Když jsme v rámci učiva prvouky probírali učivo o skupině bezobratlých živočichů, učili jsme se o nejpočetnější skupině z nich – hmyzu. Poznali jsme základní zástupce škodlivého a užitečného hmyzu. Umíme popsat základní stavbu jejich těla. Mezi nejdůležitější opylovače kvetoucích rostlin patří včely. Nejrozšířenějším druhem je včela medonosná.
Zatímco divoké včely najdeme v lesích a hnízdí obvykle v dutinách stromů, pro domácí včely staví včelaři úly. Dokážeme se podle jejich vchodů orientovat v krajině. Dnes již víme, kdo patří do včelí kolonie – královna ( matka), trubci (samečci) a také několik desítek tisíc dělnic.
Oplodněná vajíčka klade královna do buněk voskového plátu. Ten jsme malovali v hodinách výtvarné výchovy suchými pastely. Nahradili jsme tak pilné dělnice. Včelí plástev je velkou mozaikou, postavit ji není snadné. Při její kresbě jsme si procvičili i učivo geometrie. Ozdobou byla včelka.
Aby včelky nestrádaly, nakreslili jsme jim i plastické květy. Jejich okvětní lístky jsme ozdobili podle naší fantazie i dalšími opylovači – motýly, čmeláky. Dětem jsem vyschlé tělíčko čmeláka donesla jako názornou ukázku pro kresbu. Jak se nám naše kresby pláství, včel a malby květin podařily, je vidět na našich obrázcích.
Protože je duben měsícem bezpečnosti, i letos nás čekaly nejrůznější testy a kvízy na toto téma. Počasí přálo a mohli jsme vyjet i na koloběžkách. Natěšení naši závodníci si tento den velmi užili. Zbývající chladné dny jsme hráli různé hry, povídali si o hradech a zámcích, cestovali po mapách a četli o nich zajímavosti. Na konci měsíce se z nás stali čarodějnice a čarodějové. Malovali jsme a vymýšleli kouzelné lektvary. Pálení čarodějnic nám letos vyšlo na 29. dubna, který jsme opět spojili s opékáním špekáčků. Den se nám vydařil a s úsměvem jsme odcházeli domů.
Dne 25.4.2016 jsme jeli na výlet se třídou do Prahy. Sraz byl v 6.35hod. před školou. Jeli jsme autobusem asi tři hodiny. Když jsme dorazili, šli jsme na Petřínskou věž. Je tam 299 schodů. Výhled na Prahu byl nádherný, viděli jsme Pražský hrad, Karlův most a Zrcadlové bludiště, které jsme navštívili. V bludišti byla velká sranda, všichni se smáli. Potom jsme šli na Pražský hrad se podívat na výměnu stráží. Kolem Chrámu sv. Víta jsme šli do Zlaté uličky. Bylo tam vidět, jak to tam vypadalo dříve. Hned jak jsme vyšli ze Zlaté uličky, podívali jsme se do věže Daliborky. Byly tam různé mučící nástroje a klece na vězně. Potom jsme šli do Chrámu sv. Víta, bylo to tam moc veliké. Dále jsme přešli Karlův most, je na něm 30 soch a 16 oblouků a na druhé straně jsme navštívili Muzeum Karlova mostu. Bylo tam hodně zajímavých věcí, mohli jsme si vyzkoušet, jak těžce se pracovalo na stavbě Karlova mostu. Hned po muzeu jsme se připravovali na plavbu lodí. Plavba byla moc krásná, viděli jsme Karlův most zespodu. Loď se jmenovala Puškvorec. Šli jsme i na Václavské náměstí a pak na Staroměstské náměstí, viděli jsme tam v 17hodin Staroměstský orloj. Jak jsme se podívali na orloj, jeli jsme domů. Přijeli jsme ve 20.30hod. Bylo to moc hezké.
