Určitě si vzpomínáte na slova Popelky z filmu Tři oříšky pro Popelku. Přála si přivést před plesem to, co našemu rodákovi – herci Vladimíru Menšíkovi „cvrnkne cestou do nosu“.

Podobný úkol jsme zadala dětem také. Měly si přinést cokoli potkají ze živé přírody při svých cestách do školy, ze školy, při hrách a pobytu venku. Doufala jsem, že je to donutí lépe se kolem sebe rozhlížet a vnímat krásy přírody – „poklady“, které denně míjíme a mnohdy je přehlížíme.

Po celý týden jsem čekala, ale přírodniny nepřibývaly. V pátek zachránila renomé třídy jedna z dívek. Přinesla větvičky, šišky, jeřabiny, kaštany, šípky, ale i ulitu hlemýždě zahradního a další přírodniny. V praktických činnostech z nich pod mým vedením vytvořila plastický obraz. K vytvoření vlastního rámečku využila mnou připravené dřevěné laťky, přírodní motouz. Do něho jsem propletla síť. Na chvíli jsem napodobila mistry z pavoučí říše. Do takto připravené sítě vkládala své přírodniny. Byly jsme spolu sehraný tým. Vše co do obrázku vložila, jsem ihned přitavila tavnou pistolí.

Vznikl krásný podzimní obrázek. Skutečná příroda byla alespoň  na chvíli s námi. Bohužel obrázek z přírodnin přečkal v teplém prostředí třídy jen krátce. I tento krátký okamžik měl svůj význam. Polidštil a zútulnil ji.  Motivoval nás vnímat, že i prosté věci kolem nás mohou mít neuvěřitelné kouzlo.

Vyrazte i vy do přírody, vnímejte její krásu, nechte se jí okouzlit stejně jako my.

Mgr. Jarmila Loudová a žáci 5. A