S kapitolou z dějin umění, věnované románskému slohu, tedy ranému středověku, jsme se s žáky 7. ročníku věnovali raně středověkým malbám, ať už to byly fresky v kostelích nebo první iluminace v knihách. Všímali jsme si zejména jednoho prvku, tedy zobrazení figury anděla jako biblické postavy, ztělesnění dobra, vnitřního světa, poselství, pomoci i ochrany. Diskutovali jsme o tom, čím dnes může pro člověka být symbol anděla, a žáci se pak pokusili pouze použitím bílé pastelky zobrazit vlastní představu anděla. Kresebné etudy jsme doplnili vytvářením stylizované, vánočně laděné figurky z bílého kartonu.
A tak jsou nyní jejich andělé mezi námi…
Téměr celý podzim experimentovali žáci s různými barvami a učili se s nimi zacházet. Nejprve hledali přírodní zdroje barev – otíráním přírodnin, zanechávajících barevnou stopu, vytvářeli jednoduché vzorníky barev v přírodě. Dalším odkrýváním tajemství barev byly reakce dvou barevných tuší zředěných vodou v plastové láhvi – žáci pozorovali „optické míchání“ dvou různých barevných odstínů. Tuto reakci se pak pokusili zachytit na výkres pomocí vodových barev, tedy jejich zapouštěním. Od vodových barev jsme se přesunuli k barvám temperovým: nejprve jsme experimentovali s otiskováním a mícháním tří základních barev technikou otáčeného monotypu, kdy vznikaly nečekané a překvapivé obrazce a kdy žáci pozorovali vznik komplementárních barev. A když jsme se takto seznámili s vlastnostmi temper, zkusili jsme malbu temperami podle spadaného, podzimně zbarveného listí. Celou experimentální řadu zakončili žáci skupinovou malbou barevných kontinentů do starých map, kdy každý kontinent byl znázorněn valéry jedné barvy.
Cílem všech těcho „pokusů“ s barvami bylo seznámit děti s možnostmi barev, jejich mícháním, prolínáním, získáváním doplňkových barev k barvám základním, použitím valérů, bez toho, že by se nutně fixovaly na formu.
Adventní čas je v plném proudu. Děti si denně otvírají okénka v adventním kalendáři, který jsem jim zaplnila sladkostmi.
Již druhý týden máme nastrojený stromeček a ráno nás vítají při vstupu do třídy koledy. Zapalujeme si svíce na adventním věnci, těšíme se na příchod Vánoc.
Připomínáme si vánoční obyčeje. Seznamujeme se s tradicemi Vánoc nejen v naší vlasti.
Kdo nosí dárky dětem v anglicky mluvících zemích?
Přináší je Santa Claus – statný dědeček v červeném kožichu s dlouhými bílými vousy. Malovali jsme ho ve výtvarné výchově. Různé odstíny tváře ošlehané mrazem a odlišná barva očí byly jediné detaily, kterými se portrét Santy lišil.
Co jsme se o této osobě dozvěděli?
Přijíždí ze severního pólu na saních se sobím spřežením.
Do domu se spouští komínem. Dárky naděluje do velkých punčoch zavěšených na krbech a pod stromeček až ráno 25. prosince. Vydrželi bychom čekat celou noc, zda se nám vyplní naše tajná přání?
Příjemnou vánoční atmosféru a pohodové sváteční chvíle v kruhu rodiny vám přejí žáci 3. B.
