Archiv autora: Jarmila Loudová

Poznáváme prostředí okolí vod (5. A)

Ve výtvarné výchově se již několik hodiny zaměřujeme na živočišnou říši.Tentokrát jsme směřovali do okolí vod. Malovali jsme větší zástupce ptactva – volavky, pelikány, plameňáky. Zvolili jsme si je k malbě díky nádherné paletě odstínů barev jejich těla. Používali jsme tempery a vodové barvy.

Snažili jsme se zachytit zástupce těchto ptáků v různých pozicích. Někteří se brodili ve vodě, jiní lovili svoji kořist pod hladinou. Ostatní se vznášeli ve vzduchu – byli na odletu, případně se snášeli k hladině vody.

Tito ptáci žijí ve skupinách, a tak jsme jich na jednom výkresu zachytili hned několik. Kdo volil pohled zblízka, zobrazil je větší. Drobní plameňáci byli ti, které jsme pozorovalin z povzdálí.

Každou prací se zdokonalujeme. I když se nám hned od počátku nedařilo, posunul nás tento nelehký úkol zase dál na naší cestě za poznáváním malby.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Výtvarná tvorba v netradiční podobě – 5. A

Již druhým rokem se naše třída v rámci hodin výtvarné výchovy pouští průběžně do maleb a kreseb na velké formáty. Netroufla bych si tuto formu práce aplikovat vždy a se všemi. Je k tomu zapotřebí velká disciplína, neboť malujeme mimo prostor třídy. Průběžně se u společné práce střídáme, na každém záleží úspěch všech. Ale moji současní svěřenci se nechají strhnout mým zapálením pro věc. Jdou do všeho naplno, což musí mít zaručeně dobrý výsledek.

V loňském roce jsme takto malovali zvířata z džungle, která letos ozdobila chodbu školy dětem při zápisu. Předem byla tvořená s tímto záměrem. O to větší odpovědnost za zdárný výsledek jsme cítili.

Náčrt dětem připravuji sama, ale zpracování už je jen a jen v jejich rukou.V letošním roce jsme se přesunuli do světa abstraktního. Při malbě vesmíru na výkres, který přesahoval metrové měřítko, jsme se uvolnili, pobavili. Ačkoli příprava a jednotlivé kroky nebyly snadné, přesvědčilo mě nadšení dětí, že budeme v těchto pokusech pokračovat.

Přiznám se, že mám velmi ráda tuš, a tak jsem ji chtěla použít jako hlavní kresebný nástroj. Tato myšlenka stála na samém počátku naší snahy. Do výkresu jsem chtěla propojit také nějaký odkaz. Skloubili jsme proto všechny tyto atributy. Začali jsme kresbou spirály – několik týdnů jsme se “ motali v kruhu“. Kruh je vnímán jako symbol jednoty, dokonalosti, času, nekonečna a věčného života, rozhodně nám to nebylo nepříjemné. Jen jsme museli být vždy opatrní, abychom při postupném doplňování naší spirály neodešli s věčnou památkou na našem oblečení. Na výkresu se po obvodu střídaly trojice i čtveřice žáků. Postupovali jsme od středu k okrajovým částem.

Spirálu jsme však přerušili krátkými úseky čar, mají symbolizovat ještě užší sepětí všech, kteří se na její výrobě podíleli – v podstatě jsou to taková pevná kotvící lana. Okolní prostředí zaplnila čerň. Na ni jsme dolepili naše obkreslené ruce, které zdobí linie tenkých čar. I ty mají svoji symboliku . Každá ruka je symbol pomoci, spolupráce. Jsou to podané ruce všem, kteří naši pomoc potřebují . Ale mají i jiný odkaz. Zůstanou v naší škole i po našem odchodu, budou naším věčným otiskem – stopou v místech prvotní cesty našeho vzdělání. Časem se životní dráhy nás všech rozejdou, ale tento odkaz zde zůstane možná i několik desítek let. Další poselství zní: Nesnažte se vidět věci „černě“, ze všech životních situací se dá najít nějaké východisko. Kombinace bílé a černé barvy má také odrážet přenesený význam slov, že nic v životě není černé a bílé.

Vyzkoušeli jsme si, jak náročná je tvorba větších formátů. Prožijeme-li si takto náročnost jednoho velkého výkresu, doceníme více genialitu umělců, kteří dokázali velká plátna malovat běžně. Naše práce s názvem SPIRÁLA ŽIVOTA Vám snad i prostřednictvím fotografie dodá sílu a energii pro překonávání životních úskalí.

