Ve výtvarné výchově jsme si s žáky 7.A připomněli 800. výročí narození českého krále Karla IV. Nejdřív jsme si pustili prezentaci o jeho životě. Dozvěděli jsme se mnoho o jeho povaze, rodině, vzdělání i díle, a kromě těchto informací jsme také v průběhu prezentace viděli řadu jeho vyobrazení, ať už dobových obrázků nebo novějších pojetí jeho podoby. Zaměřili jsme se na to, jak Karel IV. vypadal v různých fázích svého dospělého života, co jeho podobu charakterizovalo, a žáci se pak pokusili jednu podobiznu, jak si ji pamatovali, zachytit kresbou. Z kresby pak vytvořili jednoduchou grafiku technikou monotypu, usadili ji do rámečku a zlatým sprejem jsme připomněli dobový kolorit středověkých portrétů – zdobení rámů a pozadí obrazů plátky zlata.

S žáky 8. ročníku jsme ve výtvarné výchovy téměř dva měsíce zpracovávali téma přírodních živlů – země, ohně, vody a vzduchu. Zemi zjednodušeně představoval kámen, nález, který byl zakreslen a popsán, případně k němu byl přidán i příběh. Pak následoval oheň – jako inspirace k jeho zobrazení jsme využili výtvarných děl George Dokoupila, který používá stopy ohně, respektive kouře, jako výtvarného prostředku. Pomocí kouřových stop hořící svíčky zkoušeli žáci vytvořit na papíře méně či více náhodné obrazce. Po ohni pak přišla voda v podobě vodní hladiny: na základě asociací s různými typy vodních hladin (řeka, rybník, moře, klidná nebo rozbouřená hladina, kruhy na vodě, vír, vlny, vodopád) vznikly velkoformátové malby pastelem. Nakonec jsme vyrazili do přírody a různé hladiny vody zachytili fotoaparátem. A podobným způsobem nakonec vznikly záznamy posledního živlu této řady – vzduchu: žáci fotografovali různé objekty vlající či pohybující se ve větru.

Jarní období je spojeno se vznikem nového života, s probouzením přírody i barev. A tak žáci šestého ročníku zpracovali tématickou řadu výtvarných prací – vymýšleli, co by se mohlo vylíhnout z vejce (ptáče, had, drak, skřítek…), zobrazovali lidovou pranostiku Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři, zkoumali první jarní rostliny na zahradě a skončili u díla známého výtvarníka Jiřího Trnky Zahrada, na jehož základě tvořili skupinové obrazy tajemné zahrady.

Legenda o bájném ptáku Fénixovi se stala námětem pro žáky 6. ročníku ve výtvarné výchově. Vznik a zánik, věčný koloběh života, smrti a znovuzrození – to je to, co legenda synmbolizuje. Jak však takový Fénix, pták hořící a zanikající a povstávající znovu a znovu z vlastního popela, ale asi vypadá? Ve valérech červené a žluté na tmavém podkladu zkusili šesťáci popustit uzdu fantazii. Nekreslili, nemalovali. Z rodrcených kousíčků suchých pastelů jako z popela postupně utvářeli vzpínajícího se Fénixe roztíráním a tvarováním přímo na podklad. Tímto způsobem vznikly jemné obrazce, lehké jako dech; ještě chvilku a rozplynou se…. jako Fénix.

Poslední záchvěvy zimy v krajině – zbytky sněhu, déšť, stopy pneumatik, stromy dosud bez listí v mlze, šedivá obloha – jsme zkusili znázornit ve výtvarných pracech s žáky 6. ročníku.
Použili jsme techniku otiskování různých materiálů (záclonu, provázky, vlnitou lepenku, hadříky, dětská autíčka) a škálu studených odstínů modré barvy. Vznikly tak zajímavé kompozice, někdy až abstraktní obrazce, znázorňující krajinu na přelomu zimy a jara.

Co je to identita? Co určuje identitu člověka? Co je pro mě identické? A jak je možné onu identitu změnit? Kdy má člověk potřebu měnit či skrýt svoji identitu?
To byly otázky pro žáky 8.ročníku, které řešily v hodinách výtvarné výchovy. A z nich pak vycházely výtvarné úkoly, jejichž výsledky byly fotograficky zaznamenány: první úkol byl založen na jednoduchém materiálu – igelitové fólii, kterou žáci mohli použít libovolným způsobem, ale přitom tak, aby změnili či zakryli svou identitu neboli svou skutečnou podobu.
Druhým úkolem byla karnevalová maska v podobě velkých brýlí, které nejenže změní podobu člověka, ale také díky nim můžeme vidět svět jinak. Lepší nebo horší, černý nebo růžový, pohled na svět je plně v režii jednotlivce.

