Vyjmenovaná slova po V

Matěj Sláma, Jan Sysel

Byla jednou jedna vydra a její kamarád výr. Žili spolu v malém domečku na kraji lesa. Jednou šli do lesa na houby. Našli tam muchomůrku zelenou, pak našli i další, ale už se stmívalo. Roztopili v kamnech na výheň a pak si dali muchomůrku a ještě žvýkačku, ale na to už nedošlo, protože zemřeli. Teď odpočívají v hrobech… Fuj to byl ale špatný sen, myslí si Honza. Volá maminku na pomoc a výská a povykuje. Maminka ho uklidňuje větou, že si musí zvykat. I jí se prý zdají ošklivé sny.

Nikola Fadrná, Petr Vyklický

Ve škole se nesmí žvýkat, je  to i ve školním řádu. Nemůžeme výskat, povykovat o přestávkách a tykat učitelům. Naše škola je na východě od řeky Vydry a je to hodně vysoká budova. Dnes jdeme na výlet. Děti po cestě zdraví každou osobu a  všem vykají. Po příchodu z výletu se budeme učit v prvouce o přežvýkavcích. Jdu domů a všimnu si před domem krávy, která přežvykuje listí. Je to kráva pana souseda Vydry. Raději jdu zadním východem. Moje máma je vyžle. Máme na střeše výra, který má výří vajíčka. Jdeme nakupovat do obchodu a koupíme tam vycího plyšového psa.

Marek Kincl, Jakub Valnoha

Byla jednou jedna vydra a výr, který byl vysoký. Vydra měla velikou výheň na opékání ryb. Zvykli si bydlet ve vysokém domě ve Vyškově. Viděli z okna  povykovat dítě. Ostatní děti výskaly. A večer slyšeli výt psa. Ráno uviděli značku Výtoň doprava, Vykáň doleva a Vysočany rovně. Ke snídani žvýkali žvýkačky.