Archiv pro rubriku: Školní rok 2014/2015

Zvířata z vyjmenovaných slov v příbězích 3.A

V hodině slohu dostali žáci naší třídy celkem jednoduché zadání: Ve dvojici nebo samostatně vymyslet příběh o zvířatech a použít při tom, co nejvíce vyjmenovaných a příbuzných slov z již probraných slov ( vyjmenovaná slova po B, L, M). Někteří vymysleli zábavné rýmy, jiní příběhy z džungle či přírody. Nejčastěji se vyskytujícím zvířetem byla myš a hlemýžď.
Všechny příběhy jsme si samozřejmě přečetli před třídou. Největší ohlas u dětí měl příběh Kačenky Hanzlové, kterou jsme odhadovali na spisovatelku :o) Taktéž Marcelka vymyslela dlouhý příběh, který sepsala na 3 stránky sešitu. Obě děvčata začala tvořit společně, ale každá příběh dokončila po svém doma. Přidáváme ale i další zdařilé práce, které vznikly za jednu vyučovací hodinu.

Zvířata (Mareček)

Naše kobyla seno pojídá.
Černý býk běží pryč.
Naše malá myš, má tajnou skrýš.
Hlemýžď leze po cestě v čepici a ve vestě.

O rodině (Pavlík, Vítek)

My jsme rodina. Bydlíme v Litomyšli. Na zahradě máme hlemýždě a jiný hmyz. Všichni na sebe myslíme. Dneska musím umýt kočku, protože je moc špinavá. Ve spíži máme myš. Dívám se na pořad, jak vymýtit les. Musíme rozdmýchat oheň. Na zahrádce máme chmýří. Máma smýká hadrem. Táta se nachomýtl ke zločinu, ale mýlil se, protože to byl jen soused, který se nemohl dostat do auta. Dům před zloději zamykáme.

O myšce (Kuba)

Jednou jedna myška bydlela v hlemýždím domku. Z okna se dívala na hmyzí závody. Závodila i luční kobylka a byla ze všech nejrychlejší. Po závodech šla myška do lesa, pak vyšla na louku a potkala tam kobylu a šla dál, až došla do statku. Ve statku byl zuřivý býk a myška se hodně bála, když ho uviděla. Tak běžela zpět na louku a narazila do slepýše a on ji honil po celé louce. Myška mu nakonec utekla, a tak běžela rychle do svého hlemýždího domečku. Dala si teplý čaj a šla spát.

Džungle (Anička a Kačka Ž.)

Byla jednou jedna džungle. Bydlela tam spousta zvířat a troubili tam sloni a běhaly tam kobylky. Bydlel tam býk jménem Zbyněk a lidé tam pili bylinkový čaj. V noci tam létali netopýři. Džungli tam i mýtili. Bydlel tam černý panter, létal tam otravný hmyz a byl tam poloostrov, který se jmenoval mys Dobré naděje.

Jak se narodila Nela (Ivanka)

Ta naše džungle, to je teda záhada. Opice skákají ze stromu na strom, pestrobarevný hmyz poletuje kolem, ale za chvíli něco hlasitě zařvalo. Všichni ustoupili. To je lev, král zvířat!
Myši se klaněly, hlemýždi i dobytek, který tam byl na dovolené. Býk se klaněl i s kobylou a vedle nich želva – jeho rádce a písař. Král si vystoupil na kámen a písař spustil: “ Sděluji vám novinu. Naší královně se narodil lvíček!“ Tuhle novinu slyšel každý. Královna zrovna umývala malé lvíče, tu přišel opičák sice starý, ale musel zjistit, jestli je to holka nebo kluk. Byl velmi bystrý, lvíče si vzal do náruče a na hlavu mu nasypal písek. Kýchlo to velmi tence a slabě. Opičák zaskřehotal: “ Je to holka!“ Papoušci to uslyšeli a roznesli to po celé džungli. Lvíče se jmenovalo Nela. Až Nela povyrostla, našla si kamarádku žabku Lízu. Byla to ta nejlepší kamarádka. A teď už víte, jak se narodila Nela.

