali jsme si ho ve výtvarné výchově. V českém jazyce jsme si o něm řekli základní informace.
Zkombinovali jsme různé materiály, namalovaní netopýři jsou jako živí.
Často si připomínáme pravidla chování, hovoříme spolu o významu tolerance, přátelství.Ačkoli víme, že bychom k sobě měli být vždy ohleduplní, není jednoduché se zachovat v každé situaci zcela správně.
Kdo je to opravdový kamarád? Jak být dobrým přítelem někomu blízkému? Jaké by měl mít přítel vlastnosti? Všechny tyto otázky jsou vděčným tématem rozhovorů ve třídě. Komunikace je důležitou součástí výuky, patří do téměř všech předmětů.
Nerozlučné kamarády jsme si také namalovali. Jejich symbolem byly dvě dětské postavičky. Oblékli jsme je podle své fantazie. Všechny dvojice měly společný znak – podané ruce – symbol ochoty pomoci druhému. Všichni malovali jednu dvojici. Tvořili ji chlapec a dívka. Z nich jsme pak sestavili větší skupinky.
Bylo by krásné, kdybychom dokázali být sobě navzájem dobrými přáteli. Naše nakreslené děti vypadají, že se jim to daří. Zvládneme to také?
