Adam Dúrny, František Studený

Plechový muž

Byl jednou jeden pán, který měl rodinu a bydleli v Praze. Nikam nechodili na výlety. Až pána napadlo, že se pojedou podívat na Pražský hrad. Po cestě si povídali o různých pověstech. Když dojeli na hrad, hned u vchodu stál plechový muž. Najednou muž ožil a honil je po celém hradě. Pán vzal meč a shodil plechového muže a zjistil, že je to stroj. Pán a jeho rodina odtáhla toho plechového muže tam kam patří – do šrotu. Tam naposledy plechový muž promluvil. Řekl, že je mužostroj.

Marek Kincl, Jakub Valnoha

Výlet na hrad

Byl jednou jeden pán, který byl správce hradu. Staral se o hrad a různé stroje. Když potkal muže na nádvoří, muž mu řek, že chce jít na prohlídku hradu. Zavolal na druhého pána a šli do hradu. Ukazoval mu, jak fungují stroje a výroba strojů. Potom šli chodbou hradu až do hradní jídelny, kde si muž dal pečenou husu se zelím. Muž odešel, moc se mu tam líbilo.

Tereza Britzmannová, Veronika Čížková

O muži

Byl jednou chlapec a tomu říkali Muž, protože byl hodně silný. Jednou, když Muž cvičil na stroji, zasnil se, že by chtěl vidět nějakého pána z doby minulé, který bydlel na hradě. Jen si to domyslel, usnul. Ve snu se ocitl před mohutným a krásným hradem. Vešel dovnitř a neviděl jednoho pána, ale hned tři velké muže. Byli to tři papežové. Řekli mu, že když splní tři úkoly do půlnoci, dají mu všechno, co si bude přát. První mu řekl, že musí donést stroj, druhý, že musí ušít šaty. A třetí muž řekl, že musí uklidit celý hrad. Když pánové uviděli nádherné práce, dali mu vše, co měl za úkol – hrad, stroj i šaty. Přidali ještě spoustu peněz.

V hodině slohu žáci vymýšleli příběhy se vzory ženského rodu. Některé jsem vybrala.

Země

Petr Vyklický, Fanda Studený

Po celé zemi rostly samé růže. Ženy sázely samé růže. V každé zahrádce bylo alespoň deset růží. Když je žena sázela, tak v hlíně našla kost. Naproti v zahrádce žena zpívala růžím píseň, aby lépe rostly. Čím rychleji žena zpívala, tím rychleji růže rostly do velkých výšek. Hodně ztloustly a rozbily celou vesnici Růžice. Žena zpívala pořád až si vyzpívala hlasivky.

Zlá žena a muž

Nikola Fadrná, Lukáš Sedláček

Byla jednou jedna žena, která zpívala píseň na Valentýna svému muži. Přinesla mu oběd a zpívala:,,Můj drahý mužíčku, nesu ti kostičku, která se ti zabodne do krku a zemřeš. Na hrob ti dáme červenou růži aspoň uvidíš, že jsem tě měla alespoň trochu ráda.“ Muž se lekl a utekl do trní růží. Řekl si, ta moje ženuška měla ale mužů a prohrabával se v hromadě kostí od zvířat, které už snědla a najednou žena vyšla z domu. Nebyla to jeho ženuška, ale byla to čarodějnice. Její dům nebyl přepychový jako dřív, ale byla to černá díra, ve které se vařil lektvar krásy, protože baba nebyly moc hezká. Muž vyběhl z keřů a popadl ženu a koště. To letělo s oběma pryč. Muž si zpíval po cestě píseň o růži.

O kosti

Lucie Matoušková, Eliška Enžlová

V jedné rodině byla žena Růžena a její dcera Písnička. Rozhodly se, že půjdou na hrad Kost. Tak šly a uviděly tam stánek s uzeninami a Písnička chtěla kotletu. Růžena ji koupila a dcera ji snědla. Zbyla jí kost. Nechala si ji a vydaly se na hrad. Koupily si vstupenku. Policie je musela před vstupem prohlédnout. Policista našel kost a Písničku vyhodil. Ta krutě ječela, aby tu kost vytáhl z koše a koupil ji za to růži.

 O ženském městě

Adam Dúrny, Veronika Vošická

Bylo nebylo jedno město, kde místo mužů bydlela spousta žen. Ženy měly jen své psy a morčata. Ženy jedly salát z růží, psi jedli kosti, kostičky a kostě. Jedna žena Kristýna má v kuchyni spoustu růží, tak si zpívala píseň O šípkových růžích. Sliny se jí sbíhají, přihodí tam kosti a bude to dobré. Mňam.

