Kvapem se k nám blíží zima a spolu s ní i sporty, které k tomuto ročnímu období neodmyslitelně patří. Proto jsme se ve  výtvarné výchově zimním sportů věnovali. Žáci si na pozadí zimní krajiny kreslili tuší stíny sportovců v pohybu. Jednalo se o krasobruslaře, lyžaře i hokejisty.

Zimní sporty jsou provázané s počasím – vyžadují sněhovou nadílku, případně zázemí ledu. I když máme umělé ledové plochy, k zasněžení sjezdovek umělým sněhem je zapotřebí nízkých teplot. Opravdová zima se zatím nepřihlásila, ale pevně doufáme, že na sebe nenechá dlouho čekat. Už nyní se těšíme na bruslení, na něž začneme jezdit v druhém prosincovém týdnu.

Prozatím nám zimní radovánky budou připomínat naše práce.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Téma stop a otisků ve výtvarné výchově v 8. ročníku jsme završili povídkou Karla Čapka, kterou jsme si poslechli v podání herce Václava Postráneckého. Ovšem ne celou. Asi v polovině jsme poslech přerušili a záhadný příběh stop neznámého člověka zůstal nedokončen.
Pokračování se ujali sami žáci, kteří příběh převedli do komiksové podoby a sami vymysleli pokračování zápletky a její rozuzlení.
K dispozici měli pruh papíru se 4 komiksovými okénky, někomu stačily k dovyprávění příběhu i 3, jiní si řadu rozšířili o další.
Několik z nich jsme si také předvedli a okomentovali. Některé byly napínavé a dramatické, jiné komické, další fantastické. Co žák, to jiná varianta.
A jak příběh ukončil sám Karel Čapek? To si budete muset přečíst sami…

Téma bot a jejich otisků jsme v 8. ročníku rozvíjeli i další hodinu výtvarné výchovy v tématu stop – stop ve sněhu, v blátě, na ulici, na cestě parkem…
Co z nich lze vyčíst, zkoušeli žáci znázornit nejen frotáží bot, ale i dalších předmětů či otiskováním různých dezénů, případně vlepováním drobných předmětů. Do takto vytvořené „koláže“ otisků vložili „stopy“ příběhu, který ostatní žáci pak zkoušeli rozklíčovat a interpretovat.
Nejatraktivnější byl bezpochyby příběh s kriminální zápletkou, ale někdy šlo i o obyčejnou situaci, kdy se vlastně nic zvláštního nestalo:)

Vesmír neboli kosmos je všechno kolem nás. Jeho stáří přesahuje 13 miliard let. Vědci tvrdí, že je nekonečný. Září v něm miliardy hvězd. Lidé se ho snaží poznat blíže. Neustále rozvíjíme technologie bádání. Sestrojujeme dokonalejší obří dalekohledy, radioteleskopy a další řadu přístrojů, které jsou umístěny na družicích, kosmických lodích a stanicích. Základní poznatky o naší sluneční soustavě, planetách, hvězdách jsou také zařazeny do učiva přírodovědy. Lety do vesmíru jsou snem nejednoho dítěte, dospělých po celý jejich život.

Cestovat blíže ke hvězdám se podaří však jen jedincům. Rozhodli jsme se, že se vzneseme vzhůru k planetám a hvězdám alespoň prostřednictvím malby. Nejprve jsme si připravili stroje na naši cestu. Raketoplány jsme umístili na pozadí, které by mělo připomínat nekonečný vesmír.

Malba nám zabrala několik hodin výtvarné výchovy, řádně jsme se u ní zapotili.

O to více vnímáme skutečnost, že reálné přípravy trvají desítky let. Budeme někdy opravdu běžně cestovat blíž ke hvězdám? Uvidíme.

Na tuto aktivitu jsme navázali výtvarným zpracováním svých představ o životě ve vesmíru. Motivací nám byla tato krátká báseň:

Včera jsem se ocitl ve vesmíru,

i když to tak bylo jen na papíru.