František Chlachula, 4.A
Praha
Jeli jsme se školou do Prahy (třídy 4.A a 4.B). Byla to krása. Nejprve jsme šli na Petřín. Cestou k rozhledně jsme minuli hvězdárnu. Pak jsme navštívili Zrcadlové bludiště a asi třikrát jsme narazil do zrcadla. Byli jsme u Pražského hradu na výměnu stráží. Pak jsme byli ve Chrámu sv. Víta, uvnitř to bylo obří. Nejvíce se mi líbila plavba lodí po Vltavě.
Daniel Vaňura, 4.A
Výlet do Prahy
Vstávali jsme brzy, abychom vše stihli. Jeli jsme 3hodiny, zastavili jsme u stadionu jménem Strahovský. Od stadionu jsme šli na Petřínskou rozhlednu, cestou jsme viděli hvězdárnu s nádhernou zahradou a vedle věže stálo Zrcadlové bludiště. Byly dvě skupiny, jedna šla na Petřínskou rozhlednu a druhá do Zrcadlového bludiště. Já jsem šla prvně do bludiště, kde jsem už jednou byla, tak jsem se neztratila. Pak jsme šli na Petřín, pod rozhlednou byla restaurace se bufetem a s obchodem se suvenýry. Petřín má 299 schodů a je postaven podle Eiffelovy věže. Byla zima, ale těch 299schodů nás pěkně zahřálo. Cestou nahoru jsme počítali lavičky a bylo jich tam pět. Pak jsme šli na Pražský hrad na výměnu stráží. Moc se mi líbilo, jak ti trubači troubili v oknech. Taky tam byla socha T. G. Masaryka, našeho prvního československého prezidenta. Pak jsme šli okolo Chrámu sv. Víta, který byl postaven v gotickém slohu. Obešli jsme ho, abychom jsme se dostali do Zlaté uličky, která byla nudná, ale na konci byla věž jménem Daliborka. Tato věž sloužila jako vězení. Bylo tam plno středověkých mučících nástrojů a představa, že bych tam byla, je otřesná. Pak jsme se vrátili do Chrámu sv. Víta a podívali jsme se dovnitř. Bylo to tam moc hezké a obrovské. Pak jsme šli na Karlův most, kde bylo několik stánků, kde tě mohli namalovat, a nebo stánky se šperky. Za Karlovým mostem a Staroměstskou bránou je Muzeum Karlova mostu. Tam nám paní průvodkyně řekla něco o Přemyslovcích, o Karlu IV., jeho manželkách a také Juditině mostu, který tam stál před Karlovým mostem. Po prohlídce jsme šli na loď. Jeli jsme po Vltavě „pražskými Benátkami“ a náš kapitán nám tam řekl nějaké zajímavosti o tom, co se na Vltavě dělo. Nejvtipnější byla „Fronta na maso“ (Stalinův pomník stávající do roku 1962 na Letné) a teď je tam obrovský metronom (kyvadlo). Také jsme viděli dva oblouky Juditina mostu. Na lodi jsme si trochu odpočinuli a pak jsme pokračovali na Václavské náměstí. Byl tam takový bufet, ve kterém měli nezdravé jídlo, ale za to moc dobré. Na náměstí jsme si udělali asi 3 fotky se sochou sv. Václava a Národním muzeem, ale všechny jsou rozmazané. Pak jsme šli na Staroměstské náměstí na orloj, ale na konci nezakokrhal kohout, ošidili nás! Teď už konečně jdeme do autobusu, všichni jsme uřícení a unavení. Nastoupili jsme do autobusu a jeli jsme domů. Výlet byl hezký.
Ivana Kulašová, 4.A
Exkurze do Prahy
V pondělí 25.dubna jsme jeli do Prahy. Viděli jsme tam Pražský hrad, orloj, Václavské náměstí, Národní divadlo, Chrám sv.Víta, Karlův most. Plavili jsme se lodí Puškvorec. Z Petřínské rozhledny jsme viděli celou Prahu. Moc se mi tam líbilo, jel bych tam znovu.
