Archiv autora: Jarmila Loudová

VZPOMÍNKY ZŮSTANOU, 5.A

VZPOMÍNKY   ZŮSTANOU, 5.A

Tentokrát jsme tradiční oslavu DNE MATEK A OTCŮ spojili se závěrečnou rozlučkou našeho kolektivu. Slavili jsme 6. května. Na tento den jsme se připravovali mnoho měsíců. Naše pásmo bylo motivováno ABECEDOU, zahrnovalo 20 písní, 8 tanců, vyznání lásky v desítkách jazyků a nespočet básní. Většina z nich byla “ šitá přímo na míru“ . Skládala jsem básně pro děti – vystihovaly jejich přednosti, nedostatky. Měly pobavit i dojmout jejich nejbližší.

V pracovních činnostech jsme vyráběli dárečky – šili jsme, pracovali jsme s barvami, tavnými pistolemi a papírem. Byla to zkouška trpělivosti.

Od září navštěvovalo 20 žáků naše třídní taneční. Tréninky byly plné potu. Radost z pohybu a každého sebemenšího pokroku nás poháněla stále dopředu, nikdo se nevzdal.

  1. května naše úsilí vyvrcholilo. Sešli jsme se téměř v plném počtu. Mnozí měli mezi diváky více rodinných příslušníků. Interaktivní tabule nám sloužila jako nápovědní zařízení. Náš program trval celé dvě hodiny, bylo jí občas zapotřebí. Nechyběla ani malá přestávka spojená s občerstvením, rozdávání čerstvě upečených buchet dodalo rodinným příslušníkům energii na další část programu.

I když je tato akce vždy velmi náročná na přípravu, nelituji ani jediné minuty, kterou jsem dětem pro tuto příležitost obětovala.

Součástí představení byla prezentace s názvem Vzpomínky zůstanou. Obsahovala plno fotografií, shrnovala naše společné zážitky – výlety, akce, běžný život ve třídě. Prezentace byla podbarvená písní se stejným odkazem.

Připravila jsem dětem kromě bohatého občerstvení pro jejich rodiče také dort se třemi svíčkami a naší fotkou. Symbolickým sfouknutím těchto svící jsme se rozloučili se společnými krásnými chvilkami.

Slzy dojetí bylo vidět nejen na tváři rodičů a dětí, ale i na mém obličeji. Strávili jsme spolu stovky hodin. Naučili jsme se navzájem si naslouchat, podporovat se, pomáhat si. Pevně doufám, že tyto vztahy mezi dětmi přetrvají, i když na druhý stupeň půjdou v pozměněné sestavě. Všech šest žáků, kteří složili úspěšně přijímací zkoušky na gymnázium, třídu opustí. Kolektiv čeká nový třídní učitel a nové společné prožitky. Bohužel všechno jednou končí a něco nové začíná.

Snad dětem zůstanou vzpomínky na léta strávená se mnou. Já je budu mít určitě i po letech uzamčené ve svém srdci.

                                     Mgr. Jarmila Loudová a kolektiv žáků 5. A

DSCF9263 DSCF9264 DSCF9265 DSCF9266 DSCF9267 DSCF9269 DSCF9270 DSCF9271 DSCF9272 DSCF9273 DSCF9274 DSCF9275 DSCF9276 DSCF9277 DSCF9278 DSCF9279 DSCF9280 DSCF9281 DSCF9282 DSCF9283 DSCF9284 DSCF9285 DSCF9286 DSCF9287 DSCF9288 DSCF9289 DSCF9290 DSCF9291 DSCF9292 DSCF9293 DSCF9294 DSCF9295 DSCF9296 DSCF9297 DSCF9298 DSCF9300 DSCF9301 DSCF9302 DSCF9303 DSCF9304 DSCF9305 DSCF9306 DSCF9307 DSCF9308 DSCF9309 DSCF9310 DSCF9311 DSCF9312 DSCF9313 DSCF9314 DSCF9315 DSCF9316 DSCF9317 DSCF9318 DSCF9319 DSCF9320 DSCF9321 DSCF9322 DSCF9323 DSCF9324 DSCF9325 DSCF9326 DSCF9327 DSCF9328 DSCF9329 DSCF9330 DSCF9331 DSCF9332

Proměny přírody, 5. A

Proměny přírody

 

Příroda se mění po celý rok. Stejně jako stárneme, my lidé, rostou i stromy kolem nás. Koloběh života se nevyhýbá nikomu z živých tvorů.

Stromy v obměnám jednotlivých ročních období jsme kreslili již mnohokrát. Tentokrát jsme však naše práce propojili s dalším symbolickým prvkem. Uprostřed výkresu byla vlepena tvář člověka – dítěte, ženy a starce.

Dítě symbolizovalo jaro. Děti, které si ho vybraly, tvořily strom v jarním kabátku se zelenou korunou plnou květů rozličných barev.