Držte nám pěsti v naší snaze. Chtěli bychom do konce roku ještě několik dalších větších prací vytvořit.

Děkujeme všem za ohleduplnost. Blokujeme často plochu chodby. Díky tomu, že obýváme boční část budovy, zde máme více soukromí. Přesto některé paní učitelky a paní uklízečky několik dnů omezujeme.Velmi si ceníme také podpory vedení školy, která nám tyto věci umožňuje.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Poslední bruslení 5. A

Poslední bruslení 5. A

Bruslení v Rosicích dne 5. února bylo naplněno pohodou. Neodradila nás chřipková epidemie v 1. ročníku, se kterým jsme bruslili. O to větší prostor jsme tentokrát na ledové ploše měli. Nahrávali jsme si gumové puky, kličkovali jsme mezi překážkami uprostřed stadionu.

Bruslení bylo pro žáky 5. A hodně nostalgické. V této sestavě bruslili na stadionu v Rosicích opravdu naposledy. Na 2. stupni již bruslení není součástí výuky.

Všichni jsme si chtěli tento den užít. To se nám podařilo.

Za žáky 5. A Mgr. Jarmila Loudová

Tablety a mobilní telefony běžnou součástí výuky v 5. A

Tablety a mobilní telefony běžnou součástí výuky v 5. A

Každý z nás si asi někdy položil otázku, co vše učí děti škola. Výchova a vzdělání je prvořadé, lidé je jmenují jako první ve výčtu všech aktivit, které ke škole neodmyslitelně patří.

Bohužel jsme v tomto prostředí, kde tráví děti tolik času, neumožňovali ještě donedávna užívat telefony a tablety v rámci výuky, dokonce jsme to žákům zakazovali. Proč tomu tak bylo? Děti je neuměly používat k účelům, které jim otevřou bránu přesunout se z herního světa do světa vzdělávání. Bylo třeba jim ukázat bezpečná prostředí, kde mohou trénovat učivo, nepřetržitě se formou hry vzdělávat. Tuto pomyslnou hranici jsme se pokusili překonat. Bylo to snadné, protože žáci jsou s těmito zařízeními spjati denně a jsou nedílnou součástí jejich života.

Co všechno nám tablety a mobily umožňují ve výuce? Žákům zadávám do tabletů interaktivní testíky. Užívání tabletů jim umožňuje testem procházet otázkami vlastním tempem a kdykoli se vrátit k obtížnější části zkoušené látky. Po vyhodnocení vidí všichni během několika sekund výčet všech otázek a chyb, kterých se dopustili. Můžeme si takto ověřovat znalosti z kterékoli hodiny. Ne vždy musí stát na samém konci našeho zkoušení známka. Důležité je zapojit všechny děti, naučit je pozorně číst zadání, soustředit se, být pozorní.

O užívání těchto technologií jsem usilovala již déle, nebyla to snadná cesta, je nutné postupovat malými krůčky. Jsme rádi, že tyto možnosti máme. Nebylo by to možné bez velkého nadšení učitele, dětí, podpory ze strany správců naší počítačové sítě, rodičů a vedení naší školy.

Naše „technické kamarády“ užíváme také k plnění samostatných úkolů ve všech předmětech. K zadání a přihlášení dětí nám stačí dvě minutky. Okamžitě se zpracovávají data všech žáků, což běžně není možné docílit. Je úžasné, kolik odpovědí jsou schopni žáci odeslat během krátkých vstupů do výuky. Pro lepší představivost Vám přiblížím jeden ze zadaných úkolů. Žáci měli tvořit příklady, kombinovat v nich početní operace násobení, dělení se sčítáním a odčítáním, závorky. Dostali pevně stanovený výsledek. Jejich příklady vypadaly např. takto: 1000 – 2×250, 7 x 30 + 290 atp. Sami sobě žáci vytvořili příklady pro trénink učiva. Kolik si myslíte, že přišlo během tří minut odpovědí? Je to neuvěřitelné, ale bylo jich téměř 300!

Samozřejmě se mezi nimi objevily i chybné příklady, ale i ty byly vítané, chybami se učíme. Zaslané informace se stávají součástí mého počítačového souboru – průběžně je ukládám. Na interaktivní tabuli je ihned procházíme, můžeme se k nim kdykoli průběžně vracet. Není v možnostech žádného učitele vyvolat v tak krátkém časovém intervalu všechny děti. Zabralo by nám to několik vyučovacích hodin plných matematiky.