V hodině slohu děti vymýšlely příběhy na vzory středního rodu. Některé jsem vybrala a napsala.
Veronika Čížková, Tereza Britzmannová
Bylo jedno stavení. V tom malém staveníčku bydlelo malé děvčátko, co mělo kuře. Jednou se děvče rozhodlo, že to kuře sní. Když ho měla v papiňáku, kuře prosilo, ať ho nechá žít. Tak šla do města, aby ho prodala. Ale kuřátko osud nemělo lehčí. Nakonec se stejně servírovalo s jablkem v zobáku. Děvče se rozhodlo, že za utržené peníze si zajede k moři. Cestou se koukala na nebe a představovala si, že vidí dům s modrým lešením. Když přijela k moři, pohled na rozlehlé moře ji znechutil a jela zpět do svého malého staveníčka. Když jela zpátky, viděla rozlehlá pole.

Marek Kincl, Jakub Valnoha
V jednom krásném městě žilo kuře. Žilo v bytě, ale museli ho jednoho dne vyhnat, protože nezaplatilo účet za bydlení. A tak se kuře sbalilo a šlo. Našlo si krásné místečko u moře, kde bylo stavení. Hned když se zabydlelo, šlo se vykoupat do moře. Potápělo se a najednou uvidělo staré a potopené město. Vyplavalo z vody a šlo do svého stavení. Podívalo se na mapu a zjistilo, že v tom potopeném městě žila kuřata. Tolik krásných kuřat se tam utopilo! Kuře šlo k moři a zavzlykalo.

Petr Vyklický, Jaromír Magera
Jednou se stavělo nové město. Postavil se první dům. Tam se zabydlelo kuře, jmenovalo se pan Novák. Ale z kohoutku v koupelně tekla mořská voda. Byla moc slaná, protože byla z moře. Pan Novák to šel oznámit ministerstvu stavení. Pak se kuře odstěhovalo.

Petr Vyklický

Brzy ráno vstanu a  jdu do školy, která se nazývá Vysoký kopeček. Ve škole se učíme český jazyk. Když jdu domů, dám si zmrzlinu, a tu lížu jazykem. A až uplyne jeden den, tak pojedu do Ruzyně do ruzyňského centra. V Praze se naučím cizojazyčná a dvojjazyčná slova.

Eliška Enžlová, Lucie Matoušková

Dneska se stěhoval nový žák do Ruzyně. Jak přijel, tak na všechny děti vyplazoval jazyk. Musel vstávat brzy, protože šel do nové školy. Ta škola se nazývala Jana Amose  Komenského. Šel do třídy 3.B. Dostal poznámku za to, že běhal po chodbě. Školnice mu říkala dvojjazyčným jazykem, aby neběhal, že jinak dostane za úlohu něco z českého jazyka.

Marek Kincl, Jakub Valnoha

Zita a Zina vyrazily brzy ráno do Prahy Ruzyně. Odletěly ruzyňským letadlem. V letadle byly dvojjazyčné nápisy. Přistály ve státě, který se nazýval Itálie. Ubytovaly se v hotelu Dobrý jazýček. A to je konec.

Veronika Dvořáková, Tereza Britzmannová

Ruzyňské letiště se nazývá Václava Havla. Měli jsme chuť na kočičí jazýčky. Blízko nás byly učebny dvojjazyčného jazyka a  druhá učebna byla cizojazyčná. A ještě jazykový tábor. V táboře byli moji sourozenci, nazývají se Věra a Bětka. Brzy ráno vyletěly z postele do tábora. Vyzývaly nás, abychom za tábor zaplatili dvě stě korun. Ozývaly se děsivé zvuky z jeskyně. Potom jsme šli spát.

Matěj Sláma, Jan Sysel

Byla jednou jedna vydra a její kamarád výr. Žili spolu v malém domečku na kraji lesa. Jednou šli do lesa na houby. Našli tam muchomůrku zelenou, pak našli i další, ale už se stmívalo. Roztopili v kamnech na výheň a pak si dali muchomůrku a ještě žvýkačku, ale na to už nedošlo, protože zemřeli. Teď odpočívají v hrobech… Fuj to byl ale špatný sen, myslí si Honza. Volá maminku na pomoc a výská a povykuje. Maminka ho uklidňuje větou, že si musí zvykat. I jí se prý zdají ošklivé sny.