Malá myška Hryzka ( Marcelka)

Byla jednou jedna malá myška, která se jmenovala Hryzka. Šla za babičkou, která měla narozeniny. Myška jí upekla sýrový dortík. Nikdo jí v cestě nebránil. Šla noc i den, až přišla na rozcestí, kde uviděla hlemýždě a křičí:
“ Hlemýždi, uhni z cesty!“ Ale hlemýžď ji neposlouchal. Až po chvíli.
“ Hej, poslouchej, myško! Když mi přineseš pelyněk, tak ti uhnu.“
“ A ty si ho neumíš přinést sám?“
“ Umím, ale jsem moc líný a pomalý, abych si ho přinesl.“
„Ale kde ho mám vzít, hlemýždi?“
„Musíš jít do města Litomyšle, ale víc už ti neřeknu. Musíš to zvládnout sama!“
Tak myška šla a zanedlouho přišla do Litomyšle.

Bylo tam plno lidí a stánků. Viděla stánek s hlavolamy a vedle kluka, který nemohl zjistit, jak hlavolam ukončit. Pak viděla stánek s oblečením, s parukami, s krásnými smyčci, s voňavými mýdly a nakonec uviděla květinářství. Rychle vběhla dovnitř a hledala pelyněk. Začalo se rychle stmívat a jarmark pomalu končil. Paní, co prodávala květiny, už musela zavřít. Stánek zamčela klíčem na zamykání. Tak tam myška zůstala celý víkend. Myslela, že už se nikdy nedostane ven. Po víkendu se otevřela dvířka a myška byla volná. Vzala s sebou pytlíček sušeného pelyňku a běžela za hlemýžděm.

Malá myška Hryzka (Kačka H.)
(Pozn. Začátek stejný s Marcelkou, odlišná část je oddělena volným řádkem)

Bylo to na náměstí, byla tam auta, autobusy, šaliny…. Obloha vypadala strašidelně. Po chvíli se začalo blýskat. Myška se šla rychle schovat, aby nezmokla. Jak běžela, tak před sebou uviděla bylinářství. „Juchů, tam bude určitě pelyněk!“, řekla si a vlezla dovnitř. Byl tam lysý pán, který plýtval vodou. Byly tam různé byliny, třeba heřmánke, máta, bazalka…. Myška najednou uviděla pelyněk, jenže ho měla jedna paní v ruce. Myška začala vzlykat. Paní už odcházela, ale myška se nevzdala, utřela si slzy a šla za tou paní. Vlezla jí do kabelky z lýka. Myška měla štěstí, protože ta paní do kabelky vložila i pelyněk. Myška s pelyňkem vyskočila z kabelky a uháněla za hlemýžděm. Po cestě viděla létat chmýří od pampelišky a viděla i různý hmyz. Šla po mýtině, až došla na rozcestí, kde byl ještě hlemýžď a spal. Myška na něj volá: „Hlemýždi, vstávej!“ Ale hlemýžď nic. Myška zase volá: “ Hlemýždi vstávej!“ Hlemýžď vstal a říká: “ Á to jsi ty, myško. Máš pelyněk?“ „Ano mám,“ odopověděla myška Hryzka. “ Dáš mi ho tedy?“
„No jistě, že ti ho dám! A odlezeš pak z té cesty?“
„Ano, jasně. Díky!“
A tak přišla myška Hryzka k babičce na její narozeniny.

Něco z Alenky

Žáci 6. ročníku se prostřednictvím Alenky podívali ve výtvarné výchově do říše divů – inspirovali jsme se přitom fantastickým světem režiséra a výtvarníka Tima Burtona, jehož film Alenka v říši divů, natočený podle známé knižní předlohy Lewise Carrola, jsme shlédli a prohlédli jsme si také jeho přípravné skici ke scénáři.

