Určitě si vzpomínáte na slova Popelky z filmu Tři oříšky pro Popelku. Přála si přivést před plesem to, co našemu rodákovi – herci Vladimíru Menšíkovi „cvrnkne cestou do nosu“.
Podobný úkol jsme zadala dětem také. Měly si přinést cokoli potkají ze živé přírody při svých cestách do školy, ze školy, při hrách a pobytu venku. Doufala jsem, že je to donutí lépe se kolem sebe rozhlížet a vnímat krásy přírody – „poklady“, které denně míjíme a mnohdy je přehlížíme.
Ti, kteří mnoho času venku netráví, museli na čerstvém vzduchu zůstat o chviličku déle. Po celý týden nám přibývaly na vyhrazeném místě desítky přírodnin. Byly to větvičky, šišky, listy, oříšky, ale i semínka a další přírodniny. Žáci si nenásilnou formou zároveň upevnili své vědomosti o živé přírodě, rozdělení přírody.
V praktických činnostech jsem dětem připravila dřevěné laťky, svázaly si je přírodním motouzem a vytvořily si tak vlastní rámeček. Do něho upletly skupinky dobrovolníků síť. Z žáků se na chvíli stali napodobitelé mistrů z pavoučí říše. Do takto připravené sítě vkládali své přírodniny. Posloužila tedy jako osnova a zároveň připravený rámeček zpevňovala.
Vznikly dva krásné podzimní obrázky. Skutečná příroda je nyní neustále s námi, máme je denně na očích. Snad přečká co nejdelší dobu v tmavém zákoutí chodby, protože ho polidšťuje a umožňuje nám vnímat, že i prosté věci kolem nás mohou mít neuvěřitelné kouzlo.
Vyrazte i vy do přírody, vnímejte její krásu, nechte se jí okouzlit stejně jako my.
Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. B