Žáci se mohou přihlašovat během volných chvilek o přestávkách i v hodinách na mé vlastní webové stránky, kde mají velké spektrum nahraných aktivit do všech předmětů zaměřených na probírané učivo.

Závěrem bych chtěla poděkovat svým dětem. Jejich nadšení mě žene k překonávání dalších překážek a snaze nevzdávat se, posouvat výuku novým směrem.

Novinek není třeba se bát. Pokud naučíme děti užívat své „miláčky“ a virtuální svět účelně, bude vzdělávání snazší pro pedagogy, žáky i jejich rodiče.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

V polární pustině – 5. A

V polární pustině

I světadíl Antarktida

má své velmi chladné klima.

V polární pustině

je zima stále jedině.

Tučňáci si v hejnech hoví,

ryby z moře denně loví.

Vydejte se s námi sem,

poznat jejich rodnou zem.

Tučňáci jsou mořští ptáci. Jejich tělo připomíná společenský oděv mužů – frak. Neumějí létat, ale jsou skvělí plavci.Na nohách mají plovací blány, jejich křídla jsou přeměněná v ploutve. Jsou to velmi zajímaví tvorové. Zatímco ve vodě se pohybují rychlostí téměř 40 kilometrů v hodině, na souši jsou velmi nemotorní. Největším druhem je tučňák císařský a patagonský. O vejce pečuje sameček. Téměř dva měsíce ho zahřívá vlastním tělem. Samice naopak zajišťuje potravu. Je obdivuhodné, že dokážou přežít v ledových pustinách.

Žijí v koloniích, a proto jsme ve výtvarné výchově malovali celou rodinku. Kombinaci malby, otisků barev a kresbu tuší jsme zdárně zvládli. Nemusíte cestovat až k pólu, abyste si tyto živočichy mohli prohlédnout. V pohodlí domova stačí prolistovat celou galerii.

Mgr. Jarmila Loudová

Bruslíme v Rosicích – 5. A

Bruslíme v Rosicích

Každým rokem se v průběhu ledna a února vydávají paní učitelky 1.stupně s dětmi na ledovou plochu. Ve čtvrtek 15.1. spolu bruslily na stadionu čtyři třídy – 1. C, 3. ročníky a žáci 5. A. Všichni žáci si vyzkoušeli své bruslařské dovednosti. Někteří stanuli na bruslích poprvé. Nenechali se odradit pády. Trénovali skluz s oporou židliček, které jsou u ledu k dispozici.

S radostí jsme si užívali zimních radovánek na ledové ploše. Zkušenější měli ve středu stadionu rozestavěné kužely. Překážková dráha sloužila ke zpestření jízdy po obvodu velké ledové plochy.

Tentokrát jsme měli výjimečnou možnost bruslit pod vedením pana ředitele. Přijel se na nás podívat. Neodolal! Nazul brusle a strávil s námi nakonec celou lekci přímo na ledu.

Poděkování patří také panu Kožnarovi. Přijel za námi, pomáhal nám s nazouváním dětí do bruslí a průběžnými úpravami bruslařské obuvi. Zabruslil si s námi také.

Venkovní počasí zatím zimním radovánkám a bruslení příliš nepřeje. Před námi je ještě jedna jízda do Rosic. Všichni se na ni těšíme.

Mgr. Jarmila Loudová

Poznáváme svět – tropické deštné pralesy, pouště a savany – 5. A

Poznáváme svět – tropické deštné pralesy, pouště a savany

Tentokrát se každý z nás

vydal poznat tropický pás.

Při první zastávce na rovníku

cítili jsme se jako ve skleníku.

Bylo horko, pořád pršelo,

přesunout do savany se nám zachtělo.

Dávej pozor na savaně,

ať tě hladový lev nedostane.

Zdárně jsme to přežili,

domů jsme se vrátili.

Motivační báseň popisuje naše další kroky za poznáním. V přírodovědě nyní putujeme napříč podnebnými pásy. Svoji výpravu jsme zahájili na rovníku a budeme postupovat až k polárním pustinám.

Současné učivo prolínáme do vše předmětů.V matematice jsme například počítali, kolik hodin prospí lev, zjistili jsme mnoho dalších zajímavostí ze živočišné říše.

Ve výtvarné výchově jsme si živočichy namalovali plasticky. Bylo nám v dalekých končinách velmi příjemně. Naše interaktivní tabule nám umožňuje cestovat kamkoli na světě, prožívat za zvuků hudby daných krajů či přírody to, co mohou na vlastní oči vidět jen ti, kteří tato místa opravdu navštívili.

