Kalendář je tisícileté téma, zpracovávané stále novými způsoby, až se v dnešní době ustálil v podobě fotografického či obrazového doprovodu dvanácti měsíců v roce. Nejprve žáci dostali kousek takové fotografie, a protože jsme se v uplynulém období zabývali portrétem a lidskou hlavou, zkusili jsme podobné téma, ale tentokrát v podobě zvířat. Z rozstříhaného obrázku z kalendáře vznikly zvětšované malby zvířecích hlav, jejichž části jako puzzle skládali po dokončení opět v celek ve zvětšeném formátu A1.
Pak jsme se zase, jako už poněkolikáté v tomto školním roce, vrátili k Jižní Americe a po vzoru starověkých mayských a aztéckých kalendářů vytesaných do kamene vytvářeli keramické reliéfy zvířecích hlav, které v kalendáři jihoamerických civilizací měly vždy svou symboliku. Podle návrhů na keramický kachel pak ještě vznikly malé pohlednice, které jsme seskládali – opět tak trochu jako puzzle – k sobě do jednoho celku.
Výsledkem několikatýdenní tvorby je série obdélníkových obrazů zvířat, vytvořených různou technikou a v protikladné velikosti, seskládaných do jakési mozaiky a vystavených v prostorách školy.
Archiv autora: Leona Bubeníková
Od da Vinciho k autu – VV v 7.C
První letadlo, první padák, první dělo, první tank – to vše má na svém výtvarném a vynálezcovském kontě renesanční génius Leonardo da Vinci. Od jeho originálních návrhů a nákresů byl jen krůček k vynálezu moderní doby, kterým byl AUTOMOBIL. Ve výtvarce v 7. C se žáci pokusili pomocí monotypu o zrcadlový nákres detailu starého automobilu – oldtimeru, podobně jako i Leonardo da Vinci zakresloval a zapisoval své vynálezy.
V další výtvarné fázi jsme přeskočili staletí až do naší doby a podle malých hraček aut namalovali jejich „portréty“.
Májové kaligramy ve výtvarce v 8. ročníku
Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas…. Notoricky známé první verše Máchova Máje nejsou tak „romantické“, jak se může zdát, nedočteme-li báseň do konce. Ve výtvarné výchově v 8. ročníku jsme sice také nedočetli celou báseň do konce, ale převyprávěli jsme si její obsah, přečetli si různé úryvky, shlédli část filmu F.A.Brabce Máj a pak se žáci pokusili ztvárnit různé části díla formou kaligramu, neboli poezie psané do formy obrazce, ilustrujícího obsah.
Variace na kubismus ve výtvarné výchově v 9. ročníku
Tak jako kubisté vycházeli při své tvorbě z podoby a konstrukce krystalů, tak i žáci 9. ročníku se nechali inspirovat tvary a barvami různých krystalů, které si mohli reálně prohlédnout v hodině výtvarné výchovy. Žáci byli také formou jednoduché prezentace seznámeni s možnostmi uplatnění podoby krystalu nejen v kubistické architektuře počátku 20. století, ale i v moderním umění. Sami si pak zkusili zachytit barvy i tvary vybraných kamenů-krystalů formou akvarelu na zmačkaný papír a formou koláže z tvarů rozstříhané papírové „vločky“.
Linie a barvy pak zvětšovali na velký výkres technikou malby a vytvářeli tak jakési návrhy kubizujících dezénů na koberce, látky či povrchy nábytku.
Stropy katedrál ve výtvarce v 7. C
Na základě kapitoly o umění věnované gotice zabývali se žáci 7. C architektonickými prvky středověkých kostelů a katedrál. Jakoby s hlavou zakloněnou „dívali“ se do stropu a pozorovali konstrukci žebroví, křížových kleneb a hlavice sloupů zachycených na fotografiích. Složité konstrukce se snažili zachytit jednoduchou lineární kresbou, podle níž pak vytvářeli – konstruovali „strop“ z útržků či ústřižků barevných papírů v podobě různých vzorů, které v konstrukci nacházeli.
