Inspirováni barokními obrazy a soustředěni na harmonii světla a stínu tvořili žáci 8. ročníku ve výtvarné výchově malby s podobným tématem – pastelem znázornili malé zátiší s dýněmi a zkoušeli zachytit trojrozměrnost objektu pomocí stínování a užívání sytých a méně sytých barev.
V další hodině jsme vyzkoušeli monochromatickou malbou zobrazit různě tvarované nádoby.

Naši poslední výtvarnou aktivitu jsme motivovali výrokem z knihy Malý princ. Kdo by neznal moudrou myšlenku: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

Uvědomit si pravé hodnoty člověka je velmi důležité pro celý život. Mezilidské vztahy by měly být založeny na pocitu důvěry, ochoty druhým pomoci. Srdce je symbolem lásky, dobrosrdečnosti. Nejen v době Vánoc bychom měli mít svá srdce otevřená pro všechny lidi.

Výtvarné ztvárnění srdce bylo založené na kontrastu barev a linii čar.  Snad nám naše práce budou připomínat, jak důležité je vnímat druhé lidi  naším srdcem.

Mgr. Jarmila Loudová za kolektiv žáků 4. A

Letošní rok nám již přinesl ryze zimní počasí. Sněhová nadílka však dlouho nevydržela. Už jsme se smířili s tím, že opravdová zima přebírá svou nadvládu nad počasím velmi pozvolna.

O to více si zdobíme okolí své třídy zimními motivy krajiny.

Když jsme v přírodě probírali učivo o společenstvu lesa, učili jsme se, jak rozeznávat zimní živočichy podle zvuků, stop. Připomněli jsme si, kterak pomáhat zvířatům v zimním čase. Uložili jsme si nově získané poznatky do příštích let.

Pro navození zimní atmosféry jsme malovali stromy obsypané vločkami sněhu, na stromy jsme zavěsili krmítka. Do nich jsme nasypali a přilepili skutečné zrní. Nakrmili jsme tak symbolicky formou koláže stálé ptactvo.

Vypadá to v okolí vašich obydlí také tak? Pak patříte k těm, kteří jsou ohleduplnými milovníky přírody.

Kdybychom otevřeli okna dokořán, jistě by se k nám někteří ptáčci vydali za potravou. Zkombinovali jsme v naší tvorbě řadu doposud osvojených malířských technik. Vznikly plastické práce plné sněhu, zimní atmosféry – opravdová “ zimní idylka“.

Těšíme se na dny plné zimních radovánek. Vážíme si každého dne, jenž nás obdaří sněhovou nadílkou.

Pevně věříme, že  bude neustále přibývat lidí pečujících o přírodu.

Za kolektiv žáků 4. A Mgr. Jarmila Loudová

Ruce jsou složitou a citlivou částí lidského těla. Jsou složené z nervů, svalů, kostí. Vnímáme je jako samozřejmou část našeho těla, ale jsou v mnoha ohledech jedinečné. Dokáží neuvěřitelné věci. Mohou zachránit lidský život, ale i zranit. Někteří umělci je užívají místo plátna.

Ruce jsme zakomponovali do naší výtvarné práce. Až jednou pohlédneme na tuto kombinovanou kresbu voskovými pastely a malbu vodovými barvami, vzpomeneme si, jak rychle jsme vyrostli, dospěli.

Naše ruce jsme proměnili v symboly zimy. V obrázcích dětí se objevily zajímavé tvary a detaily.

Pozadí se vyzdobilo sněhovými vločkami.

Kéž bychom naše ruce užívali s rozvahou. Snad Vás pohladí naše ruce prostřednictvím našich obrázků.

Mgr. Jarmila Loudová

Eskymáci, ti se mají,

s tučňáky si povídají.

Žijí v ledové pustině,

s přírodou v souladu jedině.

Jejich život v dálce láká

každého malého poškoláka.

Vydejte se s námi do království ledu,

nebojte se, nehledejte v jejich světě žádnou vědu.

Tentokrát jsme se ve výtvarné výchově vydali až do Severní Ameriky, kde žijí domorodí obyvatelé – Inuité, známí pod názvem Eskymáci. Ve stručnosti jsme se seznámili s jejich životem.

S Eskymáky bylo veselo, malování nebylo obtížné. Při malbě jsme si uvědomili, jak lze rozpoznat rozdílné znaky jednotlivých ras i z obličeje.

Výzdoba chodby na nás nyní dýchá zimní ledovou atmosférou.

