Adrian Kyselák, Lucie Patočková
Syn šel jednou ven stavět sněhuláka. Ale nešlo to, protože byl sníh sypký. A syn si řekl, že z toho nic stavět nepůjde, že by šlo akorát lyžovat. Tak si šel domů pro lyže a při lyžování přejel sýkorčí hnízdo. Sýkora ho za to poklovala. Potom šel syn domů a maminka mu dala kousek sýra a syrovou zeleninu. Za chvíli šel opět ven a uviděl tam sysla a dal mu ten kousek sýra.
Valérie Bučková, Matěj Sláma
Jednou se sýkora šla proletět a potkala svého kamaráda sysla. Zeptala se ho, jestli by s ní nešel na procházku. Sysel nechtěl jít, protože spěchal za sýčkem koupit kousek sýra pro svého syna. Tak letěla sýkora dál, když v tom uslyšela něco zasyčet. Letěla dál až do Sychrova, aby zjistila, co to syčí. Byl to pán, který byl sytý a sypal ptáčkům zrní a dával k tomu syrovou zeleninu. Pak letěla do svého hnízda spát. Když se probudila, byl sychravý den, musela tedy zůstat doma. Začalo se stmívat a nastalo sucho. Všechny rostliny včetně živočichů a sýkorek zahynuly.

Nikola Fadrná, Marek Kincl

Jednou jeden netopýr měl velký pysk. Ten pysk se hodně třpytil. Měl za kamaráda slepýše, který měl rád pyl. Musel pykat, protože okusoval pýr. Ten netopýr byl hodně pyšný, hodně se pýřil a čepýřil. Byl hodně nevyzpytatelný. Bydlel v Solopyskách a měl tam přepychově zařízený byt. Jednou viděl krávu, která měla kopyta a hodně klopýtala. Říkal si, že kráva je lichokopytník.

 

Eliška Enžlová, Lucka Matoušková

Byl jednou pyšný netopýr, měl za kamaráda ptakopyska Peryho. A ten ptakopysk nosil na zádech pytel s pylem. Oba klopýtali, protože měli zničená kopyta. V noci nad jejich domem se třpytila hvězda a jejich město se jmenovalo Solopysky. Ráno šel netopýr vykopávat na zahradu pýr. Zpytoval u toho své svědomí a odpykával si svůj trest za to, že nešel do obchodu. Měl přezdívku lichokopytník a slepýš Pery měl přezdívku sudokopytník.

 

Jarda Magera, Verča Čížková

Jeden slepýš potkal netopýra. U místa setkání rostl pýr. Viděli kobylu s velkým pyskem. Slepýš měl pykat, ale utekl z vězení. Na statku byl kohout, co se čepýřil, netopýr se pyšnil a pýřil pýchou. Kobyla klopýtala jedním kopytem, kohout se pyšnil svým třpytivým ocasem. Kolem poletovalo chmýří. Kohout by měl zpytovat svědomí, kobyla se lekla včelaře, co nesl pytel pylu.

 

Matěj Sláma, Valérka Bučková

Byl jednou jeden slepýš, který byl pyšný. Jednou viděl, jak se něco zatřpytilo a šel k tomu blíž, ale začalo to utíkat. Běžel za tím až ke skále, kde sídlil netopýr, který měl veliký pysk. Zeptal se ho jestli neviděl něco se zatřpytit. Netopýr odpověděl že neviděl, ale slepýš mu nevěřil. Tak ho dal do pytle a přidal mu tam i pyl, kdyby měl hlad a ještě kopyto na hraní.Pak šel dál a uviděl pýr, který pykal a zpytoval svědomí. Slepýš se ho zeptal, proč pláče a on odpověděl, že klopýtl o kámen. Tak si ho vzal k sobě, ale poznal, že se pýří a čepýří. Proto ho dal do zahrady pykat s netopýrem v pytli.

 

V hodině slohu dostali žáci naší třídy celkem jednoduché zadání: Ve dvojici nebo samostatně vymyslet příběh o zvířatech a použít při tom, co nejvíce vyjmenovaných a příbuzných slov z již probraných slov ( vyjmenovaná slova po B, L, M). Někteří vymysleli zábavné rýmy, jiní příběhy z džungle či přírody.  Nejčastěji se vyskytujícím zvířetem byla myš a hlemýžď.
Všechny příběhy jsme si samozřejmě přečetli před třídou. Největší ohlas u dětí měl příběh Kačenky Hanzlové, kterou jsme odhadovali na spisovatelku :o)  Taktéž Marcelka vymyslela dlouhý příběh, který sepsala na 3 stránky sešitu. Obě děvčata začala tvořit společně,  ale každá příběh dokončila po svém doma.  Přidáváme ale  i další zdařilé práce, které vznikly za jednu vyučovací hodinu.

 

Zvířata (Mareček)

Naše kobyla seno pojídá.
Černý býk běží pryč.
Naše malá myš, má tajnou skrýš.
Hlemýžď leze po cestě v čepici a ve vestě.

O rodině (Pavlík, Vítek)

My jsme rodina. Bydlíme v Litomyšli. Na zahradě máme hlemýždě a jiný hmyz. Všichni na sebe myslíme. Dneska musím umýt kočku, protože je moc špinavá. Ve spíži máme myš. Dívám se na pořad, jak vymýtit les. Musíme rozdmýchat oheň. Na zahrádce máme chmýří. Máma smýká hadrem.  Táta se nachomýtl ke zločinu, ale mýlil se, protože to byl jen soused, který se nemohl dostat do auta. Dům před zloději zamykáme.

O myšce (Kuba)

Jednou jedna myška bydlela v hlemýždím domku. Z okna se dívala na hmyzí závody. Závodila i luční kobylka a byla ze všech nejrychlejší. Po závodech šla myška do lesa, pak vyšla na louku a potkala tam kobylu a šla dál, až došla do statku. Ve statku byl zuřivý býk a myška se hodně bála, když ho uviděla. Tak běžela zpět na louku a narazila do slepýše a on ji honil po celé louce. Myška mu nakonec utekla, a tak běžela rychle do svého hlemýždího domečku. Dala si teplý čaj a šla spát.

 

Džungle (Anička a Kačka Ž.)

Byla jednou jedna džungle. Bydlela tam spousta zvířat a troubili tam sloni a běhaly tam kobylky. Bydlel tam býk jménem Zbyněk a lidé tam pili bylinkový čaj. V noci tam létali netopýři. Džungli tam i mýtili. Bydlel tam černý panter, létal tam otravný hmyz a byl tam poloostrov, který se jmenoval mys Dobré naděje.