Protože jsme se ve škole ve vlastivědě učili o románském slohu, jeli jsme autobusem do Řeznovic, podívat se na baziliku sv. Petra a Pavla. Provedla nás paní Řezáčová, která nám prozradila, že bazilika je nejstarší na Moravě a je stará téměř tisíc let. Podle mě je to báječné. Výlet se mi líbil. (Ivanka)
Dnes (19.11.) jsem byla se školou v Řeznovicích. Byli jsme se podívat na rotundu sv. Petra a Pavla. Rotunda měla mohutné stěny, malá úzká okna a také okna sdružená. Byl tam nádherný kruhovitý stůl – (oltář) a mohli jsme si zazvonit na zvonky ( u sakristie – zvoní se , když vchází do kostela pan farář, aby lidé v kostele povstali, začíná mše). Moc se mi to líbilo. (Marcelka)
Ve čtvrtek 19.11. jsme se šli podívat na kostel v Řeznovicích. Do Řeznovic jsme přijeli autobusem a pak jsme šli malý kousek cesty pěšky. Celé jsme si to tam prohlédli. Nejvíc se mi líbil kostel zvenku a také zvonky vevnitř. Moc se mi výlet líbil, zase něco nového. (Matouš)
Kostel sv.Petra a Pavla, který se nachází v obci Řeznovice, je jeden z nejstarších kostelů na Moravě a jedna z nejvýznamnějších památek románského slohu v České republice. V současné době jsou v něm pravidelně slouženy mše a konají se zde i svatby. (Kačka H.)
Ve čtvrtek 19.11. jsme s naší třídou 4.A navštívili kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích. Kostel byl postaven v druhé polovině 12.století. Římskokatolický románský chrám je chráněnou kulturní památkou. Je jedním z nejstarších kostelů. Moc se mi tam líbilo. (Marek)
Dnes jsme se jeli podívat na kostel sv. Petra a Pavla. V kostele mě nejvíce zaujala křížová cesta (rytina ze dřeva, zavěšena jako obrázky na stěně). Paní průvodkyně říkala, že ten kostel v Řeznovicích je nejstarší na Moravě. V kostele s konají i svatby. Líbilo se mi tam. (Viky)
Dnes jsme šli do Řeznovic do kostela. Byla tam svěcená voda, klečeli jsme před oltářem. Moc se mi to líbilo. Doufám, že zase někam pojedeme. (Johanka)
Město Ivančice je pro žáky 3.A hlavně místem, kde žijí. Pro mnohé z nás však navždy zůstane i rodným městem. Krásy tohoto, kdysi královského, města jsme poznávali v hodinách prvouky. Na vycházce jsme si ukázali nejznámější místa a památky Ivančic. Z rozhledny A. Muchy na Réně jsme pak měli celé město jako na dlani. Kromě toho jsme se dozvěděli také něco o nejvýznamnějších osobnostech spjatých s tímto malým městem. V hodinách praktických činností jsme se pokusili vyrobit z krabiček malé napodobeniny některých ivančických budov. Vyvodili jsme rozdíly mezi městem a vesnicí a v hodinách výtvarné výchovy jsme ve skupinách vytvořili jejich obrazy. Naši cestu za poznáním, společnou i samostatnou práci, ale i výsledky našeho snažení si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
V listopadu si žáci 3.A připomněli v hodinách výtvarné výchovy teplé podzimní barvy a tvary opadávajících listů. Kombinací malby a tisku se jim podařilo vytvořit zajímavé podzimní obrázky, které si zde můžete prohlédnout.
V hodinách výtvarné výchovy se žáci 3.A pokusili zachytit život pod hladinou moře pomocí obtisku dlaní či prstů. Jestli se jim to povedlo, můžete posoudit z ukázek.
Listopad byl pro nás rozmanitý měsíc. Vyráběli jsme dárečky k prodeji k “ Rozsvícení vánočního stromečku ve městě! Také jsme zdobili družiny a připravovali se na Den otevřených dveří u nás ve škole. Jedenáctého prosince jsme si připomněli svatého Martina, který opět na bílém koni nepřijel. Listopad – listí ze stromů nám opadalo a my se s chutí pustili do adventních a Mikulášských příprav. Občas jsme se při malování zasmáli, protože počasí spíše připomínalo jarní oslavy. Budeme proto doufat, že pravá zima přijde!
