Epidemiologická situace neumožnila vyučujícím klasické předání výpisu vysvědčení. Pouze naši nejmladší spolužáci – žáci 1. a 2. ročníku dostali své hodnocení i v tištěné podobě z rukou svých třídních paní učitelek.

Dlouho jsem přemýšlela, jak svým dětem zpestřit finální závěr pololetí ve virtuální podobě.

Ve středu 27. ledna jsem rodičům a dětem formou dopisu rozeslala poděkování za spolupráci. Snažila jsem se všechny povzbudit do příštích nelehkých dnů distanční výuky, které jsou ještě před námi. Tato situace je náročná pro nás všechny.

V distanční výuce je třeba respektovat pravidla slušného chování dvojnásob. Disciplína je nezbytností. Je toho tolik, na co je třeba se soustředit. Hlásit se o slovo zvednutím virtuální ručky, zapnout včas mikrofon. Neopomenout ho vypnout, když přebírá slovo náš kamarád.  Naslouchat druhému, nechat ho nerušeně pracovat, ocenit ho například zasláním „lajku“ k jeho práci. Jsou to maličkosti, ale na nich teď stojí celý náš virtuální školní svět.

Veškeré mé úsilí by bylo jednostranné, kdyby mezi námi – třídním učitelem, školou, rodiči a dětmi nepanovala shoda.

Za sebe musím říci, jak si vážím každého rodiče, který nám nyní s výchovou a vzděláním odpovědně pomáhá. U dětí s radostí pozoruji, jak se zdokonalují v zodpovědném přístupu k práci.  Není pro každého snadné bez neustálé kontroly paní učitelky  a pracovně vytížených rodičů plnit zadané úkoly. Většina žáků udělala velké pokroky.

Den pololetního vysvědčení – 28. leden roku 2021 – konečně nastal. Téměř všichni měli připravené webové kamery. Po skončení klasické online výuky začala virtuální třídnická hodinka 4.A.

V úvodu jsem dětem i rodičům znovu slovně poděkovala za jejich úsilí. Pro děti jsem měla ve sdíleném souboru vybrané části z památeční prezentace.

Průběžně ji od počátku roku dětem připravuji. K dnešnímu dni má desítky stran. Jsou na nich naše fotografie, mapuji zde jednotlivé práce a  naše zážitky z přímé i online výuky. Toto mé úsilí mi nyní pomohlo udělat zkrácený výběr z toho, co jsme spolu vytvořili, dokázali.

Dalším překvapením pro děti bylo velké srdce vytvořené z našich jmen. Utvořila jsem je v počítačové podobě.  Symbolizovalo třídu 4. A jako jednu velkou láskyplnou rodinu. Jak vnímám své žáky? Použiji slova, které řekl Pablo Casals: „Jsi jedinečný, jsi zázrak.“  A já dodávám, že jsme každý jiný, něčím výjimečný, zkrátka originál. Právě proto se mi žáci vždy vrývají tak hluboko do srdce.

Online rozloučení s dětmi mě vedlo k zamyšlení, na čem musíme zapracovat. Nebylo to snadné. Rozhodně to nejsou kvanta nových informací, ale potřebujeme naučit se nevzdávat se při prvním neúspěchu. Jít si za svým cílem, překonávat překážky a pomáhat si navzájem, abychom se k cíli dostali v co největším počtu.

Tento cíl jsme si prožili o to více, že jsem zvolila hudební vyjádření. Vzpomněla jsem si na píseň s názvem „PROTOŽE TO NEVZDÁM“. Ačkoli byla složena za jiným účelem, vystihla vše podstatné. Právě tato píseň byla finální virtuální tečkou za 1. pololetím školního roku 2020/2021 v naší třídě. Krásná melodie a text s hlubokým odkazem ve mně dlouho doznívaly. Pevně věřím, že tomu bylo stejně i u mých žáků.

Všem přeji za sebe a své žáky dostatek sil, energie a pevné zdraví. Nevzdávejme se a věřme v lepší zítřky.

Mgr. Jarmila Loudová  a kolektiv žáků 4. A