 

Jak se narodila Nela (Ivanka)

Ta naše džungle, to je teda záhada. Opice skákají ze stromu na strom, pestrobarevný hmyz poletuje kolem, ale za chvíli něco hlasitě zařvalo. Všichni ustoupili. To je lev, král zvířat!
Myši se klaněly, hlemýždi i dobytek, který tam byl na dovolené. Býk se klaněl i s kobylou a vedle nich želva – jeho rádce a písař. Král si vystoupil na kámen a písař spustil: “ Sděluji vám novinu. Naší královně se narodil lvíček!“ Tuhle novinu slyšel každý. Královna zrovna umývala malé lvíče, tu přišel opičák sice starý, ale musel zjistit, jestli je to holka nebo kluk. Byl velmi bystrý, lvíče si vzal do náruče a na hlavu mu nasypal písek. Kýchlo to velmi tence a slabě. Opičák zaskřehotal: “ Je to holka!“ Papoušci to uslyšeli a roznesli to po celé džungli. Lvíče se jmenovalo Nela. Až Nela povyrostla, našla si kamarádku žabku Lízu. Byla to ta nejlepší kamarádka. A teď už víte, jak se narodila Nela.

 

Malá myška Hryzka ( Marcelka)

Byla jednou jedna malá myška, která se jmenovala Hryzka. Šla za babičkou, která měla narozeniny. Myška jí upekla sýrový dortík. Nikdo jí v cestě nebránil. Šla noc i den, až přišla na rozcestí, kde uviděla hlemýždě a křičí:
“ Hlemýždi, uhni z cesty!“ Ale hlemýžď ji neposlouchal. Až po chvíli.
“ Hej, poslouchej, myško! Když mi přineseš pelyněk, tak ti uhnu.“
“ A ty si ho neumíš přinést sám?“
“ Umím, ale jsem moc líný a pomalý, abych si ho přinesl.“
„Ale kde ho mám vzít, hlemýždi?“
„Musíš jít do města Litomyšle, ale víc už ti neřeknu. Musíš to zvládnout sama!“
Tak myška šla a zanedlouho přišla do Litomyšle.

Bylo tam plno lidí a stánků. Viděla stánek s hlavolamy a vedle kluka, který nemohl zjistit, jak hlavolam ukončit. Pak viděla stánek s oblečením, s parukami, s krásnými smyčci, s voňavými mýdly a nakonec uviděla květinářství. Rychle vběhla dovnitř a hledala pelyněk. Začalo se rychle stmívat a jarmark pomalu končil. Paní, co prodávala květiny, už musela zavřít. Stánek zamčela klíčem na zamykání. Tak tam myška zůstala celý víkend. Myslela, že už se nikdy nedostane ven. Po víkendu se otevřela dvířka a myška byla volná. Vzala s sebou pytlíček sušeného pelyňku a běžela za hlemýžděm.

 

Malá myška Hryzka (Kačka H.)
(Pozn. Začátek stejný s Marcelkou, odlišná část je oddělena volným řádkem)

Byla jednou jedna malá myška, která se jmenovala Hryzka. Šla za babičkou, která měla narozeniny. Myška jí upekla sýrový dortík. Nikdo jí v cestě nebránil. Šla noc i den, až přišla na rozcestí, kde uviděla hlemýždě a křičí:
“ Hlemýždi, uhni z cesty!“ Ale hlemýžď ji neposlouchal. Až po chvíli.
“ Hej, poslouchej, myško! Když mi přineseš pelyněk, tak ti uhnu.“
“ A ty si ho neumíš přinést sám?“
“ Umím, ale jsem moc líný a pomalý, abych si ho přinesl.“
„Ale kde ho mám vzít, hlemýždi?“
„Musíš jít do města Litomyšle, ale víc už ti neřeknu. Musíš to zvládnout sama!“
Tak myška šla a zanedlouho přišla do Litomyšle, uslyšela velký hluk, tak se tam šla podívat.

Bylo to na náměstí, byla tam auta, autobusy, šaliny…. Obloha vypadala strašidelně. Po chvíli se začalo blýskat. Myška se šla rychle schovat, aby nezmokla. Jak běžela, tak před sebou uviděla bylinářství. „Juchů, tam bude určitě pelyněk!“, řekla si a vlezla dovnitř. Byl tam lysý pán, který plýtval vodou. Byly tam různé byliny, třeba heřmánke, máta, bazalka…. Myška najednou uviděla pelyněk, jenže ho měla jedna paní v ruce. Myška začala vzlykat. Paní už odcházela, ale myška se nevzdala, utřela si slzy a šla za tou paní. Vlezla jí do kabelky z lýka. Myška měla štěstí, protože ta paní do kabelky vložila i pelyněk. Myška s pelyňkem vyskočila z kabelky a uháněla za hlemýžděm. Po cestě viděla létat chmýří od pampelišky a viděla i různý hmyz. Šla po mýtině, až došla na rozcestí, kde byl ještě hlemýžď a spal. Myška na něj volá: „Hlemýždi, vstávej!“ Ale hlemýžď nic. Myška zase volá: “ Hlemýždi vstávej!“ Hlemýžď vstal a říká: “ Á to jsi ty, myško. Máš pelyněk?“ „Ano mám,“ odopověděla myška Hryzka. “ Dáš mi ho tedy?“
„No jistě, že ti ho dám! A odlezeš pak z té cesty?“
„Ano, jasně. Díky!“
A tak přišla myška Hryzka k babičce na její narozeniny.

 

Zážitky z představení  a cesty do divadla dne 28.ledna  zachytili žáci 3.A.

Ve středu 28.1. byl sraz před školou. Jeli jsme do Brna, kde jsme navštívili divadlo Polárka. Viděli jsme příběh o pěti strýčcích, kteří hlídali nemocnou holčičku Minku a vyprávěli jí různé příběhy. Představení se mi líbilo. (Kuba)

Jeli jsme do divadla Polárka. Vysedli jsme z autobusů a šli jsme do divadla. Sundali jsme si budny a potom jsme se už dívali. Měli jsme jednu přestávku, tak jsme se nasvačili. Bylo to moc nádherné, užili jsme si to. (Matouš)

Dnes jsme byli na divadelním představení v Brně. Pohádka se jmenovala Pět báječných strýčků. Minka odjela na hory s tatínkem a pěti strýčky, ale první den onemocněla. Každý den se o Minku staral jeden strýček a vyprávěl jí zajímavý příběh. Divadlo se mi moc líbilo. (Fanda)

Dnes jsme navštívili divadlo Polárka. Po dlouhé cestě autobusem jsme dorazili do Brna. Představení se mi moc líbilo. Bylo legrační a moc hezké. (Kačka H.)