Sdělují, informují, slouží, hromadí se, zahlcují, baví, ubližují, těší – to všechno slova dokážou. K tomu všemu je my, lidé, používáme. Jsou všude: na ulici, doma, ve škole, jsou tištěná, mluvená i virtuální. A proto jsme jim také věnovali spoustu času ve výtvarce – hledali jsme různé formy pro písmena i slova, oživovali jsme je, vytvářeli sdělení. Písmena i slova jsme psali, kreslili, skládali, lepili, malovali, znakovali, žáci tvořili krátká jednoslovná sdělení pomocí vlastního těla, instalovali písmena a slova jako krátká sdělení složená z kusů oblečení, přetvářeli staré knihy na nové objekty.
Některé práce z této série byly zaslány do každoročně pořádané výtvarné soutěže u příležitosti Týdne výtvarné kultury v Brně. Letos sice nezískaly žádné ocenění, ale některé se dostaly do širšího výběru a byly vystaveny v barokním sále Místodržitelského paláce v Brně (prostory Moravské galerie).

V hodinách výtvarné výchovy jsme se nechali unášet různými motivy z umění starověkého Egypta v rámci kapitoly z dějin umění. Na základě těchto inspirativních podnětů vznikly práce na téma Písmo – vývoj od obrázku k písmenu, velký hieroglyf jako grafický list, objevování dosud utajených legend o neznámých egyptských bozích, a nakonec jsme celý cyklus završili tvorbou papírových (kašírovaných) sošek „posvátných“ koček.
Část těchto prací jsme zaslali do soutěže „Svět vět aneb Napiš obraz“ vyhlášené při příležitosti Týdne výtvarné kultury v Brně. Sice se žádná z nich neocitla mezi oceněnými, nicméně práce na téma Egyptský bůh Nihilis, jehož autorem je Petr Pavliš z 6.A, se dostala do širšího výběru a je vystavena v Moravské galerii (Místodržitelský palác).

Žáci osmého ročníku v uplynulých dvou měsících rozvíjeli téma lidského těla a jeho zobrazení – zaměřili jsme se na možnosti výtvarného pojetí portrétu. Na počátku to byla klasická kresebná studie spolužáka, jako druhá v pořadí pak žáky čekala monochromatická malba podle studie. A pak už jsme si spíše hráli a zkoušeli, co všechno může obnášet výtvarné zpracování portrétu – inspirovali jsme se dílem amerického sochaře a výtvarníka Alexandera Caldera a jeho drátěnými podobiznami. A na závěr této série jsme ještě zařadili práci s fotografií a koláží – žáci vytvářeli pomocí koláže neobvyklé účesy a pokrývky hlavy.

Co je srdce? Důležitý životní orgán, krevní pumpa, ale nejen to – někteří v něm vidí sídlo lidské duše, srdce se ztotožňuje s láskou, o srdci zkrátka mluvíme často jako o symbolu a znázorňujeme ho v různých stylizacích.
První v řadě výtvarných prací bylo téma Krajina srdce – dívali jsme se na srdce jako symbolický obraz krajiny se stromy, kořeny, řekami a potoky, někteří viděli v srdci přesný stroj, soukolí dokonalých součástek. Žáci podle tohoto námětu vytvářeli papírové koláže, ze kterých pak tiskli grafické listy. Zajímavě vypadaly nejenom výsledné grafiky, ale i použité papírové matrice, a tak jsme zachovali a vystavili obojí.
Symbol srdce se potom stal objektem pro znázornění úsloví a pořekadel na téma srdce – má srdce z ledu, z kamene, její srdce zahořelo láskou, má srdce na pravém místě, srdce v kalhotách, rozbité srdce, má srdce na dlani, srdce ze zlata – nejprve technikou koláže z barevných útržků, potom jako stylizovaná kresba figurky se srdcem.
Nakonec jsme využili i čerstvě napadaného sněhu na školní zahradě – velký obraz srdce žáci ohraničovali barevnými kousky látky a papíru, kameny, klacíky nebo provázky, tvary srdce vyšlapávali ve sněhu.