Bodies aneb Živé sochy ve městě

Hommage a Willi Dorner

Jednu dvouhodinovku výtvarky jsme věnovali odkazu rakouského choreografa Williho Dornera, který je otcem projektu Bodies in Urban Spaces: lidé-herci vyplňují prostory ve městě a vytvářejí kontrast živého a organického k neživému a strnulému, to vše podle přesně dané choreografie a harmonogramu. Vnášejí neklid a vzruch do zaběhaného městského rytmu, pohyb do nehybnosti.

S devátým ročníkem jsme se nepokoušeli jen napodobovat nápady Williho Dornera, ale nechali jsme se jimi inspirovat a spontánně jsme zkusili oživit prostory sídliště či nákupního centra.

Rozruch to tedy byl, někteří náhodní diváci reagovali mnohdy velmi nepřátelsky, byl to tedy současně tak trochu exkurs do myšlení a vnímání našich spoluobčanů, do jejich schopnosti mít nadhled a být tolerantní a vstřícní.

Jak se nakonec kreace žáků vydařily, můžete posoudit z fotografií.

     SOVY

To je život soví –

houká, létá, loví.

Je to noční dravec,

velmi dobrý lovec.

Sovy vylétávají na lov v noci.  Mají ostré zobáky, silné pařáty, vynikající zrak a sluch. Jejich hebké peří jim umožňuje bezhlučný let. Na Zemi žije více než 130 druhů těchto živočichů. Většina lidí zná sovu pálenou, výra velkého, sýčka obecného, sovici sněžnou.

Sovy mají přemýšlivý výraz, proto se ve starověku staly symbolem moudrosti. Lidé je opředli mnoha pověrami. Houkání sýčka signalizovalo příchod smrti.

Pověrám už dnes nevěříme, sovy ochraňujeme. Některé odchováváme v zajetí. Ve volné přírodě je jim však lépe.

My jsme si sovy namalovali ve výtvarné výchově.

Budou nám sloužit jako schránka na vzkazy.

                                                                                                                                                                                                                                                          Mgr. Jarmila Loudová

Podzimní čas je časem sklizně zeleniny a ovoce. Příroda nás obdarovává hezkými tvary, krásnými barvami a nespočetně velkým množstvím rozmanitých chutí. Využili jsme tvaru hrušky a pomocí tzv. špendlíkové techniky jsme v hodině PČ vytvořili pana Hrušku. Je to veselý chlapík, dohlížející na poslední práce na zahradách. Vesele se při tom usmívá, protože s dobrou náladou jde všechno líp.

Práce žáků 3.A

Erby měst

Každé město má kromě svého názvu také erb. Váže se k němu většinou nějaká pověst. Jednotlivé části erbu nesou určitý význam.

Protože v letošním roce cestujeme po České republice a navštěvujeme větší města jednotlivých krajů, rozšířili jsme si naše poznání i o bližší seznámení s erby, které k těmto místům patří.

Malovali jsme podle barevných předloh, následně jsme se snažili dohledat, jak erby vznikly.

Jedna z nejpoutavějších pověstí se vázala k městu Trutnov. Zde se každoročně jako připomínka pověsti konají v květnu „Dračí slavnosti“. Jsou doprovázené bohatým kulturním programem. O tuto pověst se s vámi podělíme.

DRAČÍ POVĚST

Odehrává se v dobách vlády knížete Oldřicha. Ten vyslal rytíře Albrechta do místa, kde dnes leží město Trutnov, aby tu založil město a osídlil ho. Pan Albrecht si s sebou vzal dva šikovné tovaryše. Při cestě místním hlubokým lesem uslyšeli hrozivé krákání krkavce. Vydali se za jeho zvukem a objevili v lesní rokli draka. Polekali se, běželi k Albrechtu z Trautenbergu zvanému „Trut“. Vydal se nebojácně do lesa, draka zabil a přinesl ho lidem. Později vycpaného draka pověsili v první kamenné věži, kterou u bran města postavili. Na počest Albrechtova hrdinského činu dostalo město po statečném rytíři jméno Trutnov.

Ačkoli jsme ke každému městu podobné pověsti nenašli, práce nás bavila. Svědčí o tom krásné erby, které nyní zdobí chodbu před naší třídou.

Těšíme se, co vše se při poznávání naší vlasti dozvíme příště.

                                                                                                            Mgr. Jarmila Loudová