Představení se jmenovalo Pět báječných strýčků, protože bylo o strýčcích, kteří hlídali holčičku Minku, která měla angínu. Vyprávěli jí nepravdivé příběhy a přitom tvrdili, že je to pravda. Nakonec to skončilo tak, že se všichni od Minky nakazili. Divadlo se mi líbilo.  (Ivanka)

Každý strýček vyprávěl pohádku. Mně se nejvíc líbilo, jak se vsadili, kdo chytí většího a vzácnějšího ptáka na své krmítko. Líbilo se mi všechno. Chtěla bych se na to podívat ještě jednou. (Vika)

Pohádka se mi moc líbila. Nejvíc se mi líbila Eskymačka s velikým pozadím. Těším se, až pojedeme zase. (Lucka)

Dnes jsme byli v divadle Polárka. Vystoupení se jmenovalo  Pět báječných strýčků. Líbilo se mi, jak herci zpívali a hráli. I divadlo bylo moc krásné. (Anička)

V divadle se mi líbilo, jak strýčkové vyprávěli pohádky. Byly vtipné. Nejvíce se mi líbila pohádka, jak se strýčkové hádali, kdo bude mít na krmítku většího ptáčka. Bylo to hezké představení. (Deniska)

Dnes se mi v divadle moc líbilo. Dívali jsme se na Pět báječných strýčků. Bylo to moc zábavné. Holčička byla nemocná a strýčkové jí vyprávěli příběhy. Až byla zdravá, onemocněli strýčkové.  (Honzík)

Ve středu 28.1. jsme jeli na představení do divadla Polárka. V představení vyprávělo pět strýčků vymyšlené příběhy nemocné Mince. Nejvíce se mi líbil příběh, ve kterém se dva strýčkové vsázeli o to, na které krmítko přiletí větší nebo vzácnější pták. Moc jsem se nasmála. (Marcelka)

 

 

(při představení se bohužel nemohlo fotit)

Žáci dostali za úkol napsat zážitky z bruslení na ledové ploše v Rosicích. Slohové práce měli mít minimálně 4 věty, více si přečtěte níže. (Pokud si přečtete všechny práce, dostanete ucelenou představu o našem bruslení:o)

Bruslení

Ve čtvrtek jsme byli bruslit na stadionu v Rosicích. Na bruslení jsme se moc těšili. Bohužel se ukázalo, že skoro všichni bruslit zapomněli. Domů jsme si přivezli malá zranění, ale vůbec nám to nevadilo! (Kačka H.)

Po první vyučovací hodině jsme jeli autobusem do Rosic. Na zimním stadionu jsme se přezuli do bruslí a šli na led. Led byl pěkně uhlazený. Každému šlo bruslení jinak. Někteří byli hodně rychlí, jiní hodně padali. Bruslení se mi líbilo. Těším se na další. (Kuba)

Dne 15.1. jsme jeli bruslit do Rosic. Umím bruslit už dlouho a bruslím už rychle. Bruslil jsem s kamarády. Bruslení se mi líbilo. (Vítek)

Dnes 15.ledna jsem byla se školou na bruslení v Rosicích. Na ledě jsem jezdila jako drak a dělala piruety. Byl tam s námi i pan ředitel. Bruslil jako krasobruslař. Moc se mi to líbilo! (Marcelka)

Dnes jsme jeli se školou na bruslení. Jeli jsme autobusem. Bylo pěkné počasí, svítilo sluníčko. Dnes jsem měla špatný den, protože jsem pořád padala. Ale i přesto se mi dnešní bruslení líbilo. A zjistila jsem, že náš pan ředitel je krasobruslař. (Kačka Ž.)

Jeli jsme do Rosic bruslit. Dlouho jsme čekali, než půjdeme na led. Na ledě jsem potkal pana ředitele. Moc se mi to líbilo a byla sranda. (Pavlík)

Jeli jsme se školou bruslit. Na ledě jsem dva krát spadla. Udělali jsme si společnou fotku. Bruslení se mi líbilo.  (Viki)

Moc se mi to líbilo. Dělali jsme závody. Jezdila jsem s Kačkou a Ivčou. A pak jsme se fotili. (Lucka)

Na bruslení jsem se moc těšila. Naučila jsem svého bratrance bruslit. Hodně se mi to líbilo. Na ledu byla veliká legrace. (Lili)

Jeli jsme na bruslení do Rosic. Někteří žáci si mohli vypůjčit židli. Bruslili jsme jednu hodinu a učili jsme se dvě hodiny. Všichni jsme si to nádherně užili. (Matouš)

Dnes jsme byli bruslit v Rosicích. Někteří bruslili se židlemi. Bruslení mi šlo líp než vloni. Moc se mi tam líbilo. (Fanda)

Jeli jsme autobusem na bruslení do Rosic.  Bruslil jsem poprvé, hodně jsem proto padal. Chtěl jsem se rozjet a natloukl jsem si koleno. Ale přesto mě to moc bavilo. (Honzík)

Na bruslení to bylo prima, pořád jsme jezdili s Fandou. Hodně jsme padali, ale i tak jsme si to moc užívali. Odřel jsem si nohu, ale až tak moc to nebolelo. (Dan)

Já se na bruslení moc těšila, protože jsem si chtěla vyzkoušet, jak mi to jde na ledě. A myslím, že mi to šlo dobře. Když už jsme se s Kačkou H. rozjezdily, tak jsme si daly závod s Františkem a Danem. Vyhrály jsme my holky. Ještě jsme učily bruslit Kačku z béčka, šlo jí to dobře. A potom jsme jeli zpátky do školy. (Deniska)

Bruslení se mi moc líbilo. Cestou v autobuse jsme si povídali o různých věcech, třeba o zvířatech. Když jsme přijeli do Rosic na kluziště, bylo to tam prázdné. A pak jsme nazuli brusle a  chvilku jsme museli čekat. Šli jsme na led a náramně jsem si to užila. (Ivanka)

 

Veronika Dvořáková, Terezka Britzmannová
Jednou byl lysý mlynář. Mlynářka chtěla lyžovat, a tak si vzala lyže a odjela na hory. Tam slyšela dívku vzlykat. Dívka měla zlomené lýtko. Mlynářka si jí vzala domů a dala jí pelyňkový čaj a položila jí na plyšovou pohovku. Dívka nemá ráda blesky. A v tu chvíli začala blýskavice.

Marek Kincl, Jakub Valnoha
Mlynář a mlynářka bydlí ve mlýně. Mlynář má zlomené lýtko, nemůže lyžovat. Večer pili pelyňkový čaj a z okna viděli blýskavici. Mlynář a mlynářka vzlykali, že se jim zbourá mlýn. Nemohli spát, protože pořád něco slyšeli. Ráno vyšli ven a viděli plynout řeku. Rozhodli se, že pojedou na Lysou horu.

Adam Dúrny, Nikola Fadrná, Verča Vošická
Byl jednou jeden mlýn. A v tom mlýně bydlela mlynářka. Vedle plynul potok. A její lysý mlynář plýtval vodou. Ráno se často blýskalo a byl slyšet zpěv ptactva. Mají vzlykající dítě, které musí polykat pelyňkový čaj. A to dítě má rádo plyšové plyšáky z plyše. A její máma jede lyžovat a poranila si lýtko. A zavolala lysého mlynáře. Její mlýn hlídá plyšový vlk.