Děti začaly nejprve jednoduchou ilustrací (návrhem filmového plakátku) příběhu o Alence a dalších hrdinech, jako např. Srdcová královna, Kloboučník, Králík, Tlachapoud či kočka Šklíba. Na motivy kočky Šklíby, která se zhmotňovala z kouře, vytvářely děti asambláže ze suchého listí, které po napadání na papír připomínaly pohádkovou – tajemnou bytost: tvary z listí pak dokreslovaly rudkou.

V další fázi objevování pohádkového příběhu vyráběli žáci podle postav z příběhu jednoduché plošné loutky za použití zbytků textilu, vlny či plechu a drátů. Pro loutky pak vymysleli krátkou scénku a sepsali stručný scénář s jednotlivými replikami a rozepsanými rolemi.

Vyvrcholením celé práce pak byly loutkové skeče, z nichž vznikla krátká videa. Videa jsou ke shlédnutí zde:

Videa

Od obrázků k písmenům

Žáci 6. ročníku si kapitolu z dějin umění o starověkém Egyptě oživili výtvarnou prací na téma hieroglyf aneb od obrázků k písmenům. Nejprve zkusili překreslit vybraný staroegyptský hieroglyf, ten pak zvětšili a rozstříhali na jednotlivé komponenty, z nichž poskládali tiskovou matrici. Vzniklý plošný reliéf otiskli na černý papír.

Potom jsme si zkusili představit, jak složitou cestou prošel jeden takový hieroglyf, než se z něj stalo dnešní písmeno. Tento proces děti zachytily v jednoduché lineární kresbě černým centropenem.

Únor u Dráčků a Lvíčat

Tento měsíc je nazýván “ Měsícem karnevalů, nejrůznějších masek, pestrobarevných ozdob, veselých šašků a klaunů. “

A jako každý rok, tak i letošní, byl ve znamení naší tradiční “ Pyžamové párty „. Natěšené tvářičky a zářící očka patřila všem dětem převlečených do pyžámek. Tančilo se a spoutěžilo o sladkosti. Stoly byly zdobeny nejrůznějšími pamlsky, které si děti přinesly. Podívejte se, jak nám to všem slušelo!

Další část měsíce jsme díky chřipkové epidemii věnovali povídání o bacilech, nemocech, vitamínech a otužování.

Nezapomněli jsme ani na svátek zamilovaných. Vyráběli jsme nejrůznější drobné dárečky pro naše nejmilejší.

Konec měsíce, na ten se všichni nejvíce těšíme, zakončíme “ Jarními prázdninami“.

Odpočineme si od školních povinností a než se nadáme, bude tu další měsíc naší školní docházky.

K. Mattesová, P. Sýkorová

Pyžamová párty u BROUČKŮ

V pátek 6.února byla v družince pyžamová párty. Každý si přinesl své oblíbené pyžamko, nasadil škrabošku a zábava mohla začít. Nejprve se všichni posilnili přinesenými dobrůtkami. A aby bylo veselo, musely být veselé i soutěže. Broučci se rozdělili na dvě družstva, děvčata proti klukům. Pro každou disciplínu si vybrali svého nejzdatnějšího hráče, který se snažil získat bod pro své družstvo. Nejvíc se všichni bavili při krmení poslepu a při vytváření mumie. Ani zapískat po snězení sušenky není jednoduchá záležitost, když je to soutěž. Jen si to zkuste. A jak to všechno i přes velkou snahu soutěžících dopadlo? Vyhrála děvčata! Odměnu ale získal každý, užili jsme si zábavy a už se těšíme na příští párty v pyžamu.

Vaši BROUČCI

Foto: L. Burianová

Konec zimy – BROUČCI

Únor v družince byl veselý. Měli jsme pyžamovou párty a maškarní karneval, také máme novou soutěž- Velkou jarní soutěž o velikonoční vajíčko. O výherci vás budeme informovat. Pilně jsme pracovali celý měsíc. Vyrobili jsme si škrabošky na pyžamovou párty,namalovali kočky, našeho nejoblíbenějšího domácího mazlíčka, chřipková epidemie nás inspirovala k nakreslení bacilů. Jak asi vypadají? Podívejte se, jak je vidíme my. Při pohledu na zbytky sněhu jsme vzpomínali na dobu ledovou, vyráběli prstovou loutku mamuta a těšili se na jaro. Už máme krásný jarní obrázek, ale ten jsme si schovali až na příště. Tak hezký den.

