V hodinách vlastivědy se žáci třídy 4.A zabývali obdobím prehistorie planety Země. Nejprve se seznámili se samotným vznikem naší planety. Nejzajímavější však bylo pomyslné zastavení v období druhohor, kdy žili dinosauři. Z připravených textů žáci zjišťovali základní informace o jednotlivých druzích dinosaurů, ve dvojicích je zaznamenávali do myšlenkové mapy a nově získané poznatky nakonec prezentovali před spolužáky. Tím si vzájemně předali spoustu nových a zajímavých informací.
Na dané téma navazovala i návštěva brněnského planetária a technického muzea. Zde jsme měli možnost zhlédnout filmy o dinosaurech, prohlédnout si robotické modely těchto druhohorních tvorů nebo jsme také mohli odkrýt modely jejich kosterních pozůstatků na paleohřišti atd.
V hodinách výtvarné výchovy se pak žáci pokusili zachytit dinosaury na výkres. Jejich siluety malovali černou tuší na barevné pozadí vytvořené předem suchými pastely.
O tom, jak děti toto téma zaujalo, svědčí i jejich povedené práce. Zde je ukázka několika z nich.
V úterý 7. března jsme zavítali knihovny. Četba knih, budování vztahu k nim je velmi důležité. Mnohé děti doma nečtou, což je to patrné na malé slovní zásobě v hodinách slohu.
Paní knihovnice nám připravily výstavku s 50 knihami. Byla zaměřena na soudobé autory dětské literatury. Žáci se rozdělili do skupin. Zvolili si jednu z vybraných knih, která je zaujala. Po dobu 10 minut soustředěně četli. Následovala vzájemná komunikace ve skupinách o přečteném úryvku z knih. Představili si zvolenou knihu na základě přečtených informací. Domluvili se a z každé skupiny vybrali favorita – nejvíce poutavou knihu pro všechny. Následovala prezentace knihy před všemi. Dítě, které z nejvíce oblíbené knihy četlo, ji představilo ostatním zástupcům skupin. Četla si s námi i paní učitelka. Jako zkušená čtenářka zvládla přečíst knihu celou. Také nám přiblížila její děj a hrdiny. Mnozí žáci si některé knihy hned zapůjčili.
Měla jsem z hodinky strávené v knihovně velkou radost. Děti si prohloubily schopnost spolupracovat. Rozšířily si čtenářské dovednosti a znalosti o autorech dětské literatury. Získání zájmu o knihy považuji za velký úspěch.
Paním knihovnicím děkujeme za možnost strávit krásné chvíle nad knihami v prostředí knihovny.
Knihy by měly být nedílnou součástí našich životů. Pomáhají nám překonat pocit smutku, samoty. Jsou našimi přáteli v deštivých a chladných dnech. Provází nás doslova na každém kroku. Dokáží nám zprostředkovat únik z běžného světa do říše fantazie. Říká se, že nemilovat knihy, znamená nemilovat moudrost. To je pravda odvěká. Milujme knihy, buďme jejich pozornými a věrnými čtenáři.
V rámci několika vyučovacích hodin jsme si zkoušeli hrát na malé podnikatele. Každé z dětí se stalo majitelem a provozovatelem restaurace. Nejprve si všichni promysleli název a zaměření svého zařízení. Nápaditost dětí byla neuvěřitelná!
Následovalo výtvarné zpracování vývěsního štítu. Byli jsme si vědomi toho, že restaurace, která není dostatečně viditelná, nemůže prosperovat. Zákazníci se o nás musí dozvědět, nesmí nás přehlédnout. Konkurence je dnes veliká, o úspěchu rozhoduje mnoho faktorů.
V českém jazyce čekal žáky úkol nejtěžší. Tvořili si jídelní lístek. Stanovovali základní nabídku polévek, hlavních chodů, moučníků, nápojů, neopomněli na určení přijatelných cen.
Největším oříškem byl nakonec pravopis. Chybičky se vloudily téměř do všech prací. Žáci se přesvědčili o tom, že musí pravopis neustále pilovat, aby nemuseli v budoucnu platit za jazykovou korekturu. Všichni se mnohému přiučili.