Valérka Bučková, Matěj Sláma
Byl jednou jeden mlýn a vedle rostl pelyněk, který chtěl lyžovat. Začal vzlykat, protože nemá lyže. Uviděl pána, který byl lysý a měl zvláštní lýtko. Najednou slyšel plakat medvídka z plyše. Zeptal se ho, proč brečí. Nechtěl polykat léky. Ještě nemá vodu, protože jí plýtval. Najednou se začalo blýskat a pršet. Tak jsme se šli schovat do mlýna. Když přestalo, běželi jsme se podívat jak plyne voda v řece. A pak jsme spolu žili až do smrti.

Veronika Čížková, Jarda Magera
Lysý mlynář měl provaz z lýka a lyže. Jel na hory a cestou potřeboval pelyněk. Když přijel, slyšel holčičku vzlykat. Ubytoval se v hotelu Blýskavý plyš. Kolem plynula řeka. Mlynář hodně plýtval vodou. Šel na oběd a musel polykat štiku. Rozbil se mu mlýnek na maso, musel koupit nový.

Kristýna Tichá, Fanda Studený
Mlynářka bydlí ve mlýnici. Každý den slyším plynout vodu. Kolem roste pelyněk. Jednou šla mlynářka do obchodu a mlynáři koupila lyže, sobě lýkovou kabelku. Pan mlynář je hodně lysý chlápek. Když mlynářka onemocněla, musela polykat medicínu. Oba plýtvají vodou. Mlynáře bolí lýtkový sval. Mlynářka spadla ze skály a moc vzlykala. Večer se blýskalo. Nebylo slyšet jak mlynář volá na mlynářku. Ta si schovávala pod polštář medvěda z plyše.

Třída 2.B se už těší na zimu a sníh a samozřejmě na Vánoce. Svoje přání některé děti vyjádřily v krátkých básničkách o zimě, které samy vymyslely (maminky pomáhaly jen trošičku). Někteří napsali jen věty, ale hezké.

 

 

Tady jsou:

 

Daniel Melzer:

Těším se moc na vás, sněhové vločky!

Zima je to nejkrásnější, co tu může být.

Zimo, zimo, těším se na tebe, až si budu stavět sněhuláka!

 

Anna Vecková:                                            Zuzana Konečná:

Padá sníh, padá sníh,                                   Zima je velká legrace. Můžeme se koulovat,

pojedeme na saních.                                     stavět sněhuláka a válet andělíčky.

Sníh se sype, sníh nás láká,

postavíme sněhuláka.

 

Adéla Homolková:

Za okny zas padá sníh,

vyjedem si na saních.

Budem stavět sněhuláka,

to hned všechny děti láká.

Jedna koule, druhá, třetí,

v dáli černý kosák letí.

Kříčí, zpívá, chce to nos,

jako mívá černý kos.

 

Marie Hrdličková:

Těším se na Vánoce moc,

jak pojedu na saních.

Na balkoně se budu dívat,

jak padá sníh.

 

Jan Homolka:

Z nebe padá vločka za vločkou              Lukáš Orság:

a děti opět šťastné jsou.                            V zimě mrzne, padá sníh,

Přišla zima, zimička,                                    jezdívám rád na saních.

na nebi je méně sluníčka.                           Jsou taky i Vánoce,

Dětem to však nevadí,                                  jsou však jen jednou v roce.

protože si zařádí.                                          Nový rok střídá ten starý,

Jezdí, bruslí, sáňkují                                     zimu máme všichni rádi.

a sněhu si užijí.

 

Veronika Kabelková:                                Kryštof Leskour:

Konečně je tady zima,                                   Když je bílá zima,

sáňkování je moc prima.                               tak je venku prima.

Pojedeme z kopečka,                                    A když padá sníh,

svezeme i dědečka.                                       jezdíme si na saních.

Zuzana Součková:                                     Jak se venku zešeří,

Zima, zima, zima,                                            utíkáme k večeři.

v zimě je to prima.                                         Leona Adamová:

Padá snížek, bílý sníh,                                 Já chci vidět sněhuláka,

děti jezdí na saních.                                      už mě zima za ním láká.

Koulování máme rádi,                                      On má klobouk z kastrólu

přijdou všichni kamarádi,                          a velký nos z mrkve.

pak stavíme sněhuláky,                                  Knoflík nosí z uhlí,

je to sranda, tak přijď taky.                        zkrátka mu to sekne.

 

 

 

 

Leona Adamová:

Koulím, koulím kuličku, velkou, malou, nejmenší. Co z nich asi bude? Možná asi sněhulák!

 

Natali Smejkalová:

Sněhulák huhulák chodí světem v zimě bos a proto má vždy červený nos.

 

Padá snížek běloučký,

budeme péct vánočky.

Chumelí se, chumelí,

maminka jde pro jmelí.

A tatínek pro ovoce,

už se těším na Vánoce.

 

Adam Štork:                                            Jana Gajacová:

Nad Brněnkou letí vrána,                           Rukavice                                                                

kráká konec hodiny,                                  Nasaďte si rukavice,

rozletí se školní brána,                              přijdou velké fujavice.

začínají prázdniny.                                     A na hlavy čepice,

Známá banda nehuláká,                             zahřejou nás velice.

každý kouli valí,                                           Ty nám přece sluší,

budou stavět sněhuláka,                           nezmrznou nám uši.

potom dárky balí.                                      

 

 

Štěpán Novák:

Velká zima, tuhý mráz,

oheň v krbu hřeje nás.

Máme peče cukroví,

doma hned to zavoní.

 

Jana Jakobová:

Zima, zima, už je tady,

radosti je plno všady.

Zima je, zima je,

každý se raduje.

Padá sníh, padá sníh,

už jedeme na saních.

 

 

 

 

 

Setkání s mimozemskými civilizacemi

Při „cestování vesmírem“ jsme se na závěr projektu ve slohu věnovali možnostem setkání lidí s mimozemskými formami života. Dětský svět je plný fantazie, což se v příbězích naplno projevilo. Děti četba vlastní tvorby bavila více než texty z čítanek. Pohodlně se usaďte a začtěte se do několika krátkých příběhů.                                   Mgr. Jarmila Loudová

 

Práce žáků 5. A:

 

Návštěva mimozemšťanů

Mimozemšťané navštíví Zemi v roce 3 000. Budou vypadat jako zmutované opice

s dvoumetrovými mozky. Místo rukou budou mít meče a vyspělou technologii ( např. obří vesmírné lodě, laserové zbraně.)

My jim vyhlásíme mír a oni to přijmou. Ale v noci je zajmeme, abychom je mohli zkoumat.  Na jejich domovské planetě Fíkus 52 v galaxii jménem Šprt se dozví o útoku a zahájí odvetu vůči Zemi. Zničí ji.

Za miliardu let se však vyvine nová planeta. Bude stačit jedno zrnko prachu. Noví lidé budou dvakrát chytřejší a vyspělejší. Za 10 let vědci vynaleznou vesmírné rakety na atomový pohon. Naši vojáci odletí na Fíkus 52. Přistanou na hoře cti. Osidlují ji čtyřmetrové žáby s laserovýma očima a atomovými prdy. Lidé se připlíží k jejich centrálnímu velitelství. Na hlavní reaktor jim umístí bombu, sami se budou snažit evakuovat. Bohužel to včas nestihnou. Žáby jim mezitím zničí raketu. Planeta se všemi vybouchne. Vytvoří se černá díra.

