Archiv pro rubriku: Výtvarná výchova

Ruce, 4. B

Ruce jsou složitou a citlivou částí lidského těla. Jsou složené z nervů, svalů, kostí. Vnímáme je jako samozřejmou část našeho těla, ale jsou v mnoha ohledech jedinečné. Dokáží neuvěřitelné věci. Mohou zachránit lidský život, ale i zranit. Někteří umělci je užívají místo plátna.

Ruce jsme zakomponovali do naší výtvarné práce. Až jednou pohlédneme na tuto kombinovanou kresbu voskovými pastely a malbu vodovými barvami, vzpomeneme si, jak rychle jsme vyrostli, dospěli.

Naše ruce jsme proměnili v symboly ročních období. Překvapilo mě, s jakou převahou zvítězila zima. Jen málo dětí si vybralo podzim, nejméně žáků kreslilo léto. Jaro si nezvolil nikdo. Snad děti ovlivnila tma za okny a postupný příchod zimy. Přesto se v jejich obrázcích objevily zajímavé tvary a detaily.

Pozadí si žáci vyzdobili. K prostředí zimy zvolili sněhové vločky, k podzimu barevné listy a léto zpestřila záplava květů.

Kéž bychom naše ruce užívali s rozvahou. Snad Vás pohladí naše ruce prostřednictvím našich obrázků.

Mgr. Jarmila Loudová

Z věže na věž – VV v 9. ročníku

Proč lidé staví vysoké domy, věže, rozhledny? K čemu takové stavby slouží? A mají jenom sloužit? Jaká je jejich estetická hodnota? Jak korespondují s prostorem a účelem? Tyto a další podobné otázky jsme si kladli v hodinách výtvarky v 9. ročníku, klíč k odpovědím jsme hledlai v různých obdobích lidské historie a příkladech jako je např. legendární Babylónská věž, bájný maják na ostrově Faru, věže gotických katedrál, citadely středověkých hradů, věže hodinové, Eiffelovka či rozhledna na Petříně, indrustiální věže hutí a strojíren, věže televizní i věže-vysílače, mrakodrapy ve velkoměstech…
Pak jsme vyrazili k nejbližší rozhledně, a sice k rozhledně Alfonse Muchy stojící na skále nad řekou Jihlavou. Tam jsme vystoupali a shlédli jsme na město a okolní krajinu z výšky. Žáci zkusili zaznamenat tento pohled jako barevné dojmy.
Ve škole potom tvořili návrhy věží a rozhleden technikou koláže ze starých střihových papírů a dokreslovali k nim detaily.
Nakonec jsme řadu prací uzavřeli asambláží – vznikly bláznivé obrazy-objekty z nejrůznějších nashromážděných materiálů a starých, již bezúčelných předmětů, které dostaly novou roli: staré hřebíky, provazy, kousky plechu, staré hodinky a hodiny, polystyrenová písmena, dřevěné části staré skládačky a pod. se proměnily v součásti nových „staveb“.

Po čem šlapeme – VV 6./7.roč.

Na různé povrchy, po kterých denně chodíme, jsme se zaměřili ve výtvarce v 6. ročníku na konci loňského školního roku. Výuku jsme završili akcí v blízkém okolí školy, při které měly dvojice žáků k dispozici velký arch papíru, na nějž v průběhu procházky zaznamenávali frotáží povrchy chodníků, cest, silnice, mříží, krytů kanálů apod. Vznikly tak velké „vzorníky“ různých textur.

Rákosníčkův rybník, 4. B

Zelený byl, mrštný jako opička,

zajisté ho dobře zná každý kluk i holčička.

Na obrazovce jsi ho vídal,

jak svůj rybník denně hlídal.

Jistě jste podle zveršovaného popisu poznali, že se jednalo o postavu Rákosníčka. Naše kroky ve čtení provázejí často pohádky. V současné době probíráme základní znaky lidové a autorské pohádky, a proto jsme si k malbě zvolili jednu ze známých postaviček -Rákosníčka.

Poslech pohádek dokresloval kouzelnou pohádkovou atmosféru.

Animované české pohádky z minulého století, které vznikaly ve studiu Bratři v triku, jsou plné laskavého humoru, srší nápady, a jak to v pohádkách bývá, mají vždy dobrý, úsměvný konec.

Právě škola by dětem měla ukázat, jak kvalitní česká produkce zde byla již před desítkami let a měli bychom ji podporovat i dnes.

Jak krásné tyto postavičky jsou, uvidíte na fotografiích našich prací.

Mgr. Jarmila Loudová

Duch podzimu, 4. B

Duch podzimu

První měsíc školy uběhl neuvěřitelně rychle. S koncem září nastal podzim. Proměny v přírodě, citelné ranní ochlazení, větrné počasí, méně slunečních paprsků a dřívější příchod tmy v nás vzbuzují spíše negativní pocity.

