V hodině slohu žáci vymýšleli příběhy se vzory ženského rodu. Některé jsem vybrala.

Země

Petr Vyklický, Fanda Studený

Po celé zemi rostly samé růže. Ženy sázely samé růže. V každé zahrádce bylo alespoň deset růží. Když je žena sázela, tak v hlíně našla kost. Naproti v zahrádce žena zpívala růžím píseň, aby lépe rostly. Čím rychleji žena zpívala, tím rychleji růže rostly do velkých výšek. Hodně ztloustly a rozbily celou vesnici Růžice. Žena zpívala pořád až si vyzpívala hlasivky.

Zlá žena a muž

Nikola Fadrná, Lukáš Sedláček

Byla jednou jedna žena, která zpívala píseň na Valentýna svému muži. Přinesla mu oběd a zpívala:,,Můj drahý mužíčku, nesu ti kostičku, která se ti zabodne do krku a zemřeš. Na hrob ti dáme červenou růži aspoň uvidíš, že jsem tě měla alespoň trochu ráda.“ Muž se lekl a utekl do trní růží. Řekl si, ta moje ženuška měla ale mužů a prohrabával se v hromadě kostí od zvířat, které už snědla a najednou žena vyšla z domu. Nebyla to jeho ženuška, ale byla to čarodějnice. Její dům nebyl přepychový jako dřív, ale byla to černá díra, ve které se vařil lektvar krásy, protože baba nebyly moc hezká. Muž vyběhl z keřů a popadl ženu a koště. To letělo s oběma pryč. Muž si zpíval po cestě píseň o růži.

O kosti

Lucie Matoušková, Eliška Enžlová

V jedné rodině byla žena Růžena a její dcera Písnička. Rozhodly se, že půjdou na hrad Kost. Tak šly a uviděly tam stánek s uzeninami a Písnička chtěla kotletu. Růžena ji koupila a dcera ji snědla. Zbyla jí kost. Nechala si ji a vydaly se na hrad. Koupily si vstupenku. Policie je musela před vstupem prohlédnout. Policista našel kost a Písničku vyhodil. Ta krutě ječela, aby tu kost vytáhl z koše a koupil ji za to růži.

 O ženském městě

Adam Dúrny, Veronika Vošická

Bylo nebylo jedno město, kde místo mužů bydlela spousta žen. Ženy měly jen své psy a morčata. Ženy jedly salát z růží, psi jedli kosti, kostičky a kostě. Jedna žena Kristýna má v kuchyni spoustu růží, tak si zpívala píseň O šípkových růžích. Sliny se jí sbíhají, přihodí tam kosti a bude to dobré. Mňam.