Záměr se podařil. Diskutovali jsme o zpracování našeho úkolu. Děti pochopily, že podnikání není snadné. Za úspěchem a ziskem se ukrývá mnoho poctivé práce, každodenního odříkání a úsilí. Malí školáci si to na vlastní kůži vyzkoušeli, získali cenné zkušenosti pro praktický život.
Možná budou v tomto oboru někteří opravdu v budoucnu podnikat a my, jako spokojení hosté, usedneme v jejich stylové restauraci na chutném obědě.
Každého zahřeje u srdce, když slyší slova chvály od druhých, pokud ví, že ho mají lidé z okolí rádi, má dobré přátele, Hledat na ostatních chyby je snadné, ale dokážeme stejnou měrou i rozdávat radost a ocenit své blízké? O to se snažíme každý rok. V loňském roce jsme si tvořili pochvalnou květinu, do které jsme zapisovali pochvaly spolužákům a paní učitelce. Letos jsme si zvolili motiv srdce. Byl příhodný, vždyť jsme psali upřímné vzkazy svým kamarádům „přímo od srdce“.
Přátelská atmosféra provázela naše kroky po celý den. Pevně věřím, že nám vydrží i nadále.
Dětem často připomínám, že každý z nich je jedinečný, je malý zázrak. Pokud k sobě budeme tolerantní, budeme si naslouchat a ohleduplně budeme vnímat potřeby svých kamarádů, budou chvíle strávené ve škole naplněné pohodou a štěstím.
Pevně věřím, že se budeme mít navzájem stále více rádi, budou z nás dobří kamarádi.
Lidové pohádky provázejí děti od školky. Ve 4. ročníku už všechny bezpečně známe. Zaměřili jsme se v hodinách čtení na rozdíly mezi lidovými a autorskými moderními pohádkami.
Příběhy, které jsme četli, byly plné humoru. Nejvíce se dětem líbila pohádka o neprůstřelném jelenovi a kousavém svetru. Motivovaly nás k vytvoření vlastních příběhů.
V pohádkách je možné cokoli. Žáci se snažili popustit uzdu své fantazii, pobavit pohádkovými příběhy své spolužáky. Zda se jim dařilo, posuďte sami.
Již druhou hodinu slohu se děti pokoušely veršovat.Ve skupinách je práce snazší.Zároveň se všichni učí navzájem si naslouchat, spolupracovat. ( Občas je to v hodině hroší než bzučení v úlu. Žáci musí pilovat dovednost domlouvat se tiše. To se jim zatím stále nedaří.)
Mgr. Jarmila Loudová
Děti pouští draky,
Anna, Zuzka, Lea a Adélka taky.
Jablka, hrušky, švestky dozrávají teď,
daly bychom si je s chutí hned.
Anna Vecková, Leona Adamová, Zuzana Konečná, Adéla Bulantová
Ze stromů listy padají,
k večeru si děti venku už nehrají.
Pouštějí si rády draky,
i když se ženou černé mraky.
A copak dělá babička?
Dává hodným dětem sladká, zralá jablíčka.
Zuzana Součková, Jana Gajacová, Veronika Kabelková, Klára Blanarovičová
Začíná podzim, pouštíme draky.
Můžete se k nám přidat taky.
Často jsou na nebi jenom tmavé mraky,
pak raději nepouštíme ani ty draky.
Chodíme po lesích, sbíráme hříbky,
pro zvěř a lidičky kaštany i šípky.
Padají lístečky z keřů i stromů,
barvy nás provází vždy cestou domů.
Samuel Fajmon, Michal Došek, Štěpán Novák, Petr Malaník
Viděli jsme na obloze pěkně černé mraky,
pro jistotu jsme uklidili naše milé draky.
V mžiku už se mraky mračí,
utichá i píseň ptačí.
Slunce nás ráno nehřeje a nevítá,
počasí nás vlahým deštěm často přivítá.
Vlaštovky pryč odlétají,
vrány zpátky přilétají.
Jan Homolka, Kryštof Leskour, Jan Žilka, Adéla Homolková
Škola už je v plném proudu. Ranní vstávání je pro většinu dětí hodně nepříjemné. Po dlouhé prázdninové odmlce si žáci naštěstí rychle zvykají. První školní dny však s sebou přinášejí i mnoho skvělých okamžiků – setkání s přáteli.