Žena – symbol plodnosti a zralosti- představovala léto. Letní stromy zdobily rozličné plody. Nemuselo to být jen ovoce. Vzpomněli jsme si na umělce Giuseppe Arcimbolda. Tento italský malíř doplňoval lidské portréty desítkami plodů – ovocem i zeleninou. Vzali jsme si ho za příklad. Na našich stromech se objevovaly i houby, kukuřice a další letní plodiny.

Stařec symbolizoval podzim. Žáci si ho volili nejméně. Asi to bude tím, že tuto etapu roku mají nejméně v oblibě. Stromy zdobily barevné listy i holé větve, pozadí doplňovalo houfující se ptactvo a ponuré barvy.

Jak výstižně jsme proměny přírody výtvarně zpracovali, posuďte sami.

                                                                        Mgr. Jarmila Loudová

Pohled z okna, 5. A

Pohled z okna

Ve výtvarné výchově jsme vodovými barvami malovali okno a pohled do krajiny. Obrázek jsme zpestřili bytovými doplňky – závěsy, na parapet okna jsme posadili domácího mazlíčka – koťátko.

Za oknem jsme v krajině malovali domy, kopce. Jak jinak! Vždyť naše obec leží v údolí a kopcovitý terén nás obklopuje ze všech stran.

Jen kočička jako domácí mazlíček v mnoha našich domácnostech v reálném životě chybí.

Snad už nebude mnoho dnů, kdy bude možné pouze toužebně hledět z okna do krajiny. Déšť nás tentokrát trápil v den státního svátku – 1. května. Předpověď nám slibuje na celý květen převahu slunečného počasí, těšíme se na pobyt na čerstvém vzduchu.

Vydejte se i Vy do přírody poznávat malebná zákoutí našeho kraje.

Nejprve si však prohlédněte, jak vidíme krajinu kolem nás našima očima.

Mgr. Jarmila Loudová

Záhadná žena 5. A

Záhadná  žena

Ve výtvarné výchově nepoužíváme příliš často PROGRESSO. Jedná se o zajímavý kresebný nástroj – speciální druh pastelek. Nejsou ze dřeva, obaluje je vrstva laku. Lépe se s nimi stínuje, dají se roztírat konečky prstů, stačí je ořezat. Přítlakem vytvářejí výraznější odstíny barev.

Právě tuto techniku jsme využili na ozdobení pozadí černobílé kopie záhadné ženy. Pozadí jejího těla, které dominovalo středu výkresu, jsme dokončili z našich oblíbených barev.

Nejprve jsme postavě namalovali vlasy, od nich jsme symetricky postupovali až po okraje kresebné plochy.

Pozadí nám připomínalo moderní umění – tzv. grafiti.

Práce byla velmi náročná, trvala několik hodin. Ti, kteří se nebáli zaměřit na detail, měli po kresbách dokonce otlaky na prstech.

Paní učitelka nás velmi chválila, precizní práci dokáže ocenit. Sama by si některé práce ponechala, zasklila by si je k ozdobám stěn.

Pozorně si naše výkresy prohlédněte. Odráží se v nich část naší osobnosti.

                                                                                                Mgr. Jarmila Loudová

 

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? 5. A

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?

V praktických činnostech jsme mnoho hodin strávili přípravou dárečků na DEN MATEK A OTCŮ.

Chtěli jsme však potěšit členy rodiny nějakou jarní drobností ještě dříve, než se společně sejdeme ke společným oslavám.

Za tímto účelem jsme z kartonu – krabičky od sýrů, barevných pruhů a pěnového materiálu vyrobili klícky s ptáčky. Vybrali jsme si barvy a k nim jsme sladili všechny ostatní části, doplňky.

Pro paní učitelku byla tato práce velmi náročná. Zrovna v tento den nebyla schopná vydat téměř ani jedinou hlásku. Zatímco ptáčkové hlasitě cvrlikali za okny, musela k vysvětlení jednotlivých kroků použít mikrofon.

Motivem naší práce byla paní vychovatelka z družiny.  S paní učitelkou občas spolupracují. Děti z jejího oddělení ptáčky zvládly na jedničku, a tak jsme se nemohli nechat zahanbit.

Práce nás bavila, výsledný výrobek byl pro nás velkou motivací.

Klícky budou jistě zdobit okna našich domácností po celé jaro i léto.

Jediné, co našim malým zpěváčkům chybělo, byl skutečný zpěv. Jak se nám práce podařila? Posuďte sami.

 

                                                                                    Mgr. Jarmila Loudová

Květiny ve váze, 5.A

Květiny ve váze

Co vykouzlí úsměv na líčka?

Dobré slovo a k tomu pestrá kytička.

Při práci jsme kombinovali známé nástroje. K malbě ubrusu jsme použili většinou tempery, případně vodové barvy. U většiny žáků vítězily ubrusy v kostkovaném designu. Vázy a pozadí květinového aranžmá jsme vystínovali suchými křídami.

Abychom dosáhli reálného efektu, vázu a květy jsme plasticky na připravené pozadí dolepovali. Pestré barvy na záhoncích a omamná vůně květin dokládá příchod jara.

Naše květy mají velkou výhodu. Neuvadnou, mohou zdobit naši chodbu i několik týdnů.

