S žáky 9. ročníku jsme krátce nahlédli do světa divadla a filmu, konkrétně jsme se nechali inspirovat divadelní hrou Šašek a královna, kterou zfilmovala režisérka Věra Chytilová, v hlavních rolích s Bolkem Polívkou a Chantal Poullain.
Zaměřili jsme se na tvorbu divadelních a filmových kostýmů a na roli kostýmu při ztvárnění postavy, prohlédli jsme si na internetu dostupné kostýmnní návrhy pro Národní divadlo v Brně či tvorbu kostýmní návrhářky Sylvy Zimuly Hanákové. Na základě toho pak žáci zkusili sami navrhnout vlastní kostýmy pro divadelní hru / film Šašek a královna a potom si ve skupinkách vyzkoušeli vytvořit kostým přímo na tělo, a sice z neobvyklého materiálu – igelitové fólie.
Součástí herecké proměny však není jen kostým, svou důležitou roli hraje i líčení či maska. Znovu jsme se vrátili k filmu Šašek a královna a v ukázkách sledovali způsob nalíčení Bolka Polívky a jeho pantomimické kreace, při kterých vtipně svou masku využíval. Maska ale nemusí být jen součástí divadla, nenosí spousta lidí masku dennodenně? Neskrývají lidé své pravé já pod umělým líčením? Není vlastně maska to samé jako přetvářka? Tento posun významu masky jsme našli u belgického výtvarníka Jamese Ensora, jenž na svých obrazech zachycoval společnost jako směs nejrůznějších falešných výrazů, jako shromáždění lidí skrývajících své pravé já pod maskou.
Žáci si podle Ensorových obrazů zkusili vytvořit masku technikou kvaše, kdy každá maska měla zobrazovat nějakou emoci.

Cyklus prací na téma Jaro jsme v šestém ročníku ještě rozšířili o výtvarnou řadu věnovanou motýlům. Na jaře lze totiž pozorovat líhnutí nových motýlů z kukel, ty nejzajímavější druhy můžeme spatřit v pražské botanické zahradě v tropickém skleníku Fata Morgana.
Protože se ale do Prahy jen tak nedostaneme, našli jsme si zajímavé obrázky na internetu a pozorovali, jak různě mohou vypadat motýlí housenky, pak jejich kukly a nakonec vylíhnutý motýl. A od toho jsme odvodili výtvarné úkoly: nejprve si žáci zakreslili různé tvary kukel, jednu zvětšili a zkusili si představit, jak je motýl, respektive jeho křídla, v kukle poskládaný.
Když se motýl vylíhne, roztáhne svá křídla a suší se na slunci. A když se na ta křídla podíváme zblízka, zjistíme, že je tvořeno spoustou pečlivě poskládaných barevných plošek, které v celku tvoří krásnou barevnou kresbu. A to byl druhý výtvarný úkol – pomocí barevných plošek z temperových hustých barev vytvořit jedno motýlí křídlo.
Nejkrásnější je ale pohled na spoustu motýlů křižujících jarní louku – kdyby tak motýli za sebou mohli nechávat barevnou stopu, abychom viděli „mapu“ jejich trasy! A tak jsme si ji vytvořili, ve skupinkách na velký arch papíru.
A nakonec jsme si jednoho motýla „zafixovali“ v podobě keramického kachle, kdy jsme využili barevných sklíček, které po roztavení vytvořily krásné barevné kombinace.

Hezké jarní počasí nás ve výtvarce vylákalo na školní zahradu.
Celá série prací začala u spirál v antice – povídali jsme si s žáky 6. ročníku o starověkém řeckém umění a ozdobném prvku ve tvaru spirály, který se tehdy hojně používal. Tyto tvary jsme se pokusili najít v přírodě, např. u šnečí ulity nebo u mladých kapradin, a pak je žáci použili jako symbol jarního klíčení a růstu: vytvořili prostorovou kompozici z barevných spirál na černém podkladě.
V tématu růstu a klíčení jsme pokračovali pozorováním rostlin na školní zahradě – žáci zakreslovali právě vyrostlé první traviny a květiny a podle základní kresby vytvářeli grafický list technikou suché jehly.
Do zahrady jsme se vrátili ještě jednou: tentokrát děti měly za úkol zvětšit a zakreslit výřez zahrady při pohledu seshora, který jakoby přibližovaly, tedy zvětšovaly. Výsledkem byla graficky rozčleněná plocha technikou kresby černým centropenem.

S žáky 8. ročníku jsme „putovali“ krajinou a porovnávali jsme přitom dvě různá pojetí krajiny 19. století: romantický zámecký park koncipovaný jako krajina s uměle instalovanými romantickými prvky a krajina jako dojem, imprese, jak ji vnímali ve 2. polovině francouzští malíři – impresionisté.
Nejprve zkusili zakreslit romantické prvky do mapy zámecké zahrady – parku, jako například altán, vodopád, ptačí voliéru, jezírko či hradbu, tedy prvky vesměs uměle vytvořené jen za účelem navození tzv. romantického dojmu.
Pak jsme přešli k období impresionismu v 2. polovině 19. století a k jeho hlavnímu představiteli Claudu Monetovi, podle jehož obrazu Impression (Dojem) byl celý tento malířský směr nazván. Na rozdíl od předchozích malířů byl pro impresionisty důležitý okamžik, který právě prožívali a kvůli kterému bylo zapotřebí vystoupit z ateliéru do tzv. plenéru, tedy do volné krajiny a malovat přímo tam. Bez černé barvy, jen barevnými ploškami, bez jasných kontur.
Zahráli jsme si hru se zapamatováním barev a kompozice obrazu – po krátkém pozorování reprodukce obrazu Clauda Moneta zkusili žáci rychlou technikou akvarelu zaznamenat, co si z obrazu zapamatovali. Potom se k reprodukci vrátili a snažili se najít co nejvíce barevných odstínů a namíchat je z temper – vytvořili z nich barevné palety.
Nakonec jsme po vzoru impresionistů vyrazili přimo do přírody, neboli do plenéru a malovali své dojmy z krajiny, k tvorbě jsme použili suché pastely, které umožňují roztíráním a mícháním přiblížit se onomu impresionistickému vidění světa.