V první hodině slohu jsme si povídali o školním prostředí, děti se snažily vytvořit rýmy, verše a z nich sestavit krátké básničky. Pracovaly ve skupinkách. Někomu se dařilo, jiní s prací zápasili a pěkně se u ní zapotili. Alespoň několik smysluplných vět vytvořili téměř všichni. Jejich básničky jsou plné dětského humoru, pobavily ostatní spolužáky i mě. Od srdce jsme se zasmáli.
Mgr. Jarmila Loudová
Práce dětí:
Školáci – prvňáci
Kdo jsou malí školáci?
Noví kamarádi – prvňáci.
Na zádech jim poskakují krásné aktovky,
z nich do dálky voní čerstvé bábovky.
Těší se na nové školní dny,
čtení, počty, psaní, hry.
Jednomu z nich se hned druhý den nezdařil,
protože se při snídani řádně opařil.
Se špatnou náladou mířil do školy,
zapomněl dokonce svoje úkoly.
Div že nebyl po škole,
náladu mu spravila jenom jízda na kole.
Zítra začne nanovo,
teď už má vše hotovo.
Kryštof Leskour, Štěpán Novák, Jan Homolka, Zuzana Součková
Ve škole bývá i veselo
Škola není mučírna, bývá v ní i veselo. Nejvíce se těšíme na přestávky.
Učíme se hravě s interaktivní tabulí. Musíme se alespoň trošku snažit.
Vždyť naši učitelé dělají vše pro to, aby nás něco naučili.
Petr Martínek, Patrik Sauer
Skromné přání
Chtěli bychom míti kratší školičku
a v ní paní učitelku – hodnou milou „kuličku“.
Michal Došek, Samuel Fajmon, Sam Gurskyy, Daniel Melzer
Škola začala
Začalo nám učení.
To je ale trápení!
Dostáváme občas ovoce – jablka i hrušky,
alespoň si nemusíme okusovat tužky.
Jana Gajacová, Adéla Homolková, Veronika Kabelková, Jan Žilka
O škole
Žáček stojí u tabule
bledý je dnes jak bledule.
Dnes se vůbec neučil,
o čem má teď povídat? Netušil.
Nikdo z nás není nádivka,
nezastraší nás ani „interaktivka“
O přestávce si dáme svačinku
a odpočneme si chvilinku.
Brzy zase půjdeme domů ze školy,
snad si neponeseme žádné úkoly.
Leona Adamová, Adéla Bulantová, Zuzana Konečná, Anna Vecková
Dne 25.4.2016 jsme jeli na výlet se třídou do Prahy. Sraz byl v 6.35hod. před školou. Jeli jsme autobusem asi tři hodiny. Když jsme dorazili, šli jsme na Petřínskou věž. Je tam 299 schodů. Výhled na Prahu byl nádherný, viděli jsme Pražský hrad, Karlův most a Zrcadlové bludiště, které jsme navštívili. V bludišti byla velká sranda, všichni se smáli. Potom jsme šli na Pražský hrad se podívat na výměnu stráží. Kolem Chrámu sv. Víta jsme šli do Zlaté uličky. Bylo tam vidět, jak to tam vypadalo dříve. Hned jak jsme vyšli ze Zlaté uličky, podívali jsme se do věže Daliborky. Byly tam různé mučící nástroje a klece na vězně. Potom jsme šli do Chrámu sv. Víta, bylo to tam moc veliké. Dále jsme přešli Karlův most, je na něm 30 soch a 16 oblouků a na druhé straně jsme navštívili Muzeum Karlova mostu. Bylo tam hodně zajímavých věcí, mohli jsme si vyzkoušet, jak těžce se pracovalo na stavbě Karlova mostu. Hned po muzeu jsme se připravovali na plavbu lodí. Plavba byla moc krásná, viděli jsme Karlův most zespodu. Loď se jmenovala Puškvorec. Šli jsme i na Václavské náměstí a pak na Staroměstské náměstí, viděli jsme tam v 17hodin Staroměstský orloj. Jak jsme se podívali na orloj, jeli jsme domů. Přijeli jsme ve 20.30hod. Bylo to moc hezké.
