Hezké jarní počasí nás ve výtvarce vylákalo na školní zahradu.
Celá série prací začala u spirál v antice – povídali jsme si s žáky 6. ročníku o starověkém řeckém umění a ozdobném prvku ve tvaru spirály, který se tehdy hojně používal. Tyto tvary jsme se pokusili najít v přírodě, např. u šnečí ulity nebo u mladých kapradin, a pak je žáci použili jako symbol jarního klíčení a růstu: vytvořili prostorovou kompozici z barevných spirál na černém podkladě.
V tématu růstu a klíčení jsme pokračovali pozorováním rostlin na školní zahradě – žáci zakreslovali právě vyrostlé první traviny a květiny a podle základní kresby vytvářeli grafický list technikou suché jehly.
Do zahrady jsme se vrátili ještě jednou: tentokrát děti měly za úkol zvětšit a zakreslit výřez zahrady při pohledu seshora, který jakoby přibližovaly, tedy zvětšovaly. Výsledkem byla graficky rozčleněná plocha technikou kresby černým centropenem.

S žáky 8. ročníku jsme „putovali“ krajinou a porovnávali jsme přitom dvě různá pojetí krajiny 19. století: romantický zámecký park koncipovaný jako krajina s uměle instalovanými romantickými prvky a krajina jako dojem, imprese, jak ji vnímali ve 2. polovině francouzští malíři – impresionisté.
Nejprve zkusili zakreslit romantické prvky do mapy zámecké zahrady – parku, jako například altán, vodopád, ptačí voliéru, jezírko či hradbu, tedy prvky vesměs uměle vytvořené jen za účelem navození tzv. romantického dojmu.
Pak jsme přešli k období impresionismu v 2. polovině 19. století a k jeho hlavnímu představiteli Claudu Monetovi, podle jehož obrazu Impression (Dojem) byl celý tento malířský směr nazván. Na rozdíl od předchozích malířů byl pro impresionisty důležitý okamžik, který právě prožívali a kvůli kterému bylo zapotřebí vystoupit z ateliéru do tzv. plenéru, tedy do volné krajiny a malovat přímo tam. Bez černé barvy, jen barevnými ploškami, bez jasných kontur.
Zahráli jsme si hru se zapamatováním barev a kompozice obrazu – po krátkém pozorování reprodukce obrazu Clauda Moneta zkusili žáci rychlou technikou akvarelu zaznamenat, co si z obrazu zapamatovali. Potom se k reprodukci vrátili a snažili se najít co nejvíce barevných odstínů a namíchat je z temper – vytvořili z nich barevné palety.
Nakonec jsme po vzoru impresionistů vyrazili přimo do přírody, neboli do plenéru a malovali své dojmy z krajiny, k tvorbě jsme použili suché pastely, které umožňují roztíráním a mícháním přiblížit se onomu impresionistickému vidění světa.

Je libo čaj?

Čínské písmo je prý jako rozsypaný čaj…

Tak začala práce na novém tématu v 7. ročníku, vlastně začalo to pitím čaje a diskusí o něm: kdo pije čaj, jakému druhu dává přednost, sladí-li či nesladí, s mlékem nebo bez mléka, případně s citrónem. U dětí vítězil čaj sáčkovaný. Já jsem jim však přinesla ukázat čaj lístkový, čínský. Většina ho viděla poprvé, a tak jsme si vysvětlili, jaký je rozdíl mezi černým a zeleným čajem, jak se čaj připravuje a jak se pije, co je to čajový obřad…
A pak nastala fáze experimentální – čaj není jen pochutina, ale může se stát i výtvarným prostředkem, neboť zanechává zajímavé barevné skvrny. Připravili jsme si různě koncentrované čaje zelené a černé a žáci zkoušeli rozléváním po papíře vytvořit různě barevné a tvarované skvrny.
Pak jsem žákům nasypala na papír několik čajových lístků, které utvořily náhodné seskupení připomínající čínské písmo. Shlédli jsme krátké video o čínské kaligrafii a žáci pak zkusili pomocí štětce a tuše zvětšit tvary čajových lístků na barevný podklad, vznikly tak obrazce podobné kaligrafickému záznamu.
S čínským čajovým obřadem souvisí samozřejmě čajová souprava – konvička a misky na čaj: misku si žáci vymodelovali z keramické hlíny a doplnili návrhem konvičky v kresbě pastelkami.

