Den 17.11. státní svátek ČR „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva „souvisí s uzavřením českých vysokých škol 17. listopadu 1939 a Sametovou revolucí. Ve VL jsem si o tomto dni povídali, pouštěli si videa a plnili únikovku Národní třída. Napadlo nás, že i my máme zavřenou školu, samozřejmě z jiného důvodu, a tak jsme si zkusili vyrobit vlastní transparenty. žáci 5.A
Co to u nás přistálo?
UFO, UFO, UFONI.
UFO je jev, kdy pozorovatel hlásí situaci, ve které pozoroval na obloze předmět, jehož podstatu není schopen racionálně vysvětlit. Lidově je tento jev často označován jako pozorování „létajících talířů/velkých zvláštních objektů“.
žáci 5.A
Co je to raketa? Kdo v ní létá?
Raketa je létající stroj, který se pohybuje pouze na principu akce a reakce. Je poháněna raketovým motorem. Rakety různých typů se využívají především v kosmickém výzkumu a vojenství, ale i pro zábavu.
Naše rakety sice nelétají, ale mohly by se stát modelem.
Oddělení Lvíčat tvoří děti 3. a 4. tříd. Letos je naše družinka spojená s 1.A, ale rychle jsme se tady „zabydleli“.
Hned začátkem září jsme začali s podzimním tvořením, zopakovali si pravidla a „nastartovali“ tak nový školní rok. Děti jsou velmi šikovné, nápadité a soutěživé, plní úkoly detektiva Vrťapky, luští různé kvízy a křížovky.
Vytvořili jsme si společně spoustu podzimní dekorace, kouzlili s podzimními barvami a nazdobili třídu Halloweenem.
Bohužel jsme toho více nestihli, ale budeme doufat, že se zase brzy všichni sejdeme. Všem přejeme hodně zdraví a brzy na shledanou.
Oddělení Lvíčat s p. vychovatelkou P. Sýkorovou
Foto: P. Sýkorová
Je tu podzim. Listí se barví všemi barvami, fouká vítr, je mlha a občas i zaprší.
Děti jsou doma a v rámci distanční výuky, která probíhá on-line, dostaly za úkol vytvořit podzimního skřítka nebo nějaké zvířátko z přírodních materiálů, které nám teď příroda hojně poskytuje.
Myslím, že děti byly velmi šikovné a vy se můžete podívat, jak se jim zadání podařilo splnit.
Mgr. Hana Procházková
Foto: žáci 3. A
Krásné podzimní dny, kdy jsme ještě mohli být ve škole, strávili jsme ve výtvarce v tzv. plenéru, neboli venku.
Stačí vyjít jen ze dveří školy (zadním vchodem) a ocitneme se v podstatě uprostřed přírody – školní zahrada nabízí tolik úžasných míst a objektů k pozorování a výtvarnému zpracování! Jedním z takových objektů je například strom, a právě ten se stal námětem výtvarného úkolu v 7. ročnku.
Každý žák si vybral „svůj“ strom v zahradě a kreslil – nejprve náčrt tužkou, pak pěkně barevně pastelkami, a nakonec přišlo lehké nastínění pozadí pomocí akvarelové techniky.
Co žák, to jiný strom. Přestože někteří si vybrali stejný objekt, ukázalo se, že každý z žáků má originální pohled a dosáhnou též jedinečného ztvárnění (vidíte, všichni jste to dokázali – to zdůrazňuji proto, že jsem asi 50x slyšela: „to nezvládnu“, „to neumím“, „nevím, jak na to“ nebo „já to nechápu“..)
Výsledkem je galerie neopakovatelné rozmanitosti výtvarného vyjadřování, i když stejnými výtvarnými prostředky, neboli když 70 lidí dělá totéž, není to totéž.
A v tom je to kouzlo.
Ještě před uzavřením škol jsme ve výtvarné výchově stihli uskutečnit krátkou výtvarnou řadu s tématem „Naše škola, jak ji vidím já“.
Důvodem k realizaci tohoto tématu je 90. výročí založení naší školy (zal. r.1930) – s žáky 8. ročníku jsme nejprve „obléhali školu zvenčí“ a kreslili budovu s úkolem pokusit se o perspektivní zobrazení. Záměrně jsme vynechali pohled z ulice, tedy zepředu, který je všem notoricky známý, a naopak jsme se zaměřili na pohledy, které nejsou kolemjdoucím a ne-žákům naší školy známé.
Deváťáci se pak pokusili o „impresionistické“ zachycení školní zahrady a průhledů směrem od školy do různých stran.