Abychom se s příchodem podzimu lépe sžili, pozorovali jsme změny v přírodě na listnatých stromech. Ve výtvarné výchově jsme využili dosavadní dovednosti a vytvořili jsme z podzimních listů koláž „DUCHA PODZIMU“. Jeho postava je tvořena výhradně z listů. Experimentovali jsme s vodovými barvami, frotážovali jsme progreskami, vyškrabávali jsme voskový podklad z vrstvy tuše. Z takto nakreslených listů vzniklo tělo podzimní postavy.

I když nám určitě chybí hřejivé letní slunce, nedejme se odradit a vnímejme krásy podzimní přírody. Snad k tomu přispějí i fotografie našich prací.

Mgr. Jarmila Loudová

Krása šípkových keřů, 4. B

Ve škole probíhá každoročně sběr šípků. Vyskytují se v okolí našich domovů. Slouží nejen nám lidem, ale také jako potrava pro živočichy. Vybrali jsme si je jako téma pro naši práci v hodině výtvarné výchovy.

Šípkové keře vypadají křehce, ale svými trny dokážou zranit. Vystupovaly také ve známé lidové pohádce. Zatímco v ní Růženka usnula, zámek obrostl šípkovými keři. Spící krásku jsme zasadili do trní, zpestřila pozadí se šípky.

K malbě jsme si poslechli nahrávku pohádky, písničky s touto tematikou a sledovali jsme ukázky z filmového zpracování příběhu. Atmosféra při kresbě tak byla vskutku pohádková. Lépe se nám malovalo.

Prostřednictvím fotografií se můžete do pohádky přesunout s námi.

Kdopak to tu spí?

Co zdobí keřík šípkový?

Je to známá dívenka –

– Šípková Růženka.

Mgr. Jarmila Loudová

Chryzantémy, 4. B

Chryzantémy

K celoročnímu koloběhu školního roku patří vystřihování a kreslení květin. Měsíc září je spolu s příchodem podzimu spjat s květy, které u nás kvetou často až do zimy. Používají se do věnců, mají mnoho různých tvarů a odstínů. Jsou to chryzantémy.

Lidově se označují jako listopadky či dušičky. Původem pocházejí z daleké Číny a Japonska. Chryzantéma dokonce zdobí japonskou královskou pečeť, je tradičním symbolem císařského rodu.

Tyto podzimní květy jsou nejpoužívanější rostlinou k dušičkové výzdobě hrobů.

Děti se opravdu snažily. Práce to nebyla jednoduchá. Kombinovalo se mnoho kresebných nástrojů – temperové barvy, PROGRESSO a tuš.

V Ivančicích se každoročně na přelomu září a října koná VÝSTAVA CHRYZANTÉM. My jsme ji trošku předběhli, výzdobu v duchu podzimu jsme si z těchto květin připravili již nyní.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 4. B

Vzhůru do oblak, 4. B

Vzhůru do oblak

Je tomu již 233 let, co balony ovládly nebe. Za počátek balonového létání je považován 4. červen roku 1783, kdy bratři Montgolfiérové odstartovali před zraky dvora Ludvíka XVI. první balon. Pasažéry byla zvířata – ovce, kachna a kohout.

Protože na plavbu opravdovým balonem nemáme finance, namalovali jsme si tyto dopravní prostředky ve výtvarné výchově. Zvolili jsme kombinaci několika technik,. Pracovali jsme s motouzem, houbičkou na nádobí, barvami a ubrousky. Balony vypadají originálně.

Škoda, že se nemůžeme vznést do oblak balonem opravdu. Byl by to pro nás jedinečný zážitek. Třeba se některým tento sen někdy splní. Prozatím plujeme jen „na vlnách fantazie“.

Na naše práce nahlédněte na fotografiích.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 4. B

Obrazy na zdi – 9. ročník

Po seznámení s tvorbou Vladimíra Boudníka a motivováni ukázkou z filmu Něžný barbar vydali se žáci 9. ročníku do ulic města hledat obrazy na zdech domů. Jako nejvhodnější jsme si nakonec vybrali budovu synagogy a její popraskané a oprýskané zdi. Připraveným papírovým rámečkem vyhledávali žáci zajímavé obrazce, které vytvořily pukliny, skvrny či nepravidelnosti na omítce zdí. Pak je zaznamenali kresbou uhlem a v další hodině výtvarky jsme se pokusili o „aktivní grafiku“ – převedením kresby do grafického listu pomocí vyrývání obrazců, linií a bodů do kovové matrice a jejím otištěním.

Živly ve fotografii – VV 8.ročník

Živly v 8. ročníku pokračovaly v hodinách výtvarné výchovy jako práce s fotografií. Vyzbrojeni fotoaparáty či mobily vypravili jsme se do okolí Ivančic – k řece, rybníkům, na louku – a fotili jsme vodu a vzduch v různých variantách. Potom jsme fotky stáhli do počítače a v programu Zoner Photo Studio jsme fotografie upravovali – nejprve klasicky (doostření, vylepšení apod.), pak si žáci s fotografiemi trochu pohráli – upravovali barvy, vytvářeli černobílé varianty, negativy, zvýrazňovali někteřé části, jiné zase rozmazávali, deformovali… a pak také kombinovali několik takových úprav do jedné.