V osmém ročníku jsme se delší dobu zabývali portrétem – začali jsme detailem: oko zblízka, jakoby pod lupou žáci pozorovali u svých spolužáků a pak kreslili ve zvětšeném měřítku uhlem, barvu duhovce dodali suchým pastelem. Někteří si troufli i na odlesk světla (!).
Druhým úkolem byl portrét souseda v lavici – žáci byli seznámeni se základními pravidly při portrétování a zkusili je prakticky uplatnit. Dodejme, že hlavním úkolem nebylo perfektní zobrazení portrétovaného, ale zachycení jeho charakteristických výrazových znaků.
V další části práce s portrétem jsme se nechali inspirovat uměním filmových maskérů, konkrétně u filmů fantastických a sci-fi (Avatar, Star Trek, Hvězdné války), a zkusili jsme, jak se portrét promění pod filmovou maskou. Původní portrétní studie tužkou byly postupně upravovány a přepracovávány, až vznikly návrhy filmových masek.
Ve fantastických portrétech jsme pokračovali formou koláže – z nejrůznějších částí obrázků (fotografií rostlin či různých věcí) jsme skládali a lepili bizarní podobizny.
Na závěr jsme se zaměřili na hlavu jako objekt a žáci si vyrobili originální pokrývky hlavy – klobouky, helmy či různé roztodivné kreace. Klobouk také musel dobře sedět na hlavě. Nakonec se v něm úspěšní módní tvůrci také vyfotografovali.

Žáci 6. ročníku se prostřednictvím Alenky podívali ve výtvarné výchově do říše divů – inspirovali jsme se přitom fantastickým světem režiséra a výtvarníka Tima Burtona, jehož film Alenka v říši divů, natočený podle známé knižní předlohy Lewise Carrola, jsme shlédli a prohlédli jsme si také jeho přípravné skici ke scénáři.

Děti začaly nejprve jednoduchou ilustrací (návrhem filmového plakátku) příběhu o Alence a dalších hrdinech, jako např. Srdcová královna, Kloboučník, Králík, Tlachapoud či kočka Šklíba. Na motivy kočky Šklíby, která se zhmotňovala z kouře, vytvářely děti  asambláže ze suchého listí, které po napadání na papír připomínaly pohádkovou – tajemnou bytost: tvary z listí pak dokreslovaly rudkou.

V další fázi objevování pohádkového příběhu vyráběli žáci podle postav z příběhu jednoduché plošné loutky za použití zbytků textilu, vlny či plechu a drátů. Pro loutky pak vymysleli krátkou scénku a  sepsali stručný scénář s jednotlivými replikami a rozepsanými rolemi.

Vyvrcholením celé práce pak byly loutkové skeče, z nichž vznikla krátká videa. Videa jsou ke shlédnutí zde:

Videa

Žáci 6. ročníku si kapitolu z dějin umění o starověkém Egyptě oživili výtvarnou prací na téma hieroglyf aneb od obrázků k písmenům. Nejprve zkusili překreslit vybraný staroegyptský hieroglyf, ten pak zvětšili a rozstříhali na jednotlivé komponenty, z nichž poskládali tiskovou matrici. Vzniklý plošný reliéf otiskli na černý papír.

Potom jsme si zkusili představit, jak složitou cestou prošel jeden takový hieroglyf, než se z něj stalo dnešní písmeno. Tento proces děti zachytily v jednoduché lineární kresbě černým centropenem.