Zavřeli jsme oči,

svět se s námi rázem točí.

Co každý z nás uviděl?

UFOUNY tvořené z různých těl.

Planeta Země je 3. planetou sluneční soustavy. Je nazývaná modrou planetou. Je jedinečná, neboť je jedinou planetou, na níž byl doposud prokázán  život. Umožňuje to kyslík v atmosféře a kapalná voda. Většinu povrchu Země tvoří voda v oceánech, pevnina zaujímá jen její malou část.

Pokud stojíte rádi pevně nohama na Zemi, na chvíli to změníme. Vydáme se tam, kam zatím nikdo z vědců nedohlédl  – do světa mimozemských civilizací. UFOUNI mohou být vším, co si budeme ve svých představách přát – malí, velcí, tlustí, tencí, chlupatí i hladcí.

Jejich malba byla zábavná, každá namalovaná forma mimozemského života si nese v sobě kousek duše svého autora. Zdalipak se někdo přiblížil opravdové podobě? Nevíme a nevadí nám to.

Představovat si a snít je přece krásné.

                                                                   Mgr. Jarmila Loudová

Práce z minulé hodiny zaměřená na tvary a linie získala v další hodině výtvarky své uplatnění – žáci dostali za úkol „vyportrétovat“ svoji botu, tedy věc běžnou, denně užívanou a pro náš život nezbytnou. Všímali si přitom tvaru a členění, zaměřili se na detaily, kreslili botu z profilu, z pohledu seshora i zespoda (na podrážku a její dezén použili místo kresby techniku frotáže). Na to vše stačila obyčejná tužka.
Nakonec vzhled své boty pozměnili a navrhli pro ni nový design podle nizozemsko-amerického umělce Pieta Mondriana a jeho abstraktních geometrických obrazů s barevností omezenou na základní čisté barvy.

Výuku výtvarné výchovy v 8. ročníku jsme zahájili malou výtvarnou rozcvičkou – identifikovali jsme základní plošné tvary (čtverec, kruh, trojúhelník) a jejich plochu vyplnili různě modifikovanými liniemi. Následně pak ze stejnorodých tvarů vytvářeli žáci společnou koláž.

V 7. ročníku, respektive s žáky v 7. C, jsme letošní výtvarnou výchovu zahájili zdánlivě jednoduchým úkolem: podle šnečích ulit nakreslit jejich tvar a linie růstu viditelné na vápnité schránce. Úskalí stanoveného úkolu spočívalo v nutnosti zvětšit malou ulitu na velký formát A3 a udržet přitom pravidelný tvar a vyplnit ho jednoduchou, ale hustou a také pravidelnou šrafurou.
Kresbu pak v další hodině žáci převedli do linorytu, tentokrát už menšího (pohlednicového) formátu. Mnozí drželi v ruce rydlo poprvé v životě, a tak byl linoryt také tak trochu zápasem s materiálem. Mladí tvůrci ale nakonec slavili vítězství, když svou vyrytou kresbu vytiskli v ručním lisu a vytvořili svou první grafiku.

Na konci 6. ročníku se vždy na skok zastavíme ve starověku a zkoumáme umění té doby – tentokrát jsme se zabývali také starověkou hudbou a hudebními nástroji. Ty jsou pro dnešního člověka už v podstatě neznámé a jejich názvy mohou se zdát až záhadné a zároveň pro fantazii podnětné. Žákům byla na začátku hodiny přednesena pouze pojmenování hudebních nástrojů a pak sami vymýšleli, jak by takový nástroj mohl vypadat. Své nápady zaznamenali kresbou a k některým nákresům přidali i popisky součástí nástroje a způsob jeho použití.
Následně tyto nápady realizovali – vytvářeli modely hudebních nástrojů z kartónu, drátu a dalších prvků.