Závěrečné červnové dny jsou ve školním prostředí vždy nejnáročnější. Bývá krásné počasí, ve třídách se přehřívají nejen děti, ale i učitelé. Na všech je vidět značná únava, přesto ji překonáváme s maximálním nasazením a úsilím.
Červnové dny jsou však také plné příležitostí k věcem, na které v průběhu roku v jednotlivých předmětech nebyl dostatek prostoru. Ve čtvrtém ročníku jsme v červnu propojili výlet s poznáváním. Vydali jsme se do druhého nejkrásnějšího města v České republice – historického města Olomouce. Zde jsme kromě historického centra zavítali i do ZOO a proskotačili jsme se v lanovém centru. Propojili jsme tak naše vědomosti z vlastivědy, přírodovědy a tělesné výchovy. Poznali jsme nové krajské město. Nádherné počasí umocnilo naše pocity, jak krásně je v Čechách.
Zanedlouho po výletu jsme se vydali i na toulky historií Ivančic. Prošli jsme kromě Palackého náměstí i okolní uličky, které jsou spjaté s významnými osobnostmi, historií královského města i působností Jednoty bratrské ve městě. Pozorně jsme se věnovali jednotlivým domům, jež jsou dokladem různých architektonických slohů. Co by to bylo za vycházku bez možnosti osvěžit se zmrzlinkou v cukrárně? Ani tato „svačinka“ v podobě ledového osvěžení nám nebyla odepřena.
Po návratu do třídy jsme se rozdělili do skupin a snažili jsme se v připravené soutěži dokázat, že jsme byli pozornými posluchači naší průvodkyně a paní učitelky v jedné osobě.
Tím však jedinečné chvilky závěru roku zdaleka nekončily. Každou volnou chvilku oddechu ve třídě nám paní učitelka denně zpestřovala promítáním kreslených naučných pověstí, dívali jsme také na zfilmované podoby literárních děl, jejichž ukázky jsme měli v čítance. Na velké obrazovce interaktivní tabule s našimi kamarády kolem sebe, to je zážitek mnohonásobně lepší než doma. Přesvědčili jsme se, že filmové zpracování se vždy v některých věcech liší od knižních podob příběhů, a proto stojí za to, si knihy také pročíst. Mají své kouzlo, ukrývají některé detaily, které ve filmu nejsou uvedeny, určité části příběhů jsou zcela pozměněny.
Naše paní učitelka je opravdu kreativní, a tak využila i nečekané bouřky a krátkého výpadku elektřiny. I takové chvilky nám poskytly jedinečné zážitky. Tvořili jsme si navzájem strašidelné historky, ty umocnily tajemnou atmosféru a ke chvílím nepříznivého počasí patří. O to více jsme se cítili ve škole v bezpečí, i když jsme se nemohli choulit pod peřinou v teple domova. Měli jsme totiž kolem sebe své kamarády – spolužáky a paní učitelku – všechny,
s nimiž již několik let tvoříme jednu velkou školní „rodinku“. Na to jsme navázali opakováním zásad chování při mimořádných událostech, čeho se vyvarovat při bouřkách, vichřicích. Zopakovali jsme si pravidla první pomoci. To vše může v rámci improvizace vést k propojení školního života s reálnými situacemi. Okny třídy mezitím prosvitlo slunce a my jsme mohli pokračovat ve výuce dál. I tyto situace nám umožňuje závěr roku ve volnějším režimu opakování v rámci jednotlivých hodin.
19.června jsme měli „DEN NARUBY“. Předem jsme se společně s paní učitelkou domluvili na vzájemné výměně rolí. My žáci v roli učitele, paní učitelka jako přihlížející a případně koordinující osoba, ochotná nám kdykoli pomoci, bude-li to zapotřebí. Každou hodinu vedli dva žáci – střídali se, aby pro ně nebylo vedení hodiny tak náročné. Postavit se před tabuli a tolik diváků- pozorných posluchačů – není vůbec jednoduché. S dostatečným předstihem jsme si vysvětlili, jak má každá odučená hodina vypadat. Kladla jsem jim na srdce, aby neopomněli na pochvalu, zařazení her určených k oddechu i upevnění vědomostí a zlepšení pozornosti, na střídání jednotlivých aktivit. Vedoucí žáci mohli užívat mé interaktivní hry na stránkách naší třídy. Předem jsme si prošli, jak bude jejich hodina probíhat. Poradila jsem jim vhodné časové rozvržení, zapůjčila jsem jim potřebné pomůcky pro průběh hodiny. Byla jsem v roli vedoucího pedagoga pro začínajícího učitele. Ačkoli žáci nemají žádné odborné pedagogické vzdělání, bylo vidět, že mnohé věci z mých hodin skvěle okoukali a dokázali v rámci svých schopností převzít odpovědnost učitelské profese. Procvičili si schopnost komunikace, improvizace, protože nikdy nelze odhadnout přesnou reakci žáků – v tomto případě i spolužáků v lavicích. Pochopili, jak významná a nelehká je práce pedagoga. Dostali tak zároveň vklad do budoucího života. Předala jsem jim hravou formou a vlastním prožitkem pocit porozumění, zodpovědnosti za druhé. Naučili se více si vážit učitelské profese, která bohužel během let ztratila svou prestiž. Samozřejmě nechyběla ani odměna za dobře vykonanou práci.
Byla jsem překvapená, jak zodpovědně se žáci na zvolené hodiny připravili, byla jsem na ně pyšná. Zkuste i vy doma předat dětem například chod domácnosti na jeden celý den se všemi povinnostmi, které mají rodiče. Dočkali byste se jedinečných chvil, jaké jsme prožili my.
Mgr. Jarmila Loudová a žáci 4.B