František Chlachula, 4.A
Praha
Jeli jsme se školou do Prahy (třídy 4.A a 4.B). Byla to krása. Nejprve jsme šli na Petřín. Cestou k rozhledně jsme minuli hvězdárnu. Pak jsme navštívili Zrcadlové bludiště a asi třikrát jsme narazil do zrcadla. Byli jsme u Pražského hradu na výměnu stráží. Pak jsme byli ve Chrámu sv. Víta, uvnitř to bylo obří. Nejvíce se mi líbila plavba lodí po Vltavě.
Daniel Vaňura, 4.A
Výlet do Prahy
Vstávali jsme brzy, abychom vše stihli. Jeli jsme 3hodiny, zastavili jsme u stadionu jménem Strahovský. Od stadionu jsme šli na Petřínskou rozhlednu, cestou jsme viděli hvězdárnu s nádhernou zahradou a vedle věže stálo Zrcadlové bludiště. Byly dvě skupiny, jedna šla na Petřínskou rozhlednu a druhá do Zrcadlového bludiště. Já jsem šla prvně do bludiště, kde jsem už jednou byla, tak jsem se neztratila. Pak jsme šli na Petřín, pod rozhlednou byla restaurace se bufetem a s obchodem se suvenýry. Petřín má 299 schodů a je postaven podle Eiffelovy věže. Byla zima, ale těch 299schodů nás pěkně zahřálo. Cestou nahoru jsme počítali lavičky a bylo jich tam pět. Pak jsme šli na Pražský hrad na výměnu stráží. Moc se mi líbilo, jak ti trubači troubili v oknech. Taky tam byla socha T. G. Masaryka, našeho prvního československého prezidenta. Pak jsme šli okolo Chrámu sv. Víta, který byl postaven v gotickém slohu. Obešli jsme ho, abychom jsme se dostali do Zlaté uličky, která byla nudná, ale na konci byla věž jménem Daliborka. Tato věž sloužila jako vězení. Bylo tam plno středověkých mučících nástrojů a představa, že bych tam byla, je otřesná. Pak jsme se vrátili do Chrámu sv. Víta a podívali jsme se dovnitř. Bylo to tam moc hezké a obrovské. Pak jsme šli na Karlův most, kde bylo několik stánků, kde tě mohli namalovat, a nebo stánky se šperky. Za Karlovým mostem a Staroměstskou bránou je Muzeum Karlova mostu. Tam nám paní průvodkyně řekla něco o Přemyslovcích, o Karlu IV., jeho manželkách a také Juditině mostu, který tam stál před Karlovým mostem. Po prohlídce jsme šli na loď. Jeli jsme po Vltavě „pražskými Benátkami“ a náš kapitán nám tam řekl nějaké zajímavosti o tom, co se na Vltavě dělo. Nejvtipnější byla „Fronta na maso“ (Stalinův pomník stávající do roku 1962 na Letné) a teď je tam obrovský metronom (kyvadlo). Také jsme viděli dva oblouky Juditina mostu. Na lodi jsme si trochu odpočinuli a pak jsme pokračovali na Václavské náměstí. Byl tam takový bufet, ve kterém měli nezdravé jídlo, ale za to moc dobré. Na náměstí jsme si udělali asi 3 fotky se sochou sv. Václava a Národním muzeem, ale všechny jsou rozmazané. Pak jsme šli na Staroměstské náměstí na orloj, ale na konci nezakokrhal kohout, ošidili nás! Teď už konečně jdeme do autobusu, všichni jsme uřícení a unavení. Nastoupili jsme do autobusu a jeli jsme domů. Výlet byl hezký.
Ivana Kulašová, 4.A
Exkurze do Prahy
V pondělí 25.dubna jsme jeli do Prahy. Viděli jsme tam Pražský hrad, orloj, Václavské náměstí, Národní divadlo, Chrám sv.Víta, Karlův most. Plavili jsme se lodí Puškvorec. Z Petřínské rozhledny jsme viděli celou Prahu. Moc se mi tam líbilo, jel bych tam znovu.