                                                                        Za kolektiv žáků 4. A Mgr. Jarmila Loudová

Krásné podzimní dny, kdy jsme ještě mohli být ve škole, strávili jsme ve výtvarce v tzv. plenéru, neboli venku.
Stačí vyjít jen ze dveří školy (zadním vchodem) a ocitneme se v podstatě uprostřed přírody – školní zahrada nabízí tolik úžasných míst a objektů k pozorování a výtvarnému zpracování! Jedním z takových objektů je například strom, a právě ten se stal námětem výtvarného úkolu v 7. ročnku.
Každý žák si vybral „svůj“ strom v zahradě a kreslil – nejprve náčrt tužkou, pak pěkně barevně pastelkami, a nakonec přišlo lehké nastínění pozadí pomocí akvarelové techniky.
Co žák, to jiný strom. Přestože někteří si vybrali stejný objekt, ukázalo se, že každý z žáků má originální pohled a dosáhnou též jedinečného ztvárnění (vidíte, všichni jste to dokázali – to zdůrazňuji proto, že jsem asi 50x slyšela: „to nezvládnu“, „to neumím“, „nevím, jak na to“ nebo „já to nechápu“..)
Výsledkem je galerie neopakovatelné rozmanitosti výtvarného vyjadřování, i když stejnými výtvarnými prostředky, neboli když 70 lidí dělá totéž, není to totéž.
A v tom je to kouzlo.

Ještě před uzavřením škol jsme ve výtvarné výchově stihli uskutečnit krátkou výtvarnou řadu s tématem „Naše škola, jak ji vidím já“.
Důvodem k realizaci tohoto tématu je 90. výročí založení naší školy (zal. r.1930) – s žáky 8. ročníku jsme nejprve „obléhali školu zvenčí“ a kreslili budovu s úkolem pokusit se o perspektivní zobrazení. Záměrně jsme vynechali pohled z ulice, tedy zepředu, který je všem notoricky známý, a naopak jsme se zaměřili na pohledy, které nejsou kolemjdoucím a ne-žákům naší školy známé.
Deváťáci se pak pokusili o „impresionistické“ zachycení školní zahrady a průhledů směrem od školy do různých stran.
Poté jsme se opět vrátili „do školy“ a opět žáci 9. ročníku pokusili se oživit interiéry školních chodeb pomocí průhledných geometrizujících objektů.

Tak to jsou naše dárky pro Tebe, Školo: Všechno nejlepší k narozeninám!

Po loňské koronavirové pauze jsme se ve výtvarce opět pustili do tvůrčí práce, avšak stále poznamenané opatřeními proti koronaviru – v rouškách. A tak jsem se rozhodla toto nezapomenutelné období nabídnout žákům 8. a 9. ročníku jako zahajovací téma, a sice ve formě jakési sebereflexe – čili autoportrétu, který byl ovšem též jiný, než by čekali. Jednalo se totiž o autoportrét v roušce – tedy v roušce, jakou by si sami chtěli navrhnout.
Myslím, že i světoví designéři by se některými našimi návrhy mohli inspirovat:)

K celoročnímu koloběhu školního roku patří vystřihování a kreslení květin. Podzimní měsíce jsou spjaty s květy, které u nás kvetou často až do zimy. Používají se do věnců, mají mnoho různých tvarů a odstínů. Jsou to chryzantémy.

Lidově se označují jako listopadky či dušičky. Původem pocházejí z daleké Číny a Japonska. Chryzantéma dokonce zdobí japonskou královskou pečeť, je tradičním symbolem císařského rodu.

Tyto podzimní květy jsou nejpoužívanější rostlinou k dušičkové výzdobě hrobů. Žákům jsem je přiblížila poutavou prezentací, kde fotografie květů chryzantém podbarvovala hudba z jejich domoviny.

Děti se opravdu snažily. Práce to nebyla jednoduchá. Kombinovalo se více kresebných nástrojů – PROGRESSO, suché pastely a tuš.

V Ivančicích se každoročně konaly VÝSTAVY CHRYZANTÉM, které jsme se žáky navštěvovali. S ohledem na současnou epidemiologickou situaci jsme ve větší izolaci, krásu těchto květin jsme si alespoň touto cestou přenesli do prostor školy.

Těšíme se, až budeme moci obdivovat pestrost vazeb chryzantém na výstavě v příštích letech.

Mgr. Jarmila Loudová

Každé dítě si rádo hraje. K podzimu patří neodmyslitelně větrné počasí a hry s papírovými draky na stráních.

Koupit si draka v obchodě je snadné. My jsme si navrhli vlastního. Jeden měl přísný pohled, druhý se smál, třetí připomínal piráta, čtvrtý bojovníka. Někteří nahradili figurální motivy kombinacemi barev.

Škoda, že naši draci nemají skutečnou opěrnou konstrukci a nemohou se vznést na oblohu.

Naše malé dráčky jsme dali mezi mráčky.

Ke štěstí nám stačí i  malý úsměv dračí.

Pokud se rozhodnete vyrobit si draka doma sami, mohou vám fotografie našich fešáků posloužit jako inspirace.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 4. A