Na Zemi do ní odpálíme nové průzkumné střely.

Při doletu do černé díry se však naruší časoprostor. Zničí se tak celý vesmír.

                                                                                                            Tomáš Bína

 

 

 

VESMÍR

Jednoho dne se Piťohlav a Kuloočko na prezidentské radě rozhodli, že se proletí vesmírem, přizvali 8 členů. Start byl naplánován za 3 týdny –          3. dubna 19 555. Opravdu vzlétli. Na cestě však dlouho nenaráželi na jiné planety. Až jednou. Planeta na obzoru. Byla to Země. Mimozemšťané vypadali různě.

Piťohlav měl velké oči, hnědé zuby a měřil asi 50 cm.

Kuloočko připomínal mrkev. Byl holohlavý dorostl do výšky 82 cm.

Když mimozemšťané přistáli, nepotkávali žádné lidi. Uvízli totiž v poušti. Znovu proto nasedli do talíře a octli se rázem přímo u nás – v Praze.

Lidé se polekali. Zavolali na ně policii, USA poslalo téměř celou armádu. K boji však nedošlo. S „Ufouny“ jsme se spojili. Byli jsme přáteli až do roku 20 110. V tomto roce vypukla válka. Vyhráli v ní mimozemské bytosti.

                                                                                                            Marek Benda

                                    Mise v roce 3 000

V roce 3 000 navštíví naši planetu mimozemšťané. Budou vypadat jako Ufoni – modré tělo, dlouhé uši a laserové oči budou jejich hlavními znaky.

Přiletí z Marsu. Přistanou na letišti v Praze. Jejich kosmické lodě se nedotknou povrchu Země. Mimozemské bytosti vyskočí z kosmických raket a snesou se na Zem padáky.

Lidé je přijmou dobře, i když pro nás budou hodně nebezpeční. Proč? Bude třeba dávat si pozor na jejich laserové oči. Pokud se s nimi střetneme pohledem, vystavíme se nebezpečnému laserovému záření.

Často bude na Zemi docházet k požárům. Jakmile totiž mimozemšťané spočinou svým pohledem o chvíli déle na některém předmětu, rozdmýchá se oheň, začne okamžitě hořet. Už abychom začali posilovat hasičské jednotky.

                                                                             Vojtěch Šlapanský

 

 

Přílet mimozemšťanů na Zemi

Jak se všechno odehraje? Přiletí k nám o Vánocích z planety Mstitel.

Nebudou zlí. Budou mít schopnost měnit své oběti. Dokáží ovládnout komplexně jakékoli cizí tělo i mysl každého tvora. Když je někdo rozzlobí, převezmou nad ním kontrolu, navedou ho k vlastní sebezáhubě. Jak?

Nehledejte v tom žádné složitosti. Stačí jejich obětem dát do ruky těžký kámen a vyslat je s ním k hlubokému rybníku. Sami do něho skočí a dobrovolně se utopí. Nebojme se. Takto se budou chovat jen ke zlé populaci.

Hodným lidem budou naslouchat. Dají jim, co si budou přát.

Mějme je rádi. Zbaví nás nečestných a násilných osob.

                                                                                   Marek Kožnar

 

Svět mimozemšťanů

V roce 3030 mimozemšťané přiletí na planetu Zemi. Poletí raketou Janela 10.

Je to skvěle vybavený typ kosmické lodi. Jsou v ní postele, plně vybavená kuchyň, dětský i obývací pokoj.

Mimozemské bytosti budou zlé. Začnou okamžitě po příletu ničit a rozbíjet domy. Sní téměř všechna naše zvířata – ovce, koně, krávy, slepice a další živočišné druhy. Naruší se tak rovnováha v přírodě.

Mimozemšťané budou vypadat jako ovály. Budou mít dvacet očí, čtyři nohy, šest rukou. Budou krásně vybarvení – červená, případně růžová hlava, zelené barvy ostatních částí těla budou jejich přirozenou barvou.

Lidé je nebudou mít rádi, spoustu z nás se stane jejich obětmi. Přežije alespoň někdo jejich invazi?

                                                                        Jana Gašparíková

 

Mimozemšťané na Zemi

Mimozemšťané přistanou na planetě Zemi v roce 2016. Jak budou vypadat?

Celé tělo budou mít zelené. Dorůstají do výšky 163 cm. Všichni budou mít velké oči, drobná ústa a uši, středně velký nos.

Až přiletí, ohlásí se zvoláním: „Přistáváme.“

Ubytují se v hotelech. Budou překvapení z některých našich vynálezů. Nejvíce se jim budou líbit televize a záchod. Nic takového na své planetě nemají.

Lidé je přijmou dobře. Setrvají zde několik let. Pak se vrátí zpět do svého domova.

                                                                                                Kristýna Křížová

 

Hrůzné zprávy

Pokud jste neslyšeli o nezdařené výpravě na exoplanetu R-506, přečtěte si tento příběh.

Po návratu sondy Cassini na čas utichly aktivity vesmírné agentury NASA. V roce 3001 byla dovybavena raketa OPEN B. Posádku tvořil John Owin a první guinejský kosmonaut Mac Holem. Cílem jejich mise se stala planeta R -506 a její podrobný průzkum.

Přistání bylo hodně oslavováno. Vždyť se bude jednalo o první řízené přistání na planetě mimo sluneční soustavu. Kamerový záznam nemohl přenést na Zemi obraz. Slyšeli jsme pouze zvukový záznam, ozvala se tato slova: “ Je to pustá planeta, písek a nějaký …. sliz. Ten sliz se hýbe. Ob-b-bklopil raketu! Střílí něco …. Oh, jde nahoru!… On ….“

V tomto okamžiku došlo k úplnému odmlčení Johna. Raketa Open B se už na Zemi nevrátila. Případ byl evidován jako další nevysvětlená záhada.

 

                                                                                                            Ondřej Chotaš

Země v troskách

Píše se rok 2015. Za bílého dne se najednou zhroutí střecha jednoho obchodu. Vynoří se obrovská a značně dlouhá chapadla. Jedno uchopí nevinné dítě, druhé z něho vysaje veškerou krev.

Lidi zachvátí panika. Budou si chtít zachránit život. Začnou utíkat. Obchod zahalí ohromný stín. Najednou se objeví velká kosmická loď. Každý člověk pochopí, že nastává invaze Země. Za tři hodiny přijedou zmobilizované armádní sbory. I když vojáci vystřílí veškerou svou munici, loď nebude mít ani škrábnutí. Vytvoří si totiž kolem sebe silné ochranné silové pole. Nebude to trvat dlouho. Celá Země se ocitne v troskách. Zemřou tisíce obyvatel naší planety.

Ptáte se, zda se někdo zachrání?

Určitě. Snad budou ukryté zbytky naší populace schopné připravit odvetu a získat Zemi zpět.