Tvořili jsme interaktivní nástěnku, pracovali jsme se žákovskými tablety, mobilními telefony, které jsou již nyní součástí téměř všech předmětů.

Žáci 5. A a Mgr. Jarmila Loudová

Ve škole může být příjemně i dojemně

Ve škole může být příjemně i dojemně

Ačkoli „MEJDAN ROKU “ bývá vysílán z “ Václaváku“, do Prahy jsme za zábavou vyrážet nemuseli. Veselo bylo přímo ve škole – ve třídě 5. A. Pohodová atmosféra provoněná žáky upečeným cukrovím a směsicí bylinných i ovocných horkých čajů nás ještě více uvolnila. Dárečky jsme si rozdali hned na začátku.

Tentokrát jsme dostali opravdu nevšední domácí úkol – připravit si pěkné vtipy. Paní učitelku motivoval pořad VTIP ZA STOVKU. Často jí vtipy vyprávíme o přestávkách ve volném čase, a tak bylo jasno. Tentokrát vystoupili všichni odvážlivci před velkým publikem a naostro.

Zatímco ve slohu mnohdy nemůžeme dát dohromady dvě smysluplné věty, při této

aktivitě jsme se překonávali. Na závěr se anonymně hlasovalo, který vtip získá nejvíce sympatií publika. Tři nejlepší hoši byli odměněni pěknou knížkou a malou drobností navíc.

Nakonec jsme za odvahu dostali bankovku v hodnotě 100 euro. Byla jen papírová, peníze totiž kazí charakter, nejsou prvořadé.

Následovalo pořádné občerstvení. Máme ve třídě tatínka, který vyrábí domácí klobásky a uzeniny. Vůni cukroví tak prostřídala klobáska s houskou. Byla vynikající, někteří si dokonce přidávali. Nezapomněli jsme zanést ochutnat klobásku i našemu panu řediteli.

To hlavní však bylo teprve před námi. Tancovalo se, dokonce interaktivně. Jednotlivé tance nám předtančili profesionální tanečníci v rámci tanečního programu. Snažili jsme se je co nejlépe napodobit. Teplota stoupala, atmosféra vřela.

Děti si užívaly každou minutu, hudba nadzvedla téměř všechny, dokonce i ty, kteří pohyb v rytmu disca tolik nevyhledávají.

Ale ani v tomto okamžiku naše veselá party nekončila. Aktivita, při které jsme se mohli zklidnit, v závěru nesměla chybět.

Rozdělili jsme se do skupin. Z jednoho z našich kamarádů jsme měli vytvořit mumii. Stačila pouze jediná rolička toaletního papíru pro každou skupinku a o zábavu bylo postaráno. Naši mumifikovaní kamarádi naštěstí celou akci přežili bez jakéhokoli zranění. Motání nebylo jednoduché, chtělo to notnou dávku šikovnosti., papír je přece jen velmi jemný. Podařilo se.

Ocenila jsem, že děti, které dbají o ekologii, měly obavy ze zbytečného plýtvání papírovým materiálem. Ale ani kousek nepřijde nazmar. Vše máme uloženo v krabici,

z tohoto materiálu budeme vyrábět plastické kontinenty.

Byla jsem šťastná, cítila jsem se s dětmi báječně. Mí žáčci mi pomohli překonat melancholické chvilky, které mě občas přepadaly. Byly to totiž poslední Vánoce, kdy jsme všichni pospolu. Brzy se naše cesty rozejdou. Někteří nastoupí na víceleté gymnázium. Bohužel při přestupu na druhý stupeň opustí děti i mě.

Ale na slzičky při loučení ještě máme čas. Děkuji svým žákům za krásné chvilky, které jsme spolu nejen v tento den prožili. A věřte. Již dlouho jsem se do školy tolik netěšila. Vše dopadlo vysoko nad moje očekávání.

Zkrátka ve škole může být opravdu příjemně i dojemně.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Vánoční sladké pokušení

Vánoční sladké pokušení

Vánoce jsou svátky plné krásných tradic. Jsou naplněné láskou, příjemnou a poklidnou atmosférou. Patří k nim neodmyslitelně pečení mnoha druhů vánočních cukroví.