Vaši BROUČCI

Foto: L. Burianová

Od džungle až k Valentýnu 3.A

V měsíci únoru jsme se setkali ve 3.A se zajímavými tématy. Začalo to zápisem do prvních tříd, který se nesl v duchu džungle. Hned několik spolužáků z naší třídy mělo u zápisu sourozence, a tak to hodně prožívali i za ně, většina je přišla i k zápisu podpořit, proto se o džungli ve třídě strhla živá diskuze, využili jsme toho i v pracovních činnostech. Nejprve jsme si ukázali pár obrázků, jak to v džungli vypadá, řekli jsme si, jaká zvířata tam žijí a pak jsme se dali do práce. Využili jsme plastelínu a šikovné prstíky. Někteří pracovali sami, jiní raději vytvářeli ve dvojicích, svou práci jsme si navzájem zhodnotili.

: Kačka H.

: Ivanka a Marcelka

: Kuba, Vítek

: Valča

: Lili

Tématu džungle využila i paní učitelka Jakešová v angličtině a pustila dětem chytlavou písničku Walking in the jungle, kterou si všichni zpívali i při odchodu ze školy. Můžete si taky zanotovat:o)
https://www.youtube.com/watch?v=GoSq-yZcJ-4

A teď ještě, jak jsme se dostali od džungle k Valentýnu? Paní učitelka našla na stránkách pro tvoření zvířátka (www.krokotak.com), většina jich žije v džungli, a protože jsou vždy dvě spojená srdcem, což vyjadřuje jejich náklonost, vyrobili jsme si je ke svatému Valentýnu, svátku všech zamilovaných. I když svátek neslavíte, určitě vám malý dárek udělá velkou radost, tak jako nám.

: hejno papoušků

: stádo slonů

: stádo dinosaurů

: smečka ježků a velryba

Hudba jako kaleidoskop barev a tvarů

Výtvarné práce žáků 8.ročníku na téma Hudba vznikaly přibližně jeden měsíc – nejprve žáci poslouchali ve sluchátkách každý svou oblíbenou hudbu a snažili se ji ztvárnit barevnou kompozicí, a sice pomocí gestické malby a abstrakce. Jako motivační ukázka takové malby posloužil úryvek z filmu o americkém malíři Jacksonu Pollockovi.

V další etapě jsme poslouchali všichni stejnou hudbu, a sice klasickou skladbu Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob. Rytmus a opakující se hudební motivy žáci promítli do kruhové formy harmonické mandaly.

Jako mandala, a také jako ukázka chaosu a řádu nebo jako vznik harmonie či rytmu působí kouzelný předmět nazývaný kaleidoskop neboli krasohled. Nejprve jsme se nechali unést hrou náhodně uspořádaných tvarů a barev v pravidelných obrazcích tvořených odrazem zrcadel uvnitř válce (tubusu), a potom si žáci vyzkoušeli vytvořit na ploše jednu kruhovou výseč „krasohledu“ z různých materiálů – sklíček, úlomků, kamínků, šroubků a matiček a podobně – a vyfotit ji. Z fotografie v grafickém programu Zoner Photo Studio vytvořili počítačovou koláž a opakováním celý kruhový průhled krasohledu.

Výtvarná tvorba v netradiční podobě – 5. A

Již druhým rokem se naše třída v rámci hodin výtvarné výchovy pouští průběžně do maleb a kreseb na velké formáty. Netroufla bych si tuto formu práce aplikovat vždy a se všemi. Je k tomu zapotřebí velká disciplína, neboť malujeme mimo prostor třídy. Průběžně se u společné práce střídáme, na každém záleží úspěch všech. Ale moji současní svěřenci se nechají strhnout mým zapálením pro věc. Jdou do všeho naplno, což musí mít zaručeně dobrý výsledek.