                                                                                    Petr Kvasnička

Planeta Orion

Planetu Orion vědci objeví v roce 2405 při zkušebních letech na Měsíc. Po přistání se všimnou podivného mostu. Bude skryt za hlubokým kráterem na povrchu Měsíce. Půjdou ho prozkoumat. Most bude spojením s nově objeveným kosmickým tělesem. Bude mít podobu naší zmenšené planety.Nebude se však jednat o další planetu. Bude to pouze další měsíc naší Země. Navíc však bude opatřen podivným prstencem. s prachem.

Mimozemšťané z měsíce Orion budou vypadat jako ropuchy s obrovskýma očima a nasávacím chobotem. Dokáží jím vyfukovat strašný zápach v případě, že se budou cítit ohroženi.

Několik let bude trvat než se s nimi spřátelíme.Časem budeme rádi, že k nám zavítali. Zjištění, že nejsme ve sluneční soustavě jediným druhem života, pro nás bude velmi potěšující.

                                                                        Jakub Řehořka

 Mimo Zemi

Mimozemšťané přilétnou na naši planetu v roce 2228.Přímo před Bílým domem přistane podivné letadlo. Bude připomínat talíř určený k hodu.

Z něj vystoupí podivný modrý člověk. „Asi neumí anglicky,“ pomyslí si lidé. Mimozemšťan však promluví. Zvolá: „Blumlukkluvlumlu!“ Z lodi pak vystoupí i dva vesmírní psi, stáda vesmírných slonů, gazel, zeber a dalších živočichů.

Mimozemšťan nakonec poněkud lámanou angličtinou znovu promluví:“Já chtít půdu na planeta Zemi!“ Lidé jsou však tvorové od přírody chamtiví. Nebudou ochotní se s ním rozdělit o svůj majetek ani půdu.Pošlou ho i se zvířaty zpět na Mars.

Sabina Drápalová

 

Návštěva z galaxie Mimo

Dne 10.10. 2050 přistanou mimozemšťané na naší planetě Zemi. Přiletí z galaxie Mimo.

V jejich domovině je pustá krajina. Budou se chtít podívat, jak vypadají další planety. Navštíví nejprve Merkur a Venuši. Všude bude pusto, proto nakonec přistanou u nás. Budeme v jejich očích největší nadějí.

Mimozemšťané budou připomínat kozy zkřížené s orangutany. Budou pohublí a scvrklí. Cesta je hodně vyčerpá.Lidé je zprvu nebudou chtít přijmout.

Pak si uvědomí, že dělají chybu. Proč by se bránili přijmout je mezi sebe? Jsou sice jiní, ale v naší populaci je to přece stejné.

A tak spolu budou žít bok po boku rok za rokem. Pokud nevyhynou, budou zde žít šťastně možná i tisíce let.

 

                                                                                                            Jana Šlapanská

Neobyčejná věc

Budu vám vyprávět o zajímavé události.

Jednoho dne roku 1954 spolu chlapci hráli fotbal. Když chtěl Václav nahrát míč Janovi, kopl míč do křoví. Tam však nenašel míč. Uviděl tam velký kulatý předmět. Myslel si, že je to jiný zapomenutý míč. Odkopl ho pryč. Věc udělala podivné zvuky a vznesla se.

Václav zavolal ostatní chlapce. Než přiběhli, předmět byl pryč. Doma se Václav svěřil rodičům. Novina o této podivné události se šířila jako lavina. Lidé se domnívali, že šlo

o mimozemské bytosti. Od té doby pozoruje oblohu a čekáme, kdy se k nám znovu vrátí.

                                                                                                            Vojtěch Drozd

Planeta Minecraftalie

Vesmírem putují Gejmfr Gejmrovec a Ment Honza. Cestují vesmírnou raketou CRAFT. Objevili dosud neznámou planetu. Pojmenovali ji Minecraftalie.

Planeta vypadá jako obrovský kvádr hlíny. Mimozemšťané jsou čtveratí, působí divně, ale jsou přátelští.

Přijmou nás zvláštně. Nejprve si každého pozemšťana očichají. Zjistí, jaké mají úmysly. Protože přiletíme s mírovými záměry, budou souhlasit s naším pobytem na jejich planetě.

Po čase se z nás stanou právoplatní občané Minecraftalie.

                                                                                    Michal Horák

 

Mimozemšťané – roboti

Mimozemšťané – roboti s oblibou cestují vesmírem. Jednou se jim porouchalo naváděcí zařízení a museli nouzově přistát i na naší Zemi. Psal se rok 2020.

Náhoda tomu chtěla, že přistáli zrovna v Ivančicích – v centru města na Palackého náměstí. Všichni vypadali stejně, lišili se pouze svými schopnostmi. Jedna skupina uměla ovládat vesmírnou loď, druhá plnila funkci opravářů. Třetí skupinou byl bojový oddíl, čtvrtá mimozemská četa tvořila průzkumný oddíl.

Lidé přijali mimozemské bytosti přátelsky. Dokonce jim pomohli s opravou lodě, aby mohli pokračovat na své cestě. Druhým se má přece pomáhat.

                                                                                    Filip Čech

Cesta na Měsíc

V okamžiku úplňku vyletí z Měsíce kosmická loď. Přistane nad naším nákupním domem TESCO. Ihned začnou vysedat mimozemšťané. Nezdrží se dlouho. Jejich zastávka bude jen malým okamžikem. Mimozemšťané osloví místní obyvatele, aby se k nim připojili a vycestovali na Měsíc s nimi. Je to až neuvěřitelné, kolik lidí se bude chtít podívat mimo Zemi. Mezi nimi bude i naše paní učitelka.

Naše těla však nebudou dostatečně přizpůsobena takovým prudkým změnám. Téměř polovina netrénovaných jedinců zahyne. Přežije Jarmila Loudová? Jako jedná z mála žen ano. Bude zvolená ředitelkou Měsíce.

                                                                                    Jakub Nešpůrek

Kerbalové

Píše se rok 2014. Na brněnském vlakovém nástupišti přistane vesmírná loď STERA, kterou bude řídit kapitán Sterakdary se svou posádku. Dlouho se zde nezdrží. Stráví zde jen nezbytně nutný čas pro naložení mé osoby do lodi. Mimozemšťané mě převezou na jejich planetu Kerbalii. Je to planeta plná techniky – řízená počítači, teleporty, hlídaná tisíci kamerami.

Jednou jsem se osmělil, opustit bezpečí lodě. Vydal jsem se hned zkoumat planetu. Je celá oranžová, zaplněná stovkami palem a budov. Obyvatelé jsou „na chlup stejní“ jako my. Mají modré oči, oranžové tělo. Umí bravurně cestovat časovými trhlinami.Ve svém středu mají vskutku výborného velitele – jmenuje se kapitán Edwarda Kenway.

Už se těším na zážitky, které s nimi prožiji. Pevně doufám, že budu mít brzy příležitost se ke hvězdám a planetám opravdu podívat.