Marek Pokorný, 4.A
Praha
V pondělí jsme jeli 4.A s 4.B do Prahy. Měli jsme sraz v 6.35hod. a vyjeli jsme v 6.45hod. Dorazili jsme v 9.45hod. a vystoupili jsme na Strahovském stadionu. Jako první jsme byli na rozhledně Petřín, která připomíná Eiffelovu věž. Petřín je vysoký 65 m. Pak jsme se vyměnili s 4.B a přesunuli jsme se do Zrcadlového bludiště. Málem jsem narazila do zrcadla. Viděli jsme výměnu stráží, pak jsme šli okolo Chrámu sv. Víta kouknout na Zlatou uličku a Daliborku. A jako poslední jsme šli do Chrámu sv. Víta. Pak jsme sešli do Muzea Karlova mostu. Paní průvodkyně nám vyprávěla, co se tam dělo, a jak vznikl Karlův most. Jeli jsme lodí, která se jmenovala Puškvorec. A nakonec jsme se šli podívat na orloj. Viděli jsme ho, jak začal zvonit.
Kateřina Žaludová, 4.A
Výlet do Prahy
V pondělí 25.4. jsme jeli autobusem do Prahy. Zastavili jsme u Strahovského stadionu a šli jsme na Petřín. Nejdřív jsme šli na rozhlednu a pak do Zrcadlového bludiště. Přesunuli jsme se na Pražský hrad, kde ve 12 hodin byla výměna stráží. Pak jsme šli do Zlaté uličky a do věže Daliborky. Pak jsme se podívali do Chrámu sv. Víta, strop byl hodně vysoko a mozaiky byly hezké. Dále jsme navštívili ještě Karlův most a jeli jsme lodí. Pak jsme šli na Václavské náměstí a na Staroměstský orloj jsme se podívali v 17 hodin. Cesta byla dlouhá, ale dobrá. Výlet se mi hodně líbil, jel bych i znovu.
Jakub Svoboda, 4.A
Exkurze do Prahy
V pondělí 25.dubna jsme jeli do Prahy. Jako první jsme šli na rozhlednu Petřín. Vyšli jsme hodně schodů a nahoře byl krásný rozhled na Prahu. Pak jsme sešli a pokračovali jsme do Zrcadlového bludiště. Tam jsme naráželi do skel a na konci byla Síň smíchu. Potom jsme si dali chvíli rozchod, abychom si mohli něco koupit. Z Petřína jsme sešli dolů na Pražský hrad a tam jsme viděli výměnu stráží. Poté jsme šli do Zlaté uličky, tam jsme viděli domečky zvenku i zevnitř a na konci byla věž Daliborka. V ní byly klece a mučící nástroje. Pak jsme šli do Chrámu sv. Víta, tam byly oltáře a v oknech mozaiky. Dále jsme se prošli po Karlově mostě a na konci bylo Muzeum Karlova mostu, kde jsme se dověděli plno zajímavých informací o Karlově mostu, Karlu IV. a Juditině mostu. A už na loď! Na lodi nám dali nanuk (nebo perník) a pití a jeli jsme 45 minut po Vltavě. Viděli jsme z blízka Karlův most z boků a zdola. Po plavbě jsme šli na Václavské náměstí a tam jsme viděli z dálky Národní muzeum a na pátou hodinu odpoledne jsme se šli podívat na Pražský orloj, a pak už jsme šli do autobusu. Vrátili jsme se ve 20.30 hod. Moc jsem si to užil, bylo to hezké.
Matouš Drozd, 4.A
Praha
Dne 25.4. jsme jeli na exkurzi do Prahy. Nejvíce se mi líbila věž Daliborka, to je mučírna. Ty nástroje na mučení byly zajímavé. Nádherná byla taky Zlatá ulička, domy byly moc malé, ale přesto útulné. Byl tam starobylý nábytek, který se mi moc líbil. Moc mě zaujalo pohoštění na parníku. Také nám pan kapitán povídal o mostech a potopách. Vůbec jsem nevěděla o velké potopě v roce 2002. Povídání o Karlově a Juditině mostě bylo velmi zajímavé, protože má ráda toto téma. Praha se mi moc líbila a tenhle den byl moc krásný.
