Jednoho dne, v hodině výtvarky, dostali žáci pokyn, aby si ve skupinkách jen tak mezi sebou povídali, poslouchali hudbu, hráli hry, prostě aby si užívali trochu pohody. Jedinou podmínku měli, a sice, museli pořád kreslit, cokoli – mimovolně, ne řízeně, na velký arch papíru. Jako když telefonujete a druhou rukou kreslíte propiskou cosi na kousek papírku.
Zaměstnali zkrátka mozek řízenou aktivitou a nechali ruku volně kreslit – říkejme tomu „automatická kresba“, tedy tvorba, která vzniká zdánlivě neřízeně.
Vznikly různé „čmáranice“. V nich pak žáci našli zajímavá místa – změtě linií, kousek nápisu a pod. a tento malý kousek zvětšili, tentokrát již cíleně, tedy řízeně, na vělký výkres.
Dokázali jsme si tak, jak funguje součinnost mozku a řízené či neřízené činnosti, jejímž výsledkem mobou být drobná výtvarná dílka. Koneckonců, podobným způsobem vzniká tzv. art brut, neboli syrové, neškolené umění, jehož velkým sběratelem u nás je výtvarník Jan Švankmajer.

Žáci 8. i 9. ročníku se – různými způsoby – zabývali tématem figuratnivního zobrazování.
Deváťáci v duchu surrealistické tvorby formou koláže tvořili záhadné bytosti, inspirováni filmovou a výtvarnou tvorbou Jana Švankmajera.
A osmáci figuru vzali trochu více od základu – začali u lidské kostry a skončili poučením o zobrazování lidské postavy v období baroka, respektive o sochách Matyáše B. Brauna. Siluety jeho soch zkusili napodobit podle siluety vlastních těl, a rozpohybovat je, neboť baroko je právě na pohybu založené. Každou fázi pohybu zachytili zvláštní, barevnou linií, a doplnili nakonec názvem soch tak, jak je pojmenoval i Matyáš Bernard Braun (sochy Ctnosti a neřesti, zámek Kuks ve východních Čechách).

Vánoce jsou nejen časem obdarovávání blízkých nejrůznějšími dary, ale také tak trochu časem zázraků. Každý má v sobě tendenci věřit, že v průběhu Štědrého večera se mohou přihodit, ať už jde o zlaté prasátko tomu, kdo se postí, o lití olova, které předpoví budoucnost, o pouštění skořápek, které ukáží, kam se kdo v nastávajícím roce dostane, anebo o hvězdičku v rozkrojeném jablku.
A právě hvězda na rozkrojeném jablku se stala tématem jedné předvánoční hodiny výtvarné výchovy v 9.A. Nejprve si žáci zkusili nakreslit jablko jako objekt, tužkou vytvořili malou skicu. Potom jsme se pustili do krájení: naštěstí každému se podařilo najít na řezu hvězdu. Tuto vzniklou plochu s motivem hvězdy pak otiskovali na větší formát v různých kompozicích a barevných variacích.