 

                                                                                                            Kamil Berger

Planeta 51

Astronauti z planety Země letěli na vesmírnou misi super raketou Rychlík 100.

Mimo oběžnou dráhu spatřili černou díru. Vletěli do ní. Zjistili, že se zde ukrývá doposud neznámá planeta. Zaujala je její černočervenězelená barva. Rozhodli se ji hned prozkoumat.

Obyvatelé byli zvláštní. Měli 4 ruce, 6 nohou a na hlavě jim rostly rohy. Chovali se přátelsky. Dělali stále kotrmelce, nevydrželi chvíli v klidu. K přepravě používali automobil s jedním kolem. Nejvíce překvapivý byl jejich pozdrav. Dostanete vždy nečekanou facku.

Mimozemšťané z této planety nejsou nároční. Živí se výhradně rostlinnou potravou, k tomu jim slouží husté traviny. Astronauty zaujaly i místní stromy. Byly elektrické, vyzařovaly světlo a teplo.

Zdroje vody působily nebezpečně. Vyvěraly z vyvřelých sopek. Ochlazovaly se v případě silnější aktivity. V podstatě fungovaly jako samochladící věže.

Astronauti planetu pojmenovali PLANETA 51, protože přesně tolik obyvatel ji osidluje.                                                                               Bára Enžlová

 

 

Podivní pozemšťané

Na planetě Zemi jsou i věru zvláštní jedinci – mimozemšťané Soudek a Milek. Jsou to neustále veselí chlapíci. Sžili se báječně s lidmi. Našli si mezi nimi skvělé kamarády. Každý den vyráží mezi lidi. Mnoho času tráví na loukách, kde spásají dobytek.

Musí si dávat pozor na elektrické ohradníky. Představují pro ně velké nebezpečí. I malinký dotyk by je vystřelil do vesmíru.

Celé dny si hrají jako malé děti. Chtěli by tu zestárnout. Ale podaří se jim to? Nepřiletí si pro ně jejich kamarádi?                                                                                                                                                                                                                                           Eliška Schořová

 

Mimozemšťané

V roce 2017 se událo mnoho věcí.

Procházel jsem se jako obvykle po venku. Uviděl jsem však něco neobvyklého.

K zemi padal létající talíř.

„Palivo došlo. Co budeme dělat?“ ozvalo se. „Musíme sehnat H2O. Ale co to vlastně je za látku? “ řekl jeden hlas. Druhý vykřikl: “ Voda přece! “

Podivní tvorové vystoupili z lodě. Koho připomínali? Napůl vypadali jako lidé, napůl jako ještěři. Ihned poprosili místní obyvatele o pomoc. Ufon se zeptal: „Kde tu můžeme sehnat vodu?“ A víte koho oslovili? Právě mě. Samozřejmě jsem je nasměroval.

Napumpovali si vodu do nádrže, slušně poděkovali a vzlétli znovu do nebes.

Druhý den mě čekalo velké překvapení. Přišel mi děkovný dopis a dárek – kouzelná květina. Má neuvěřitelnou moc, umí vyléčit každou nemoc.

Stane se ze mě zachránce všech lidí, kteří se potýkají byť i se sebemenší chorobou.

                                                                                                David Jelínek

 

Mimozemský nájezd na Zemi

Předpoklad, že na Marsu někdo žije, se potvrdil. Píše se rok 5 360 a Mimoňci – obyvatelé Marsu se rozhodnou navštívit naši planetu.

Jako první je po přistání spatřil Neil Armstrong. I když už se prošel po Měsíci, tohle tedy nečekal.

Chcete vědět, jak vypadali?

Místo hlavy mají konzervy s namalovanýma očima, ústy a nosem. Je posazená na dlouhém žirafím krku. Tělo tvoří obrovské kolo.

Neil zprvu váhal, ale nakonec povolal na pomoc vědce. Komunikace vázla, neuměli mluvit lidskou řečí. Přesto bylo důležité zjistit, proč k nám přijeli.

Vyzkoušeli jsme snad vše. Dokonce jsme povolali na pomoc i vojáky. Ani násilí jim ústa neotevřelo.

Některým jedincům se podařilo prchnout a vrátit se na svoji domovskou planetu.

I my jsme si žili šťastně několik desítek. let. Ale ne na věky. Přišla odveta za mrtvé kamarády. Při návratu na Zemi Mimoni všechny lidi zabili. Kdypak přesně nastane zhouba naší planety? To přesně nikdo neví.

Užívejme si proto naplno každého nového dne. Vždyť netušíme, co nám přinese ten zítřejší.

                                                                                    Kristýna Procházková

 

Mimozemšťané na Zemi – rok 3235

Roku 3235 se zjeví na naší planetě mimozemšťané. Budou pocházet ze Slunce. Je to k neuvěření, že takový žár může přežít živá forma života. Ale je to tak.

Vypadají mladě – zhruba na věk 36 let. Udržují si stále stejné schopnosti, nestárnou.

V létě roku 3235 vyrazí k Zemi. K přepravě použijí lodě Enterprise. Celou akci bude mít na starosti plukovník Lojza. Sotva zahlédne černou tečku na povrchu planety, zavolá na kapitána: „Na 9. hodině vidím něco podezřelého.“ Kapitán zavelí: „Připravte děla, aktivizujte ochranné štíty. Čekejte, co se z toho vyklube. Zatím neútočte.“ K útoku nedojde. Mimozemšťané navážou se Zemí plynulou komunikaci. Ještě před přistáním si vysvětlí své záměry. Jak bude vypadat spojení?

Stráž naší planety osloví loď: „Kdo jste? Za jakým účelem chcete přistát na Zemi?“

Z lodi se ozve: „Směřujeme pouze na malou zastávku k jídlu do vašeho vyhlášeného KFC.“ Země mimozemšťanům přistání povolí, ale pod podmínkou, že převezmou lidskou podobu, aby nelekali místní obyvatele. Pokyn bude jasný- převzít podobu Justina Biebera.

            Snad mimozemšťanům místní strava příliš nezachutná. Neradi bychom je tu měli příliš často.                                                                                                               Michal Novotný

 

 

                                                                        Zkáza

V roce 2260 na naši planetu zavítají mimozemšťané. Stručně popíši jejich podivné vzezření. Centrem těla budou velké oči s křídly. Slouží jim zároveň jako dalekohledy, umí zaostřit i na velké vzdálenosti.Budou je doplňovat ruce s dlouhými nehty. Místo nohou se budou plazit po dlouhých ocasech. Potáhnou je za sebou jako dvoumetrovou vlečku.

Ačkoli nebudou mít žádné jazyky, budou umět mluvit. Z jejich znalostí místních poměrů bude zřejmé, že naši planetu pozorují již dlouho.

Mimozemské vesmírné lodě budou mít podobu středověkých věží, zbraně nám budou připomínat kopí.

