Je tu podzim. Listí se barví všemi barvami, fouká vítr, je mlha a občas i zaprší.
Děti jsou doma a v rámci distanční výuky, která probíhá on-line, dostaly za úkol vytvořit podzimního skřítka nebo nějaké zvířátko z přírodních materiálů, které nám teď příroda hojně poskytuje.
Myslím, že děti byly velmi šikovné a vy se můžete podívat, jak se jim zadání podařilo splnit.
Mgr. Hana Procházková
Foto: žáci 3. A
Krásné podzimní dny, kdy jsme ještě mohli být ve škole, strávili jsme ve výtvarce v tzv. plenéru, neboli venku.
Stačí vyjít jen ze dveří školy (zadním vchodem) a ocitneme se v podstatě uprostřed přírody – školní zahrada nabízí tolik úžasných míst a objektů k pozorování a výtvarnému zpracování! Jedním z takových objektů je například strom, a právě ten se stal námětem výtvarného úkolu v 7. ročnku.
Každý žák si vybral „svůj“ strom v zahradě a kreslil – nejprve náčrt tužkou, pak pěkně barevně pastelkami, a nakonec přišlo lehké nastínění pozadí pomocí akvarelové techniky.
Co žák, to jiný strom. Přestože někteří si vybrali stejný objekt, ukázalo se, že každý z žáků má originální pohled a dosáhnou též jedinečného ztvárnění (vidíte, všichni jste to dokázali – to zdůrazňuji proto, že jsem asi 50x slyšela: „to nezvládnu“, „to neumím“, „nevím, jak na to“ nebo „já to nechápu“..)
Výsledkem je galerie neopakovatelné rozmanitosti výtvarného vyjadřování, i když stejnými výtvarnými prostředky, neboli když 70 lidí dělá totéž, není to totéž.
A v tom je to kouzlo.
Ještě před uzavřením škol jsme ve výtvarné výchově stihli uskutečnit krátkou výtvarnou řadu s tématem „Naše škola, jak ji vidím já“.
Důvodem k realizaci tohoto tématu je 90. výročí založení naší školy (zal. r.1930) – s žáky 8. ročníku jsme nejprve „obléhali školu zvenčí“ a kreslili budovu s úkolem pokusit se o perspektivní zobrazení. Záměrně jsme vynechali pohled z ulice, tedy zepředu, který je všem notoricky známý, a naopak jsme se zaměřili na pohledy, které nejsou kolemjdoucím a ne-žákům naší školy známé.
Deváťáci se pak pokusili o „impresionistické“ zachycení školní zahrady a průhledů směrem od školy do různých stran.
Poté jsme se opět vrátili „do školy“ a opět žáci 9. ročníku pokusili se oživit interiéry školních chodeb pomocí průhledných geometrizujících objektů.
Tak to jsou naše dárky pro Tebe, Školo: Všechno nejlepší k narozeninám!
Po loňské koronavirové pauze jsme se ve výtvarce opět pustili do tvůrčí práce, avšak stále poznamenané opatřeními proti koronaviru – v rouškách. A tak jsem se rozhodla toto nezapomenutelné období nabídnout žákům 8. a 9. ročníku jako zahajovací téma, a sice ve formě jakési sebereflexe – čili autoportrétu, který byl ovšem též jiný, než by čekali. Jednalo se totiž o autoportrét v roušce – tedy v roušce, jakou by si sami chtěli navrhnout.
Myslím, že i světoví designéři by se některými našimi návrhy mohli inspirovat:)
13.říjen byl pro všechny školáky a pedagogy posledním společným dnem ve škole. Byly to poslední chvilky plné nervozity a obav.Co nás čeká? Tentokrát pohlížíme na příští dny a týdny
s velkými obavami. Na jaře se školy uzavřely na několik měsíců a nikdo tak dlouhé odloučení nepředpokládal.Před počátkem školního roku jsme opakovaně slyšeli sliby, že školy uzavřeny určitě nebudou, a přesto se tak stalo. Chápeme vážnost situace a jsme si vědomi toho, že to
v současné situaci epidemiologové vyhodnotili jako nezbytné. Uzavření škol má dopad nejen na vzdělanost našeho národa, ale u dětí mladšího školního věku narušuje pevnost základních návyků, které trvá obnovit mnoho týdnů po skončení těchto opatření. O dopadu v sociální sféře nemluvě.
Přesto jsme v rámci tohoto dne prožili i několik krásných chvilek. V letošním roce jsme se právě v tento den na dálku propojili s naší spřátelenou školou – dětmi ze Sládkovičova.Několik týdnů příprav se naštěstí dočkalo vytouženého cíle. Stihli jsme to doslova v hodině dvanácté.
Ve společných rozhovorech před naším online propojením jsme překvapivě zjistili, kolik vazeb mají mnozí naši spolužáci právě se Slovenskem. Pocházejí odtud někteří tatínkové a maminky děti, jiní zde mají příbuzné.
Jak propojení probíhalo?
