Šesťáci se v rámci kapitoly o výtvarném umění zabývali uměním pravěkých lidí a na základě shlédnutých ukázek a diskuse o podstatě umění v pravěku kreslili jednoduché motivy černým uhlem a kresby pak zakomponovali do koláže z přírodních odstínů papírů, jejichž povrch mačkáním upravovali tak, aby napodobili nerovnou stěnu jeskyně.
V další hodině jsme se zamýšleli nad pravděpodobnými možnostmi komunikace pravěkých lidí a přitom jsme se zaměřili na komunikaci přírodních národů a jejich „záznamům“ z provázků – uzlíkové písmo kipu. Žáci pak vytvářeli ve dvojicích objekty, „tajemné“ záznamy, z provázků a přírodnin – kamínků, mušlí, kousků kůry.

V devátem ročníku jsme se zabývali rozdílem mezi realistickým zobrazením objektu a stylizací. Objektem byla kytara, k jejímu zobrazení posloužila technika kresby tužkou. Pro stylizaci jsme sáhli po kubistických příkladech, jako byl například Pablo Picasso nebo Georges Braque. Inspirováni jejich tvorbou zkusili žáci zjednodušit tvary kytary a rozlišit jednotlivé části pomocí koláže z různých typů papíru, a vytvořili řadu nápaditých a hravých variant.

S kapitolou z dějin umění, věnované románskému slohu, tedy ranému středověku, jsme se s žáky 7. ročníku věnovali raně středověkým malbám, ať už to byly fresky v kostelích nebo první iluminace v knihách. Všímali jsme si zejména jednoho prvku, tedy zobrazení figury anděla jako biblické postavy, ztělesnění dobra, vnitřního světa, poselství, pomoci i ochrany. Diskutovali jsme o tom, čím dnes může pro člověka být symbol anděla, a žáci se pak pokusili pouze použitím bílé pastelky zobrazit vlastní představu anděla. Kresebné etudy jsme doplnili vytvářením stylizované, vánočně laděné figurky z bílého kartonu.
A tak jsou nyní jejich andělé mezi námi…

Téměr celý podzim experimentovali žáci s různými barvami a učili se s nimi zacházet. Nejprve hledali přírodní zdroje barev – otíráním přírodnin, zanechávajících barevnou stopu, vytvářeli jednoduché vzorníky barev v přírodě. Dalším odkrýváním tajemství barev byly reakce dvou barevných tuší zředěných vodou v plastové láhvi – žáci pozorovali „optické míchání“ dvou různých barevných odstínů. Tuto reakci se pak pokusili zachytit na výkres pomocí vodových barev, tedy jejich zapouštěním. Od vodových barev jsme se přesunuli k barvám temperovým: nejprve jsme experimentovali s otiskováním a mícháním tří základních barev technikou otáčeného monotypu, kdy vznikaly nečekané a překvapivé obrazce a kdy žáci pozorovali vznik komplementárních barev. A když jsme se takto seznámili s vlastnostmi temper, zkusili jsme malbu temperami podle spadaného, podzimně zbarveného listí. Celou experimentální řadu zakončili žáci skupinovou malbou barevných kontinentů do starých map, kdy každý kontinent byl znázorněn valéry jedné barvy.
Cílem všech těcho „pokusů“ s barvami bylo seznámit děti s možnostmi barev, jejich mícháním, prolínáním, získáváním doplňkových barev k barvám základním, použitím valérů, bez toho, že by se nutně fixovaly na formu.

Pro velký úspěch z minulého roku jsem znovu tento rok zařadila – opět do 7. ročníku – téma Bubliny: s žáky jsme vyrazili na školní zahradu vyzbrojeni bublifuky a zkoušeli jsme vytvářet nejroztodivnější útvary z bublin: hnízda v křoví, bublinu s kloboukem, bubliny v dlaních, květiny v bublině, bubliny v jehličí, bytost z vesmíru na trávníku u školy, bublinový dům, bubliny jako buňky a taky bubliny jen tak. Pozorovali jsme je, fotili a popisovali.

7. A

7. C

V 8. ročníku jsme se ve výtvarce ještě na skok vrátli k tématu z loňska, a sice k renesančnímu géniovi Leonardu da Vincim a jeho kresbě Člověk Vitruvius, na níž zakreslil pravidla pro zobrazování lidské postavy. K tomu mu dopomohla studie antického – římského architekta Marka Vitruvia.
Princip spočívá v kombinaci kruhu a čtverce a umístění stojící figury ve dvou různých pozicích – z tohoto nákresu si každý mohl vyvodit jednotlivé poměry různých částí těla tak, aby zobrazovaná postava byla co nejdokonalejší.
My jsme téma pojali tak trochu akčně – žáci sestrojili sestavu velikého čtverce a kruhu na rozměrné plátno a před ním jako pozadím zkoušeli zaujímat různé pozice postavy v pohybu. Někdy docházelo až k artistickým výkonům, v 8. A a pak ještě více v 8. C se do akce zapojily i celé skupiny a tvořily živé kompozice.

