Včera jsem se ocitl ve vesmíru,

i když to tak bylo jen na papíru.

Zavřeli jsme oči,

svět se s námi rázem točí.

Co každý z nás uviděl?

UFOUNY tvořené z různých těl.

Planeta Země je 3. planetou sluneční soustavy. Je nazývaná modrou planetou. Je jedinečná, neboť je jedinou planetou, na níž byl doposud prokázán  život. Umožňuje to kyslík v atmosféře a kapalná voda. Většinu povrchu Země tvoří voda v oceánech, pevnina zaujímá jen její malou část.

Pokud stojíte rádi pevně nohama na Zemi, na chvíli to změníme. Vydáme se tam, kam zatím nikdo z vědců nedohlédl  – do světa mimozemských civilizací. UFOUNI mohou být vším, co si budeme ve svých představách přát – malí, velcí, tlustí, tencí, chlupatí i hladcí.

Jejich malba byla zábavná, každá namalovaná forma mimozemského života si nese v sobě kousek duše svého autora.

Zdalipak se někdo přiblížil opravdové podobě? Nevíme a nevadí nám to. Představovat si a snít je přece krásné.

                                                                                              Mgr. Jarmila Loudová

V posledních dnech nás často trápí chladné počasí a vytrvalý déšť. Bohužel si s námi počasí hraje natolik, že nám mnohdy proprší veškerý volný čas – zejména volné víkendy.

A tak jsme měli dostatek času přemýšlet o tom, co vše o dešti víme.

Jak vzniká déšť? Čím větší je teplo, tím více vody se vypařuje. Vodní páry stoupají vzhůru, tvoří mraky. V chladnějších výškách se pára srazí v kapky vody. Ty se ve vzduchu neudrží a padají z mraků právě v podobě deště.

I když máme raději slunečné počasí, příroda vodu potřebuje. Déšť zavlaží půdu – lesy, louky, pole, zahrady. Nesmí být ale ani příliš vytrvalý, jinak způsobuje rozvodnění vodních toků, záplavy. Všeho má být tak akorát, i deště.

Aby nás deštivé počasí nezaskočilo, měli bychom být denně vybaveni deštníkem.

Předchůdce deštníku byl vynalezen již před 4 000 léty. Začátkem 16. století se deštník stal populární zvláště v severní Evropě. Dříve ho nosily hlavně ženy, mezi muži ho proslavil

až v 18.století perský cestovatel a spisovatel Jonas Hanway.

První evropské deštníky byly vyrobeny ze dřeva, byly potaženy napuštěným plátnem a měly vyřezávané rukojeti z tvrdého dřeva. V roce 1852 vynalezl Samuel Fox ocelovou konstrukci deštníků. Skládací systém se objevil až ve 20.století .

Deštníky se vyrábí v různých barevných provedeních, ochraňují nás před deštěm i padajícím sněhem. Bývají pokryty nepromokavým materiálem tvořeným látkou, či plastovou fólií. Mají držadlo. Pro lepší uskladnění většinou kupujeme deštníky skládací. Jsou skvělými módními doplňky.

Na chvíli jsme si ve výtvarné výchově zahráli na módní návrháře a navrhli jsme si vlastní podobu deštníků – lišili jsme se tvarem, barevným provedením. Deštníky jsme umístili do sítě čtverců. Vždy jsme volili kontrastní barvy, zopakovali jsme si rozdíly mezi studenými a teplými barvami. Pokud byly deštníky v teplých odstínech barev, pak bylo pozadí tvořeno barvami studenými a naopak.

Naše deštníky nás před deštěm sice neochrání, ale potěší nás alespoň na pohled. Zda byste si mezi nimi vybrali svého „kamaráda do deště“, posuďte sami.

                                                                                  Mgr. Jarmila Loudová

Veselá mysl – půl zdraví

Udržet si dobrou náladu není mnohdy jednoduché. Dospělí i děti jsou vyčerpáváni každodenními povinnostmi. Když k tomu nastoupí sychravé podzimní počasí, je obtížnější udržet si dobrou náladu. My, rodáci z kraje Vladimíra Menšíka, bychom měli humorem a optimismem sršet každý den. Ale zamračené obličeje na ulicích toho nejsou dokladem. To, že smích pomáhá a dokonce i léčí, odborníci vědí již dávno. Výzkumy dokázaly, že smích posiluje imunitu a krevní oběh, zmírňuje negativní účinky stresu, zlepšuje činnost mozku, je i prevencí proti onemocněním srdce.

Abychom si význam dobré nálady vzali k srdci, namalovali jsme celou sérii veselých obličejů. Drobné hlavičky dětí a dospělých různých národností doprovázely 2 velké siluety kreslené tuší.

Výslednými pracemi jsme si ozdobili chodbu, která směřuje k naší třídě. Když je budeme mít neustále na očích, snad si dobrou náladu lépe udržíme.

Pokud si chcete udržet zdraví a mládí po dlouhou dobu – naučte se smát.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. B

Jedním ze znaků gotických staveb jsou okna s lomeným obloukem, vyplněná barevnou skleněnou mozaikou – tzv. vitráž. To se žáci 4. ročníku učili v hodinách vlastivědy a mohli se o tom přesvědčit i na školním výletě v Olomouci. V hodinách výtvarné výchovy si taková okna zkusili voskovými pastely, tuší a vodovými barvami namalovat. Byla to náročná práce, ale výsledek stojí za zhlédnutí. Zde je malá ukázka.

Mgr. Blanka Valnohová

Prvky kubismu, kterými jsme se zabývali v minulých hodinách výtvarné výchovy, jsme v 9. ročníku dále rozvinuli, tentokrát na tématu nábytek a design v duchu kubismu. Žáci měli za úkol navrhnout židli a uplatnit přitom kubistické prvky – tvary krystalu, geometrické tvary, jednoduchost. Návrh pak převáděli do malého modelu z kartonu a kromě designu přitom řešili, s menšími či většími úspěchy, konstrukční záludnosti v podobě spojovacích prvků či stability.

Kalendář je tisícileté téma, zpracovávané stále novými způsoby, až se v dnešní době ustálil v podobě fotografického či obrazového doprovodu dvanácti měsíců v roce. Nejprve žáci dostali kousek takové fotografie, a protože jsme se v uplynulém období zabývali portrétem a lidskou hlavou, zkusili jsme podobné téma, ale tentokrát v podobě zvířat. Z rozstříhaného obrázku z kalendáře vznikly zvětšované malby zvířecích hlav, jejichž části jako puzzle skládali po dokončení opět v celek ve zvětšeném formátu A1.
Pak jsme se zase, jako už poněkolikáté v tomto školním roce, vrátili k Jižní Americe a po vzoru starověkých mayských a aztéckých kalendářů vytesaných do kamene vytvářeli keramické reliéfy zvířecích hlav, které v kalendáři jihoamerických civilizací měly vždy svou symboliku. Podle návrhů na keramický kachel pak ještě vznikly malé pohlednice, které jsme seskládali – opět tak trochu jako puzzle – k sobě do jednoho celku.
Výsledkem několikatýdenní tvorby je série obdélníkových obrazů zvířat, vytvořených různou technikou a v protikladné velikosti, seskládaných do jakési mozaiky a vystavených v prostorách školy.