                                                                        Mgr. Jarmila Loudová

 

Velikonoční dílny, 5. A

Velikonoční dílny

V letošním roce jsme velikonoční dárečky vyráběli přímo ve třídě. Je to časově náročnější, tvorba a příprava vyžaduje více spolupráce nás všech.

Střídali jsme se postupně u rozmíchaných barev při zdobení vyfouknutých vajec. Nepoužívali jsme tempery, nemají dostatečnou trvanlivost. Zužitkovali jsme klasickou nátěrovou barvu, kterou jsme temperami pouze obarvili.

V minulém týdnu jsme si zasadili obilí, do kterého jsme naše výrobky umístili. Vyfouklá vajíčka, která jsme kašírovali směsí lepidla a krepového papíru, paní učitelka na závěr dozdobila peříčky a roztomilými hlavičkami.Vytvořená žlutá kuřátka v zelené travičce krásně zářila.

S velkým předstihem ( již v měsíci únoru) jsme také pracovali na záložce do knihy, připravili jsme si papírové velikonoční přáníčko a z lahviček od Actimelu jsme si v minulé hodině praktických činností vyrobili malou vázičku. Je vhodná pro drobné květy, její povrch zdobí velikonoční dekorace.

Naše výtvory nám zabraly hodně času. Pevně doufáme, že naši snahu blízcí ocení.

Paní učitelka s obavami sledovala, jak  své výtvory ze třídy odnášíme domů. Snad se nic nerozbilo a dekorace doputovaly do domovů všech žáčků v pořádku.

Přejeme příjemné prožití velikonočních svátků všem, kteří mají tradici tohoto křesťanského svátku v oblibě.  Využijte poslední prázdniny letošního školního roku nejen k lenošení, ale také k aktivnímu odpočinku.

                                                                                                Mgr. Jarmila Loudová

Hrátky s otisky, 5. A

Tentokrát jsme si pohráli s vatovými tyčinkami. Malovat se dá opravdu téměř vším, každý zvolený předmět zanechává jiné stopy, má své zvláštnosti.

K malbě jsme si vybrali těla vodních živočichů – vítězili krabi, želvy, vodní hadi, ryby. Jejich těla jsme malovali na výkresy tmavých podkladových barev.

Drobné hlavičky vatových tyčinek vytvářely souvislou mozaiku jejich těl. Jakmile tělíčka oschla, práce jsme si vystavili.

Odměnou za usilovnou práci byla sladká tečka v podobě velkého dortu ve tvaru ryby. Byl bonusem pro všechny. Odkud k nám velká zelená rybka připlavala? Přinesla nám ji naše paní učitelka.

Užili jsme si při práci hodně legrace. Někteří neodolali a použili vatové tyčinky dokonce k osobní hygieně. Pokud se někdy budete nudit, můžete si malbu těmito předměty také vyzkoušet. Určitě se u malby také pobavíte.

                                                                                    Mgr. Jarmila Loudová

 

„Děvčátko Momo a ukradený čas“ (5.A)

„Děvčátko Momo a ukradený čas“

Ve středu 18. února jeli žáci 4. a 5. ročníků do divadla Polárka. Čekalo na nás představení německého autora Michaela Endeho. Proslavil se zejména dílem Nekonečný příběh.Ten se ve své filmové podobě vrací pravidelně na televizní obrazovky.

I naše hra byla kombinací pohádkového románu a světa fantazy.

Příběh “ Děvčátko Momo a ukradený čas “ se odehrával v současnosti. Ukazoval nám, co nás okrádá o čas. Lidé v příběhu postupně podléhali zlodějům času. Ti jim loupili vše smysluplné, krásné a důležité. Právě dívenka Momo dokázala všem lákadlům odolávat a s pomocí moudrého Mistra Hóry a želvy Kasiopeji vrátila lidem ztracené štěstí a dobrosrdečnost.

Ve hře se objevovala řada zajímavých světelných efektů. Před představením jsme se vyfotili v odpočinkových prostorech. I když je divadlo Polárka malé, všichni jsme si volnější dopoledne patřičně užili.

Během představení byla i krátká pauza. Natrénovali jsme si, jak probíhají opravdová představení v divadlech.

Pevně věřím, že hlavní poselství hry si odnesl každý malý divák s sebou ve svém srdci.

Dávejme přednost hrám se svými přáteli před sezením u počítačů.

                                                                                                           Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A

Africký kontinent plný stínů (5. A)

Africký kontinent plný stínů

 

Tuš je vhodný nástroj pro mnoho prací. Tentokrát nám posloužil k zobrazení stínů živočichů a rostlin v zapadajícím slunci ve vzdálených krajích Afriky.

Savana a tropický pás je plný dobrodružství v kterékoli denní době. Jakmile se začne šeřit, ožívá ještě více fantazie návštěvníků těchto končin. Siluety živočichů, zvuky divočiny vyvolávají větší pocit strachu a nejistoty.

Jak vypadali v našem pojetí? Posuďte sami. Určitě vás nevylekají natolik jako ve skutečném prostředí tohoto kontinentu.

                                                                        Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A