Naši školu, obec a třídu stručně představil Jáchym. Zvládl to skvěle. Před kamerou se postupně vystřídali téměř všichni žáci 4. A, výjimkou byl jeden nemocný chlapec. Poté se nám na druhé straně kamery představili žáci 1. ročníku pod vedením své paní učitelky – Mgr. Manekové. Navzájem jsme se naučili krátkou dětskou říkanku ve slovenském jazyce, slovenské děti ji zvládly bravurně v češtině. Tentokrát chyběl zpěv, ten už v tuto dobu nebyl povolen.
Závěrečné slovo jsem si vzala já. Věděla jsme již, že nás čekají v České republice nelehké chvíle, ale všechna má slova byla plná naděje.
Doufáme, že se školy brzy znovu otevřou a všichni se ve zdraví sejdeme.
Přejeme všem lidem pevné zdraví. Věříme v lepší zítřky. Snad jednou podobná omezení natrvalo pominou.
Autor fotografie žáků 4. A v průběhu online propojení: Mgr. S.Maneková
Podzim je již v plném proudu stejně jako letošní školní rok. Naučit děti navzájem spolupracovat je velmi důležité. S radostí sleduji, jak se při skupinových aktivitách postupně zlepšuje schopnost tvořit, naslouchat jeden druhému. Žáci již dokáží přijmout rozdělení rolí ve skupině, vnímají přínos každého jedince pro výsledek celého tým a učí se ocenit i práce ostatních skupin.
Ve výuce se snažím rozvíjet i další schopnosti žáků. K plánování a řešení problémů značnou měrou pomáhá tvorba myšlenkových map. Grafické uspořádání klíčových slov doplněné obrázky umožňuje dětem pochopit vzájemné vztahy a souvislosti v rámci zadaných témat.
Často s dětmi užívám i metodu ALFA BOXU – tzn. tvorbu zásobníku klíčových slov k určitému tématu.
Všechny uvedené metody jsme propojili v hodině SLOHU.
Díky přehledným myšlenkovým mapám byly děti schopné s lehkostí souvisle vyprávět na dané téma. Lépe se jim tvořilo krátké vyprávění a klíčová slova jim usnadnila rozvoj slovní zásoby pro tvorbu rýmů a veršování.
Výsledné práce jsou dokladem toho, že práce děti velmi bavila.
Za kolektiv žáků 4. A Mgr. Jarmila Loudová
K celoročnímu koloběhu školního roku patří vystřihování a kreslení květin. Podzimní měsíce jsou spjaty s květy, které u nás kvetou často až do zimy. Používají se do věnců, mají mnoho různých tvarů a odstínů. Jsou to chryzantémy.
Lidově se označují jako listopadky či dušičky. Původem pocházejí z daleké Číny a Japonska. Chryzantéma dokonce zdobí japonskou královskou pečeť, je tradičním symbolem císařského rodu.
Tyto podzimní květy jsou nejpoužívanější rostlinou k dušičkové výzdobě hrobů. Žákům jsem je přiblížila poutavou prezentací, kde fotografie květů chryzantém podbarvovala hudba z jejich domoviny.
Děti se opravdu snažily. Práce to nebyla jednoduchá. Kombinovalo se více kresebných nástrojů – PROGRESSO, suché pastely a tuš.
V Ivančicích se každoročně konaly VÝSTAVY CHRYZANTÉM, které jsme se žáky navštěvovali. S ohledem na současnou epidemiologickou situaci jsme ve větší izolaci, krásu těchto květin jsme si alespoň touto cestou přenesli do prostor školy.
Těšíme se, až budeme moci obdivovat pestrost vazeb chryzantém na výstavě v příštích letech.
Mgr. Jarmila Loudová
Každé dítě si rádo hraje. K podzimu patří neodmyslitelně větrné počasí a hry s papírovými draky na stráních.
Koupit si draka v obchodě je snadné. My jsme si navrhli vlastního. Jeden měl přísný pohled, druhý se smál, třetí připomínal piráta, čtvrtý bojovníka. Někteří nahradili figurální motivy kombinacemi barev.
Škoda, že naši draci nemají skutečnou opěrnou konstrukci a nemohou se vznést na oblohu.
Naše malé dráčky jsme dali mezi mráčky.
Ke štěstí nám stačí i malý úsměv dračí.
Pokud se rozhodnete vyrobit si draka doma sami, mohou vám fotografie našich fešáků posloužit jako inspirace.
Mgr. Jarmila Loudová a žáci 4. A
Když přichází podzim a hmyz zalézá do úkrytů, někteří ptáci se stěhují. To už mají mláďata tak velká a silná, že létají stejně jako oni. Čeká je daleká cesta, třeba i přes moře. U nás by se v zimě neuživili. Proto jsme je s dětmi vytvořili ze semen a luštěnin, aby po cestě do teplých krajů měli dostatek potravy.
Mgr. Veronika Válková
Prohlédněte si, prosím, jak pracovali a jak trávili volný čas Dráčci v tomto měsíci ve své školní družině. Vyrobili si své dráčky, fotoaparáty, vlastní peníze, ježečky…
Květoslava Mattesová, vychovatelka
Foto: Květoslava Mattesová