Ruce jsou složitou a citlivou částí lidského těla. Jsou složené z nervů, svalů, kostí. Vnímáme je jako samozřejmou část našeho těla, ale jsou v mnoha ohledech jedinečné. Dokáží neuvěřitelné věci. Mohou zachránit lidský život, ale i zranit. Někteří umělci je užívají místo plátna.

Ruce jsme zakomponovali do naší výtvarné práce. Až jednou pohlédneme na tuto kombinovanou kresbu voskovými pastely a malbu vodovými barvami, vzpomeneme si, jak rychle jsme vyrostli, dospěli.

Naše ruce jsme proměnili v symboly ročních období. Překvapilo mě, s jakou převahou zvítězila zima. Jen málo dětí si vybralo podzim, nejméně žáků kreslilo léto. Jaro si nezvolil nikdo. Snad děti ovlivnila tma za okny a postupný příchod zimy. Přesto se v jejich obrázcích objevily zajímavé tvary a detaily.

Pozadí si žáci vyzdobili. K prostředí zimy zvolili sněhové vločky, k podzimu barevné listy a léto zpestřila záplava květů.

Kéž bychom naše ruce užívali s rozvahou. Snad Vás pohladí naše ruce prostřednictvím našich obrázků.

Mgr. Jarmila Loudová

Na různé povrchy, po kterých denně chodíme, jsme se zaměřili ve výtvarce v 6. ročníku na konci loňského školního roku. Výuku jsme završili akcí v blízkém okolí školy, při které měly dvojice žáků k dispozici velký arch papíru, na nějž v průběhu procházky zaznamenávali frotáží povrchy chodníků, cest, silnice, mříží, krytů kanálů apod. Vznikly tak velké „vzorníky“ různých textur.

Zelený byl, mrštný jako opička,

zajisté ho dobře zná každý kluk i holčička.

Na obrazovce jsi ho vídal,

jak svůj rybník denně hlídal.

Jistě jste podle zveršovaného popisu poznali, že se jednalo o postavu Rákosníčka. Naše kroky ve čtení provázejí často pohádky. V současné době probíráme základní znaky lidové a autorské pohádky, a proto jsme si k malbě zvolili jednu ze známých postaviček -Rákosníčka.

Poslech pohádek dokresloval kouzelnou pohádkovou atmosféru.

Animované české pohádky z minulého století, které vznikaly ve studiu Bratři v triku, jsou plné laskavého humoru, srší nápady, a jak to v pohádkách bývá, mají vždy dobrý, úsměvný konec.

Právě škola by dětem měla ukázat, jak kvalitní česká produkce zde byla již před desítkami let a měli bychom ji podporovat i dnes.

Jak krásné tyto postavičky jsou, uvidíte na fotografiích našich prací.

Mgr. Jarmila Loudová

Duch podzimu

První měsíc školy uběhl neuvěřitelně rychle. S koncem září nastal podzim. Proměny v přírodě, citelné ranní ochlazení, větrné počasí, méně slunečních paprsků a dřívější příchod tmy v nás vzbuzují spíše negativní pocity.

Abychom se s příchodem podzimu lépe sžili, pozorovali jsme změny v přírodě na listnatých stromech. Ve výtvarné výchově jsme využili dosavadní dovednosti a vytvořili jsme z podzimních listů koláž „DUCHA PODZIMU“. Jeho postava je tvořena výhradně z listů. Experimentovali jsme s vodovými barvami, frotážovali jsme progreskami, vyškrabávali jsme voskový podklad z vrstvy tuše. Z takto nakreslených listů vzniklo tělo podzimní postavy.

I když nám určitě chybí hřejivé letní slunce, nedejme se odradit a vnímejme krásy podzimní přírody. Snad k tomu přispějí i fotografie našich prací.

                                                                                                       Mgr. Jarmila Loudová

Ve škole probíhá každoročně sběr šípků. Vyskytují se v okolí našich domovů. Slouží nejen nám lidem, ale také jako potrava pro živočichy. Vybrali jsme si je jako téma pro naši práci v hodině výtvarné výchovy.

Šípkové keře vypadají křehce, ale svými trny dokážou zranit. Vystupovaly také ve známé lidové pohádce. Zatímco v ní Růženka usnula, zámek obrostl šípkovými keři. Spící krásku jsme zasadili do trní, zpestřila pozadí se šípky.

K malbě jsme si poslechli nahrávku pohádky, písničky s touto tematikou a sledovali jsme ukázky z filmového zpracování příběhu. Atmosféra při kresbě tak byla vskutku pohádková. Lépe se nám malovalo.

Prostřednictvím fotografií se můžete do pohádky přesunout s námi.

Kdopak to tu spí?

Co zdobí keřík šípkový?

Je to známá dívenka –

– Šípková Růženka.

Mgr. Jarmila Loudová