Poté jsme se opět vrátili „do školy“ a opět žáci 9. ročníku pokusili se oživit interiéry školních chodeb pomocí průhledných geometrizujících objektů.
Tak to jsou naše dárky pro Tebe, Školo: Všechno nejlepší k narozeninám!
Po loňské koronavirové pauze jsme se ve výtvarce opět pustili do tvůrčí práce, avšak stále poznamenané opatřeními proti koronaviru – v rouškách. A tak jsem se rozhodla toto nezapomenutelné období nabídnout žákům 8. a 9. ročníku jako zahajovací téma, a sice ve formě jakési sebereflexe – čili autoportrétu, který byl ovšem též jiný, než by čekali. Jednalo se totiž o autoportrét v roušce – tedy v roušce, jakou by si sami chtěli navrhnout.
Myslím, že i světoví designéři by se některými našimi návrhy mohli inspirovat:)
13.říjen byl pro všechny školáky a pedagogy posledním společným dnem ve škole. Byly to poslední chvilky plné nervozity a obav.Co nás čeká? Tentokrát pohlížíme na příští dny a týdny
s velkými obavami. Na jaře se školy uzavřely na několik měsíců a nikdo tak dlouhé odloučení nepředpokládal.Před počátkem školního roku jsme opakovaně slyšeli sliby, že školy uzavřeny určitě nebudou, a přesto se tak stalo. Chápeme vážnost situace a jsme si vědomi toho, že to
v současné situaci epidemiologové vyhodnotili jako nezbytné. Uzavření škol má dopad nejen na vzdělanost našeho národa, ale u dětí mladšího školního věku narušuje pevnost základních návyků, které trvá obnovit mnoho týdnů po skončení těchto opatření. O dopadu v sociální sféře nemluvě.
Přesto jsme v rámci tohoto dne prožili i několik krásných chvilek. V letošním roce jsme se právě v tento den na dálku propojili s naší spřátelenou školou – dětmi ze Sládkovičova.Několik týdnů příprav se naštěstí dočkalo vytouženého cíle. Stihli jsme to doslova v hodině dvanácté.
Ve společných rozhovorech před naším online propojením jsme překvapivě zjistili, kolik vazeb mají mnozí naši spolužáci právě se Slovenskem. Pocházejí odtud někteří tatínkové a maminky děti, jiní zde mají příbuzné.
Jak propojení probíhalo?
Naši školu, obec a třídu stručně představil Jáchym. Zvládl to skvěle. Před kamerou se postupně vystřídali téměř všichni žáci 4. A, výjimkou byl jeden nemocný chlapec. Poté se nám na druhé straně kamery představili žáci 1. ročníku pod vedením své paní učitelky – Mgr. Manekové. Navzájem jsme se naučili krátkou dětskou říkanku ve slovenském jazyce, slovenské děti ji zvládly bravurně v češtině. Tentokrát chyběl zpěv, ten už v tuto dobu nebyl povolen.
Závěrečné slovo jsem si vzala já. Věděla jsme již, že nás čekají v České republice nelehké chvíle, ale všechna má slova byla plná naděje.
Doufáme, že se školy brzy znovu otevřou a všichni se ve zdraví sejdeme.
Přejeme všem lidem pevné zdraví. Věříme v lepší zítřky. Snad jednou podobná omezení natrvalo pominou.
Autor fotografie žáků 4. A v průběhu online propojení: Mgr. S.Maneková
Podzim byl hlavním tématem našich prací v posledních hodinách výtvarné výchovy před uzavřením škol. Malovali jsme mandaly.
Jsou vždy kruhové – tento tvar je totiž základní magický symbol pro něco, co je stále v pohybu. Původní mandaly pocházejí z hinduistické a budhistické tradice, kdy mniši v klášterech kreslili pomocí barevných sklíček, kamínků nebo zrnek písku obrovské obrazce, které jim zabraly mnoho hodin i dní práce.
Naše obrázky jsou jednodušší, nicméně plní původní funkci. Jsou zásobárnou energie, volbou barev vyjadřují určité síly a postoje. Např. červená barva je symbolem vitality, síly, zdatnosti, vášně, fyzické činnosti, silného zdraví, žlutá barva navozuje přátelskou atmosféru, pocit radosti a ušlechtilosti atd.
Která mandala vás zaujme? K ní se vracejte. Snad vám dodá energii, kterou nyní všichni potřebujeme.
Mgr. Jarmila Loudová