Marek Pokorný, 4.A
Praha
V pondělí jsme jeli 4.A s 4.B do Prahy. Měli jsme sraz v 6.35hod. a vyjeli jsme v 6.45hod. Dorazili jsme v 9.45hod. a vystoupili jsme na Strahovském stadionu. Jako první jsme byli na rozhledně Petřín, která připomíná Eiffelovu věž. Petřín je vysoký 65 m. Pak jsme se vyměnili s 4.B a přesunuli jsme se do Zrcadlového bludiště. Málem jsem narazila do zrcadla. Viděli jsme výměnu stráží, pak jsme šli okolo Chrámu sv. Víta kouknout na Zlatou uličku a Daliborku. A jako poslední jsme šli do Chrámu sv. Víta. Pak jsme sešli do Muzea Karlova mostu. Paní průvodkyně nám vyprávěla, co se tam dělo, a jak vznikl Karlův most. Jeli jsme lodí, která se jmenovala Puškvorec. A nakonec jsme se šli podívat na orloj. Viděli jsme ho, jak začal zvonit.
Kateřina Žaludová, 4.A
Výlet do Prahy
V pondělí 25.4. jsme jeli autobusem do Prahy. Zastavili jsme u Strahovského stadionu a šli jsme na Petřín. Nejdřív jsme šli na rozhlednu a pak do Zrcadlového bludiště. Přesunuli jsme se na Pražský hrad, kde ve 12 hodin byla výměna stráží. Pak jsme šli do Zlaté uličky a do věže Daliborky. Pak jsme se podívali do Chrámu sv. Víta, strop byl hodně vysoko a mozaiky byly hezké. Dále jsme navštívili ještě Karlův most a jeli jsme lodí. Pak jsme šli na Václavské náměstí a na Staroměstský orloj jsme se podívali v 17 hodin. Cesta byla dlouhá, ale dobrá. Výlet se mi hodně líbil, jel bych i znovu.
Jakub Svoboda, 4.A
Exkurze do Prahy
V pondělí 25.dubna jsme jeli do Prahy. Jako první jsme šli na rozhlednu Petřín. Vyšli jsme hodně schodů a nahoře byl krásný rozhled na Prahu. Pak jsme sešli a pokračovali jsme do Zrcadlového bludiště. Tam jsme naráželi do skel a na konci byla Síň smíchu. Potom jsme si dali chvíli rozchod, abychom si mohli něco koupit. Z Petřína jsme sešli dolů na Pražský hrad a tam jsme viděli výměnu stráží. Poté jsme šli do Zlaté uličky, tam jsme viděli domečky zvenku i zevnitř a na konci byla věž Daliborka. V ní byly klece a mučící nástroje. Pak jsme šli do Chrámu sv. Víta, tam byly oltáře a v oknech mozaiky. Dále jsme se prošli po Karlově mostě a na konci bylo Muzeum Karlova mostu, kde jsme se dověděli plno zajímavých informací o Karlově mostu, Karlu IV. a Juditině mostu. A už na loď! Na lodi nám dali nanuk (nebo perník) a pití a jeli jsme 45 minut po Vltavě. Viděli jsme z blízka Karlův most z boků a zdola. Po plavbě jsme šli na Václavské náměstí a tam jsme viděli z dálky Národní muzeum a na pátou hodinu odpoledne jsme se šli podívat na Pražský orloj, a pak už jsme šli do autobusu. Vrátili jsme se ve 20.30 hod. Moc jsem si to užil, bylo to hezké.
Matouš Drozd, 4.A
Praha
Dne 25.4. jsme jeli na exkurzi do Prahy. Nejvíce se mi líbila věž Daliborka, to je mučírna. Ty nástroje na mučení byly zajímavé. Nádherná byla taky Zlatá ulička, domy byly moc malé, ale přesto útulné. Byl tam starobylý nábytek, který se mi moc líbil. Moc mě zaujalo pohoštění na parníku. Také nám pan kapitán povídal o mostech a potopách. Vůbec jsem nevěděla o velké potopě v roce 2002. Povídání o Karlově a Juditině mostě bylo velmi zajímavé, protože má ráda toto téma. Praha se mi moc líbila a tenhle den byl moc krásný.