Co se roku 2260 stane? Mimozemšťané nenadále zaútočí. Část z nich zničí rozsáhlé budovy zbudované lidmi, ihned je nahradí výsadbou stromů. Jsou velcí milovníci přírody. Postupně odstraní ze Země veškerou techniku. Zemi znovu ovládne divoká příroda.

Část populace zajásá, ostatní si zkrátka popláčou, ale budou se muset s touto situací smířit. Lidé dostanou jasný rozkaz. Na novém stavu nic neměnit, přírodu znovu nezničit.

Poté budou moci mimozemšťané planetu Zemi s klidným svědomím opustit. Snad budou lidé tento stav udržovat navěky.

                                                                                                Petr Pavliš

Napadení Země

V roce 3320 nás navštíví mimozemšťané. Budou mít velké hlavy, malé oči a neuvěřitelně škodolibý úsměv. Jsou to skvělí bojovníci, všichni procházejí intenzivním dvacetiletým tréninkem obranných sportů.

Jak proběhne jejich návštěva na Zemi? Tak nejprve upřesním, že to nebude ledasjaká návštěva, nýbrž skutečný útok na zemi. Lidé se budou statečně bránit. Ale proti laserům, plamenometům s neuvěřitelnými teplotami, nebudeme mít sebemenší šanci.

Kromě 2 lidí nikdo nepřežije. Před odletem mimozemských bytostí se tato odvážná dvojice pomstí alespoň veliteli celého útoku. Jeho smrt způsobí, že se mimozemšťané stáhnou a odplují.

Populace lidí se postupně znovu rozšíří. Pokud nedojde k novému přistání jiných vesmírných bojovníků, snad budou žít šťastně až do smrti.

                                                                                                Petra Nováková

 

 

Planeta plynů

Společnost NASA vyslala do vesmíru raketu AFO 5. Při startu došlo k problému. Ale nešlo se již vrátit na Zemi.  Posádka vyslala z lodi SOS  zprávu: „Vysadily motory. “

Situace se naštěstí za letu záhadně zklidnila. Motory znovu naběhly.

Po několika dnech přistála raketa na neznámé planetě. Povrch tvořily velké sopky. Každou minutu z nich stříkala zelená láva. Atmosféra zde byla podobná jako na Zemi, bez problémů jsme se zde mohli pohybovat a dýchat.

To bylo velké štěstí, neboť se po průzkumu již nepodařilo raketu znovu oživit. Návrat na Zemi nebyl možný. Lidé si z místních kamenů postavili jednoduchá obydlí. Začali se živit místními plynnými rostlinami, podle nichž si nový domov pojmenovali Planeta plynů.

Pokud je doposud nevyzvedli jiní lidé ze záchranných misí, případně nezemřeli přirozenou cestou, jistě zde přežívají dodnes.

                                                                        Adam Firsow

 

 

Mimoni

V roce 2500 lidé přistanou na planetě Neptun. Potkají zde Mimoně. Bude těžké porozumět jejich řeči. Hned po našem přistání se ozve: „Tinkogbandito. “ (To znamená: „Zatkněte ty bandity a do vězení s nimi! „)

Lidé budou v mžiku zajatí. Největším mučením bude pro pozemskou posádku podávání místní stravy – syrových červů s příchutí plesnivého sýru.

Asi by zde lidé dlouho nepřežili.Ve vězení však naštěstí dlouho nepobudou. Mimoňská hlídka jednou opomene v zámku klíč. Naše vesmírná posádka toho využije a bude rychle pryč.

Vrátí se šťastně na Zemi. Příště si dá větší pozor a nebude přistávat v místech, která nebyla předem dostatečně prozkoumána.

                                                                        Karel Palička

 

Planeta Mimo

3. června roku 2014 vyslala Česká společnost SANA raketu jménem OLOPA 12 se čtyřčlennou posádku k povrchu Jupiteru. Kosmonauti se jmenovali: Lein Stronamg, Wined Aldrin, Vladimír Mekrem a Vojtěch Adamský.

Raketa byla natolik rychlá, že měla cesta trvat pouze 3 týdny. Situace se však zkomplikovala. Silný proud ji totiž stáhl ze sluneční soustavy daleko do hlubokého vesmíru. Raketa přestala odolávat silnému tlaku, začala se rozpadat. Kosmonauti se snažili evakuovat do malého modulu a přistát na planetě, která byla v dohledu. Bylo to o vlásek. Raketa opravdu explodovala. Modul se naštěstí jen otřásl, byl již v dostatečné vzdálenosti od epicentra výbuchu. Padal volným pádem na neznámou planetu.

Všichni kosmonauti vystoupili společně na povrch neznámé planety.

Okamžitě viděli, že byli obklíčeni místními obyvateli. Zajímavé bylo, že se nám mimozemšťané podobali. Měli však určité schopnosti, které posádka poznala až později. Dokázali létat. Měli úžasně vyvinutý zrak – mravence viděli až na vzdálenost 5 kilometrů- a skvělý sluch.

Planetě vládla královna. Posádka ji musela hned po přistání pozdravit a poklonit se jí.Byla příznivě naladěna, a tak dostali mimozemšťané pokyn kosmonautům pomoci opravit modul a připravit ho zpět k návratu na Zemi.

Zdařilo se. Díky tomu máme o této události tak podrobné zprávy.

                                                                                                Vojtěch Adamovský

 

 

Planeta RÁKOSÍN

Jednou, když vědci pozorovali vesmír dalekohledem, objevil se na sonaru podivný objekt. Zpočátku se všichni domnívali, že se jedná o kometu. Po bližším prozkoumání bylo rozhodnutí zcela odlišné – jedná se o vesmírnou loď. Lidem vrtalo hlavou, odkud k nám asi doputovala.

Všichni toužili se vydat za mimozemskými tvory. Začali proto konstruovat vlastní sondu.Trvalo to několik let, ale podařilo se. Sonda byla vyslána směrem k lodi, odtud k nám vysílala snímky. Potvrdila předpoklady. Hurá! Mimozemšťané opravdu existují.

Měli velké oči, krokodýlí tlamu, tělo a ocas. Zato jejich nožky byly kuřecí. Vědci kroutili hlavou i nad jejich technickými dovednostmi a přístroji. Zjistili, kde žijí. Ukázalo se, že domovská planeta mimozemšťanů se nachází pod naší zeměkoulí zhruba 1 000 kilometrů od jižního pólu. Proč jsme ji doposud neobjevili? Byla ukrytá pod místem, které není vůbec osídleno lidmi.

To byla opět velká výzva pro lidstvo. Pustili jsme se znovu do práce. Sestavovali jsme pilně raketu, který by nás do těchto končin bezpečně dopravila.

Přistání se podařilo, naše úsilí bylo odměněno nádhernou podívanou. Všude rostly podivně květiny a stromy. Kam oči dohlédly, tam byly rozestavěné rákosové domečky, v nichž místní obyvatelé žili.

Spřátelili jsme se natolik, že jsme mezi sebou začali realizovat výměnné pobyty.

                                                                                                            Štěpán Adam