Nikola Fadrná, Petr Vyklický

Ve škole se nesmí žvýkat, je  to i ve školním řádu. Nemůžeme výskat, povykovat o přestávkách a tykat učitelům. Naše škola je na východě od řeky Vydry a je to hodně vysoká budova. Dnes jdeme na výlet. Děti po cestě zdraví každou osobu a  všem vykají. Po příchodu z výletu se budeme učit v prvouce o přežvýkavcích. Jdu domů a všimnu si před domem krávy, která přežvykuje listí. Je to kráva pana souseda Vydry. Raději jdu zadním východem. Moje máma je vyžle. Máme na střeše výra, který má výří vajíčka. Jdeme nakupovat do obchodu a koupíme tam vycího plyšového psa.

Marek Kincl, Jakub Valnoha

Byla jednou jedna vydra a výr, který byl vysoký. Vydra měla velikou výheň na opékání ryb. Zvykli si bydlet ve vysokém domě ve Vyškově. Viděli z okna  povykovat dítě. Ostatní děti výskaly. A večer slyšeli výt psa. Ráno uviděli značku Výtoň doprava, Vykáň doleva a Vysočany rovně. Ke snídani žvýkali žvýkačky.

Adrian Kyselák, Lucie Patočková
Syn šel jednou ven stavět sněhuláka. Ale nešlo to, protože byl sníh sypký. A syn si řekl, že z toho nic stavět nepůjde, že by šlo akorát lyžovat. Tak si šel domů pro lyže a při lyžování přejel sýkorčí hnízdo. Sýkora ho za to poklovala. Potom šel syn domů a maminka mu dala kousek sýra a syrovou zeleninu. Za chvíli šel opět ven a uviděl tam sysla a dal mu ten kousek sýra.
Valérie Bučková, Matěj Sláma
Jednou se sýkora šla proletět a potkala svého kamaráda sysla. Zeptala se ho, jestli by s ní nešel na procházku. Sysel nechtěl jít, protože spěchal za sýčkem koupit kousek sýra pro svého syna. Tak letěla sýkora dál, když v tom uslyšela něco zasyčet. Letěla dál až do Sychrova, aby zjistila, co to syčí. Byl to pán, který byl sytý a sypal ptáčkům zrní a dával k tomu syrovou zeleninu. Pak letěla do svého hnízda spát. Když se probudila, byl sychravý den, musela tedy zůstat doma. Začalo se stmívat a nastalo sucho. Všechny rostliny včetně živočichů a sýkorek zahynuly.

Nikola Fadrná, Marek Kincl

Jednou jeden netopýr měl velký pysk. Ten pysk se hodně třpytil. Měl za kamaráda slepýše, který měl rád pyl. Musel pykat, protože okusoval pýr. Ten netopýr byl hodně pyšný, hodně se pýřil a čepýřil. Byl hodně nevyzpytatelný. Bydlel v Solopyskách a měl tam přepychově zařízený byt. Jednou viděl krávu, která měla kopyta a hodně klopýtala. Říkal si, že kráva je lichokopytník.

Eliška Enžlová, Lucka Matoušková

Byl jednou pyšný netopýr, měl za kamaráda ptakopyska Peryho. A ten ptakopysk nosil na zádech pytel s pylem. Oba klopýtali, protože měli zničená kopyta. V noci nad jejich domem se třpytila hvězda a jejich město se jmenovalo Solopysky. Ráno šel netopýr vykopávat na zahradu pýr. Zpytoval u toho své svědomí a odpykával si svůj trest za to, že nešel do obchodu. Měl přezdívku lichokopytník a slepýš Pery měl přezdívku sudokopytník.

Jarda Magera, Verča Čížková

Jeden slepýš potkal netopýra. U místa setkání rostl pýr. Viděli kobylu s velkým pyskem. Slepýš měl pykat, ale utekl z vězení. Na statku byl kohout, co se čepýřil, netopýr se pyšnil a pýřil pýchou. Kobyla klopýtala jedním kopytem, kohout se pyšnil svým třpytivým ocasem. Kolem poletovalo chmýří. Kohout by měl zpytovat svědomí, kobyla se lekla včelaře, co nesl pytel pylu.

Matěj Sláma, Valérka Bučková

Byl jednou jeden slepýš, který byl pyšný. Jednou viděl, jak se něco zatřpytilo a šel k tomu blíž, ale začalo to utíkat. Běžel za tím až ke skále, kde sídlil netopýr, který měl veliký pysk. Zeptal se ho jestli neviděl něco se zatřpytit. Netopýr odpověděl že neviděl, ale slepýš mu nevěřil. Tak ho dal do pytle a přidal mu tam i pyl, kdyby měl hlad a ještě kopyto na hraní.Pak šel dál a uviděl pýr, který pykal a zpytoval svědomí. Slepýš se ho zeptal, proč pláče a on odpověděl, že klopýtl o kámen. Tak si ho vzal k sobě, ale poznal, že se pýří a čepýří. Proto ho dal do zahrady pykat s netopýrem v pytli.