V posledních dnech nás často trápí chladné počasí a vytrvalý déšť. Bohužel si s námi počasí hraje natolik, že nám mnohdy proprší veškerý volný čas – zejména volné víkendy.
A tak jsme měli dostatek času přemýšlet o tom, co vše o dešti víme.
Jak vzniká déšť? Čím větší je teplo, tím více vody se vypařuje. Vodní páry stoupají vzhůru, tvoří mraky. V chladnějších výškách se pára srazí v kapky vody. Ty se ve vzduchu neudrží a padají z mraků právě v podobě deště.
I když máme raději slunečné počasí, příroda vodu potřebuje. Déšť zavlaží půdu – lesy, louky, pole, zahrady. Nesmí být ale ani příliš vytrvalý, jinak způsobuje rozvodnění vodních toků, záplavy. Všeho má být tak akorát, i deště.
Aby nás deštivé počasí nezaskočilo, měli bychom být denně vybaveni deštníkem.
Předchůdce deštníku byl vynalezen již před 4 000 léty. Začátkem 16. století se deštník stal populární zvláště v severní Evropě. Dříve ho nosily hlavně ženy, mezi muži ho proslavil
až v 18.století perský cestovatel a spisovatel Jonas Hanway.
První evropské deštníky byly vyrobeny ze dřeva, byly potaženy napuštěným plátnem a měly vyřezávané rukojeti z tvrdého dřeva. V roce 1852 vynalezl Samuel Fox ocelovou konstrukci deštníků. Skládací systém se objevil až ve 20.století .
Deštníky se vyrábí v různých barevných provedeních, ochraňují nás před deštěm i padajícím sněhem. Bývají pokryty nepromokavým materiálem tvořeným látkou, či plastovou fólií. Mají držadlo. Pro lepší uskladnění většinou kupujeme deštníky skládací. Jsou skvělými módními doplňky.
Na chvíli jsme si ve výtvarné výchově zahráli na módní návrháře a navrhli jsme si vlastní podobu deštníků – lišili jsme se tvarem, barevným provedením. Deštníky jsme umístili do sítě čtverců. Vždy jsme volili kontrastní barvy, zopakovali jsme si rozdíly mezi studenými a teplými barvami. Pokud byly deštníky v teplých odstínech barev, pak bylo pozadí tvořeno barvami studenými a naopak.
Naše deštníky nás před deštěm sice neochrání, ale potěší nás alespoň na pohled. Zda byste si mezi nimi vybrali svého „kamaráda do deště“, posuďte sami.
Mgr. Jarmila Loudová