Denisa Voškerušová, 4.A
Výlet do Prahy
Dne 25.4.2016 jsme s naší třídou a s béčkem jeli na exkurzi do Prahy. Dorazili jsme tam v 9.45hod. Petřín: Petřínská rozhledna se mi líbila, šli tam skoro všichni, jen já a Viky ne. Zatím co tam spolužáci byli, tak jsme chvíli byly venku a dívali jsme se, jak tam lezou a pak jsme byly vevnitř. Zrcadlové bludiště: Po Petřínské rozhledně jsme se šli podívat na Zrcadlové bludiště. Prvně jsme byli v bludišti a pak jsme byli v Sále smíchu a tam jsme se s Luckou nasmály. Ještě nikdy jsem se tak nepobavila. Pražský hrad: Pražský hrad se mi líbil, byli jsme i vevnitř a tam to bylo ještě hezčí. Zlatá ulička: Ve Zlaté uličce mě to nebavilo, skoro nic tam nebylo. Karlův most: Karlův most má 16 oblouků a 30 soch. Říká se, že se Karel IV. po mostě neprošel a také se dožil 63 let. Staroměstské náměstí: Na staroměstském náměstí jsme se šli podívat na pražský orloj. Na konci tam měl i zakokrhat kohout, ale nezakokrhal. Plavba lodí: Plavba lodí mě asi bavila nejvíc. Mohli jsme si všichni vybrat, jestli Sprite nebo čaj a pak perník nebo ledňák. Já jsem si vybrala Sprite a ledňáka.
Nakonec jsme šli do autobusu, cestou jsme se zastavili na benzínce a tam jsem si koupila Snickers. A pak jsme dojeli ke škole, kde si nás rozebrali rodiče a šli jsme všichni domů.
Traduje se, že pavouci nosí štěstí. Vymést pavouka z domácnosti přináší smůlu, přesto tyto tvory neradi ve svých domovech vidíme.
Pavouci zkrátka nejsou v oblibě. V učivu prvouky jsme poznávali bezobratlé živočichy. I když byl v centru naší pozornosti hmyz, jmenovali jsme si také další zástupce bezobratlých., k nimž pavouci patří. Zhlédli jsme naučné video, kde jsme slyšeli zajímavosti, co všechno dokážou.
Ve výtvarné výchově jsme si pavouky nakreslili. Ke kresbě jsme použili tuš a techniku kontrastu. Pavučinu jsme rýsovali ze shodných úseček. Na počátku jsme si však vytvořili vodící vlákna z navzájem různoběžných přímek.
Následně jsme tuší kreslili těla křižáků, neopomněli jsme ani na kříže na jejich tělíčkách. V reálné přírodě jsou zbarveni v jiných odstínech, na obrázcích jsme z mnohonásobně zvětšených detailních záběrů měli z křižáků velký respekt.
Není třeba se však pavouků na našem území bát. Naštěstí v našich zeměpisných šířkách prudce jedovaté druhy nenalezneme. Výjimkou mohou být exotické druhy, které ojediněle přicestují se zásilkou ovoce z exotických krajů, případně při úniku chovatelům.
Chovejte se k pavoukům jako k drobným tvorům, kteří se nás bojí a mají z nás strach. Zbytečně jim neubližujme.
Mgr. Jarmila Loudová
Kdo to spřádá pevné sítě?
Dej pozor, ať nechytí tě.
Pavouci se plíží tiše,
nahlédni blíž do jejich říše.