Denisa Voškerušová, 4.A
Výlet do Prahy
Dne 25.4.2016 jsme s naší třídou a s béčkem jeli na exkurzi do Prahy. Dorazili jsme tam v 9.45hod. Petřín: Petřínská rozhledna se mi líbila, šli tam skoro všichni, jen já a Viky ne. Zatím co tam spolužáci byli, tak jsme chvíli byly venku a dívali jsme se, jak tam lezou a pak jsme byly vevnitř. Zrcadlové bludiště: Po Petřínské rozhledně jsme se šli podívat na Zrcadlové bludiště. Prvně jsme byli v bludišti a pak jsme byli v Sále smíchu a tam jsme se s Luckou nasmály. Ještě nikdy jsem se tak nepobavila. Pražský hrad: Pražský hrad se mi líbil, byli jsme i vevnitř a tam to bylo ještě hezčí. Zlatá ulička: Ve Zlaté uličce mě to nebavilo, skoro nic tam nebylo. Karlův most: Karlův most má 16 oblouků a 30 soch. Říká se, že se Karel IV. po mostě neprošel a také se dožil 63 let. Staroměstské náměstí: Na staroměstském náměstí jsme se šli podívat na pražský orloj. Na konci tam měl i zakokrhat kohout, ale nezakokrhal. Plavba lodí: Plavba lodí mě asi bavila nejvíc. Mohli jsme si všichni vybrat, jestli Sprite nebo čaj a pak perník nebo ledňák. Já jsem si vybrala Sprite a ledňáka.
Nakonec jsme šli do autobusu, cestou jsme se zastavili na benzínce a tam jsem si koupila Snickers. A pak jsme dojeli ke škole, kde si nás rozebrali rodiče a šli jsme všichni domů.
Čas běží jako voda. 22. dubna jsme si opět připomněli DEN ZEMĚ. Tento svátek se slaví po celém světě. Je vhodnou příležitostí pro všechny z nás, abychom se zamysleli nad ochranou naší planety. Vysvětlila jsem dětem některé vztahy a souvislosti, snažila jsem se podpořit jejich vnímání reality, ochotu dozvědět se více.
duben oslavuje Zemi jako místo, které umožňuje existenci života – lidí, živočichů i rostlin. Dává nám vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, jídlo, bez kterého bychom nemohli být, prostor, v němž žijeme a mnoho dalšího. Její zdroje nejsou nevyčerpatelné, což často přehlížíme.
Lidé Zemi ubližují. Zamořují vzduch vypouštěním životu škodlivých a nebezpečných látek, znečišťují vodu v řekách, mořích a jezerech, ničí životní prostředí živočichům.Škodíme tím sami sobě, většinou jsme omezení a nedíváme se do budoucna. Ačkoli máme dar myslet, jsme v tomto ohledu velmi krátkozrací.
Myslím si , že je velmi důležité, aby děti od útlého věku vnímaly význam ochrany Země. Po celý týden jsme se všichni průběžně připravovali na oslavy DNE ZEMĚ. Sledovali jsme působivá videa, četli jsme zajímavé články. K rychlému přehledu všech možností, jak můžeme přispět k ochraně Země, jsme použili systém SHOUT IT OUT / v překladu Vykřikni to nahlas./. Pomocí tabletů, mobilních zařízení jsme své myšlenky v počítačové podobě odesílali paní učitelce. O svých nápadech jsme poté diskutovali. Podařilo se nám jich během krátké chvilky seskupit téměř 100. Snad nezůstane jen u slov, činy totiž mluví za vše.
Ve slohu jsme Zemi napsali krátké vzkazy. V hodině výtvarné výchovy jsme namalovali velké plátno, které zachycovalo prostředí našeho lesa. Každý přispěl kresbou zástupců živočišné a rostlinné říše. Krásná krajina nenarušená činností člověka bude zpestřovat okolí naší třídy. Výstupem našeho týdenního projektu byly jedinečné zážitky, namalovaná přírodní krajina, spousta dobrých nápadů sepsaných i v písemné podobě pro budoucí generace. Pevně věříme, že přírodní krásy zůstanou zachovány i pro naše děti a další lidská pokolení.
