Každý z nás se již někdy ocitl alespoň na malou chvíli sám v lese. Člověk se v takové situaci cítí nejistý. Slyší zvuky, které dříve nezaslechl. Padne na něho tíseň – tíživý pocit, že není v lese sám. Většinou nastoupí pocit strachu.

Naše fantazie začne pracovat „na plné obrátky“. Zdá se nám, že i obyčejné stromy oživly. Tyto pocity byly motivací při naší malbě stromů stejně jako učivo přírodovědy, kde jsme se na úvod věnovali základním podmínkám života, opakovali jsme obecné učivo

o neživé a živé přírodě.

Stromy jsme malovali holé bez jakýchkoli příkras. Kmenovou část jsme upravili tak, že při dotyku na kůru našich namalovaných stromů cítíme drsnost, nerovný povrch jako

v reálném přírodním prostředí.

A jak jsme malovaným stromům vdechli život? Do kmenu jsme umístili obličej. Stromy najednou vypadaly jako my lidé.

Chraňte stromy – poskytují nám chládek, produkují kyslík. Zaslouží si to.