Pod tímto odkazem se můžeš dozvědět mnoho zajímavostí:
Legenda o bájném ptáku Fénixovi se stala námětem pro žáky 6. ročníku ve výtvarné výchově. Vznik a zánik, věčný koloběh života, smrti a znovuzrození – to je to, co legenda synmbolizuje. Jak však takový Fénix, pták hořící a zanikající a povstávající znovu a znovu z vlastního popela, ale asi vypadá? Ve valérech červené a žluté na tmavém podkladu zkusili šesťáci popustit uzdu fantazii. Nekreslili, nemalovali. Z rodrcených kousíčků suchých pastelů jako z popela postupně utvářeli vzpínajícího se Fénixe roztíráním a tvarováním přímo na podklad. Tímto způsobem vznikly jemné obrazce, lehké jako dech; ještě chvilku a rozplynou se…. jako Fénix.
Jaro a BROUČCI,to je spousta pěkných obrázků,se sluníčkem, rozkvetlé stromy, ptáčci ve větvích,čápi na komíně,čarodějnice na koštěti… Připravovali jsme si dárečky pro maminky na jejich svátek. Velmi se nám líbilo tvořit obrázky pomocí foukacích fixů a šablon. A kdyby bylo kouzelné sluchátko a my mohli říct: „Haló, haló…“ Podívejte se, jaká máme přání. A co vy?
Každý rok pořádáme v družince v měsíci dubnu koloběžkové závody. I letos jsme vytáhli koloběžky, vytvořili dráhu, překážky, paní vychovatelka nachystala stopky, seznam závodníků a mohli jsme vyrazit. Nejprve jsme projeli slalomem z kuželů, následoval převoz hrnečku s vodou , pak průjezd úzkou cestičkou mezi dvěma švihadly, kruhový objezd a honem, honem do cíle. Soutěžily děti ze všech oddělení družinky a na závěr si daly závod i paní vychovatelky. To byla jízda! Vítězové dostali odměnu, každý získal diplom ze závodu a už trénujeme na příští rok, abychom porazili paní vychovatelku. J
V jarních měsících nejvíce vnímáme probuzení živočichů díky hlasitému zpěvu ptáků. Ozývá se pestré švitoření z korun stromů a keřů.
I když se stromy rychle zazelenají a v mohutných korunách pak „zpěváčky“nemůžeme pozorovat, rozhodně je nepřeslechneme. Čím více se toho o jednotlivých zástupcích ptactva dozvíme, tím lépe budeme rozumět nejen této skupině živočichů, ale i celé přírodě.
Nahrála jsem dětem interaktivní cvičení. V nich si mohli všichni vyzkoušet poznávání základních druhů ptactva právě podle jejich zpěvu. Nejsme schopni všechny poznat, soustřeďujeme se hlavně na nejčastěji se vyskytující druhy v naší blízkosti.
Ptáčci byli skvělým námětem do výtvarné výchovy . Využili jsme všech našich dovedností. K malbě jsme používali vodové barvy, ke kresbě PROGRESSO. Kam jinam ptáčky umístit než na větvičky do korun stromů.
Škoda, že jste na tajemné cestě za poznáváním ptactva nemohli být s námi. Prostřednictvím našich prací do tohoto zákoutí přírody alespoň nahlédněte.
Čas běží jako voda. 22. dubna jsme si opět připomněli DEN ZEMĚ. Tento svátek se slaví po celém světě. Je vhodnou příležitostí pro všechny z nás, abychom se zamysleli nad ochranou naší planety. Vysvětlila jsem dětem některé vztahy a souvislosti, snažila jsem se podpořit jejich vnímání reality, ochotu dozvědět se více.
duben oslavuje Zemi jako místo, které umožňuje existenci života – lidí, živočichů i rostlin. Dává nám vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, jídlo, bez kterého bychom nemohli být, prostor, v němž žijeme a mnoho dalšího. Její zdroje nejsou nevyčerpatelné, což často přehlížíme.
Lidé Zemi ubližují. Zamořují vzduch vypouštěním životu škodlivých a nebezpečných látek, znečišťují vodu v řekách, mořích a jezerech, ničí životní prostředí živočichům.Škodíme tím sami sobě, většinou jsme omezení a nedíváme se do budoucna. Ačkoli máme dar myslet, jsme v tomto ohledu velmi krátkozrací.