Co by to bylo za oslavu DNE ZEMĚ, kdybychom seděli jen ve třídě. Chyběly by nám ty opravdové prožitky. Udělali jsme si soukromou oslavu DNE ZEMĚ. Nemuseli jsme chodit daleko. Na pozemku školy máme krásnou travnatou plochu osázenou keři a stromy. Počasí nám přálo, bylo nádherně slunečno. V přírodě se ukrývalo 30 zástupců živých organizmů.
Schovala jsem dětem mezi houští, stromy i do trávy karty s jejich obrázky, názvy a základními informacemi o nich. Žáci pracovali ve skupinách. Vnímali okolní krásu a přitom opakovali učivo prvouky. Třídili 10 zástupců hub, rostlin a živočichů. Zapisovali si jejich názvy, zařazovali je podle společných znaků. Poté jsme si našli ve volné přírodě místo, kde nám bylo nejvíce příjemně. Na tomto místě jsem žáky na památku vyfotila. Pro zpestření však na všechny čekala i sladká odměna – vskutku přírodní poklad. Nikdo neuhodl, o co se jedná. Podle tvaru a váhy nepoznali sklenici se včelím medem. Každý ho ochutnal. Měla jsem radost, s jakou chutí si všichni přidávali. /Úplně zapomněli, že se těšili na pořádný kus čokolády a jiné cukrovinky./
Nejkrásnější pro mě v tento den bylo pozorovat, s jakou radostí se v přírodě žáci pohybovali. Byla jsem šťastná, protože se v jejich očích odrážela spokojenost. Snad se jim tyto okamžiky vryly do paměti. Když jsme tento den hodnotili, všichni si ho velmi pochvalovali. Pevně doufám, že pomohl upevnit můj odkaz pro všechny: „Dělejme vše pro to, aby okolní příroda byla stále krásná.“
Každý z nás může vykonat nějakou, byť drobnou věc kdykoli během roku, nemusí to být zrovna 22. dubna. Není třeba uklízet celý les či vysázet stromořadí. Námětů je okolo nás spousta. Pokud se budete pozorně dívat kolem sebe, jistě na něco přijdete. Děkujeme.
Na konci března po Velikonocích ve středu odpoledne po vyučování přišla naše paní uklízečka Boženka s nějakou paní do naší třídy 4.A a ukazovala jí třídu a vykládala o tom, jak co uklidit. Náhodou jsem byla ve třídě a opravovala sešity. Přišlo mi to divné, ale myslela jsem si, že bude za sebe mít náhradu, že nebude moci delší dobu pracovat. Tak mě hned napadlo: „Na jak dlouho?“ A odpověď Boženky byla: „Už na pořád.“ Tak mi to nedalo a zeptala se: „Proč?“ Boženka mi řekla, že si našla jinou práci a že už u nás ve škole nebude uklízet. Na jednu stranu mi to přišlo líto, ale na druhou stranu jsem jí to přála. Přišlo mi férové, říct to i dětem. Bohužel se to čtvrťáci dozvěděli v den jejího odchodu, takže neměli moc času na vymýšlení, ale shodli se na tom, že by bylo hezké něco paní uklízečce během přestávek vyrobit. Padaly různé nápady, nakonec jsme vybrali, že uděláme přáníčko, do kterého se všichni podepíšeme. Na přání zepředu Marcelka s Johankou nakreslili obrázek paní uklízečky, dále František vyrobil kostku z papíru, na kterou jsme jí napsali přání do budoucí práce a Ivanka vymyslela básničku, kterou sama napsala na tabuli. Všechny dárečky (včetně kytičky narcisek, kterou jsme paní uklízečce dali za paní učitelky z I. stupně) jsme dali k tabuli a přestěhovali jsme se na poslední hodinu do třídy 4.B, kam chodíme na vlastivědu. Asi v půlce hodiny se ozvalo zaklepání. Otevřely se dveře a v nich paní uklízečka. Přišla nám poděkovat:o)
Bohužel vše šlo tak rychle, že jsem dárečky nestihla vyfotit, ale druhý den ráno jsme se vyfotili na památku s básničkou na tabuli. (Vpravo nahoře si můžete všimnout slovíčka „Děkuji!“ To nám tam zanechala Naše paní uklízečka Boženka.)
Za žáky 4.A a paní učitelky z I.stupně Mgr. Eva Ruschková