8. A

8. B

8. C

Ještě než naplno rozvinul se podzim, prožili jsme v 8. ročniku krátké zastavení s vůní léta a květin. Inspirováni velkoplošnými malbami květů americké malířky Georgie O´Keefe zkusili žáci zvětšit malé obrázky z pexesa z botanické zahrady a akvarelem zachytit různorodost a pestrost různých druhů rozkvetlých rostlin.
Víte, že se květy dají zařadit i do našeho jídelníčku? Například do salátu můžete přidat květy sedmikrásek, pampelišek nebo macešek… Lahodné nejen pro oko. Tentokrát jsme se však zaměřili na tvary květů a žáci vytvořili velké prostorové koláže/asambláže květů „na talíři“.
Květy nejsou lákavé jen na pohled, ale také různě voní, každý jinak. Další hodina byla tak trochu „čichací“ – žáci zkoušeli pouze podle vůně sušených květů rozpoznávat rostliny – černý bez, levanduli, mátu, šalvěj, meduňku nebo tymián. Pro odvážné byl přichystán vzorek navíc – výjimečně plod, nikoli květ, a sice pálivé chilli papričky. A právě vůně a jejich barevné asociace byly posledním tématem projektu o květech – prostřednictvím barevných ploch vytvořených roztíráním suchých pastelů v kontrastu s lineárními a jednoduchými grafickými symboly vytvářeli žáci „obrazy“ vůní.

Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku
Součástí výtvarné tvorby se může stát i literatura: s žáky 6. ročníku jsme se ještě jednou vrátili k tématu koček a četli jsme si povídky z knížky Karla Čapka o kočce Pudlence, jejímž posláním bylo rozmnožovat kočičí rod geometrickou řadou. Děti pracovaly ve skupinkách na velký formát a vytvářely skupinovou ilustraci jednoduchou kresbou centropenem a barevnými fixy v podobě plakátu. Obrázky pak doplnily úryvky z knihy, tak jak si je zapamatovaly při čtení. Vznikly tak roztomilé ilustrace o životě kočky a trablech jejího majitele…
P.S.: Nechcete kotě?

S žáky 9. ročníku jsme krátce nahlédli do světa divadla a filmu, konkrétně jsme se nechali inspirovat divadelní hrou Šašek a královna, kterou zfilmovala režisérka Věra Chytilová, v hlavních rolích s Bolkem Polívkou a Chantal Poullain.
Zaměřili jsme se na tvorbu divadelních a filmových kostýmů a na roli kostýmu při ztvárnění postavy, prohlédli jsme si na internetu dostupné kostýmnní návrhy pro Národní divadlo v Brně či tvorbu kostýmní návrhářky Sylvy Zimuly Hanákové. Na základě toho pak žáci zkusili sami navrhnout vlastní kostýmy pro divadelní hru / film Šašek a královna a potom si ve skupinkách vyzkoušeli vytvořit kostým přímo na tělo, a sice z neobvyklého materiálu – igelitové fólie.
Součástí herecké proměny však není jen kostým, svou důležitou roli hraje i líčení či maska. Znovu jsme se vrátili k filmu Šašek a královna a v ukázkách sledovali způsob nalíčení Bolka Polívky a jeho pantomimické kreace, při kterých vtipně svou masku využíval. Maska ale nemusí být jen součástí divadla, nenosí spousta lidí masku dennodenně? Neskrývají lidé své pravé já pod umělým líčením? Není vlastně maska to samé jako přetvářka? Tento posun významu masky jsme našli u belgického výtvarníka Jamese Ensora, jenž na svých obrazech zachycoval společnost jako směs nejrůznějších falešných výrazů, jako shromáždění lidí skrývajících své pravé já pod maskou.
Žáci si podle Ensorových obrazů zkusili vytvořit masku technikou kvaše, kdy každá maska měla zobrazovat nějakou emoci.

Cyklus prací na téma Jaro jsme v šestém ročníku ještě rozšířili o výtvarnou řadu věnovanou motýlům. Na jaře lze totiž pozorovat líhnutí nových motýlů z kukel, ty nejzajímavější druhy můžeme spatřit v pražské botanické zahradě v tropickém skleníku Fata Morgana.
Protože se ale do Prahy jen tak nedostaneme, našli jsme si zajímavé obrázky na internetu a pozorovali, jak různě mohou vypadat motýlí housenky, pak jejich kukly a nakonec vylíhnutý motýl. A od toho jsme odvodili výtvarné úkoly: nejprve si žáci zakreslili různé tvary kukel, jednu zvětšili a zkusili si představit, jak je motýl, respektive jeho křídla, v kukle poskládaný.
Když se motýl vylíhne, roztáhne svá křídla a suší se na slunci. A když se na ta křídla podíváme zblízka, zjistíme, že je tvořeno spoustou pečlivě poskládaných barevných plošek, které v celku tvoří krásnou barevnou kresbu. A to byl druhý výtvarný úkol – pomocí barevných plošek z temperových hustých barev vytvořit jedno motýlí křídlo.
Nejkrásnější je ale pohled na spoustu motýlů křižujících jarní louku – kdyby tak motýli za sebou mohli nechávat barevnou stopu, abychom viděli „mapu“ jejich trasy! A tak jsme si ji vytvořili, ve skupinkách na velký arch papíru.
A nakonec jsme si jednoho motýla „zafixovali“ v podobě keramického kachle, kdy jsme využili barevných sklíček, které po roztavení vytvořily krásné barevné kombinace.