Myslím si , že je velmi důležité, aby děti od útlého věku vnímaly význam ochrany Země. Po celý týden jsme se všichni průběžně připravovali na oslavy DNE ZEMĚ. Sledovali jsme působivá videa, četli jsme zajímavé články. K rychlému přehledu všech možností, jak můžeme přispět k ochraně Země, jsme použili systém SHOUT IT OUT / v překladu Vykřikni to nahlas./. Pomocí tabletů, mobilních zařízení jsme své myšlenky v počítačové podobě odesílali paní učitelce. O svých nápadech jsme poté diskutovali. Podařilo se nám jich během krátké chvilky seskupit téměř 100. Snad nezůstane jen u slov, činy totiž mluví za vše.
Ve slohu jsme Zemi napsali krátké vzkazy. V hodině výtvarné výchovy jsme namalovali velké plátno, které zachycovalo prostředí našeho lesa. Každý přispěl kresbou zástupců živočišné a rostlinné říše. Krásná krajina nenarušená činností člověka bude zpestřovat okolí naší třídy. Výstupem našeho týdenního projektu byly jedinečné zážitky, namalovaná přírodní krajina, spousta dobrých nápadů sepsaných i v písemné podobě pro budoucí generace. Pevně věříme, že přírodní krásy zůstanou zachovány i pro naše děti a další lidská pokolení.
Co by to bylo za oslavu DNE ZEMĚ, kdybychom seděli jen ve třídě. Chyběly by nám ty opravdové prožitky. Udělali jsme si soukromou oslavu DNE ZEMĚ. Nemuseli jsme chodit daleko. Na pozemku školy máme krásnou travnatou plochu osázenou keři a stromy. Počasí nám přálo, bylo nádherně slunečno. V přírodě se ukrývalo 30 zástupců živých organizmů.
Schovala jsem dětem mezi houští, stromy i do trávy karty s jejich obrázky, názvy a základními informacemi o nich. Žáci pracovali ve skupinách. Vnímali okolní krásu a přitom opakovali učivo prvouky. Třídili 10 zástupců hub, rostlin a živočichů. Zapisovali si jejich názvy, zařazovali je podle společných znaků. Poté jsme si našli ve volné přírodě místo, kde nám bylo nejvíce příjemně. Na tomto místě jsem žáky na památku vyfotila. Pro zpestření však na všechny čekala i sladká odměna – vskutku přírodní poklad. Nikdo neuhodl, o co se jedná. Podle tvaru a váhy nepoznali sklenici se včelím medem. Každý ho ochutnal. Měla jsem radost, s jakou chutí si všichni přidávali. /Úplně zapomněli, že se těšili na pořádný kus čokolády a jiné cukrovinky./
Nejkrásnější pro mě v tento den bylo pozorovat, s jakou radostí se v přírodě žáci pohybovali. Byla jsem šťastná, protože se v jejich očích odrážela spokojenost. Snad se jim tyto okamžiky vryly do paměti. Když jsme tento den hodnotili, všichni si ho velmi pochvalovali. Pevně doufám, že pomohl upevnit můj odkaz pro všechny: „Dělejme vše pro to, aby okolní příroda byla stále krásná.“
Každý z nás může vykonat nějakou, byť drobnou věc kdykoli během roku, nemusí to být zrovna 22. dubna. Není třeba uklízet celý les či vysázet stromořadí. Námětů je okolo nás spousta. Pokud se budete pozorně dívat kolem sebe, jistě na něco přijdete. Děkujeme.
Poslední záchvěvy zimy v krajině – zbytky sněhu, déšť, stopy pneumatik, stromy dosud bez listí v mlze, šedivá obloha – jsme zkusili znázornit ve výtvarných pracech s žáky 6. ročníku.
Použili jsme techniku otiskování různých materiálů (záclonu, provázky, vlnitou lepenku, hadříky, dětská autíčka) a škálu studených odstínů modré barvy. Vznikly tak zajímavé kompozice, někdy až abstraktní obrazce, znázorňující krajinu na přelomu zimy a jara.