Kousek Jižní Ameriky ve výtvarce v 8. ročníku
Ve výtvarce jsme se s žáky 8. ročníku ještě na skok vrátili do prostředí Jižní Ameriky – nejdříve do oblastí, kde rostou kaktusy: jejich vzorky k nám ve velkém přivezl cestovatel A.V. Frič a my je dnes doma pěstujeme v květináčích. Jak asi pokvetou? Žáci malovali akvarelem kaktus podle modelu a pak vymýšleli tvary a barvy potenciálních květů.
Potom jsme se „vypravili“ do jihoamerické džungle:kopii obrazu žáci domýšleli a dokreslovali podle vlastních představ, to vše za poslechu inspirativních zvuků džungle.
Myšlenky v hlavě aneb Portrét v 8. roč.
Cyklus portrétů jsme v 8. ročníku završili nahlédnutím „pod povrch“: formou koláže a písemného záznamu žáci sdělovali své vzpomínky, myšlenky, vědomosti, zážitky, starosti i radosti, uložené či skryté uvnitř hlavy. Do obrysu vlastní hlavy z profilu zapisovali asociace k tématu, forma a způsob psaní měl odpovídat jejich uspořádání – chaos, pečlivé řazení, technický systém apod. Celou práci doprovodili vyhledanými motivy z časopisů a ze všech těchto motivů vytvořili vlastní koláž. Pak jsme anonymně zkoušeli podle koláží rozpoznat jejich jednotlivé autory.
A opět – kniha jako objekt aneb Chaos a řád
Od abecedy se žáci 9. ročníku posunuli přes různé jednoslovné vzkazy a sdělení k symbolickému zobrazení zmatku či naopak uspořádání v systému slov. Ze starých knih vytvářeli objekty, do nichž promítli chaos či řád (případně obojí), skrývající se pro čtenáře v knihách a jejich obsahu. Někteří si zvolili jen „chaos“, někteří naopak „řád“, jiní zkusili promítnout do objektu obojí („ze začátku to byl zmatek slov, kterým jsem nerozuměl, a pak jsem to pochopil, takže to celé se uspořádalo do systému…“). Stříhali, trhali, ohýbali, skládali, proplétali drátkem, prořezávali, slepovali, pomalovávali, popisovali, kapali vosk, opalovali, tak dlouho, až přetvořili původní starou knihu v nový objekt.
ABCD neboli písmo ve výtvarce v 9. ročníku
S žáky 9.ročníku jsme ve výtvarce objevovli tajemství konstruování a skládání písmen. Výchozím prvkem byla dřevěná stavebnice – kostky, kvádry a válce, jejichž obkreslováním a opakováním, posunováním a otáčením konstruovali žáci vlastní abecedu. Kostky potom použili k sestavování krátkých vzkazů, kterými ožvovali různá více či méně skrytá zákoutí v prostorách školy. Další vzkazy či jednoslovná sdělení tvořili z věcí, které našli ve svých kapsách nebo ve školním batohu, a nakonec použili k tvorbě krátkého vzkazu vlastní těla.
Portrétujeme (se) II. – 8.roč.
Pokračováním (a zároveň ukončením) řady portrétů ve výtvarce, kdy jsme zkoušeli možnosti portrétu obecně, byly práce s vyjádřením emocí pomocí portrétních fotografií. Žáci si nejprve vyzkoušeli, jak mohou mimicky znázornit různé emoce – radost, smutek, znechucení, nadšení, údiv, hrůzu…, poté si jednu grimasu vybrali a nechali se v ní vyfotografovat. Se svým „portrétem“ potom pracovali v grafickém editoru v počítači: hráli si s negativem, barevnými úpravami, černobílými variantami, kontrasty, zvýrazňováním či potlačováním některých částí obličeje, zdůrazňováním linií či naopak ploch. Vznikl tak soubor hravých „autoportrétů“.