V loňském roce jsme takto malovali zvířata z džungle, která letos ozdobila chodbu školy dětem při zápisu. Předem byla tvořená s tímto záměrem. O to větší odpovědnost za zdárný výsledek jsme cítili.

Náčrt dětem připravuji sama, ale zpracování už je jen a jen v jejich rukou.V letošním roce jsme se přesunuli do světa abstraktního. Při malbě vesmíru na výkres, který přesahoval metrové měřítko, jsme se uvolnili, pobavili. Ačkoli příprava a jednotlivé kroky nebyly snadné, přesvědčilo mě nadšení dětí, že budeme v těchto pokusech pokračovat.

Přiznám se, že mám velmi ráda tuš, a tak jsem ji chtěla použít jako hlavní kresebný nástroj. Tato myšlenka stála na samém počátku naší snahy. Do výkresu jsem chtěla propojit také nějaký odkaz. Skloubili jsme proto všechny tyto atributy. Začali jsme kresbou spirály – několik týdnů jsme se “ motali v kruhu“. Kruh je vnímán jako symbol jednoty, dokonalosti, času, nekonečna a věčného života, rozhodně nám to nebylo nepříjemné. Jen jsme museli být vždy opatrní, abychom při postupném doplňování naší spirály neodešli s věčnou památkou na našem oblečení. Na výkresu se po obvodu střídaly trojice i čtveřice žáků. Postupovali jsme od středu k okrajovým částem.

Spirálu jsme však přerušili krátkými úseky čar, mají symbolizovat ještě užší sepětí všech, kteří se na její výrobě podíleli – v podstatě jsou to taková pevná kotvící lana. Okolní prostředí zaplnila čerň. Na ni jsme dolepili naše obkreslené ruce, které zdobí linie tenkých čar. I ty mají svoji symboliku . Každá ruka je symbol pomoci, spolupráce. Jsou to podané ruce všem, kteří naši pomoc potřebují . Ale mají i jiný odkaz. Zůstanou v naší škole i po našem odchodu, budou naším věčným otiskem – stopou v místech prvotní cesty našeho vzdělání. Časem se životní dráhy nás všech rozejdou, ale tento odkaz zde zůstane možná i několik desítek let. Další poselství zní: Nesnažte se vidět věci „černě“, ze všech životních situací se dá najít nějaké východisko. Kombinace bílé a černé barvy má také odrážet přenesený význam slov, že nic v životě není černé a bílé.

Vyzkoušeli jsme si, jak náročná je tvorba větších formátů. Prožijeme-li si takto náročnost jednoho velkého výkresu, doceníme více genialitu umělců, kteří dokázali velká plátna malovat běžně. Naše práce s názvem SPIRÁLA ŽIVOTA Vám snad i prostřednictvím fotografie dodá sílu a energii pro překonávání životních úskalí.

Držte nám pěsti v naší snaze. Chtěli bychom do konce roku ještě několik dalších větších prací vytvořit.

Děkujeme všem za ohleduplnost. Blokujeme často plochu chodby. Díky tomu, že obýváme boční část budovy, zde máme více soukromí. Přesto některé paní učitelky a paní uklízečky několik dnů omezujeme.Velmi si ceníme také podpory vedení školy, která nám tyto věci umožňuje.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Poslední bruslení 5. A

Poslední bruslení 5. A

Bruslení v Rosicích dne 5. února bylo naplněno pohodou. Neodradila nás chřipková epidemie v 1. ročníku, se kterým jsme bruslili. O to větší prostor jsme tentokrát na ledové ploše měli. Nahrávali jsme si gumové puky, kličkovali jsme mezi překážkami uprostřed stadionu.

Bruslení bylo pro žáky 5. A hodně nostalgické. V této sestavě bruslili na stadionu v Rosicích opravdu naposledy. Na 2. stupni již bruslení není součástí výuky.

Všichni jsme si chtěli tento den užít. To se nám podařilo.

Za žáky 5. A Mgr. Jarmila Loudová