Domácnosti voní po vanilce, skořici, hřebíčku ad. přísadách do výborných domácích receptů. Nic se však nemůže vyrovnat atmosféře, která vznikne, když je takových pekařů, amatérů, téměř třicet. Ačkoli je to k nevíře, i v tomto počtu jsme zvládli napéci neuvěřitelných 9 druhů cukroví.

V kuchyňce naší školy jsme se sešli již kolem 6. 30 hod. Připravili jsme si s paní učitelkou

z připravených ingrediencí těsta, která mohou chvíli v chladu odležet. Pak jsme se s chutí, i když příjemně unaveni, vrhli na učivo českého jazyka a matematiky.

Po velké přestávce jsme za necelé tři vyučovací hodiny zvládli napéci např. vanilkové rohlíčky, tatrankové a kokosové kuličky, kokosky, máslové, citronové a linecké cukroví, ale i ořechové šátečky a medvědí tlapičky.

Bohužel si nemohli všichni vyzkoušet vše. Někteří tvořili vanilkové rohlíčky, jiní je balili

v cukru. Jedni tvořili těsta, ostatní slepovali marmeládou, rovnali do krabic. Později po skupinkách odvážlivci i zdobili. I bílkovou polevu na zdobení jsme měli domácí.

Každá aktivita byla pro výsledný efekt velmi důležitá. Řeknete si, že stát u trouby zvládne „každý trouba“. Ale právě to bylo nejobtížnější.

V rámci pečení jsme pracovali s digitální váhou paní učitelky. Byli jsme nuceni uplatnit

v praxi převody jednotek hmotnosti – dekagramy a gramy už máme v „malíčku“. Stačila malá chybička a těsto by se nespojilo. To byla, panečku, velká zodpovědnost!

I když většinu potřebného materiálu přinesla paní učitelka, někteří přispěli jádry vlašských ořechů, jiní domácími vejci. Bez podpory ze strany rodičů, pevných nervů, chuti a energie paní učitelky i dětí by to nešlo.

Na závěr bylo těžké setrvat jen u zrakové radosti z našich výtvorů. Konzumaci jsme si dle domluvy nechali až na druhý den. Ale bylo opravdu těžké odolat. Příjemná vůně pro nás byla velkým pokušením. Nešlo to jinak. Museli jsme vydržet. Pokusili jsme se i zdobit, polevy tuhnou delší čas. Škoda, že doma nemůžete cítit tu vůni.

O to sladší byl ranní příchod do školy, kdy jsme opravdu ochutnali.

Musím se přiznat, že příprava nebyla jednoduchá. Přemístit materiál a některé další potřebné věci, zorganizovat sama s tolika dětmi smysluplné aktivity s maximálním výsledkem, bylo velmi hektické. Měla jsem radost, že jsme to zvládli.

Kuchyňku jsme po sobě důkladně uklidili a teď už se těšíme na společnou vánoční besídku. Bude výjimečná. Zasedneme spolu u našeho stromečku v letošním roce naposledy – děti vedu třetím rokem a budu se s nimi muset v závěru roku rozloučit. Někteří kamarádi z kolektivu třídy přestoupí na víceleté gymnázium.

I když Vánoce představují jen zlomek pěkných strávených pospolu, krásné vzpomínky snad zůstanou většině dětí navždy. Já určitě nezapomenu.

Cukrářské delikatesy si můžete prohlédnout na následujících fotografiích.

Přejeme Vám všem úspěšný celý nový rok naplněný pohodou, zdravím a dobrou náladou.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Vánoce, Vánoce přicházejí

Spolu s Vánocemi přichází nádherný čas, kdy chceme druhým dělat radost. Obdarovat je, ukázat jim, že je máme rádi. V letošním roce jsme nenavštívili dílny v SVČ. Vyráběli jsme v „domácím prostředí“ – v naší malé třídě. Nebylo to lehké, protože pro někoho je souboj i manipulace s nůžkami.

Vidina hezkého dárečku pro své rodiče a blízké nás přivedla ke zdárnému konci. Výsledná přání, větvičky se sněhuláčky, andělíčci, vánoční ozdobné věnečky z mašlí i zimní věnečky z papíru jistě potěší více než kupované velké dary.

Zdalipak jste i Vy vyrobili některý z dárečků pro své blízké úplně sami?

Většinou dnes dáváme přednost rychlým nákupům a zapomíná se tak na pravé hodnoty, které Vánoce ve skutečnosti představují.

Naše výrobky pro Vás mohou být inspirací. Možná si některý i vyrobíte. Přejeme všem poklidné Vánoce a pevné zdraví po celý nový rok.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A