A zase to baroko: tentokrát jsme se seznámili s barokním zátiším, čili kompozicí předmětů a jejich malířským ztvárněním v 17. století. Téma kompozice a zátiší jsme pak přenesli do naší doby a k jejich zachycení použili moderní prostředky – použili jsme předměty používané ve výtvarce či posbírané po kapsách nebo aktovkách, a fotoaparát.
Místo klasické kompozice předmětů v prostoru jsme zvolili kompozici v ploše a navíc si stanovili jednu podmínku: použité předměty musely mít něco společného (barvu, tvar, určení). A potom zkoušeli žáci zachytit tuto kompozici z různých úhlů pohledu – zaměřovali, ostřili, přibližovali a nakonec vyfotili digitální zrcadlovkou.

Barokní sochy Ctnosti a neřesti na zámku Kuks, jejichž autorem je český sochař Matyáš Bernard Braun, se staly inspirací pro další výtvarný úkol na téma Baroko. Ctnosti a neřesti neboli dobré a špatné vlastnosti zobrazili žáci formou krátkého komiksového příběhu, čímž posunuli barokní téma do dnešní doby. Na téma vybrané vlastnosti vymysleli jednoduchý příběh a vytvořili jeden komiksový pás o třech okénkách, tzv. strip. A tak „zkamenělí herci“ překlenuli několik staletí a stali se současnými hrdiny.

Trochu nauky o perspektivě v kombinaci s kapitolou z dějin umění, tentokrát s barokem, se promítlo do výtvarné práce žáků 8. ročníku.
Využili jsme jednoduchých vystřihovánek pro děti, z nichž jsme vybrali několik opěrných prvků barokního interiéru (tapeta, stolek, křeslo, lustr apod.) a tyto prvky použili pro perspektivní zachycení průčelního pohledu do barokního salonu. Jednobodovou perspektivu využili žáci při tvorbě koláže, kterou potom dále libovolně doplňovali dalšími prvky, vzory a barvami.

Co se stane s krajinou, když ji přikryje sněhová peřina? Jak se promění? A jak vypadá sníh? Má nějakou barvu? A jak vypadá krystal sněhu zblízka? Může se vločka vidět v zrcadle?
Na tyto a další podobné otázky hledali „výtvarné“ odpovědi žáci 6. A v hodinách výtvarné výchovy: kousek utržené fotografie krajiny v různých ne-zimních obdobích domalovali temperou na velký formát a zkoumali „barvu“ sněhu, odstíny bílé a modré, a sledovali přitom linie krajiny (kopce, hory, louky, jezera, stromy), které zůstaly patrné i po zapadání krajiny sněhem. Tvůrčí atmosféru jsme podpořili poslechem Vivaldiho Čtvero ročních období, respektive skladby Zima.
Jednu sněhovou vločku (krystal) pak žáci „zvětšovali“ vystřihováním z papíru a zkoušeli přenést její „odraz v zrcadle“ negativní malbou v kontrastu černé a bílé.

Udržet si dobrou náladu za každé situace není snadné. V pohádkách nás rozveselovali šaškové. Dnes tuto roli zastávají cirkusoví klauni.

Víte, že  existuje dokonce SVĚTOVÝ DEN ÚSMĚVU?  Byl ustanoven na 4. října. Ale my se domníváme, že bychom se měli usmívat stále.

Smějme se, protože úsměv nic nestojí, sami z toho máme lepší náladu a navíc uděláme radost i někomu dalšímu. Úsměv o nás prozradí víc, než si myslíme.

Významný český spisovatel, herec a scénárista Jan Werich říkal, že dobrá nálada sice naše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít a udržet.

Právě osobnost tohoto muže byla motivem pro kresbu veselých klaunů ve výtvarné výchově. Jan Werich k měsíci únoru neodmyslitelně patří. Narodil se 6. února roku 1905.

Snažila jsem se dětem v úvodu hodiny říci základní informace o jeho osobě a tvorbě. Snad se jim tento nezapomenutelný velikán literatury a filmu vryje do paměti.

Jak se žákům povedli veselí klauni, posuďte sami. Při jejich malbě  panovala veselá nálada, což bylo tou nejlepší poctou panu Werichovi.

                                                                          Mgr. Jarmila Loudová